Rage a k tomu dvacet let jejich existence, to už jsou pojmy samy o sobě. A když si navíc tohle mezinárodní trio s sebou na turné vezme zahřívače v podobě zadumaných progresivistů Deadsoul Tribe, jen máloco může konkurovat nutkání být u toho i přesto, že tentokrát nezbyde než vytáhnout paty z Matičky a vydat se tmou pátečního podvečera do zapadané a zamrzající Plzně.
Možnosti otevřít celou akci se dostává místním Interitus. Skupina má co se týče koncertních aktivit poslední dobou celkem našlápnuto, působí ale až příliš zahloubána v desetiletém modelu symfo/doomíku se všemi jeho specifiky - včetně těch klišovitých - takže ne pro každého je jejich produkce bez výhrad konzumovatelná. Přidá-li se k tomu ještě buřtovitý zvyk v podobě neodbytného roztleskávání publika frontmanem Janem Davídkem, jako vystřižený ze slabikáře velkých rockerů, vychází set z kategorie těch urputnějších.
Pro většinu přítomných v sále jsou, soudě dle zpočátku vlažnějších reakcí,

Deadsoul Tribe pojmem méně známým, ačkoli páteř jejich vystoupení stojí na propagaci už třetí studiovky The January Tree. Jejich prezentace oproti prvním účinkujícím více koresponduje s celkovou filozofií tvorby skupiny, zejména pak frontman Devon Graves není z nejextrovertnějších (to se trošku mění až chvíli po koncertě a pár pivkách – nebo ještě něčem navíc? :-)) místy působí až poněkud profesorsky. Nicméně promyšlená a většinou náladově hodně náročná muzika Deadsoul Tribe funguje naživo stejně jako z cédéček a dvě tři mikrozaškobrtnutí v rytmice na tom nic nemění.
Vystoupení Rage je uvedeno podobně laděným intrem jako při jejich poslední zastávce v Praze, které navozuje atmosféru na míru padnoucí nějakému fantasy filmu. Trvá tak akorát a pak už něco kolem dvou a půl hodiny patří jen Rage, kteří se s tím vůbec nemažou a předvádějí, jak naplno se taky dá hrát ve třech. I akustický blok uprostřed setu je v podstatě dost nářez. Co se týče posledních třech desek, tedy všech v současné sestavě, zdaleka nejvíc naživo pořád zabírají tutovky z Welcome to the Other Side, ale i věci z hlubší minulosti se současným zvukem vraždí víc než dostatečně. Nebyli by to Rage, kteří stále jakoby nevěřili tomu, že už se jim všechny podařilo přesvědčit o svém

instrumentálním nadstandardu, aby nedali k dobru sólové exhibice Mikea Terrany (celkem podobná té poslední pražské) a Victora Smolskiho (více improvizovaná). Při vší úctě k předvedenému nezbývá než tvrdit, že tyto momenty zaváněly tradiční samoúčelností, stejně jako Peavyho občasné roztleskávání a dirigování publika, a zařazení dvou třech dalších skladeb namísto nich by koncertu prospělo víc. Rage ale nejsou Interitus, nejen vzhledem ke kořenům v hlubokých osmdesátkách, a tak jim tyhle nešvárky už asi nikdo neodpáře, ale zároveň se na ně jako starší psy za to nebude vyloženě zlobit. Příjemným překvapením a třešinkou na dortu byl i zpočátku trochu obávaný prostor konání akce, nakonec jí ale útroby Šeříkovky vyloženě sedly po všech stránkách. Dobré to bylo.

setlist Rage part I (without order): Paint the Devil on the Wall, Solitary Man, Alive but Dead, Higher than the Sky, Soundchaser, Black in Mind, Straight to Hell, Back in Time, From the Cradle to the Grave, Vanished in Haze, Mike Terrana – solo, Victor Smolski - solo