Byl to vlastně docela rychlý večer, takže jen v rychlosti si připomeňme, koho nám to čerti jako předvoj poslali Evropou, a jelikož jsou kucí z Two Shovels šikovní, valím to opět směrem na kopec. Oproti minule (Bane, neasi!), kdy se jelo v relativně přívětivém duchu, se s navátým sněhem ze Sedmičky dere síra.
Černý Petr na úvod připadl na Harm's Way. Kluci s Chicaga se s

tím nepářou, tohle není pro děcka, která tečou z poslední desky moderních metalcorů; hrubý riffy až na kost, starej death metal ze Švédska a nasranej chraplák á la Integrity. Byl jsem od kamaráda upozorněn, že bych se s tím lahváčem před zpěvákem neměl producírovat - sXe s bafometem na triku.. tohle je vážný. Žádné slitování hoši opravdu nemají. Set je tvořen převážně z aktuální desky Reality Approaches (2009), kdy klasické HC riffy dávají prostor k tancům a věru, ta hrstka jedinců se ani na úvod neostýchá. Do toho riffováníčko, z kterého by měl radost nejeden metlák na Buřtech, a hlavně ten zvuk! Sedmu považuji stabilně za zvukově vyváženou, protentokrát se podařilo dosáhnout té pravé hoblovačky, nedejbože až přijedou na kopec Integrity. Začátek za plnej počet!
Po rychlé výměně začínají Nails. Kapela, kterou by neměl

přehlídnout Čurby, až bude dělat soupisku dalšího ročníku Obscene - chvíli totiž tápám, jestli jsem na HC koncertu. Rychlá smršť grindcoru respektující staré klasiky mi připomíná třeba poslední desky Rotten Sound s nádechem špinavého crustu. Jízda, které stačí pár songů, aby bylo všem jasno, oč běží. I zde je prezentována poslední deska Unsilent Death, která jako soundtrack k sobotnímu romantickém čaji zřejmě neposlouží. Set se délkou lehce přehoupl přes délku desky a nesl v duchu „tři chlápci, 20 minut, vymalováno“.
Rise And Fall jsou tu jako doma. Stabilně se ukazují na letních

prknech Fluff Festu, s novou deskou u nás ale až teď na Sedmě (alespoň myslím). Rise And Fall se sílou svých desek z původního, nepříjemného, zašpiněného, temnějšího hardcoru stávají s další a další deskou čím dál tím větší opus; víc aranží, motivů a vyhrávek, ale rostou. Hraje se samozřejmě průřez celou diskografií, kapela má desky, tuším, tři, ale to naprosto stačí. Celému setu vévodí (pro mě) In Circles z aktuální desky Our Circle is Vicious a vlastně téměř kdykoli, kdy se sáhne po této desce, se zpomalí a zhutní. Navíc s naléhavostí vokálu Bjorna je vše krásně nepříjemné a paradoxně tyto pomalejší skladby ani nedají odpočinout. Po nich následuje nějaká ta rychlovka a čerti jsou na zdech vymalovaní. Návštěvnost s poslední kapelou trochu narostla, podobně jako na Bane odhaduji něco kolem 100 hlav, což je pořád málo, ale i těch pár, včetně mě, si to náramně užilo.
Stejně jako předchozí večírek s Bane i tentokrát kapely ukázaly, jak rozmanitý žánr HC dokáže být a hlavně, že se to dá pořád pro těch pár fandů dělat fér a upřímně... Tip na dárek? Podpořte s Two Shovels dobrou věc.