Jako intro na Vaší aktuální desce Pussy(De)luxe jste vybrali úryvek z filmu The Little Death. Přesněji scénu, v níž pracovnice nějakého call centra, které pomáhá hluchoněmým lidem tím, že jim na základě videorozhovoru s nimi tlumočí hovor tam, kam potřebují. Slečna telefonistka pak přednese požadavek muže, který by chtěl znát nabídku žen, které mají na sexu po telefonu. Madam na druhé straně drátu, v té době krmící svou nemohoucí matku, spustí pěkný seznam. Co byste vybrali vy?
Radim: Je pravda, že když jsme přemýšleli nad nějakým intrem, tak jsme hledali něco, co by se k nám tak nějak hodilo. Napadl nás sex po telefonu a Sam mi navrhoval, ať oslovím nějakou lepou děvu z mého předlouhého soukromého seznamu, a ta ať to namluví. Jelikož jsem nechtěl prozrazovat tajemství mého deníčku (seznamu), tak jsem hbitě začal prohledávat jůtub a mezi spoustou videí, která byla spíše trapného rázu a hodila by se nanejvýš do céčkové kategorie porno dokumentů, jsem zahlédl ukázku z toho filmu. Nejdříve mne to nějak neoslovilo, nicméně dal jsem tomu šanci a přiznám se, že to bylo to pravé ořechové! No a co se týče nabídky, tak prý se má vyzkoušet všechno, tak bych si vybral asi vše :) Nebo respektive asi vše ne, něco už vyzkoušeno máme :)

Když ještě zůstanu u onoho filmu (doporučuji vidět), je o různých tradičních i netradičních úchylkách a potřebách k uspokojivému sexu. Našli jste se tam?
Bohužel jsme ten film ještě neshlédli celý… chystáme se na to, ale prozatím jsme zahlceni pouštěním jiných žánrů např. z kanálu x-art a podobně.

X-art je samozřejmě oblíben i u nás! Co ale další weby, či dokonce konkrétní kategorie? Zavítáte i na oldschool typu Freevideo?
Jasný, že jich známe víc, je toho dneska tuny. Ne jako za našich mladých let, kdy se dostat ke kvalitní pornografii byl problém. Ale pamatuju i časy, kdy holky měly pořádnou řepu pod pažema a mezi stehny :) A těch kategorií by taky bylo, že. Podle vkusu a nálady každého soudruha. Freevideo už ani moc ne, i když jednou za čas, když zabrousíme, tak se tam nějaký ten pěkný režisérský kousek taky najde :)

Celkově se vaše pojetí hudby a všeho, co s tím souvisí, točí kolem sexuality v netradičních podobách. Do jaké míry se v tom odráží vlastní stín a do jaké míry je to jen image kapely?
V podstatě to funguje tak, že každá kapela má určitou image, která se ke kapele hodí. K nám se nehodí mít tvrdý výraz, nebo být od hlavy k patě vystajlován podle módních hudebních ikon, což je určitě pěkné na pohled a ocení to nejeden chlapecký zvlhlý oční kanálek, ale tohle jde mimo nás. U Spasm je důležité tomu všemu věřit a vždy fungovat pro lidi a fanoušky. I když se používají stejné hlášky atd., tak je to naše image a patří k nám stejně jako boratovky, nebo hluboký předklon, nebo věčně rozesmátý a rozcuchaný Rudy.

Vystupovat v boratovkách vyžaduje jistou dávku sebejistotu i odvahy. Jsi, Radime, exhibicionista, nebo když vylezeš na podium, stává se z tebe prostě zvrhlík?
No to asi jo, ale naštěstí mi v tom pomáhá tělo hodné bohů Olympu, tak proč se zase nepochlubit kvalitními křivkami, nad kterými nezůstane jedno srdce studené :)
Na podiu asi exhibicionista jsem. Kolikrát se mi nechce, a pokud je to akce, kde se náš styl ani moc nehodí, tak si říkám, že se zase ztrapním, ale pak vyskočím na podium jak čert z krabičky a hned to přejde a bavím se i sám. Jak pravil klasik: „Mám rád svůj dobrý humor“.

Nová deska přišla nějaké čtyři roky po té předešlé. Jak těžké bylo skládání a nahrávání? Nebo to bylo sfouklé za pár dní?
Je známo, že Spasm za poslední roky zrovna moc nezkouší. Jsou kapely, které chrlí každý rok a půl nová alba, ale takhle Spasm nefungují. Skládání na Pussy(De)luxe bylo v pohodě, vlastně to šlo strašně rychle. Nebylo důležité, jak dlouho budeme na desce dělat, necítili jsme žádný tlak, že už je potřeba nová. Necháváme dobu na skládání uzrát a tím si zachováváme určitý odstup od minulé desky. Tentokrát byla ale situace trochu jiná.
Od vydání Taboo Tales uběhl nějaký ten čas a po mnoha odehraných koncertech jsem zjistil, že spousta nových kapel se zabývá jen tzv. „tupa tupa rytmem“. Ano, je sice moc fajn poslouchat tyhle kapely, ale větší procento kapel zní stejně, a tak dozrál čas vrátit Spasm tam, kam si myslím, že patří. A tak vnikla rychlá, nekompromisní, špinavá Pussy(De)luxe.
Jinak celá příprava byla tuším za 10 zkoušek hotová. Basa a bicí se nahrávaly nějakých 15 hodin. Celému albu dal finální mix a zvuk Otyn a zase odvedl stoprocentní práci.

Do jaké míry ty čtyři roky od Taboo Tales byly zapříčiněny tím, že z kapely odešel dlouholetý bicman Lukáš? Jak složitě jste hledali náhradu?
Sam: Odchod nás tak trochu zaskočil a bylo opravdu zvláštní bez Lukeho, se kterým jsem Spasm zakládal, dal mu styl a zvuk, kterým se jako kapela prezentujeme, být. Myšlenka zabalit to a přenechat naše místo mladším byla, ale zase mi přišlo líto to ukončit, když jsme ještě neřekli poslední slovo.
Byla možnost mít hostujícího bubeníka, ale ti, co připadali v úvahu, jsou zaneprázdněni ve svých kapelách a nechtěli jsme se přetahovat. Na náš inzerát se ozvalo 6 kluků a se všemi jsem měl zkoušku, ale už při prvních tónech jsem věděl, že najít náhradu bude trochu problém, ačkoli vím, že z mé strany to bylo kruté, leč zásadní. Přijít a zahrát to, co je potřeba, to bohužel nikdo, kdo se ozval, nedal. V době kdy jsem si myslel, že budeme muset opravdu najít nějaké hostující bubeníky, kteří by odehráli aspoň pár zásadních koncertů, které už byly nasmlouvané na další sezonu, se ozval Rudy s tím, že má velký zájem a že to zkusí. Říkám si fajn, jsme zpátky ve hře. Rudy natrénoval, zahrál a už nám zůstal. A hned na druhé zkoušce jsme začali připravovat materiál na novou desku.

Deska je povedená, a hlavní prim na ní hrají barvitější vokály. Kdy přišel nápad, mít více poloh zpěvu a jak náročné bylo pro Radima jej realizovat?
Sam: Jasný, každý z vokalistů má svůj projev a frázování a vlastně, i když se snažíš přijít s něčím novým, tak ten základ, podle kterého zpívá, je pořád stejný. Radimův vokál je brán jako další nástroj, který už tak kvalitní muziku, kterou produkujeme, může doplnit nebo obohatit o různé polohy.
Co se týká vokálů na Pussy(De)luxe tak myšlenka byla taková, že styl a frázování necháme v některých skladbách pořád stejné, ale zároveň se pokusíme to posunout trochu jinam. Radim se toho zhostil podle mě na výbornou a popustil uzdu své fantazii a přidal i pár kvalitních slovních spojení.
Radim: Same, Ty rošťáku, mi úplně ukápla slza (ne, sekret). Ale je fakt, že jsem chtěl, aby vokál byl co nejbarvitější. Na předchozí desce byl více monotónní, protože jsem zase nechtěl, aby to nebylo moc „přečančané“ Ale na Pussy(De)luxe se to hodilo a každá skladba šlapala jako nervózní transvestit na lesbi show!

Názvy písní jsou disciplínou samou pro sebe, dvojnásob to platí u kapel jako jste vy. Kde na ty názvy chodíte?
Někdy je to docela sranda, co se vlastně dá vyplodit za názvy, ale utváří se to od alba k albu. Máme takový svůj druh humoru, a tak při cestách, kdy probíráme závažně humorné záležitosti jako například módní doplňky nebo různé vlasové kreace, které mám osobně strašně rád, tak padne nejedna hláška, která se poctivě zapíše a následně vytáhne na album.

Teď budu vypadat jako pako. Ale co texty? Přiznám se, že v tom mručení a kvílení jsem na předešlých deskách texty nenašel, v čemž mě utvrdil i booklet Taboo Tales. Při poslechu nové desky ale mám pocit, že skladby text mají.
Spasm nikdy nebude kapelou, která vzkazuje své poselství v textech, ale je pravda, že máme taková malá slovní spojení, kdy na albu Taboo Tales bylo tuším jedno a na Pussy(De)luxe jsou tři.

Radime, to znamená, že používáš svahilštinu a jakési opakující se vzorce?
Svahilštinu ani ne. Je to takové malé tajemství, ale na druhé straně, proč se s ním nepodělit s ostatními o to malé know-how. V podstatě je to Talmud čtený pozpátku :) No a nějaké ty vzorce se tam taky dají vysledovat. Pro větší exotičnost je vykrádám z mayského kalendáře :) 

Pokud můžu říci, tak hlavní tváří dnešních dní je u Spasm kráska Thu Trang Nguyen, neboli Pavla, která je jak na obalu desky, tak ve videoklipu. Jak jste přišli k vietnamské Miss pro ČR? A věděla vůbec, do čeho jde? Myslím si, že díky spolčení s vámi, je nyní v představách mnoha vašich posluchačů.
Abych nějak začal tu dlouhou cestu až k ní, musím zmínit pár věcí. Jako vždy jsme nechali vše až na poslední chvíli, takže po dohodě, co a jak vlastně chceme, naše grafická a životní partnerská dvojice David a Romana se pustili do práce na obalu nové desky. Tentokrát se role hledačů talentů zhostila Romča a začala pátrat po někom, kdo bude ochotný se nechat nafotit. Do výběru se nakonec dostaly dvě opravdu pěkná děvčata, ale pak přišla fotka Pavly s nápisem „kluci ... tu s Davidem musíme mít a hlavně chceme mít“. To je přesně to, co na obal hledáme.
Takže Pavla, která je mimochodem vicemiss Vietnam v ČR a také profi modelka, po nabídce na naše podmínky kývla. Je pravda, že jsme ji podezřívali, že mít fotky s tak krásnou trojící chlapců si nemůže nechat ujít. Tohle jí prostě velký svět nenabídne. Sice tuhle muziku neposlouchá, ale s výslednou prací je hodně spokojená. Naše obavy byly spíš takové, aby se to naše spolčení neobrátilo proti ní. Přece jen, pro širší veřejnost tohle téma není číslo jedna.

Vaše koncerty, potažmo koncerty podobných kapel, se nesou v uvolněném duchu. Lidé tančí, seč jim síly stačí a mnohdy na sobě mají rozmanité kostýmy nebo naopak nemají nic. To samé platí i o členech kapel. U Spasm je to Radim, který na sebe svými „boratkami“ poutá největší pozornost, zvláště když je doplní o koženou masku či obrovského gumového šuldu na čele. Zůstane tato image i nadále, nebo je možná změna?
No zatím to vypadá, že se koncertní image měnit nebude. Ale i tak se bude stále na co koukat! Neustále pracujeme na svých tělech, kdy po telefonech řešíme vrásky, nějaký ten špíček, prostě takové ty normální chlapecké věci.

Co setlist? Je o Vás známo, že je vesměs totožný na každém koncertu. Dozná změn a bude přepsán, nebo se jen přidají skladby z nové desky a natáhne se o pár minut hrací čas?
Ano, setlist používáme stejný, a to i z důvodu, že tak nemusíme neustále řešit, co se bude hrát příště. My jsme to celé pojali jako zájezdové představení. Hraješ stejnou inscenaci, ale není to pokaždé stejné. Vím, na co narážíš, ale takhle to prostě je. Máme už vyzkoušené, že natahovat plejko nemá až tak cenu, protože to lidi už tolik nebaví. Takže se bude po dlouhých letech přepisovat. Ano, některé skladby budou muset už opravdu pryč, ale ty zásadní zůstanou. Od února máme zcela nové plejko postavené spíše z písní z aktuální desky, plus osvědčené kusy z dob minulých.

Vaše poslední tři desky vyšly v Německu u Rotten Roll Rex. Co pro vás label dělá, posunul Vás někam?
Určitě. Už to, že druhá deska vyšla venku, tak nám to pomohlo. Marco má label s distribucí po celém světě a tak není problém si u něj objednat matroš, i když jsi třeba z Grónska. Navíc co oceňuji maximálně, je pohodovost a 100%ní platnost domluvy. Napsali jsme si pár mailů a co se dohodlo, to platilo. Když dělá dolis, tak se zeptá a domluví. Z naší strany pak není důvod nerealizovat jeho nápady.
Co se týče posunutí koncertně, tak to ne. Marco jede jen pouze jako vydavatelství a distribuce, o koncerty se nestará. Taky je u nás nového to, že jsme pod booking agenturou Munich Metal Massacre, která nám pomáhá domlouvat koncerty venku a spolupráce se slibně rozjíždí.

Před časem na FB koloval odkaz z jedné stránky, která byla pravděpodobně humorného rázu, se záznamem vystoupení na legendárním Obscene Extreme. Lidé se v komentářích pozastavovali nad celým tím obsahem a označovali to rozličnými přízvisky. A mně neustále nad tím, jak jsem si to četl, naskakovala otázka, co je a co není normální? Hezky to vyjádřili Heiden. Ti v jedné písni mají text, že to, co je nebo není normální, určuje naše okolí. Jak Vás vnímá vaše nejbližší okolí?
Ano, tohle dnes už milionové video kolovalo po sociální síti, kde se na to nabalovalo tisíce lidí a velká spousta nechápala, co se tam děje, jakože co to kurva je? Je pravda, že pro lidi, co neposlouchají metalovou muziku, je to směšné a nepochopitelné. Nicméně my to brali jako dobrej vtip. Pro Spasm hodně dobrá reklama. Těžko říct, nikdy jsme to nemuseli v našem okolí řešit a myslím si, že už si snad zvyklo. Vůbec nemáme problém s tím, že spousta lidí nechápe, co se děje. Spousta našich kamarádů se pohybuje na různých scénách a problém není. Humor a nadsázka k tomuto stylu prostě patří. Nesnažíme se nikoho urážet, a když se tak stane, tak s humorem nám vlastním.

Už několikrát se mi stalo, že při debatách nad pívem se začalo řešit, která domácí kapela má na to, aby hrála i za hranicemi. Pár jmen se najde a to s větším, častěji s menším úspěchem. Možná se pletu, ale mám za to, že česká grind scéna je jedna z těch celosvětově populárních. A o Vás vím, že jste již odehráli pěknou řádku koncertů i mimo území Česka. Nejvíce mě zajímá Vaše turné po Jižní Americe. Jak složité to bylo realizovat?
Nejenže je naše grind scéna ve světě populární, je i nesmírně respektovaná, což pro nás jako kapelu znamená strašně moc. Osobně bych to spíš bral, jaké má kapela své priority a co je pro ni hlavní. Jsou kapely, které jsou skvělé, ale bohužel nedostanou šanci se ukázat před zahraničním publikem a přitom doma hrají úspěšné koncerty. Spasm tu šanci dostali a vyšlo to. Pevně věřím tomu, že nejen my děláme v tomhle směru pro naši scénu hodně, a tak jak pokračujeme už ve vyšlapaných stopách, tak i další kapely budou dál rozšiřovat českou scénu.
K tomu turné po Mexiku a jeho realizaci, která byla určitě jednoduší, než nás přesvědčit vycestovat můžu říct, že nějaké tři roky jsme dostávali takové nekonkrétní nabídky na turné, ale pokaždé jsme už měli nasmlouvané koncerty jinde, tak se nic nerozjíždělo. Po Jig Ai, Ingrowing, Ahumado Granujo a Gutalax jsme poctivě vyzvídali, co a jak se má, a když přišla nabídka na turné, tak jsme po dlouhých debatách řekli „berem!“
Celé turné bylo zorganizované, bych řekl, hodně slušně a nebyl žádný problém. Je pravda, že místní organizátoři na nějaký čas nehledí a pořád je „maňána“. Někde bylo vybavení tak nějak na hraně, ale po většinu koncertů bylo na vysoké úrovni, takže žádný problém. Pro nás obrovský zážitek a zkušenost, která se nemusí opakovat.

O jihoamerických fans se traduje, že jsou jedni z nejdivočejších, nejvášnivějších posluchačů vůbec. Jaké zážitky máte vy?
Tak to můžu jen potvrdit! Fans byli pekelní a vytvářeli super atmosféru. Jak nám řekl Rob z Ingrowing, „to je země pro vás, tam vás budou milovat.“ Kdybychom tam měli s sebou ještě více propagačního materiálu, tak se vše rozdá, chtěli prostě vše. Neustále jsme se podepisovali na všelijaké věci a focení nebralo konce. I půl hodiny po vystoupení jsme ještě zpoceni stále pózovali mexickým kráskám.

Prakticky od začátku hrajete bez kytary, jen se zkreslenou – zato řádně – basou. Co vás vedlo k tomuhle kroku a zůstane to tak i do budoucna? Co vůbec plány budoucí?
Jasně, vše zůstane tak, jak je. Ten zvuk je natolik věrný a hrubý, že nehodláme měnit. Nám to takhle vyhovuje a jsem rád, že jsme si vybudovali respekt u kapel a fans. Plány budoucí jsou asi takové, že plánujeme turné na příští rok, zřejmě proběhne realizace split cd a další věci, které jsou rozdělané, jako třeba nový merch apod. Ale jsou to věci, které zatím mají svůj čas a s dostatečným předstihem je zveřejníme.

Hrát žánry jako goregrind jsem ze strany interpretů vždy bral spíš jako záležitost srandy, protože extra velké umění se v něm asi předvést nedá. Jak to vnímáte vy? O zpěvu jsme už mluvili, ale snažíte se i hudebně někam posunovat, něco jako hledat cesty pro nová vyjádření?
Je pravda, že spousta muzikantů chápe goregrind jako to poslední, co by chtěli hrát, ale více srandy s děvčaty si jinde neužiješ a nikde jinde nenajdeš tolik převleků, masek a krásných těl. Ano, každý styl má to své. Pokud se budeme bavit tak obecně, říká se, že goregrind může hrát kdokoli, kdo udrží kytaru, umí řvát, nebo tlouct do bubínku. Ovšem tahle myšlenka je zcela mylná. Ano, každé zboží má svého kupce, ale problém dnešní doby je ten, že spousta gore kapel řadí svou image před herní kvalitu. Tak jako např. v death metalu, tak i v goregrindu a jiných příbuzných stylech, je spousta kapel, které nestojí opravdu za nic. Jenže co je předvést nějaké umění? Goregrind nikdy nebyl a nebude o umění, ale je o přirozenosti, intenzitě a srdci. Já sám nejsem tak technicky vybaven, abych vytvořil komplikovaně technické kompozice, ale máme rádi tenhle styl, lidi kolem kapel, a když má muzika aspoň úroveň, tak jseš ochotný přimhouřit i to hnědé očko. U Spasm vždy platil důraz na riffy, aranže skladeb a produkci celého alba před image a v tom si myslím, že je naše síla a budeme v tom pokračovat i nadále. Určitě se dá ještě naše muzika někam posunout, ale určité limity tady jsou. Něco se podařilo už s Pussy(De)Luxe a kam to půjde dál, uvidíme. Jsem přesvědčen o tom, že tenhle styl má potenciál se dál vyvíjet, je v něm dost šikovných muzikantů, kteří dokážou táhnout tento styl.

Nejbližší možnost Vás vidět živě? Díky a někdy na koncertu na viděnou!
Už nám to začíná pomaloučku houstnout, tak je třeba sledovat náš FB profil, kde bude veškeré info. Po zahraničních koncertech se potkáme na Antitrendu a Obscene Extreme.
Díky moc za prostor v MM. Tančete, bavte se a užívejte muziku!

www.facebook.com/Spasmgrind
www.bandzone.cz/spasm