Ačkoliv to tak v oficiální čas začátku koncertu skoro nevypadalo, nakonec se Sedmička docela slušně zaplnila. Na koncík dovou švédských mlátiček a jedné české stálice, který si na triko vzal Čurby (tedy Obscene), dorazilo něco kolem 150 jedinců.
Po pokecu s pány z Obscure Promotion u vstupu, jsem zaplul do hlubin klubíku. První tóny už volaly. Rychle jsem se podojil, vyzvedl si Plzničku z úschovny na baru a hurá do toho!
První se pódia ujali pražští Alienation Mental. Hrál se průřez (nářez) materiálem ze starých desek. Hudba odsýpala. Alienům to tento večer

skutečně hezky hrálo. Beherit pobíhal po pódiu a během zpěvu se na mě stihl i vesele smát, za což mu dávám malé bezvýznamné plus :). Lidi se začali pomalinku rozehřívat a první odvážlivci směle i nesměle mlátit máňami. Zvuk se celkem vydařil, nápady se začaly ztrácet pouze při těch nejukrutnějších sypačkách. Jinak zněl podoben desce, obzvláště poslední. Jako špíček nakonec si pro pozornější jedince připravil bubeník Jarda v předposledním songu breakcoreovou perličku. Během songu si lejsknul parádičku na virbl, kdy to znělo jak hodně zrychlená a zaseknutá deska. (Vše hravě sedělo v rytmu) Bravo. V pokecu s Petrem (kytara) jsem byl informován, že na novém materiálu se usilovně pracuje. Trocha bulváru:)_materiál by měl trochu zrychlit a opět by mělo jít o něco z trošku jiného soudku než v případě desky Psychopathicolorspectrum. Že by nás chlapci v příštím roce potěšili novou deskou? Těšme se!
Dvojku v setu obstarali M-40. Tím začal švédský večer. Slyšel jsem několik songů. Hlavou mi propleskával šlapavý střednětempý mix crustu, grindu (kdo chtěl slyšel i melo emo a já nevím co) a punkových tupa tupa bicích. Následovala návštěva baru, Plznička a poslech z povzdálí. Tedy přesněji od vchodu, kde jsme se za severské kulisy věnovali pokecu.
To na Splitter jsem si již účast neodpustil, neb omluvenky nikdo nerozdával. Kapela jede turné na podporu nového alba Avskräckande Exemplar a koho nenaporcovaly spolky předešlé, nechal se nyní bezbřeze krájet. Už od prvních tónů bylo jasno, s kým že se chlapci ze Stock_holmu bratříčkují. Do uší se nám zakousl hudební soused Nasum a Rotten Sound. Dobrý soused. Musím pochválit. Zvuk čitelný, skladby rychlé, hutné, živelné a přitom melodické. Desku jsem ještě neslyšel, ale laťka je nasazená opravdu vysoko. Stopáže jsou příjemně (našlápnutě) krátké. Hudba sviští a podmaňuje, podobna vodě ženoucí se krajinou při povodni s úžasnou silou. Nalevo ode mne pokyvuje hlavou Čurby, v kotli plavou první bezvládná tělíčka na vzpřímených rukou. Baskytarista Fredde se

nechá unést a také si zaplave nad hlavami v kotli. Zpěvák Fredrik děkuje publiku. Nadšení je oboustranné. Na konci se samozřejmě přidává, jako dík za oboustranně dobrou práci. Děkujeme!
Kdo přišel, nebyl, myslím, zklamán. Kapely pobraly sice celkem široký hudební(grindující) záběr. Přišlo však i publikum podle tohoto gusta. Vydařená akce.
Dopíjím pivko, loučím se, bus, tram, pochod, postel.. Dobrou!

d_m_c: Už jsem pomalu začínal plánovat cestu kamsi do jižních Čech, když najednou přišla zpráva, že se Splitter v rámci svého tour objeví i v Praze. Tím pádem bylo po výletě a já se vydávám „pouze“ na Sedmičku.
Do oficiálního startu akce, tedy 20té hodiny, přeci jen nějaký čas zbývá, a tak jdu do přilehlé hospody omrknout nemohoucí Spartu, která se pokoušela zdolat tragického soupeře z Zurichu (nepovedlo se). Holt „pýcha českého fotbalu“ se opět vyznamenala.
To s Alienation Mental, kteří chvíli po osmé začínají, to je mnohem lepší. Dlouho jsem je živě neviděl, tudíž jsem se docela těšil. Bylo to nakonec moc fajn vystoupení, ze začátku jsem si sice musel hledat vhodné místo, které by přineslo patřičnou zvukovou kulisu, poté ovšem bylo již vše v naprostém pořádku a já si ten „mentální“ divno death/grind uragán parádně užíval.
Přeci jen jsem dnes vážil cestu přes celou Prahu z jiného důvodu, respektive kvůli jiným kapelám. M:40, musím se přiznat, že tato kapela pro mě byla velkou neznámou, ovšem fakt, že se jedná o skandinávský crust, mě naplňoval optimismem a očekáváním. Asi nemusím vysvětlovat, proč vždy již podvědomě cítím kvalitu ze všech grindů a punků, které pocházejí ze Skandinávie. Samozřejmě občas člověk přestřelí a narazí na nějakou pitomost, ovšem M:40 do této skupiny rozhodně nepatří a jejich apokalyptický temný hard core/crust mě totálně zničil. Již od prvního hrábnutí do strun bylo jasné, že tenhle gig bude mít neuvěřitelné charisma. Celé vystoupení doprovázela skutečně sugestivní atmosféra, dána jak hudbou samotnou, tak i energickým projevem všech členů. Zejména sympatického dredatého bubeníka mě bavilo sledovat, ten maniak hudbu skutečně kouzelně prožíval. Stejně tak jako dvojice vokalistů, kteří se střídavě vrhali střemhlav do běsnícího kotle, plazili se po stropě, které jsou na Sedmě, jak známo, velice nízké, a neustále svým aktivním pohybem a gestikulací popichovali již tak rozvášněné fans k ještě větší aktivitě. Nasazení, show a celý vizuální dojem z vystoupení naprosto na jedničku. Hudebně taktéž. Jednalo se o parádní crust severské školy, navíc s velikým emociálním nábojem (kytary byly chvílemi skutečně až emocorové), s dvojicí výtečných vokalistů, kteří se předháněli v hysteričtějším a naléhavějším projevu. Kombinace přímočarých punkových a hardcorových rytmů s velice zajímavou, zmarem a beznadějí nasáklou melodikou, doprovozená neméně zklíčeným řevem, působila velice temně a zle, navíc ale i ohromně uvěřitelně a přirozeně. M:40 mě mile překvapili a jejich set měl neuvěřitelný vnitřní náboj, atmosféru, navíc dokonale pracoval s intenzitou a rytmy – prolínaní se rychlých vypalovaček s pomalými, drásajícími emo pasážemi. Ihned se poohlížím po studiové tvorbě.
U Splitter se po ničem poohlížet nemusím, jejich studiovky mám naposlouchané a vzpomínky na jejich živé běsnění na OEF dávaly tušit, že v semknutých prostorách strahovské Sedmičky bude tato smršť ještě ničivější. A také že ano, 100%ní grindcorový holocaust, jehož intenzita mě přes veškerou „připravenost“ stejně udivila. Skladby v živém provedení leckdy sklouzávaly k chaotičnosti a chvílemi bylo složitého se něčeho uchopit, o to

víc však působili Splitter intenzivně a ničivě. Řekl bych, že ta ohromná agrese a neurvalost byla chvílemi na úkor čistoty a srozumitelnosti, takže se mi párkrát stalo, že motivy z desky živě nevyzněly úplně dle představ, ale jednalo se jen o malou vadu na kráse tohoto vystoupení. I díky téměř neexistujícím pauzám mezi skladbami jsem měl pocit, že bylo záhodno nevnímat ani tak skladby jednotlivě jako spíše vystoupení celkově (což je také typické pro severské grindy, které vsázejí spíše na ucelená vystoupení, která si po celou dobu udržují neuvěřitelnou intenzitu a semknutost). Splitter mě baví svým neotřelým přístupem, v kterém kombinují starou skandinávskou grindcorovou školu a odkazují k předním představitelům tamní scény, tedy Rotten Sound a Nasum, se zajímavou a bezpečně identifikovatelnou melodikou, navíc se nebojí moderních postupů, které svojsky snoubí právě s tradičním švédským pojetím. Kdo se se Splitter setkal na Strahově poprvé, doporučuji mu poohlédnout se po deskách En Sorglig Historia a Avskräckande Exemplar. V muzice Splitter se snoubí tradice s novátorstvím, Splitter ctí své kořeny, ale zároveň se vydávají kupředu a mě si tím definitivně získali. Vzhledem k náročnosti skladeb na poslech, která je patrná již z desky (skladby působí hodně chaoticky), bylo v tomto ohledu živé vystoupení ještě větším oříškem, ale vše vynahradila živelnost a nespoutanost, která z vystoupení Splitter sálala. A přesně v to jsem také doufal.