Na Favál mám velice příjemné vzpomínky z loňského koncertu Code a Sólstafir, Shining byli loni v Praze skvělí, takže koncert švédských (prý) suicidal blackmetalistů byl povinností.

Tentokrát mi sázka na pozdní začátek ošklivě nevyšla. Když jsem dorazil, hráli už pod matoucí plachtou předchozích Svart Crown belgičtí Enthroned představující novou deskuPentagrammaton. Blackmetalovým klasikům jde vcelku různorodý rychlý klasický black metal pěkně od ruky, sype se, sóluje se, nechybí typická mrazivá atmosféra. Nicméně klasický blackmetalový koncert trpí mnoha neduhy, které se nevyhnuly ani pětici Belgičanů. Zvuk jaksi „nedrží pohromadě“, přestože je jinak čitelný a poměrně dobrý. Show je tragická. Pot samozřejmě smývá během koncertu warpaint. Zpěvák samozřejmě pohazuje svou kšticí odpovídající hustotou paruce klauna. Samozřejmě jsem fucker. Nicméně většina přítomných netrpí mými problémy a kapelu náležitě podporují, vlastně i já si ve svém koutku podupávám.

(A pokud se vám zdá, že totéž se dá napsat o 150 dalších koncertech 150 dalších blackových kapel, máte pravdu. Nicméně tohle byl v kategorii „obyčejný black“ nadprůměr.)

Zatímco se Enthroned na pódiu snaží, zlý, depresivní, misantropický, sebevražedný a maniakální Kvarforth prodává merch, prochází se mezi lidmi (kterých tu není ani stovka) a baví se s nimi. Enthroned končí, za pár minut už jsou připravení dnešní headlineři (zpěvák, dva kytaristé a bubeník, všichni stejní jako před rokem; jen basák se změnil - ten loňský už měl pravděpodobně dost gay kisses) a začíná se.

Od prvních okamžiků suverénní Shining hudebně vysvětlují, proč

jsou jednou z kapel, o nichž se v rámci žánru mluví nejvíc. Během let se vyvinuli z onoho suicidal blacku do svérázného tělesa, které se vyznačuje parádními riffy, smysluplnými sóly, melancholickou melodikou, značnou instrumentální zdatností (bubeníka sdílí se Spawn Of Possession) a zpěvákem, který na pódiu zvládá skřehotat, kňourat, řvát, šeptat, provádět různé další experimenty s hlasem, a dokonce i zpívat, a to téměř výhradně švédsky, což přispívá k osobitosti kapely. Sebevražedná show je dávno minulostí, Kvarforth v černých gumových rukavicích a s ovázanými zápěstími na pódiu moc nemluví, jen kouří, pije (whisky a víno, značku jsem nezachytil, ale hádám, že šlo o něco podobného loňskému Sklepmistrovi), odmotává si obvazy, aby ukázal čerstvě vypadající rány, občas típne cigaretu o kalhoty, no a aby se neřeklo, dojde i na gay kiss s basákem křížený s pliváním z úst do úst. Zkrátka legrace. Dnešní Shining jsou spíš sarkastičtí než misantropičtí. Jejich vývoj se dal krásně pozorovat v jednotlivých skladbách – zazněly věci ze všech alb od III, s tím, že ty z VI – Klagopsalmer vynikaly, jen jsem zíral, jak to album od prvního poslechu neskutečně vyrostlo. Kotel se při skočných riffech i melancholickém vybrnkávání může roztrhat, atmosféra je parádní, navíc podpořená skvělým zvukem (třeba jako měla Gojira letos na BA?), takže mnohé pasáže vynikají ještě více než na albech. Shining hrají něco přes hodinu, pak suše seskočí z pódia a je konec. Nemá cenu se dál rozepisovat, zkrátka to byl masakr.

Pro mě má koncert zajímavou dohru, ve které nevím, jak se dostat od Výstaviště k autu v Králově Poli, takže zkouším různé tramvaje a různé uličky a po nějaké hodině slavím úspěch.

 
Komentovaný setlist:

1. Besvikelsens Dystra Monotoni
2. Vilseledda Barnasjälars Hemvist (neuvěřitelné, co se dá udělat s citací riffu z Black Metal od Venom)
3. Yttligare Ett Steg Naermare Total Jaevla Utfrysning
4. Fullständigt Jävla Död Inuti
5. Submit to Self-Destruction (zde Kvarforth podotýká, že má rád Českou republiku, respektive české pornoherečky)
6. Claws of Perdition
7. Människa O'Avskyvärda Människa (z připravovaného nového alba; nevím, jestli Shining za 5 let nebudou hrát hardrock, ale věřím, že ho budou hrát dobře)
8. Plågoande O'helga Plågoande (strašná pecka)
9. Laat Oss Ta Allt Fraan Darandra (strašná pecka nesená mocným riffem)