Neutěšenej prostor, tenhle Abaton. Palmovka není právě sympatická čtvrť a ta procházka osamoceným nočním parkem k tovární hale, no, zejména pro mladý slečny to musí bejt nádhera. A pak totální strohost interiéru - výrobní hala, kde se nikdo ani nesnažil zakrýt nebo přizpůsobit její původní účel. Dokonce mám takovej pocit, že ještě před pár rokama to tam bejvalo celkem výrazně hezčí a od tý doby to neustálým, pomalým, plíživým tempem nabírá na hnusu a ošklivosti. Ale možná jsou to jenom nostalgický vzpomínky na nějakej dobrej náctiletej koncert, co živí představu hezčího Abatonu.

Ale konec nářkům, protože prostor neprostor, koncert to byl skvělej. Předem se omlouvám, předkapely tentokrát místo nedostanou, páč jsem se na místo bohužel dostal až ve tři čtvrtě na devět, kdy právě dohrávali Deafness By Noise. Znělo to jako slušivej hardcore, zpěvák jasný newyorský ghetto, tílko, tetovačky, kšiltovka s kšiltem dozadu, a klukům to celkem valilo. Navíc, Abaton byl moc pěkně zahuštěnej, což zaručuje (zejména bez klimatizace) správně chlapácky zpocenou náladu.

A tak stojím, vyčkávám a nechávám čůrky potu stejkat po čele. No a pak šup, nástup, a Sickovky začínaj novejma vypalovačkama. Ne že bych snad přesně poznal skladby, zas takovej odborník na Sick Of It All nejsem, ale přece jenom novinky maj trošku jinej mustr než starší věci. A hned od začátku vládne super nálada, zvuk má správný koule, kotel správnej var, lidí skáče z pódia jak z mola na rybníku u nás na chatě, ale já dneska radši volím klidnej, mírumilovnej headbanging v zadní části sálu.

Slavěj se pětadvacátý narozky kapely a je vidět, že za těch pětadvacet let hardcorovejch koncertů se už páni naučili, jak si nechat lidi zobat z ruky. Správnej výběr písniček, energie úsporná, ale maximálně efektivně využitá (přece jen už se v těch letech hůř skotačí, i když i tady bylo žlutovlasý číro výjimkou), celkově jasná sázka na dobrou náladu, nadhled a párty bez nějakejch otravně dlouhejch řečí. Ovládání publika zvládá kapela na jedničku, viz závěrečnej vyžádanej circle pit a wall of death. Obavy z okoralý kůrčičky starýho chleba zůstaly lichý, i po pětadvaceti letech vše šlape tak, jak má. Nálada po celej večer perfektní, pozitivní, všude kolem sebe vidíš úsměvy na rtech se začátkem další písničky a snad i trochu tý nostalgie a vzpomínek. Snad jediná kaňka na začátku, kdy lítaly píva přes kotel jedno za druhým, to bych tady tak úplně nečekal, ale velkej koncert je prostě velkej koncert. Ale brzo na to zapomeneš s tím, jak během večera zaznívaj všechny největší vypalovačky a klipovky, při Step Down divadýlka v kotli, nemůže chybět ani Scratch the Surface, tak jako tradiční zdvižený prostředníčky v Let´s Take the Night Off. Dav si žádá, dav dostává. Dav si žádá víc, dav dostává navíc, přídavky na můj vkus až moc dlouhý, natahovaný, přece jen pro podobnou muziku je hodinový vystoupení ideální. Pro dnešek jsem naplněnej, spokojenej, takže honem na vzduch.