Když jsem se dozvěděl, že naše české luhy a háje navštíví Six Feet Under, tentokrát v rozjíždějící se Modrý Vopici, bohužel jsem během toho onemocněl. Neváhal jsem a začal somrovat u Bizze akre a navíc jsem jaksi pozapomněl, že koncert má být v den mých narozenin. Až do poslední chvíle jsem nevěděl, zda půjdu. Rozhodnutí jsem měnil jak Anthrax zpěváky, ale nakonec jsem zvolil kompromis. Půjdu, ale až na poslední dvě kapely. Během odpoledne se mi samozřejmě chřipka značně zhoršila a já s náladou na úrovni nového alba Slayer vyjel vstříc vopičímu klání. Během cesty samozřejmě musel nějaký šikula v metru zapadnout do kolejí, takže metro nejelo. Musel jsem tedy 20 minut stát na dešti a v narvané tramvaji se tlačit se spoustou nemetalistů. Byl jsem totálně dožrán a uvažoval i o odjezdu zpět domů. Ještě, že jsem to neudělal!
Dorazil jsem akorát na zvučení dánských Illdisposed. Nevěděl

jsem, co mám čekat, znal jsem od nich jen nejnovější desku em>To Those Who Walk Behind Us, kterou jsem si už moc nepamatoval. Po prvním pohlazení nástrojů mi bylo jasné, že budu spokojen. Intro Let Go z alba The Prestige rozjeli kluci až s corovým nádechem a mě hned uhodil do uší výborný zvuk. Hlavně bicí byly naprosto skvěle nazvučené, muzika měla koule. Jejich styl se mi jeví jako pomalejší, valivý a šlapavý death metal okořeněný moderními vlivy. Vokalista Bo "Lillepik" Summer sice nepředváděl nějaký extra energický projev, ale to by se k Illdisposed ani nehodilo. Tyčil se před fanoušky jako mocný titán a přísně si všechny přeměřoval. Illdisposed sklidili největší úspěch s prezentací písně z ceněného alba Submit. Písně byly dobarvené různými samply, které jim dodávaly atmosféru a tvář, takže byly dobře zapamatovatelné. Dánové zkrátka předvedli prvotřídní set, kterému se toho nedá moc vytknout. Určitě si seženu jejich další desky, protože budou určitě stát za to.
Six Feet Under měli nastavenou laťku poměrně vysoko, tak jsem

byl zvědav, jak se s tím banda okolo dredaře a kanibalského odpadlíka Chrise Barnese popere. SFU asi nemusím moc nikomu představovat. Kapela hraje jakýsi hybrid death metalu a bigbítu, pozorný posluchač občas zaslechne i vlivy HC. 6FU nastoupili na pódium až něco před jedenáctou. Vystoupení rozjeli hitem The Day the Dead Walk z alba True Carnage. Opět musím pochválit zvuk, kterému toho opět k dokonalosti moc nechybělo. Kapela byla dobře naložená a sypala z rukávu jednu pecku za druhou. Setlist se skládal hlavně z prvního alba Haunted, ze kterého kapela zahrála jako první koncertní klasiku Silent Violence. Následovalo The Enemy Inside, Lycantrophy, Human Target, Suffering in Ecstasy a trochu překvapivě Torn to the Bone. Kapela se vrátila ke kořenům skutečně s plnou parádou. Barnesův projev byl výborný, i když při jeho osobitých vřískačkách jsem vzhledem k mé chorobě myslel, že se mi rozskočí hlava. Následoval klasický otvírák z alba Maximum Viloence - Feasting of the Blood of the Insane. Píseň je naživo skutečně úderná, stejně jako Victim of the Paranoid, která poměrně slušně zaplněnou Vopici opravdu nadchla. Sixfeeti nezapomněli ani na svou poslední desku Death Rituals a oblažili publikum neskutečně šlapavou a dobře nariffovanou skladbou Seed of Filth. Pánům to zkrátka šlapalo pěkně (i když je mi jasné, že spousta lidí má na SFU rozdílný názor - hlavně z řad Marastu), rozhodně jsem se až do konce koncertu nenudil a užíval sem si ho plnými doušky.
Agentura Dead Fish nám opět předhodila slušně lákavé sousto, které dopadlo na výbornou. Illdisposed mě opravdu mile překvapili a SFU jen potvrdili, že nejsou jednou z nejprodávanějších deathmetalových kapel jen tak pro nic za nic.