Do Dělnického domu v Nymburce jsem dorazil před devatenáctou hodinou, v sále již sedělo několik desítek lidí. Pořádání jiných než vyloženě masových akcí v tomto sále si vždy říká o problémy. Tím hlavním je zvuk kvůli velkému prostoru a tím i ozvěně sálu, dalším je pak skutečnost, že i stovka lidí se v sále ztratí, jako by v něm téměř nikdo nebyl.

Na pódiu zaznamenávám kytarový zesilovač a box Orange, a to indikuje, že si mí předběžní favorité  vylosovali asi nejnevděčnější místo první vystupující kapely. Po zvukové zkoušce konferenciér zahajuje jubilejní 15. ročník soutěže a představuje Hořické Morokweng, kteří vzápětí spouštějí. Zvuk se nepovedl. Polovinu setu byl problém se zvukem bicích a ostatní nástroje na tom nebyly o mnoho lépe. Morokweng se ale nenechali ničím rozházet a v bizarních oblečcích hrnuli svou poměrně originální hudbu do návštěvníků v sálu. S několika přáteli jsme kapelu podporovali zpod pódia, zatímco většina dosud střízlivých návštěvníků seděla u stolů po krajích rozměrného sálu. Moderní crossoverová muzika, která v sobě mísí množství vlivů post-hardcore, alternativního rocku a metalu. Kapelu jsem viděl naživo potřetí a až nyní jsem v ní zaznamenal třeba Deftones. Nebyla nouze o melodie a jemnější pasáže, stejně tak jako o důrazné pasáže s hardcore metalovým nábojem. Také obohacení o „matematické“ vlivy, tedy polyrytmy, které v tvrdé rockové hudbě zpopularizovali třeba Meshuggah. Během posledních 3 skladeb si zvuk sedl a už se to prostě dalo poslouchat. Na závěr Morokweng zařadili dvě zatím nedokončené písně. Jednou z nich byla i instrumentální věc, kterou se rozloučili.

Druzí v pořadí hráli berounští agrocoroví BLaCK HiLL, což je jedna z těch služebně déle hrajících kapel finálového večera. Kapela byla vybrána do soutěže již podruhé. V roce 2009 skončili na bronzové příčce, a co si matně vybavuji, našlo se i poměrně dost tanečníků. Tentokrát měli pod pódiem většinu vystoupení jediného příznivce, kterého obdarovali cédéčkem a tričkem. S titulní hitovkou z posledního CD Kakadu se osmělilo několik málo dalších. Jak je u kapely tradicí, i letos vystoupili v převlecích. Letos však BLaCK HiLL moc štěstí nepřálo a ani zvuk nebyl právě ideální. Velký vliv na to bezesporu měly čtyři vzájemně se proplétající vokály, které čitelnosti produkce ve velkém poloprázdně působícím sále zrovna nepřidaly. Na kapele je ale sympatický jejich nadhled a hraní pro zábavu. Snaha o vtipnost tentokrát působila až křečovitě. S lepším zvukem v pokročilejší hodinu jsem si jist, že svou lidovou zábavou pobaví dost alkoholem posilněných jedinců - je to totiž hudba vhodná pro párty, kde se nehraje na nějaké vyšší umění.

Trio mladíků Mistake z Napajedel dostalo do vínku konečně poslouchatelný zvuk, a proto mohly vyniknout jeho přednosti. Těch mají Mistake hned několik. Především velmi slušnou instrumentální výbavu - byla radost poslouchat hru baskytaristy Petra, stejně tak jako zpěv kytaristy Máry. Hudba kapely těží především z odkazu grungové scény 90-tých let, kterou kombinují s prvky moderního alternativního rocku se silnými melodiemi. Vystoupení těžilo z právě vycházejícího debutového alba Among the Shadows, které má kapela v plánu pokřtít s hosty Charlie Straight už 6. dubna ve Zlínském klubu Golem. Vystoupení bylo intimnější s hřejivou atmosférou, a tak bylo divu, že se návštěvníci konečně začali probouzet a už nebyli tak pasivní, jako během prvních dvou finalistů.

Mladoboleslavští Syndrom jsou poměrně nenápadná kapela, která o sobě příliš nedává vědět - zkrátka se nikam moc necpe. Kapele by určitě prospělo, kdyby do sebezviditelnění dali víc energie. Hudba však rozhodně za pozornost stojí. Kapela hraje stoner rock/metalový mišmaš - v hudbě jsou slyšet vlivy Black Label Society nebo žánrových legend Monster Magnet a Kyuss. Zvláštní pozornost si zaslouží velmi talentovaný vokalista Honza, který ne náhodou působí v jedné z revivalových kapel Pearl Jam. Tento večer jsem v jeho zpěvu slyšel nejvíc Mikea Pattona z Faith No More. Kapele to hrálo výborně - energicky, hutně a zatěžkaně s velmi výraznými basovými linkami od Zeda, jinak známého též z působení v Debustrol. Odezva diváků byla s přibývajícími hodinami o poznání lepší. Kapela má velký potenciál, nicméně jí schází špetka výjimečnosti a osobitosti. Nepůsobí jako ani jedna výše jmenovaná kapela, ale její vlivy jsou slyšitelné víc, než by možná bylo zdrávo.

Hvězda Loco Loco stoupá velmi rychle a strmě, a tak není překvapením, že se probojovali do finálě Rock Nymburk, ani to, že nakonec zvítězili v hlasování porotců. Ač se jedná o velmi mladou kapelu, která vznikla teprve minulý rok, hrají v ní již dost zkušení muzikanti, což bylo z celého vystoupení jasně poznat. Kytarista a hlavní mozek Kousek je známý z působení v dalších kapelách Jay-Zen a Matahari. Loco Loco tak nic nenechali náhodě. Publikum si rychle získali na svou stranu a dostali pod pódium asi nejvíc lidí za celý sobotní večer. Potud vše v pořádku. Osobně jim tu hudbu ale prostě nevěřím. Přijde mi naprosto účelově udělaná, tak, aby se lidem rychle zalíbila. Je tedy hodně chytlavá, přímočará a nebál bych se ji nazvat až vlezlou. Kapela staví na crossoverových základech s prvky moderního populárního rocku. Za zmínku rozhodně stojí dotaženost po všech stránkách, nebál bych se je označit za nejprofesionálněji působící kapelu přehlídky.

Posledními soutěžícími byli havířovští ButterFly Kiss. Kapelu jsem měl možnost vidět před čtrnácti dny naživo v malém klubíku, takže jsem věděl, co očekávat. Z finálových kapel se jistě jednalo o největší zelenáče, takže jejich tvorba je trochu nevyrovnaná, ale rozhodně nepostrádá prvky, které by nestály za vypíchnutí. Hlavní devizou kapely je školený a plný zpěv Pavlíny a také její hra na klávesy. Dále je pozitivní, že má kapela tendence k tvorbě propracovanějších skladeb - lze zaznamenat pasáže s nádechem prog-metalové modly Dream Theater, tedy složitější kytary a nepravidelnější rytmy. Bohužel akustické podmínky příliš nepřály zvuku, který BFK se zvukařem vytvořili, a tak lezl ven poněkud rozplizle. Také návštěvníci už byli unavenější, takže odezva nebyla tak veliká jako v případě předchozích dvou kapel. Opět se jedná o skupinu s nezanedbatelným potenciálem, jen je potřeba, aby ještě více vyzráli.

Okolo půlnoci došlo na vyhlášení výsledků Rock Nymburk 2012. V hlasování poroty se vítězem stali „překvapivě“ Loco Loco, kteří díky tomu vystoupí na festivalech Natruc v Kolíně a Barvách léta v Poděbradech. Druzí skončili nadějní ButterFly Kiss a třetí Morokweng. V diváckém hlasování (opravdu) překvapivě zvítězili Morokweng, kteří tak zahrají na festivalu Votvírák. Možná že na tom mělo podstatný vliv mé „lobby“, protože tuto kapelu jako jedinou z vystupujících regulérně a rád poslouchám. Konkurence byla vysoká, a tak mě trochu zamrzelo, že ocenění nevyšlo na dle mého neméně zajímavé Mistake nebo Syndrom. Osobně si myslím, že vzhledem k hudební produkci vítězných kapel by bylo přiléhavější, kdyby Loco Loco zahráli na Votíráku a Morokweng na Natruc. Nedá se svítit...

Na závěr vystoupili Airfare jako hosté večera a probudili už notně společensky unavené návštěvníky k pohybové aktivitě. Ač nebyl zvuk úplně ideální, byl dostatečně dobrý pro vychutnání této nečesky znějící rock 'n rollové kapelky. Vystoupení jinak nebylo prakticky co vytknout, což souvisí s nezanedbatelnými zkušenostmi jinak mladých muzikantů. Airfare tak udělali moc pěknou hitovou a melodickou tečku za sobotním večerem.

Patnáctý ročník vyhledávací soutěže Rock Nymburk nabídl soutěžícím kapelám možná nejlákavější výhry za několik posledních let. Divákům pak mohl představit několik zajímavých, méně známých českých klubových kapel. Znouzectností bylo konání soutěže v Dělnickém domě, bohužel jiný prostor zde k dispozici není. Zklamáním byla účast pouze asi stovky návštěvníků, což vypovídá o tom, že akce již zřejmě není rockovou událostí. Rock Nymburk odráží stav všeobecné hudební přesycenosti a nechutí hledat nové hudební projekty, publikum sází na osvědčená jména a začínajícím kapelám nezbývá nic jiného, než vymetat malé hudební scény a podniky. Také propagace a prezentace soutěže není právě v nejlepším pořádku, a tak zde visí otazník nad případnou další existencí soutěže. V dané situaci je třeba se zamyslet nad její koncepcí. Je jasné, že bez zásadních změn v organizaci není možné pokračovat.
 
Fotky © Městské kulturní středisko