Tortharry v posledních dvou letech měli hned několik důvodů k oslavám. Zatímco Metalgate zrežírovaný loňský křest Follow předtím, než se stihl zadávit vlastním velikášstvím, nepřekvapivě ovládl kmotr Derrick Green, naopak letošní o poznání skromnější narozeninový večírek frontmana Dana se vyvedl o poznání lépe. Byť se také tentokrát hlavní tahák večera zrovna nevyznamenal.

Teď opravdu nemyslím TORTHARRY. Nejenže se spokojili s druhým místem v setlistu. Zvukař si dal záležet, aby z repráků lezlo totéž, co z desky. Rovněž kapelu jsme zastihli v lepším rozpoložení než před rokem. Mazácké přežvykování starých vazkých riffů orámované výživnými bicími se zcela přirozeně snoubilo s velkým zaujetím a výsledkem byl sympatický deathový set, osvěžený navíc převahou skladeb z poslední řadovky na úkor staršího materiálu. Škoda jen, že místní ožili až po koncertě, když si je Hronovští udobřili třemi covery od Sepultury.

Ani první hrající kapela se nenechala zahanbit. Předák ANTIGOD, permoník Hadgi z Disfigured Corpse, z výborného zvuku a dvougeneračního složení své party vytěžil maximum. Mladickým elánem a nápady zmodernizoval umně zkonstruovaný a plně funkční, nicméně už poněkud vyběhaný thrashový buchar. Než se zbytkem chacharů „odtáhli do piče“, zanechal za sebou hotovou spoušť. Bez ohledu na to, že za pracovně vytíženého vokalistu Štěpána zaskakoval Frodys z daleko éteričtějších Postcards of Arkham.

Naděje, že se zázrak z letošního Metalgate Czech Death Festu zopakuje a že i na „Zděřce“ se ROOT, tentokrát v pozici headlinera, nechají poslouchat, byly liché. Jediný, kdo jel na přeraz, byl Igor. Ze sebeironického nadhledu, jímž BigBoss v Červeném Kostelci šikovně odvedl pozornost od svých pěveckých karambolů, zbylo jen pár slabých, mechanicky odříkaných vtípků. Pokud zrovna nepózoval, zbytek kapely, v níž Cradle of Filth zlanařeného kytarového geroje Ashoka stěží mohl nahradit darcoolin AleshAD, se tvářil, že se ho to netýká. Zkrátka utahaná, jednotvárná a zbytečná černá mše. Dokonce i maskoti v předsálí, skupinka Mikulášových čertů, měli větší autoritu.

KEEP ON ROTTING zanechali nesrovnatelně lepší dojem, přestože se stejně jako Antigod ani oni neobešli bez alternace (hrdelní pazvuky obstarala Dahlien z Diligence) a jejich technický deathcore spíš vzrušoval intelekt než smysly. Působivá hmatníková komba totiž ne zcela korespondovala s děním na pódiu. Nebýt amazonky Dahlien a parádního přídavku, bylo to tak trochu jako sledovat v akci šampiony v Counter Strike. Ne že by z toho člověk nic neměl, jen si chvílemi nebyl tak úplně jistý, jestli je to ještě baví. I tak to pro mě byl jasný vrchol programu. Už proto, že poslední hrající Deathstar, kteří ještě mohli zamíchat pořadím, jsem kvůli potížím s dopravou oželel.

Na plakátech, které na Danovy narozeniny vábily k zimnímu spánku se ukládající metloše z celého okresu, se sice psalo „Možná přijde i Mikuláš“, nepřišel ale ani Mikuláš, ani Kouzelník a místo černokněžníka jeho imitátor, který byl zrovna z formy, nicméně podobně jako u známé normalizační show na tom vlastně ani nezáleželo. O dobrou zábavu bylo postaráno i tak.