Jak vzpomínáš na první polovinu devadesátých let, na tu magickou dobu, kdy ve vzduchu visela temná atmosféra, a v podzemí začalo přibývat extrémních metalových spolků? Přijde mi hodně zajímavé, jak se ta aura doby částečně odrazila i v tvorbě žánrově odlišných interpretů, např. tehdy hitparádově bodující Lucie - mám na mysli třeba songy jako Dotknu se ohně nebo eponymní Lucie, které naprosto přesně odráží ten temný feeling období vzniku...

Kdo by rád nevzpomínal na nejskvělejší dekádu. Současné období na mně působí mnohem temněji, skoro až do absolutní černoty, aniž bych si při tom musel zahrávat s tmářstvím, hahaha. Žádné falešné naděje na světlé zítřky.
Všichni jsme ty nové kapely hltali, o všechno se zajímali... Dnes už jsme o něco víc starší, ale ne zase až tak staří, abychom měli čas na kdejakou pitomost.
Kapelu má dnes kdekdo, ale zase na druhou stranu se ten nadpočet vyvažuje tím, že málokdo má dobré nápady, tudíž je ten současnej stav asi v pohodě a takovej jak má být.
 
A když brousíme takto do minulosti, jaké bylo v porovnání s dneškem natáčení prvních klipů jako třeba Hřbitov nebo Cassilda‘s Song?

Dnes se klipy natáčí na běžně dostupnou technologii a stříhají doma v počítači. Tohle tenkrát nebylo možné.
 
Poslední tři alba Cales, včetně toho aktuálního, jsi vytvořil tzv. "DIY" (do it yourself) cestou, kdy sis doma mimo jiné vše nahrál, smíchal a zmasteroval. Je samozřejmě naprosto pochopitelné, že se při dnešním stavu hudebního průmyslu snažíš o tvorbu pomocí vlastních zdrojů, s co nejnižšími náklady jak financí, tak času.
Přesto osobně považuju za tvůj opus magnum desku The Pass in Time, která vznikla ještě „postaru“ a jakoby kvalitativně vyčnívá a působí na mne, že její realizace tě musela stát nejvíce úsilí a času, přinejmenším co se týče aranží. Neláká tě ještě jednou stvořit tak zvukově a hudebně monumentální dílo? Třeba zapojit do nahrávání i více lidí, hostů?

V době digitalizace je to velké plus. Kdo by dnes nahrával na pás, že jo. Kdyby ta možnost nebyla, tak už bych v tom nepokračoval. Pro mě osobně je nahrávání ve studiu, kde se musím vlézt do rozpočtu a nahrát to během několika dní, nepřijatelnej stres. Vyhovuje mi systém, kdy něco nahraju, uložím to k ledu a zabývám se tím kdykoliv dle libosti. Jednoduše dnes už tvořím způsobem, o kterém se mi nikdy nesnilo. Předtím jsem to nahrával na kazety, pak kompletně během 14 ti dnů ve studiu s nějakou představou, jak by to asi mohlo znít. Ovšem nikdy to nedopadlo, jak bych si přál.
Desku Pass in Time nesnáším. Je to trapně utahaný materiál s nepovedenou produkcí a mizerným zvukem. Práce a nervů to teda stálo, to jo... Jediné, co se tam celkem povedlo, jsou skladby Wandering Phantom a The Last Winter Dance. Respektuji, že jsou fanoušci, kteří mají k tomu dílu citový vztah. Můj názor je však takový, jaký je a nic na tom nezměním.
Pro mne osobně je mnohem monumentálnější a především dotažený celistvý materiál právě na posledním albu Return from the Other Side nebo na předchozím KRF.
Co se týče hostů, nevím, jak co bude a plánování moc neřeším. Jsem divnej týpek - samotář a baví mě šperkovat si to sám na klídek, aniž by mě někdo prudil nebo já jeho.
 
Když nahráváš touto cestou jako sólová persóna, co je pro tebe v této práci nejtěžší? Muzika to asi nebude, možná se trošku pereš s některými technologickými věcmi, ale co zpěv? Jsi si jím naprosto jistý, bereš si k sobě někoho třeba na konzultaci, zda je výsledek ok?

Nejhorší jsou editace bicích, to je fakt kolikrát na posr..í. Pak samozřejmě mix. Zpěv je asi úplně nejnáročnější proces, ale na druhou stranu nejzábavnější. Vzniká ve větších časových rozmezích, protože nikdy nenahrávám vokály, když na to nemám náladu a musím se nutit.
Pro tu chvíli potřebuji mít v sobě ten správný náboj, jinak to nejde nebo mě to nebaví. Zpěvu věnuji max 100 hodin nahrávání před mixáží a masteringem. Žádný cvičení mě nezajímá. Co bys chtěl po kořeňovi, kterej má za největší vzory zpěváky jako jsou Cronos a Quorthon.
Já vím, že ten můj hlas zní spíš jako když vrčí naštvanej čokl, ale mě to takhle vyhovuje a zdá se, že nejsem jediný. Nepovažuji se za dobrého zpěváka. Nechci být dokonalý. Je pro mě důležitější živočišnost a spontánnost, než vyhlazování intonace k dokonalosti. Třeba takovej Honza Kapák (Avenger) je větší studiový profík a nechápal, že nepoužívám Time Stretching a Antares pro doladění a dorovnání hlasu. Proč bych tohle dělal? Potřebuji se tam vyřvat z běsů, které mnou zmítají, a když se zadaří navodit atmosféru, ze které přeběhne mráz po zádech, pak je mi dobře. A když to při poslechu udělá dobře i jinému fandovi metalu, je to pro mne větší pocta, než kdyby psali že jsem dobrý zpěvák.
 
Cales si postupně nechal transformovat v čistě studiovou záležitost. Myslíš, že se ještě někdy dočkáme nějakých živých vystoupení?

Na tenhle dotaz nemůžu odpovědět vůbec jednoznačně. V dohledné době na to vůbec nepomýšlím, ale neříkám ani striktně Ne. Musel bych na tom hodně zapracovat.
Každopádně si neumím představit, jestli bychom naživo dokázali vyloudit alespoň něco, co by se podobalo tomu, co slyšíš na těch záznamech. Mám pocit, že by to byla úplně jiná kapela. Něco jako cover band.
 
Tebou programované bicí působí nečekaně realisticky a disponují slušnou dynamikou (zvlášť na albu Savage Blood), jak toho dociluješ? Nahráváš třeba některé party nebo údery naživo?

To jsem dělal dřív. Bylo to bouchaný normálně rukama na klávesy, haha. Dnes použiju party, co nahrál skutečný bubeník a kde je přednaprogramovaná dynamika. Pak dodělám editace podle toho, jak potřebuji.
 
Právě jsem se chtěl zeptat, zda při jejich programování/finalizování nespolupracuješ přímo s bubeníkem, který by ti řekl „jo, tohle je živě hratelný a zní to přirozeně“…

Ne, to vůbec. V tom právě spočívá kouzlo programmingu, že si tam můžeš dovolit kopnout věci, které jsou víceméně nehratelné. Tohle já ale dělám minimálně. Mám rád jednoduchou, přímočarou,  přitom našlapanou hru.
Poslouchám bubeníky a rád je pozoruji. Obdivuju je mnohem víc než kytaristy, už jen z toho důvodu, že to vůbec nemají snadné. Tahat všechen ten šrot a ještě do toho mlátit. O prachách, co do toho musí nacpat, nemluvě.
 
Jak by se dal popsat tvůj vztah k ženské části fanouškovské obce? Byl jsi třeba vděčným objektem pro nálety groupies, či důvodem k hysterickému řevu fanynek, nebo jsi se snažil takovým věcem spíš vyhýbat a na podobné projevy nereagovat?

Jistě že pozitivní. Ovšem jestli jsem někdy zažil něco takového, nač se ptáš, tak už si to asi nepamatuju, hahaha. Spíš jsme ty nájezdy podnikali my, s partami muzikantů a fanoušků a dívčiny před těmi nadrženými hovady prchaly pryč.
 
Jaké kapely/interpreti patří momentálně mezi tvé největší oblíbence? Pustíš si sem tam ještě i nějaký ten black metal?

Teď mám období, kdy nic neposlouchám. Jak bude více času a nálady, tak se třeba k něčemu doberu.
BM, přiznám, že fakt minimálně, a když jo, musí to být fakt něco hodně ukrutného, jako např. Marduk. Když jsem nasranej, dokáže mě ten jejich bordel spolehlivě uklidnit.
Jinak si vystačím se starými klasikami od Bathory, Venom, Slayer, Celtic Frost, Motörhead apod. Zavzpomínám si na léta, kdy mi bylo 15 - 20 a je mi fajn.
 
Čas od času skladatelsky přispěješ i na nahrávky někoho jiného, z minulosti jmenujme třeba Solfernus, Aleš Brichta Band nebo poslední Big Bossovu sólovku. Jak taková spolupráce probíhá? Oni tě osloví a ty začneš psát něco na míru nebo jim spíš nabídneš něco z šuplíku?

Všechno to byly vesměs spontánně vzniklé spolupráce od hospodského stolu. Udělal jsem teď pouze krátké outro pro skupinu Silent Kingdom. Aleš Brichta a album Divadlo snů, to byla věc, na které jsem pracoval celý rok. Solfernus byla skladba z šuplíku původně určená pro Entrails.
 
Vyprazdňuješ po čase „šuplíky“ nebo zbylý materiál, pokud se nepoužije pro původně určený projekt, už nikdy nevyndaváš, není-li to věcí náhody jako např. Solfernus? Přecejen, album jako Entrails už asi nikdy nesložíš… nebo se mýlím a nálady k něčemu se vracet se ti časem vrací?

Jo, to dělám. Např. na Return jsou opět nějaké nápady. které jsem vyhrabal z kazet, a to celkem dost staré, možná i 15 let. Ten song Solfernus měl být původně na druhém albu Entrails, z jehož realizace nakonec sešlo.
Ty nálady samozřejmě mám, jestli myslíš návrat třeba k death nebo black metalu. Někde jsem to už vysvětloval, že vytvořit v tomhle stylu dlouhohrající album, je pro mě nezáživné, takže použiju tyto prvky do mé muziky s vlastní tváří, která je postavena především na melodii a melodickém vokálu a tím to pro mne končí.
 
Mám pocit, že jsem v poslední době tvoje jméno zaregistroval i v souvislosti s producentskou činností některých mladých nebo méně známých kapel. Je to věc, které se chceš v budoucnu věnovat víc? Plánuješ nějak rozšiřovat technické možnosti svého domácího studia nebo tě baví být spíš „mobilním“ producentem (tzn. sbalit  notebook, zvukovku, repro a jde se…)?

Producent? Promiň, musím se chvíli smát... Myslím, že málokdo má představu o tom, co tahle role vůbec obnáší. Producent musí být tak trochu psycholog a umět to dobře s lidma. Tohle jde mimo mně. Já jsem jen maniak do metalové hudby a stále se učím. Nechávám tomu volný nenásilný průběh, nic nehrotím a nedělám z toho až takovou vědu.
My jsme tady totálně malinkatá, i když krásná obec, kde se všichni znají a kolikrát jsme rádi, že přežíváme. Kapely jsou šťastné, když poskládají prachy na studio, kromě toho, že musí dát majlant do nástrojů, aparatury a dalších věcí.
Pokud něco dělám s nějakou kapelou, jako např. byli Sezarbil, Asgard, Pačess ad., tak to probíhá v naprostých UG podmínkách a úplně v pohodě, jak komu co vyhovuje.
 
Ale… celkově se zabýváš čím dál víc produkováním. Máš nějaká kritéria, kdy na spolupráci kývneš a když třeba již ne, nebo je pro tebe vše výzvou a nebojíš se ničeho, nemáš žádné mantinely?

Nešel bych do něčeho, co je totální mr.ka, jinak nemám s ničím problém. Já ale fakt žádné produkce nedělám, nevím, kde jste o tom slyšeli? Skoro vůbec žádné nabídky nemám a nenacházím se v situaci, abych si mohl dovolit vybudovat profi studio se vším všudy nebo někde strávit s kapelou tolik času, kolik producentství vyžaduje. Když na něco přijde, řešíme to tak, že se nahrává ve dvou-třech studiích. Stejně je to dnes běžná věc kdekoliv ve světě. Prostě se za přijatelné investice dobrat k co nejlepšímu výsledku. Např. Sezarbil se točil střídavě ve zkušebně a v obýváku. Cales dělám stejným způsobem.
Pokud něco důsledně produkuju, tak pouze Cales a to jsou tisíce hodin strávených nad produkcí, od skládání, nahrávání až po výsledný zvuk. Jak jsem psal, když se kapelám líbí můj zvuk, rád jim vypomůžu, v rámci možností.
 
A jako producent pro kapely funguješ spíše jen jako zvukový inženýr, rádce nebo prosazuješ své vize?

Udělám zvuk (hlavně kytar) a eventuálně další spontánní aranžerské doplňky. Nikomu ale nic vyloženě nevnucuji a nesnažím se je vpasovávat do něčeho, na co buď nemají nebo jim jde vyloženě proti srsti.
 
Kolik většinou nahráváš stop pro rytmickou kytaru? Do sterea na každou stranu jednu, nebo to zahušťuješ v různém poměru více vrstvami? Mohl bys popsat řetězec vybavení (kytara, příp. krabičky, efekty atd.) které jsi použil pro kytarový zvuk na aktuální desce Return from the Other Side?

Vrstvím 4 stopy základních kytar, někdy možná i víc. Ovšem pouze 2 stopy jsou poměrově nejvíc a zbytek potlačený na pozadí. Používám HW od Line6, dokrmený lampovým preampem. Presety nikdy nepoužívám přednastavené od výrobce. Vytvářím vlastní.
 
Nové album Return from the Other Side je na spadnutí, resp. už do světa vypadlo. Dle ukázek, byť předprodukčních, na bandzone se mi zdá, že kytary i riffy jsou ještě zahuštěnější, že muzika zní tvrději a celkově i svižněji. Bude se nové album od předchozích výrazněji odlišovat? Bude v něčem výjimečné?

Pokračuji v duchu KRF, jen je to o něco melodičtější a vyzrálejší. Těžko se k tomu nějak obšírněji vyjádřit, jelikož jde o čerstvou věc, od které zatím nemám vůbec žádný odstup.
Záleží na každém, kdo si ten materiál bude chtít poslechnout, co si o tom bude myslet a jestli mu to vůbec bude pasovat do hudebního vkusu. Každopádně jsem se v podstatě, jako vždy, pokusil vytvořit hudbu, která povznáší mysl a u které zapomeneme na všední nudu a starosti. Nemusí to ovšem zafungovat na každého.
 
Mám skoro totožnou otázku. Jak bys popsal novinku Return from the Other Side ve srovnání s tvými předchozími počiny? Jsou zde nějaké návaznosti, hudební, textové, pokračování započatých příběhů z minulosti? Zkoušel jsi třeba experimentovat a vnést do své tvorby nějaké dosud nepoužité prvky, zvuky, postupy?

Já doufám, že je to zase někde trochu jinde, i přesto, že tam určitě najdeš riffy, které připomínají, buď co už jsem kdysi vytvořil nebo nálady skupin, které mně v minulosti ovlivnily, jako např. Bathory.
Závratným experimentům se spíš vyhýbám, protože u toho člověk promrhá spoustu času a v závěru zjistí, že jde o nic neříkající blbost. Takže spíš vybrušuji zvuk a hledám jeho optimální barvu. V základě to mám postavené na úplné jednoduchosti, sugestivních nápadech a melodiích. Co se týče textů, ze začátku jsem si dal za cíl zkusit napsat koncepční příběh, což jsem posléze vzdal, vzhledem k mé chabé slovní zásobě a nevůli dotáhnout tuhle věc do konce.
Skladby jako Return from the Other Side, Highlander a Redemptions by Blood jsou součástí původního konceptu o pomstě chlápka z nějaké horské vesnice, kterou mu vyplenili. Zbytek textů je mezi ně nezávisle vsazen. Není to však formou pěst na oko, tudíž by se výsledný efekt dal nazvat poměrně vyváženým chaosem, kterej snad nikoho neurazí.
Bylo dilema, jestli ztrácet čas zdlouhavým psaním textů, které stejně nikdo nečte, nebo raději dělat něco, co má smysl a dokončit album dřív, než by se mohlo stát něco nepředvídatelného.
 
Co se týče textů a toho „nedokončeného“ konceptu o chlápkovi z vesnice, že sis neřekl o pomoc s nimi třeba Big Bossovi, určitě by neodmítl, ne? Změnil se nějak Váš vztah po tvém odchodu z Root?

Nevím, nenapadlo mně to :-) S Big Bossem se vůbec nevídáme. Možná jednou za rok na nějaké akci.
Já mám ale svůj styl psaní a s tím si vystačím.
 
Pozval sis na album nějaké hosty? Zmiň případně jejich přínos.

Hudebně naprosto nikdo, i když např. Morbivod mi pomohl s finalizací grafiky. Martin Brnovjak pomáhá s překlady textů. Pavel, kytarista skupiny Edain, půjčuje kondíkovej mikrák. Pačess zas dodává šlivovicu atd., spousta kámošů, kámošek a známých z metalové i nemetalové branže, co mně inspirují a nakopnou třeba jen svým entuziasmem.
No a samozřejmě pan vydavatel Peter Beťko, díky němuž to je venku pod jeho značkou Gothoom Productions.
 
 Vlastní muzika tě určitě neživí, co tě, Blackie, živí normálně? Taky se pohybuješ někde v hudebním byznysu? Co třeba z poslední muziky aspoň trošku zaujalo?

Jsem v obyčejném civilním zaměstnání. V jakém, je moje soukromá věc :-) V hudebním byznysu se moc nepohybuji, spíš undergroundovém ochotnictví :-) Nevím, možná Devin Townsend, to by šlo.
 
Srovnám-li tvou předchozí tvorbu a postavím alba vedle sebe, některá do konceptu Cales nezapadají; příklad Uncommon Excursion. Co se ti v té době dělo v hlavě, že jsi tak výrazně odstoupil od své epicky-pohanské vize?

Měli jsme jednoduše chuť udělat něco odlehčenějšího a užít si rock'n'roll a párty. Kromě chlívu od Venom a Bathory, jsem taktéž odkojený klasickým rockem, takže jsme v danou dobu s Tomem Prekem (Redblack Prods) nechali možnost, aby se tyhle vlivy mohly výrazněji projevit - samozřejmě za výrazného přispění i dalších vynikajících muzikantů.
 
Na závěr malej trk. Co si říkáš na poslední desky Root? A myslíš, že by se mohlo stát, že by ses někdy třeba ještě do Root vrátil?

Nic mi to neříká, ale ta poslední, kterou z poloviny nahrávali u mě, je v pohodě. Bude to návrat k old school black metalu. Asi nejrozumnější cesta, kterou jim schvaluji. Naživo jim to šlape, což je nejpodstatnější.
666, Hřbitov a Song for Satan byly hitovky, které jsme nikdy nepřekonali. Tohle snad jejich fanoušky ještě zajímá a ne nějaké nepřehledné kompozice, ve kterých se po pár taktech ztratí.
Můj návrat? Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš a jak vidíš, úplně v pohodě se beze mne obejdou.

 
http://cales.mysteria.cz

http://bandzone.cz/cales

http://www.facebook.com/group.php?gid=103694607553&ref=ts