Koncerty v Matrixu bývají dosti ošemetné a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Bordel v čase, kdy má vlastně akce začít, jsem radši neřešil a díky svému (sličnému) doprovodu jsem byl i obeznámen, že ke vstupu do klubu se musí (nově) obejít celý blok. Dorazili jsme na 19. hodinu, kdy v klubu ještě nebyli ani barmani a před vchodem do backstage se jen povalovali členové kapel a několik fanoušků, kteří společně kouřili a kecali. Vzápětí ale dorazil i barmanský pár a klub byl konečně otevřen.

Po dlouhém zvučení a 90minutovém čekání konečně začal hrát český support v podobě REST IN HASTE, kapely složené ze samých mladíků hrající jakýsi vysokoškolský indie rock. Nebudu zastírat, že takových kapel je - nejen u nás - poměrně dost. Vyvstává tedy otázka, jak objektivně zhodnotit jejich malý příspěvek. Podle kláves a vokodéru se kapela zřejmě snaží znít trochu psychedelicky, aby se z indie - pro ně snad nepříjemné - rockové škatulky dostala, nicméně naživo to až tolik nefunguje už jen proto, že zpěvák vše zkrátka obsloužit nemůže. A navíc mi jeho zpěv přišel po většinu času protivný. A vlastně mi neseděly ani kytary. Chtělo by to do muziky větší jiskru nebo špetku něčeho zajímavějšího, ale věřím, že si kluci hraní užili. I tak výsledkem byl skromný standard, který nepotěší ani nijak zvlášť neurazí.

Už při dlouhém čekání jsem si říkal, kolik asi dorazí lidí, a měl jsem trochu strach, aby Matrix nebyl zbytečně prázdný, což by nevypadalo dobře. Vše se však začalo měnit ještě před vystoupením prvního zahraničního hosta. A ač HOMBRE MALO, kapela původem z norského Osla, dle popisu z jejich stránek kombinuje stoner metal a sludge, bubeník zřejmě pocházející z nějaké africké země svůj um dokáže velmi dobře prodat. Pánové na pódium vlítli jako velká voda a hodně překvapili svou energií a na rozdíl od předchozí kapely byla kytara přiostřena a zpěv si rozhodně nebral servítky. Přechody mezi rychlejšími a pomalými pasážemi byly velmi čisté, ani skoky mezi vokály se nijak zvlášť nezadrhávaly. Bylo vidět, že Norové do projevu dávají všechno a užívají si to. Tato nálada se přenesla i na publikum, kde se strhl až nevídaný kotel. A vzhledem k tomu, že jednotlivé skladby jsou poměrně dlouhé a nikdo ani pořádně neví, kde jim je konec, všichni tleskali pokaždé, kdy se hudba uklidnila. HOMBRE MALO to kvitovali s pokorou a dle jejich slov byli reakcemi českého publika mile překvapeni. A rozhodně si je zasloužili - měli vynikající set, který jsem si bez žádné výtky velmi užil.

Atmosféra pak houstla a RED FANG šli na to. Jestli předchozí kapela byla takový lehce agresivní chaos, tak tuto partičku bychom mohli přirovnat k dobře promazané pekelné jízdě. Výhodou jejich tvorby je rozmanitost jak ve zpěvech, tak i v muzice jako takové, takže jestli jste viděli některý z jejich klipů skladeb Wires či Prehistoric Dog, vězte, že sama kapela svoji perfektní náladu předává i při živém vystoupení. Fanoušci tak byli jako smyslu zbavení. Skandovali, přikyvovali, tančili nebo si prostě rovnou hodili stage-diving. Prostě paráda. A některé maníky z davu chytal až takový amok, že hudebníkům vlastně hrabali až do strun! Kapela si to ale náramně užívala a nebylo to vidět jen na jejich úsměvech, ale i na jejich kontaktu s publikem, takže oceňuji jejich proslov: „České ženy jsou krásné.“ Parádní průřez novinkou Murder the Mountains i debutem Red Fang rozhodně nikoho nenechal chladným, spokojenost musela být na obou stranách.

Fotky © Michaela Palušová / Aardvark