Silent Stream of Godless Elegy a Et Moriemur mají jednu věc společnou. Jejich nové desky Smutnice a Epigrammata na scéně vzbudily slušný, poměrně pozitivní ohlas. Kapely sklízí chválu za chválou a na svém současném turné dokazují, že umí své písně prodat i naživo, což platilo i pro Brno a konečně také pro k prasknutí naplněnou Melodku.

Pojďme se podívat na samotný začátek večera, který otevřela polská kapela Runika, se kterou jsem se studiově nikdy nesetkal. No a nebylo o co stát. Nezlobte se na mě, ale tisící kopie Nightwish, Korpiklaaani a nevím čeho ještě, to na mě bylo příliš. Instrumentálně samozřejmě zahrané slušně, jen projev zpěvačky nebyl úplně přesvědčivý, ale dalo se to snést (když pominu její „hej, hej“), nicméně originalita a nějaké zajímavé postupy se v sále nenacházely. Koncert navíc utíkal nekonečně pomalu, a tak nakonec šlo o opravdu protivný zážitek.

Et Moriemur jsem viděl premiérově, ale ani s deskou Epigrammata jsem ještě tu čest (až na pár ukázek) neměl, určitě ji ale poslechnu. Et Moriemur předvedli, co je true doom metal. Pohřební tempa, při kterých jsme byli pohřbeni zaživa sto metrů pod zem, celý skon pak doprovázely epické chorály. Jak popsat koncert Et Moriemur na Melodce? Ceremonie smrti. Jak jsem uvedl, EM nemám naposlouchané, tudíž jsem nerozlišil starší a nové písně (napravím), ale vesměs na tom nesešlo. Et Moriemur tvořili atmosferickou doommetalovou stěnu, která jako celek fungovala dokonale.

Asi nejvíce mi ale imponoval vokál, který měl až depresivní zbarvení a někdy nebyl daleko tomu blackmetalovému. Frontman velmi často užíval mluvené slovo, díky tomu mi tvorba útvaru připomínala Saturnus, což beru jako plus. Et Moriemur se však nebáli ani zrychlit nebo popustit ve skladbách uzdu gradaci, které v určitých částech koncertu vytvářely dechberoucí chvíle.

Silent Stream of Godless Elegy jsou, upřímně, jedna z mála ‘folk’ metalových kapel, kterou mám opravdu rád, protože se jedná o seriózní vážnou muziku s hlubokými myšlenkami. Nebaví mě veselé skotačení, mám rád smutnění a se Smutnicí se to Silentům skutečně daří. Mrzí mě, že jsem koncert odposlouchal z vedlejší místnosti a nebyl v první řadě, bohůmžel, stalo se. Každopádně z vedlejší místnosti alespoň krásně vynikala baskytara Standy Pavlíka, jednoho z nových členů; SSOGE docela obměnili line-up a neskutečně to pánům a dámám šlape). Jeho hra je ovlivněna technickou hudbou a skladbám dává tvrdost a progresivnější nádech.

Písně ze Smutnice byly pohádkou pro uši. Skutečně až nyní doceňuji kvality desky a chápu, proč jí mají fanoušci i kritici raději než Návaz. Naživo zazněla například moje oblíbená Synečku, která obsahuje dojemný zpěv a až rockové postupy, nebo potěšila velmi tvrdá věc Kdo je z nás víc. V ten moment se Moraváci chmuřili až deathmetalovou temnotou, jíž rázem nahradil emotivní zpěv Hany, který by člověka dohnal i k slzám, a nádherné procítěné melodie, jakoby se temná mračna projasnila pozitivními paprsky slunce (mimochodem, ty housle!) Setlist ale patřil i starším věcem, postřehl jsem například Pramen, co ví. Krásný koncert kapely, která se vybrousila v diamant a nyní září do všech světových stran. Silentům tedy přeji úspěch a doufám, že v jejich řadách bude stejná chemie jako doposud.

Smutnice Tour bylo zastaveníčko dvou velice sehraných kapel, jež můžeme považovat za špičky tuzemského (doom) metalu. Runika představila svůj ne příliš inovativní power/symphonic/folk metalový set, po kterém jsem byl rád, že jsem se dožil konce. Et Moriemur předvedli, jak se hraje skutečný doom metal se vším všudy, k tomu vlastně ani není víc  co dodat, a Silent Stream of Godless Elegy potvrdili, že jim to v současném složení klape, že v jejich řadách funguje ona chemie a že písně ze Smutnicenaživo fungují na jedničku.

Fotky © Kubuthor / FMzine.cz