Re-(tro) Spekt i Vně pro náročného čtenáře

Vracím se domů už konečně spát plný zážitků. Upracovaný a nevyspalý jedu dunící noční tramvají bývalou dělnickou periferií po náročném dnu na nohou. Kapky deště líně stékají po zapocených oknech. Ve šmouhách a obrysech okolního města se lesknou vzpomínky na dnešní večer a den, ráno. Kouř je všudypřítomný.
Po závěrečném přídavku opouštíme budovu s pověšenými auty. Na hřebíku. Radost z toho, že se dav čepičářů, kapucáků a šátkařů baví, se rozlévá všude kolem. Padaly do lidí jak písně shrnuté na koláči Neurobeat, tak i ty z připravované novinky. Co Vás můžu ujistit, nebude to u Molitů málo očekávané album! Avšak vězte! WWW

naživo dokážou koláčkovou produkci hravě strčit do kapsy! Chytře vystavěný, někdy až artově působící, industrial/ambient s nepřeberným množstvím přehlížených zvuků dobře známých ze všedního života, doplněný o výborné texty, které nepostrádají v podání Ondřeje „Sifona“ Andery rytmiku s puncem vraždy. Ve výborném zvuku vyplouvaly všechny ty sbíječky, pračky, kastróly, udělátka a osobní mírně filosofující texty na povrch jako houskový knedlík ve vroucí vodě. Úplně jsem ho z toho cítil v krku :) Natlakované gradování parádně fungovalo. Vyváženost unikátní audiální, vizuální (především videoklipy a ztvárnění alba) i textové stránky, která dovede uhranout. Jen se otevřít. Mašinu, co jsem si měl tu možnost ověřit už loni na Střekovské Mumii v Ústí nad Labem, šlapala i tady v Praze. Kýžení WWW tak začali neurobeatovat až kolem půl jedenácté, s čímž můj prací vysílený organismus a svalové tkáně pranic nepočítaly. Opřený o sloup s panoramatickým výhledem mezi několika očepicovanými věžáky a všudypřítomným Clarkem Kentem (nebo jak pojmenovali rodiče Suprmena; fakt tam byl..), začal jsem pomalu padat do růchů, šumů, hluků, beatů a slov We Want Words. Další velké fůůůů si vyžádaly průtahy mezi a před vystoupením interpretů. V marné naději, že se během večera ještě občerstvím, žíznivé očko pokukovalo po baru. Chyba lávky. Bar prostě vázl a na přinejmenším 500 lidí v sále asi nebyl pro tento večer řádně připraven. Za to velké fůůů od Molitových ledvin a močových kamenů. Těšil jsem se již na pány s dámou, kvůli kterým jsem vlastně přijel a díky nimž jsem support team made in Slovakia nekriticky přehlížel. Nebyla nouze o vtipné obraty a spojení, ale v případě Peťo Tázok(a) mi asi hlavní myšlenka pro tento večer zůstala skryta. Co se ještě rozjelo? Slovní smršť padala a energie z pódia začala pomalu fungovat i na podivnou směsici exemplářů dole pod pódiem. Tu a tam vysvitl sampl z filmů dobře i nedobře známých a vynikl nápad s kocouřím zamrouskáním. Beaty se rozjely. I projekce se rozjela. Večer se rozjel. Před

Slovenskými pány, které svým jménem zaštiťoval Peťo Tázok, jsem se na dlouhatánském baru posilnil pivem, netuše, že pro tento večer prvním i posledním. Sám jmenovaný rozbalil svůj balící papír se slovy a začal bombardovat četné publikum větami a frázováním. Napadlo mě srovnání s Matrixem, kde Meet Factory hlavně po zvukové stránce je tím kladným protipólem. Prostor kdysi vyvoněný libovou šunčičkou až se mlsné jazýčky olizovaly, vystupoval na mě zpoza mlhy a světel. Je velkorysý svou rozlohou, příjemně a vkusně výtvarně pojatý, akusticky velmi velmi přívětivý (tady díky páně zvukaři). Po naslouchání zvučení vně budovy na okraji Smíchovského nádraží jsem se přes ochranku a časovou diletaci ocitl před pódiem. Spěchal jsem z práce, abych dorazil včas v domnění, že na rozdíl od manýrů rockových hvězd začínají hrát hip hopeři dle harmonogramu. Fronta však napovídala nejen hojnou návštěvu.. Ku pomoci byli přizváni kolegové z bývalé federace s rafinovaně se

kryjící za jméno Peťo Tázok, Karaoke Tundra a spol.. V industriálním prostředí bývalé továrny na šunku, nynějším zařízením napříč kulturou i uměním – Meet Factory na pražském Smíchově. Pro svůj depresivně jarní koncert si WWW nemohli vybrat lepší místo.

www.biggboss.cz
www.myspace.com/neurobeat
www.myspace.com/petotazok
www.meetfactory.cz