Po dlouhé době jsem se těšil na Nymburskou akci, od které jsem očekával alespoň jistou úroveň… ale již na začátku musím předeslat, že jsem byl znovu zklamán. Tato „prestižní“ celostátní vyhledávací soutěž mladých amatérských kapel za svou pětiletou existenci nezažila kontroverznější ročník, než byl tento. Zkrátka tato přehlídka ztrácí na prestiži, a to jak výběrem finálových kapel, tak výkony „poroty“ a nakonec i tristní návštěvností.
Do sálu jsem dorazil na 19-tou hodinu, kdy mi „pořadatel“ naúčtoval 99kč za vstup, přestože (jak jsem se později dozvěděl) do té doby bylo za 80,-, již to svědčí o „serióznosti“ akce… Ještě bych chtěl zmínit, že jsem se s naprostou většinou vystupujících kapel setkal poprvé v životě, kromě Sad Harmony, které znám z jejich CD „Elektrula“.
S půlhodinovým zpožděním byli návštěvníci vpuštěni do sálu, aby shlédli první kapelu - plzeňské Elvis Gott Superstar, kteří hrají „pseudo-moderní“ hudbu, obyčejný, jednoduchý přímočarý bigbeatek s tanečním smyčkami a techno dusotem. Naprosto ubíjející hudba bez jakýchkoli změn tempa, která by mohla být vhodná pro „rockovější technaře“. Kapela hrála v klasickém rockovém triu, zpívající kytaristé, bubeník + sequencer. Jediné co mě trochu zaujalo, byla jedna z poloh kytaristy, která připomínala Billyho Corgana (ex-Smashing Pumpkins). Baskytarista zpíval z přehledem, ale nijak výrazně. Pozoruhodné bylo nasazení kapely, přestože neměla žádné tanečníky na parketu.
Jako druzí nastoupili mí oblíbenci, kvarteto Sad Harmony, jejichž hudba vychází z doom/death metalových kořenů, ale postupem času vykrystalizovala ve vlastní rockovější tvář. Set byl tvořen z poloviny skladbami z „Elektruly“, zbytek potom z připravovaného následovníka „Tete-a-Tete“. Pověst výborné koncertní kapely, zde žel nepotvrdili. I přesto, že byl „údajně“ nejlepší zvuk ze všech ročníků, tak nedokázal vykreslit skladby v těch správných barvách. Skunymu (zpěv/basa) scházel kompresor, který dává vyniknout jeho ojedinělému expresivnímu melodickému hrdelnímu hlasu, bez kterého byl zpěv méně naléhavý a ztrácel dynamiku. Jemné kytarové vyhrávky, které skvěle koření jejich nahrávku, byly ve zvukové kouli utopeny (hlavně skladba Dreama), ale musím přiznat, že většina návštěvníků by je asi stejně neocenila. Na druhou stranu kapela přitáhla lidi k pařbě a tak byl sál alespoň vizuálně zaplněn. Svůj blok zakončili vynikající chytlavou skladbou Tanya Pulkanova, vstřebávající hodně folklórních vlivů a cizokrajný zpěv.
O pauze mezi kapelami jsem odchytil manažéra Sad Harmony, Zdeňu Neusara (zdravím!), se kterým jsem proklábosil celý set následující kapely a použil jsem tedy dynamický zápis pořízený Wethesem, napsaným již během večera, rád bych se s vámi o tento jedinečný text podělil. Ještě bych upozornil, že autor se vyjadřoval ke všem skupinám, ale bohužel s postupem večera se text čím dál více ztrácel v alkoholickém oparu, z kterého se přes moji velkou snahu nadalo již nic použít… Rád jsem poté přivítal na pódiu Jičínskou kapelu Los Bastardos, s vlastním velmi originálním zvukem a jednoduchou, zato účinnou hráčskou sestavou (basa, kytara, bicí). Tvorba skupiny rozrušuje navyklé harmonické postupy a chvílemi připomíná Pražský Výběr a americké Primus… takže zpátečníci? Ano, ale zato originální a s rozumnými texty - většinou se spíše hudebníkům práší huby od laciných rýmů a vyměklých klišé. Pánové, díky vám za rozumnou a neurážející hudbu a pěkné texty. Já bych pouze doplnil, že jsem se podle papírových předpokladů domníval, že tato kapela u „odborné poroty“ vyhraje a já je shlédnu alespoň při závěrečném vystoupení vítěze, leč se tak nestalo, ale nepředbíhejme…
Čtvrtou kapelou v pořadí byli Náchodští Jay-Zen, o nichž jsem doposavad pouze četl, že mají za sebou několik podobných vyhledávacích soutěží, kde byli relativně úspěšní. Kapela všechny upoutala výraznou image - kytarista vypadající jako Marilyn Manson a zpěvák měnící po každé skladbě obleček a svou stylizaci (stíhal to bravurně rychle!). Ale k hudbě, popsal bych ji jako futuristický cross-over, ze sequenceru pouštěné rytmy, klávesy a industriální ruchy + teatrální zpěv. Mnoha lidem kapela imponovala pouze svou image, avšak já jsem se raději soustředil na muzikální stránku věci. Kapela dostala do vínku nejlepší zvuk a náležitě toho využila… set měl obrovské grády a energii. Kytara řezala, hladila a tvořila atmosféru za pomoci samplovaných smyček, rytmika byla ukázková - dynamická, sehraná a variabilní a do toho ten zpěv - celkem netuctový, zajímavý, až bych řekl avantgardní. Vyzdvihnul, bych instrumentální jistotu a sehranost kvarteta a jasnou koncepci v hudbě i pódiové show. Přilákali také celkem dost pařanů, pro mě vrchol večera!
Dalším bodem programu měl být host večera Roman Dragoun, leč z mě neznámých důvodů nevystoupil a tím pádem byli na řadě hodonínští Like Fool, kteří mají za sebou také několik soutěží, stejně tak jako Jan-Zen. Předcházela jim pověst vynikající koncertní kapely, která má v sobě dynamit. Zvěsti nelhaly, jenže to by je nesměl pohřbít zvukař, který neumixoval 5 členů hrajících (se dvěma kytarami) suverénně nejagresivněji ze všech zúčastněných. Výsledkem byla v nejrychlejších pasážích nečitelná koule, což znemožnilo veškerému osazenstvu docenit jejich kvality. Hudebně se kapela pohybuje v takzvaném thrash/coru, což bych přeložil jako mix hardcoru, thrash metalu, hrdelního i melodičtějšího zpěvu s občasnými grindcorovými pasážemi (které jsem si dosadil na místa hlukové koule). Kapela se snažila seč mohla a ze začátku se jí dařilo přilákat moshující šílence a zástup dalších přihlížejících, jenže díky ďábelskému tempu a možná i zvuku, tančících ubývalo až jsem tam zůstal pouze já… Jedinou připomínku bych měl ke zpěvu, který se mi zdál jako nejméně dokonalá složka. Snažil bych se zapracovat na frázování, stylu a anglických textech, které by lépe pasovaly do muziky než ty české.
Předposlední soutěžící kapelou byli mnoho městští Doo-Bop se základnou v Praze. Kapela složená z obsáhlého ansámblu hudebníků, čítala mimo jiné také 2 vokalisty, dechovou sekci a pianistu. Z dlouhatánské přípravy na svůj blok bylo slyšet, že muzikanti mají jazzovou průpravu, takže nemá cenu řešit instrumentální výkony. Jakmile však začali hrát, tak jsem si uvědomil, že oni byli asi tou největší chybou ve výběru kapel pro soutěž, protože přestože kapela byla naprosto vynikající, sehraná a jednotná, včetně živelné show a spoustu lidí přinutila tančit do rytmu, čímž byl poprvé zaplněn sál, tak výběr funky kapely do podobné soutěže je naprostá školácká dramaturgická chyba, neberu-li v potaz, že v kapele jsou lidé aktivně hrající i více jak deset let! Srovnávat funky kapelu (přejímající 100-krát obehrané fígle od Browna či Parkera) se spíše rockovými kapelami zkrátka nejde!!! To byl pro mě další nepříjemný moment tohoto večera (se kterými se ještě roztrhne pytel). Naprosté selhání „odborné poroty“!
Poslední soutěžící kapelou bylo trio Punk Floyd ze Zábřehu. Jak již název naznačuje jedná se o punkovou kapelu, takže od ní nelze čekat zázraky… Na poměry stylu a „scény“ zcela jistě patří mezi to lepší co se dá najít v ČR. Vyzdvihl bych hlavně melodičnost, sborové refrény a na punk i celkem solidní instrumentální výkony. Dobře jim to šlapalo a také předvedli ukázkovou sehranost. Jinak ale nic nového pod sluncem (stejně tak jako v případě Elvis Gott Superstar a Doo-Bop).
Nyní nastal čas pro sčítání hlasů diváků a také poroty za hudební produkce loňského vítěze - kapely Baťa a Kalábůf něžný beat. Zde bych chtěl poznamenat, že výběr loňského vítěze jasně ukázal nekompetenci porotců, když prvenství přisoudili „začínající“ kapele, kde se věkový průměr pohybuje okolo 40-ti (možná i více!). Ale k hudbě, pohodový bigbeat s hardrockovými sóly, ukázkově zahraný s naprostým nadhledem a radostí, ale…
Teď následovalo „grandiózní“ finále s vyhlášením vítězů (hlasování diváků a následně poroty). Diváci přisoudili korunu Doo-Bop a Los Bastardos, se shodným počtem hlasů. Poté se ujal slova předseda poroty Petr Korál, aby vyhlásil vítěze, který dostane příležitost prezentovat se na festivalu Rock for People. Prohlásil, že v historii soutěže to nikdy nebylo těsnější, rozdíl mezi prvními a posledními byl minimální, což ale svědčí o tom, že se porota nedokáže domluvit. Myslím, že jedině jistá „objektivita“ posuzování a jednotnost může zabezpečit reprezentativní výsledek. Rozdílem 1 bodu mezi 1. a 3. místem (proběhlo nové hlasování o druhou příčku) skončili na třetím místě Los Bastardos, druhé obsadili Sad Harmony a na první byli dosazeni Elvis Gott Superstar!?
Ještě jednou bych si rýpnul do výběru finalistů. Místní hudební guru-ové (část poroty), kteří pořádají v Nymburce a okolí koncerty, vybírali ze skoro 100 nahrávek. Ty byly proceděny takovým způsobem, že bylo jistojistě zabezpečeno, že se na programu neobjevilo nic metalového :o(((, ale striktně „pseudo-alternativního“, jakožto standardní náplň koncertů na Nymbursku za poslední 3-4 roky (ať žije nevýraznost - smrt metalu!). Je mi z toho nanic, hudební kultura na Nymbursku jde do kytek… Hudba na soutěži byla celkem v pohodě, ale to ostatní… podpořeno ekonomickým fiaskem (reklamní kampaň) při 150-ti platících, což možná také částečně ukazuje na mé připomínky… Za takovýchto podmínek nemá cenu držet festival i nadále při životě.

K8 a Jirka „Wethes“ Vetešník