Důvodů, proč jsem se rozhodl jít na letošní ročník Subculture festu, který se poprvé konal jako plnohodnotný festival (dříve šlo pouze o jednodenní akce v Abatonu), bylo více. Největší roli při rozhodování jít či nejít sehrála asi

lokalizace festivalu, který se konal v příjemném prostředí koupaliště Džbán v Praze, tudíž jsem si ušetřil dlouhé cestování. Druhým důvodem byla účast žijící legendy Misfits, které jsem živě dosud neviděl. A asi by bylo vhodné předem čtenáře upozornit, že jsem na festival nejel jako novinář, nejel jsem tam s úmyslem cokoli psát, pouze si užít pohodičku a zarelaxovat, nicméně průběh festivalu mě přeci jen přiměl k podělení se s vámi o některé z mých dojmů.

Ačkoli to dělám nerad, hned na úvod musím být kritický, protože si troufám tvrdit, že co se organizace týče, neviděl jsem dosud větší paskvil. Že v celém areálu nebyl jediný (!) odpadkový koš bych ještě překousl (ani výkup kelímků samozřejmě potom nemůže pomoct), že koryta s tekoucí vodou neexistují (voda byla dostupná pouze v jedněch sprchách pro celý areál) také ještě přežít lze, ale že se ve festivalovém playlistu škrtá a přesunuje, jak se organizátorům zlíbí, aniž by se kdokoli obtěžoval vylézt na pódium a kváknou něco na vysvětlení, to už je opravdu moc. The Lurkers, jedna z hlavních hvězd měla hrát v pátek večer, nehrála. Nikdo se neobtěžoval cokoli říct. Poté se z ničeho nic objevila na pódiu druhý den ve dvě odpoledne, aniž by opět kdokoli cokoli vysvětlil, takže je pochopitelné, že většina návštěvníků, dokonce i těch, kteří se právě na The Lurkers těšili, vůbec netušila, že hráli. Kapely vypadávaly jedna za druhou (The Agitators, Sto Zvířat, StreetMachine a určitě mnoho dalších… Mimochodem, je možné, že některá z kapel vystoupila, jen třeba v jiný den a v jinou hodinu, jako tomu bylo u The Lurkers), takže vznikaly obrovské časové nesoulady a rozpisem se tedy naprosto řídit nedalo. Pro člověka, který nezná každou kapelu, aby byl schopen ji na podiu identifikovat, byl tedy obrovský problém zjistit, co vlastně hraje. Jak říkám, že by někdo z pořadatelů vylezl na podium s vysvětlením či alespoň uvedením kapely, neexistovalo. Potom už se ani nedalo divit, že Church Of Confidence hrají místo na avizované Subculture stage na stage hlavní, a tak o tom, co kdo za kapely uvidí, nerozhodovaly nějaké osobní preference či naplánování, nýbrž jen pouhá náhoda. K dobru organizátorů však musím dodat, že všechny hvězdy nakonec vystoupily, takže totální výsměch návštěvníkům jako na Antifestu se nekonal (ono na plakátě Discharge a The Casualties vypadají fajn, horší pak je, že nikdo z nich nevystoupí, protože "nejsou peníze"...opravdu síla).

Festival však měl i klady, mezi něž patřilo bezesporu parádní prostředí: skutečně nádherný travnatý areál, troufám si tvrdit, že i ideálně kapacitně vyřešený (zhruba 2.000 – 3.000 návštěvníku se nijak netísnilo) a v neposlední řadě také počasí, které až na jeden slejvák milovníkům punkové, Ska a rock'n'rollové muziky přálo. Pozitivně na mě zapůsobila i přátelská atmosféra a naprosto pohodoví návštěvníci, kteří se dali primárně rozdělit na dvě hlavní skupiny: skinheadi a punkáči. Minimálně tyto dva dny nebylo ‘heslo skins and punks united‘ pouhým heslem ale i realitou. Na první pohled areálu vévodily "plešky" v oblečení Lonsdale či Fred Perry (nikoli náckové) a svým chováním jen dokázaly, že jsou plešky a plešky a že skinhead nerovná se nácek, což je v české společnosti převeliký předsudek, ale samozřejmě tu byla k vidění i obrovská spousta jiných návštěvníků od klasických punkáčů, rock'n'rollových příznivců, přes metalisty až po úplně "normální" lidi. Myslím, že kdyby věcí neznalý člověk vstoupil do areálu, ihned by si řekl, co musí všechny ty plešky a alko punkáči dělat za bordel a problémy, ovšem opak byl pravdou a jelikož mám možnost srovnání, musím konstatovat, že na většině metalových festivalů je o sto procent vyšší koncentrace dobytků (viz. publikum na Masters of Rock, kam by mě již nikdo nedostal ani párem volů).

A nyní k hudbě samotné. Přišel jsem si na tento festival odpočinout, tudíž jsem rozhodně neměl v plánu celé dva dny prostát před pódiem, a když jsem tam byl, kolikrát jsem ani netušil, co vlastně hraje :-), ale alespoň o pár kapelách jsem schopen sdělit něco ze svých pocitů.

Punkáči Proti směru byli příjemným rozehřátím a ideální kapelou na podobný festival... Lehnout si do trávy, poslouchat a popíjet pivko. Prostě klasika česko/slovenské punk(rockové) scény, která asi jen těžko něčím překvapí. Na hlavní stage pak vtrhli Discoballs se svým mixem skačka, snad i disca, s rockovými podklady, který mi byl doporučován, avšak ničím nezaujal. Zpěvačka dodávala hudbě zajímavou náladu, ale jinak vystoupení bez momentů, které by dokázaly strhnout pozornost. Čeští Nežfaleš, jimž u Cecka právě vyšla deska Ber dokud dávám, působili příjemným dojmem a díky dobře zvládnuté, avšak nikterak složité, instrumentální stránce,

jejich set působil jistým a uvolněným dojmem. Pohoda. Z těch menších kapel se největšímu ohlasu dostalo legendárním Konflikt. Konflikt s K, tedy slovenští Konflikt, jsou svému punk/rocku a životu s hudbou spojenému doslova oddáni a je to z jejich muziky cítit. Zde člověk cítí upřímnost a zapálení pro věc naprosto zřetelně a i ve zpětné vazbě to pak má obrovský vliv: můj dojem z vystoupení určitě pozitivní. Chtěl jsem ten den vidět hlavně Phantoms on Fire, žel netuším kdy hráli, prý snad dokonce i dříve než bylo psáno, takže bohužel. Viděl jsem sice ještě pár kapel, ale jelikož hudebně nezaujaly, ani jsem se po jejich totožnosti nepídil. Čekání na headlinera bylo docela dlouhé a už to vypadalo, že se skutečně nic dít nebude, ale nakonec přeji jen vylezli Deadline. Britská kapela, jež se těší v České republice veliké oblibě mě příjemně překvapila. Svěží street punk s rock'n'rollovým nádechem a velice příjemným ženským vokálem zněl svěže a uvolněně. Zejména zpěv Liz Rose se mi svým zbarvením a nenuceným projevem líbil. Žádné "hraní si na jó zpěvačku", jen čistá radost z hudby a milý, příjemný hlas. Hudba svižná, přímočará s občas skutečně pěknými melodiemi mě přeci jen zlepšila náladu z nekonečného čekání, a přestože si netroufám odhadnout, nakolik by mě to bavilo z cd, živě to bylo velice příjemné. Určitě vrchol pátečního dne.

Sobotu jsem již po pátečních zkušenostech neprožíval vůbec hekticky, došel si v klídku na jídlo a občas se prostě zašel podívat, co se pod pódiem děje, nicméně důkladnější rozbor po mě nechtějte. Zvýšenou pozornost jsem věnoval až headlinerům... Pro mě osobně asi nejlepší kapelou celého festivalu byli Los Fastidios. Tato italská street punková kapela je ve svém žánru jednou z nejuznávanějších a i díky tomu, že se ztotožňuje s myšlenkovým poselstvím SHARPů (SkinHeads Againts Racial Prejudice), má mnoho příznivců. Já osobně bych tipoval, že v Česku bude nejsilnější jádro jejich fans pocházet z příznivců pražské Bohemky (1905, samozřejmě). Nejen striktní názory, hlásající boj proti diskriminaci a rasismu, ale i hudba samotná udělala z koncertu asi nejintenzivnější vystoupení, které bylo plné emocí a jasného sdělení. Hudebně se jednalo o docela záživný punk, který nabízel spoustu melodií, zpěvných pasáží, přímočaré rytmiky, ale i až se Ska koketujícími kytarovými vyhrávkami. Los Fastidios zkrátka jejich zapálení věřím, ať může mít kdokoli k jejich filozofii jakékoli námitky, nedá se jim upřít, že by jim chyběla upřímnost a jasná vize toho, za co chtějí bojovat. Vrcholem vystoupení byla pochopitelně skladba Antifa Hooligans, kdy spolu s kapelou refrén "Come on, come on, Antifa Hooligans! " skandovalo několik stovek fanoušků. Následovalo dilema, které muselo řešit nespočet návštěvníků: na jednom pódiu rock'n'rolloví Church Of Confidence, na druhém punkoví staříci 999. Na Devítky jsem se kouknul jen na pár minutek a utvrdil se v tom, že mě jejich muzika naprosto nic neříká, old school jak stehno, ovšem dle mého nemasný, neslaný punk rock, bez náboje a pro mě naprostá nuda, nicméně můj respekt za to, že ve svém věku objíždí festivaly jako Anitfest či Subculture (pánům bych tipoval tak 60) mají určitě. To Church Of Confidence mě bavili o mnoho více, v mém osobním žebříčku dokonce patřili k tomu nejlepšímu, co bylo za dva dny k vidění. Nakoplý rock'n'roll se spoustou stylově naprosto tradičních a snad i klišovitých, ale naprosto výborných melodií, stylovou image a odvázanou atmosférou, strhl přihlížející a ačkoli bych čekal ohlas ještě o trochu větší, ti, kteří věděli, co čekat, si jejich set náramně užili. Podobnou hudbu bych nemohl poslouchat neustále, ale jako odreagovaní a zpestření je to fantastické. Hudba lehká, bez jakýchkoli křečí a upachtěných riffů, vše je zde přirozené, lehké a naprosto přímočaré. Nic víc, nic míň. Jen zábava, sex, drogy a hlavně ten rock'n'roll. Němečtí Mad Sin jsou v Čechách jako doma, po sérii klubových akcí, byli loni k vidění na (v podstatě konkurenčním) Mighty Sounds a letos předvedli svou živelnou psychobilly show i na pražském Džbáně. Nebudu zastírat, z psychobilly mám jiné koně, daleké více mě baví The Meteors, sólový P. Paul Fenech či Demented Are Go, Mad Sin jsem nikdy až tak nesledoval, ale jejich živá vystoupení jsou prý, hlavně díky charismatickému frontmanovi, zárukou kvality, tak proč se netěšit... A bylo to skutečně fajn. Kontrabas olemovaný světélky, samozřejmě stylová image a prostorově velice výrazný vokalista (který navzdory svým tělesným proporcím působil neskutečně živě a pohyblivě) a hlavně rázná a chytlavá muzika. To bylo vše. Co čekat od dřevního psychobilly? Vystoupení dominovala naspeedovaná rock'n'rollová rytmika v čele se zuřivým kontrabasem, kytary hudbu podkreslovaly a občas vypluly na povrch s nějakou vyhrávkou a klasický štěkavý vokál navrch. Hudba po chvíli monotónní, ale jinak docela příjemná. No a na závěr bezpochyby největší trhák festivalu (a dle mého i největší průser festivalu) Misfits. Skutečně jsem se těšil, ne že bych denně jejich nahrávky sjížděl, ale dejme tomu, že vidět set této horrorpunkové legendy, hrající již přes třicet let, patří k slušnému hudebnímu vychování. Na zdejší poměry nezvykle dlouhé zvučení, přípravy, rozpačitý nástup, kdy už Jerry Only asi nevydržel zkoušení mikrofonu svých techniků, tak sám vtrhl na podium (již v převleku a nalíčen) a technik, evidentně v rozpacích, pomalu odešel. Nejen nástup byl rozpačitý. První velké mínus: hlavní hvězdy celého festu a hrají 40 minut? Prý byly problémy s nočním klidem, či co… Člověk by očekával, že to bude mít pořadatel ošetřené nebo alespoň ukrojí set nějaké menší kapele, ale proč proboha Misfits? Anebo to bylo tak, že Misfits prostě nehráli déle ze své vlastní vůle. Popravdě řečeno, možná ani tomu bych se nedivil, bylo na nich totiž více než cokoli jiného vidět, že koncertování je pro ně již jen pouhou rutinou. Já to chápu, stát třicet let na pódiu, asi by mladické nadšení také zmizelo, nabízí se však pak otázka, zda-li má koncertování smysl a jestli by to nechtělo třeba pauzu, takhle totiž zbylo jen pouhé jméno Misfits a logo kapely, které takovýmito koncerty zbytečně trpí. Ale bezpochyby největší podíl na špatném vyznění Misfits měl naprosto tragický zvuk, který, alespoň mě, jakýkoli pozitivní zážitek z vystoupení znemožnil. Rozpačitý konec rozpačitého festivalu.
Nevím, jestli ještě hráli třeba avizovaní Holly B, nicméně já to po Misfits balím.

Nemohu říct, že by byl Subculture Fest vyloženě nepovedený nebo ztrátou času, to

rozhodně ne. Již jen díky krásnému počasí, pěknému areálu a přátelské atmosféře to byl fajn víkend, ovšem s organizací to bude chtít ještě pohnout (kde bylo avizované koupání?, Djské sety až do ranních hodin ? ), ale nikdo nejsme bez chyby, všichni se učíme a i z toho důvodu nad tímto festivalem rozhodně nelámu hůl. Na Antifestu jsem sice nikdy nebyl, ale informace o tom, jak to tam vypadalo, jsem měl vždy velice podrobné a i z toho důvodu se nebojím říct, že pakliže budeme Subculture vnímat jako jakési pokračování Antifestu (na jehož posledním ročníku se pořadatelsky podílel právě i Tiger), tak se i přes velké nedostatky jedná o zlepšení. Alespoň vystoupili headlineři, alespoň se na to po dni securiťáci nevysrali s tím, že na ně nejsou peníze a alespoň zde nebyly žádné tragické následky bitek s polskými nazi degeny.
---- --- -- - -- --- ----
www.subculturefest.cz