Tradiční uzavření festivalové sezony. Jeden z nejnabitějších letošních festivalů v rámci tvrdé hudby. Setkání snad nejpříjemnější části undergroundové scény. Jak kdo chce… Každopádně nádherný letní víkend, Hradec, vlak, pivo, hurá!

A ještě jednou hurá! Všechno klape, jak má a při příchodu už se k uším line Giuda. Takže stan postavit v blitzu (pročež vypadá jako mobilní vyšetřovna Gestapa) a fofrovat pod podium. Při vší snaze však dorážím až na Looking For An Answer. Už od prvního momentu perfektně natlačený těžký grindcore/crust ze Španělska. Zvuk z podzemí je určitě lepší než předchozí ročníky a je radost poslouchat. Už první kapela moc příjemné překvapení.
A hned po konci jejich setu připisuji další kladné body pořadatelům. Jako velmi rozumné se ukázalo vyhrazení minimálně 20 minut pauzy mezi kapelami. Čas zevlování tak zbytečně neukrajuje kapely a svědomití grinders mohou stihnout všechno podle svých představ. Pro mě to znamená korzo a zase korzo.
Šváb je znám tím, že přežije i jaderný výbuch. Cockroach takovou trvanlivost nemají a jejich kapela je (slovy Botch) jako Ježíš – musela zemřít, aby ty další mohly žít. Pro Playfast V. však z mrtvých vstali. Ale možná měli raději poležet. Moje skvělé vzpomínky na tuhle holandskou fastcore/hardcore kapelu byly možná příliš dobré, protože to, co předváděli v pátek večer, je rozhodně mezi špičku evropské scény (kam podle mě dřív rozhodně patřili) nestaví. Ano, je to pořád šupec, ale tak nějak strojené a příliš pozitivní. Snad to bylo jedinečností večera pro kapelu, která v dané sestavě už nehraje. Ať už to bylo čímkoli, zde jest meditace zbytečná. Co se ovšem uznat musí, je kotel, který Cockroach rozparádili. Krása! Jako za starých časů…
Po veteránech čas na mladou krev, trio Agents Of Abhorrence.

Miluju kapely, který dokážou ve třech (anebo dokonce dvou, hail to mighty Abstain, které mi AOA malounko elánem připomněli) produkovat našplapanou muziku, která dokáže nakopnout. Přidávejte k tomu naprosto unikátní industriální mezihry, a prstoklad hodný mistrů. Technický grindcore nemusí být překokocená nuda, AOA ho zahráli nakople, bez cavyků. Došlo to tak daleko, že jsem zasvětil i své plážové žabky bahnem kotle. Ne, AOA se nedali jen tak odstát a pro mě byli určitě objevem festivalu a jistě i jedním z jeho zlatých hřibů.
Že jsou Nihilistic z Rumunska, jsem se dověděl až doma. Že hrají hc/punk taky. Z letmého poslechu přímo na místě se mi táhlý metalový hc nelíbí, a tak jen z pozadí opakovaně konstatuji, že jejich set nebere konce.
Ale pak TO přichází. POTOP! Makedonie, sludge, PEKLO! Pomalý, zhulený, tvrdý, nekompromisní. Melodie jede pomalounku, oběsit se na kšandách? Proč ne, dobrej nápad. Tahle kapela mi prostě vrazila tolik jehel pod kůži, že to nejde. Obdiv a pochvaly, úžasné vystoupení, vyražený dech, kašlání krve.

Druhý den, když ptáci a my, silní kuřáci, rozezvučíme svůj koncert, je čas na procházku Hradcem (skvostné město, najmě pro milovníky architektury a dekadentních ranních piv). Nechme partu punx potulovati se městem a povězme si něco o festivalu, prostorech, organizačních záležitostech atd.
Flošna je místo pro pořádání komornějšího festivalu jako stvořená. Podzemní prostory, kde se hraje a kde mají zázemi distra, skýtají ochranu před případným deštěm. Přilehlé travnaté plochy jsou zase ideální pro stanovačku. A co to podstatné, ptáte se, totiž pivo? Teče? Teče. Ale pít se to moc nedá. Opravdu, volba Primátora je jedinou skvrnkou na štítě jinak podle mě SUPER udělaného festivalu. Nakonec ani nedostatek místa k sezení tolik nevadí, protože co bychom to byli za přecitlivělé slečinky, kdybychom se ostýchali rozvalit do bahna...

A už se nám punx trousí z prohlídky zpět, protože k setu se chystají Evidence smrti. Černé komando, které vydalo demo v minulých dnech, se na Playfastu prezentovalo kontroverzně. Podle jedněch byl jejich set mrtvolně mdlý, oproti demu horší a nic moc, podle jiných byl mdle mrtvolný, což je super. Soudcem ani rozhodčím nebudu, protože upřímně řečeno jsem Evidenci smrti neviděl.
Michel Platinum a Joe Pesci... Inu, nebudu to zapírat, ani je jsem neviděl, a podle ohlasů, které jsem o to svědomitěji sbíral nepatřili právě k vrcholům festivalu.
Zato následující KRUSH rozhodně ano. Jejich nekompromisní crust/punk pro pět osob mi připomněl tu nejlepší tradici nasrané a nezávislé muziky. Dva zpěváci, z nichž ten macatější a metalovější (chrochty chrochty) je původním zpěvákem Krush, který se k nim v nedávné době vrátil. Skvělá show, dobrý zvuk, krásná Miranda... Nebudu dál básnit, Krush mám moc rád i osobně, tady žádná objektivita nehrozí, paráda, hurá! Ale i podle takových autorit, jako je TOMÁŠ BAGI byli Krush jednou z nejlepších kapel letošního Play Fastu.
See You In Hell, no já nevím. Rád bych dal prostor někomu jinému, kdo je viděl. Já už jsem o nich psal tolikrát, že to snad ani nejde. Už nevím, který koncert porovnat s kterým... Je to trapné, vůči kapele neuctivé, ale já prostě nevím, co psát. Odbýt to souslovím "další koncert" se mi nechce, a lhát o tom, jak mě rozsekali nebudu.
Fubar? Zklamání. Kontatto – hc/punk na dvě

kytary, měkoučký, nepříliš zábavný. Na Gride jsem se sice moc těšil, ale bohužel bylo třeba platit daně dopolednímu přívalu piv. Nová deska mi ještě k srdci nestačila přirůst, takže příliš nelituji. Podle zpravodajů intenzivní vystoupení, laťka tradičně vysoko.
Japonské dvojkombo Vivisick a Unholy Grave pro mě bylo asi největším zklamáním festivalu. Samozřejmě šupec, to rozhodně. Kdo řádil a madlil v prvních řadách, ten si zadělal na parádní zážitek, ale v zadních řadách úměrně tomu zážitek slábnul a z čistě hudební stránky vzato vlastně ani jedna kapela nic moc nepředvedla. Vivisick mě bavili ještě relativně více, jejich set odsýpal a měl v sobě hodně staroškolské punkové energie a frontman, nevím jak to ti Japonci dělají, zase posouval vystoupení nad průměr.
Jak pro mne Unholy Grave, jejichž nekonečný soupis splitek a více či méně obskurních nahrávek jsem se jednu dobu snažil sbírat, tak mě jejich vystoupení nakonec donutilo předčasně ulehnout. Proč? Stálé problémy s elektrikou, která vypadávala, vystoupení rozbily na sled moc nepovedených výbojů. Kupodivu ani zvuk, který jinak kapelám opravdu přál, Unholy Grave zrovna nevyšel. Spíš nakonec bordel než muzika… Už toho je zkrátka za dva dny moc. Takže za zvuků chystajících se Wolfbrigade dávám pódiu vale a šupajdím do pelíšku.
Kolegové posilnění Primátory více si Wolfbrigade zrovna nechválili. Myslím ale, že jen nemnoho čtenářů se se švédským kolovrátkem živě nesetkala – čili ani očekávání nebyla vysoká. Živě to prostě Vlčákům z Vlčnova nehraje tolik jako z desek. I tak mi ale zní drutáta drutáta Loneliness is My Game! v hlavě ještě teď.

Hudba dohrála a je čas páchat neplechu. Ale ouha, během cirka hodiny dochází poslední piva (!), kyvadlová plechovková linka k blízké benzině nestíhá. Nakonec dochází i kořalky, a ajajaj, tohle bude smutná noc.
Celkové zhodnocení? Kromě právě zmíněného vyjedeného krámu a odporné chuti Primátora (ráno pomáhá) neměl letošní Playfast chybičku. Nezahráli nakonec jen venezuelští Los Dolares. Změny sestavy byly ohlášeny zavčas, a finální sestava byla špičková. Od legend jsem čekal více, ale objevy Agents Of Abhorence a hlavně POTOP byly perfektní a všechno vynahradily. Dva dny v duchu rychlého a kvalitního hc, crustu a příbuzných žánrů. Milí návštěvníci, dobrá atmosféra a… prostě zase za rok!