Poslední dobou máme na ty čtvrtky štěstí, nezdá se vám? Došel jsem totiž k poznání, že tento den je prostě metalový, tedy alespoň pro mě. Pokud není koncert (a koncertní čtvrtky jsou v Black Psu časté, mrkněte na data reportů), je nějaká jiná akce nebo máme zkoušku s 1*?5, ale to vás asi nezajímá, co? Tentokrát na zkoušku samozřejmě nedošlo, protože jsme se s MJC týmem nacházeli, jak je u koncertů pořádaných duem Shindy & Violet zvykem, v Klánovicích.
Večer otevírali severočeští The Rays of the Sun a jako pokaždé, kdy jsem měl možnost je spatřit, byli skvělí. Pětice v čele s Danielou, kterou hrdlem doplňuje u kytary zpívající Michal, předvedla 4skladbový set pln emocí a čistého přírodního exktraktu. Proto jim asi také škatule natural (nahradil bych ji slůvkem přirozenosti a čistoty) doom právem náleží. Krom doomu, je ale u Rays také slyšet “heavy“ rock (protože rockec to není) s mírným retro nádechem. Kapela hrála hlavně ze svého posledního počinu In the Garden a zvuk z kombíček v kombinaci s LesPaulama byl hodně hodně v pohodě.
Ti poté dali prostor RowRow recenzovaným Primordial a hudbu její autor docela vystihl. Snad i irské/keltské těžké rytmy na hranici mocného doomu s blackem a s čistým a poměrně dost rozdelayovaným vokálem, který grotesce dominoval a právem si žádal pozornosti. Takto přece jen tak někdo nezpívá. Táhlý, rozplizlý projev zpěvák doplňoval teatrálností a chvílemi jsem myslel, že v momentech, kdy křížil nohy a rozpažoval s hlavou na hrudi, padne do rukou nadrženců pod ním. Docela slušný, ale chvílemi nudný (sterilní) výkon, ke kterému vám díky znalosti cd více řekne mistr recenzent.
„S prvními tóny těchto Irů, které jsem hned po příchodu uslyšel, přišlo zklamání. Zklamání především díky zvuku, který nebyl zcela výrazný, košťaté kytarové melodie jaksi zapadaly. Naštěstí jsem se během dalších skladeb ujistil v tom, že Primordial umí vytvořit atmosféru nezbytnou pro dobrý koncert. Tuto nelehkou práci asi nejvíce odřel zpěvák. Jeho výkon trochu srážel přehallovaný zpěv a místy nedozpívané party, především v pasážích ne nepodobných obskurním Norům Na konci větve... Repertoár kromě novinkového Storm Before Calm tvoříli i hodně staré věci... Nutno podotknout, že Primordial vystupovali v rozšířené sestavě o jednoho kytaristu.“
Po nich naskočili belgáni Enthroned, ale moc jsem toho neviděl, protože jsem se věnoval mnoha jiným věcem. Jediné, co jsem si upamatoval je, že se sypalo, bylo peklo a nebyla to taková píčovina, jak si většina asi myslela. Naštěstí jim pozornost věnoval Mosh, který vám podá dostatečné.
„Ze sálu vybíhá jeden zděšený deathmetalista za druhým, snažíc se kontrolovat psychickou újmu upřímným vyzpovídáním se z útoku belgických Enthroned a.k.a. “We are 666, Apocalypse!!!“ Já bych to tak černě neviděl. Pravda, paroháči sápající se po prknách tence sypajících kytar, u mikra klučina alespoň pro tento večer nezvratně věřící ve své nadpřirozené pekelné schopnosti a nenatrigrovaný bicman byli pro vyznavače komplikovaných mohutných riffů nezkousnutelnou lahůdkou… Přesto přece chápu, že ortodoxní nezteplalá fastorm sypanice a zlá true image byly pro ten večer klíčem. Enthroned projevili též důvtip vyspělých, moderní trendy čekujících, kompozistů, kdy své ultrarychlé songy vskutku nenásilně prokládali kabátovským Hej! Hej! Hej! nebo Hail Satan! , což bojovníci nejen v prvních řadách uvítali s neskrývanou fanatičností.
Bicák, který mimochodem sypal velice dobře, si také uvědomil, že dnes přišlo jeho pět minut slávy. To když se rozvášněnému náctiletému davu s neotřesitelnou jistotou skandujícímu své Entronet! Entronet! (být tu písek, řešil bych situaci s pštrosím kliedem…), přece jen odhodlal svým tu pa, tutu pa udat rytmus.
Nenávistná vichřice pro nejpravější metalisty, pro mě pouze nasypanost sympatičtější než Marduk, ale jinak… Entronet rules!
A aby jste měli naše dojmy pěkně v kupě, dokonce i RowRa má potřebu se vyjádřit.
„Ještě ani nezačali a už některým byli pro smích. Ptejme se proč? Pro svou ortodoxnost? Paradoxem je, že zatímco warpaint a hřeby jsou symbolem ortodoxnosti black metalu stejně jako nenávist, tak zabedněnost je u některých deathmetalistů. Nicméně vraťme se k hvězdám Enthroned, kteří připomínají svým vystupování staré rockové hvězdy - Lemmy je opravdu největší kult black metalistů. Enthroned byli pro mne vcelku překvapující – ne, že by jejich hudba byla nějak výjimečná, spíše naopak, ale pokud jste jejich vidění apokalypsy poslouchali od jinud než ze sálu, mohli jste slyšet klasický tupatupa rockec. Pokud jste se ocitli v sále, zjistili jste, že ta hudba, co hrála před chvílí venku, je trochu o něčem jiném. Riffy nebyly tak prostoduché a dětinské, jak se mohlo zdát zvenčí. Nic víc, nic míň.“
Toť k Enthroned a konečně se dostáváme k hlavnímu chodu, což jsou, tedy byli, řečtí temní mystici Rotting Christ.
Začínáme intrem a atmosféra je navozena na víc než 100%. Škoda, nebýt selhání techniky, asi bych se v tu chvíli opravdu posral! Řekové se na pódiu chvilku hasteřili, ale pak se obuli a spustili hymnou In Nomine Sathana z poslední, mnou rozebrané, desky. Hrálo se “jakpakbyne“ z novinky, hodně z A Dead Poem a dokonce jsme nechali vzpomenout i jedné z Non Serviam. To je tak vše, co si rozpomínám.
Atmosféra se během koncertu měnila tím způsobem, že mi nejdřív zněli hodně temněelektronicky až přešli v gotickorockovou slaďárnu, ale nakonec byl výsledek skloubením obého. Tedy, hitové ambice, blackbigbeatová diskoška, temné klávesy, intra a občasné tupačky. Rozhodně není mým záměrem RCh shodit, naopak. Celkově byl výstup vyrovnaný, měl tvář, formu a myslím, že těch 170 lidí sál po jejich dvou přídavcích, včetně mě, opouštělo se spokojeností a překvapením. Můj pohled se s RowRovým opět moc nerozchází, můžete porovnat.
„Velká očekávání po vynikající desce Genesis. Úvodní intro vynikající, bohužel však ne nástup, který byl zazděn technickým problémem. Temní Řekové se však rozhodli, že budou pokračovat i přes nefunkčnost některého ze zařízení. Naštěstí hned během závěru první skladby In Domine Sathana se vše rozjelo tak, jak mělo, a bylo vidět, že se RCh uvolnil kámen ze srdce. Tím mohli mít radost z koncertu úplně všichni, nejen skokani z boku pódia, kteří si ten večer zřejmě pěkně užívali. Svěží, moderní black hopsa metal, tak zažil svůj svátek. Řekové ukázali, že jsou přesní (až na občasné, možná úmyslné, pozdní nástupy zpěvu), že umějí hrát, dokáží navodit atmosféru a bodovat v hitparádách, stejně tak dobře jako nový Satyricon (soudím pouze dle dvou skladeb z novinkového alba Volcano).“

playlist Enthroned: Boundless; Infernal; Tales; Genocide; Spawn; By Dark; Ultimate; Under the Hol.; Radiance; Satanik; Evil Church/Graced
Under the Guillotine