Dneska bylo hezky. Vzal jsem Brutusáčka s Bizzem na kolo. Bizz oblečenej jako bajker a Brut jako… hele a dost, pojďme k tomu koncertu Suffocation.

Takže doma před šestou z vyjížďky jsem se jel taky „udusit“, když už jsem stačil udusit Brutusáčka, který pak na svém facebooku zběsile postoval demo Suffocation. Rychle na sraz s Šárkou, hurá k Abrovi, nabíráme Nadroma a upalujeme Oliverem na místo určení.

Jímá nás dojemná, takže sjíždíme Boy George, post-rockové kapely a myslíme na to, jestli není Brutusáčkovi špatně. Úplně tak to nebylo, ale naše rozhovory nejsou pro hudebně tolerantní magazíny publikovatelné, protože jsme banda intolerantních hovad milujících newyorkský death metal. Pak nějaký ty cestovní motačky. Ovšem průjezd Holohlavama a následnýma Černožicema působí salvy smíchu. A ne poprvé a naposled. Pojedu na Gorguts! Neasi. Dojíždíme na místo určení. Abro parkuje u pole u něčeho čehosi, co je hodně vysoký. Nadrom a Šárka se toho bojí. Já ne, jsem bajkovej bezmozek.

Příjemnej areál, lístkaři laxní, byť v lati. Potkávám Fialku, dostávám drby, jak Suffo nedojely věci a jak jim je půjčí Tortharry. Super. Koncert má zpoždění. Ale tak svůj devátej koncert Suffocation uvidím poprvý s mlátičkou jménem Dave Culross.
 
Na stagi jsou F.O.B. - „metalcore“ s nadhledem. Vím, že hráli song o koních či co a hrajou prý pro holky. Jak poznamenal Nadrom, pro klisny. Já mám kopyto a ocas a rohy, vůl dokážu být taky, ale stejně jsem čert, neasi. A hlavně jsem přijel na anihilaci a strejda Frank to ví! Tak volím podhled na katův šleh, ovšem koupit ho není taková prdel. Dožádám se ho až na posedmé, páč se mi snaží nadealovat vodku, kterou nechci. No nic. F.O.B. to balej a zvučej Tortharry. Pak hrajou a hrajou a já si říkám, že chci Suffocation. Ale tak je to jejich akce - a mají úspěch. Vím, že hráli věc z dema. (Ať sem napíšu aspoň něco.) Pak končej, ale to nekonečný intro mě fakt sralo. Při týhletý písničce totiž můžou brečet i chlapi, ufff.

No nic. Lámu nějaký Primátory, protože za tu cenu? Desina tuším za dvacku, třináctka za dvacet pět? Ufff… ani se nedivím, že některý účastnící vypadali poněkud použitě. Ani některé účastnice už nevypadaly jako správná metalová bejbata – prostě slušnej metal občas trošku po brutusáčkovsku.
 
Sleduju Davea, jak pěkně rozjíždí věci od sešívaček po bomblasty - jako rozehřívačku samozřejmě. Krása. Takže rozjíždíme moje devátý „udušení“ a první s Davem a… a začínáme…

Thrones of Blood. Paráda! Tahle dvojka desky Pierced from Within má jeden unikát. Pokud si myslíte, že totálně zničují dynamit v brutal deathovým stylu nejde složit bez sypačky, jste totálně na omylu. A kapela? Masakr jak blázen. V ní totiž čaruje úplně každej, to je věc známá. Frank a jeho obligátní vítačka - nejdřív taková zahřívací jakože. „Nazdar“ a už jedeme pěkně Effigy of the Forgotten a musím říct, že mi takováhle hostina náramně chutná - po dlouhý době dost možná prvoligová nakládačka, navíc ozvláštněná Davem a možná na dlouhou dobu naposled s Frankem. Ten se nám rozehřívá a říká něco o životě na hadičkách… samozřejmě přichází Catatonia. Pěkně, moc pěkně naloženo, musím říct. Kdybych měl vystoupení něco vytknout, možná bych snesl hlasitěji sóla. Ale pánové, další holení je titulka Pierced from Within a tohle je přesně ono. Takhle to má sakra vypadat. Chci ještě víc! Culross se mi líbil hodně. Od ostatních zazněl přesně ten klasický přehled, který nestoři stylu na svých vystoupení naskýtají. Samozřejmě především mistr Terrence Hobbs. Tak pan skladatel jedněch z nejchorobnějších riffů přeci nebude hrát jako Olda Říha, to dá rozum - deathmetalovej zákon číslo 666. Jedeme dál a povinnost číslo jedna od Suffocation je? Definice slamu. A takhle zní! Jaká jiná skladba, než zatracená Liege of Inveracity, to tak může být? No jasně. A to sólo má i po letech Terrence moc krásný. Frank byl už pěkně v ráži a jeho hlášky se stupňovaly, tak k tomu přibylo trošku tý spoken word show.

A máme tu první skladbu z reunion období. V Abomination Reborn Culrossák vládne s klidem profíka a všechno je v nejlepším pořádku. Frank mává paroháčema a rozdává škleby, ale karáča bylo tentokrát trošku méně. A Frank je v plný ráži, velmi barvitě popisuje, jak dojde k úvodu pohřbu. Pak zacituje „Největším trikem ďábla je, že svět přesvědčil, že nikdy neexistoval“ a Červený Kostelec už počítal své poslední dny. Ta rozjížděcí traverza do obličejové části bolí po čtrnácti letech pořád stejně. „Your god is the epitome of my doings. Unaware and unable he is forsaken“ - do prdele, tohle je vrchol. Já chci víc! A jasně, je to tady, kult totální brutality. „God forbid, God forbidden“. Áááá… jedeme dál. Kapela je sakra v ráži. Máme tu návrat k debutu s Mass Obliteration, to by šlo. Ale snesl bych i klidně jinou hitovku. Ovšem netušil jsem, že mě totálně sejme skladba z Blood Oath, a to Cataclysmic Purification. Protože ty hlášky, co se rozjely na plno, už jsem fakt nedával. Musím uznat, že Frank Mullen by těžko mohl někdy hrát na nějaký angažovaný akci, protože to, co si dával? Texty Sodomy Gomory jsou proti tomu příručka malého sviště křížené s Mátí Terezou. Masakr. Infecting the Crypts, to už bylo fakt moc. Totálka a paráda. Naprosto skvělý. Výtečný a super. Suffocation s Culrossem v plný náloži a s odvázaným Frankem. To chci častěji. Jen bez Breeding the Spawn ty Suffocation jsou takový trošku ochuzený.

Takže Suffocation máme úspěšně za sebou. Koncert jak víno. Suffocation možná takhle silný neuvidíme. Ten vokál a ta osobnost Franka Mullena dělá sakra hodně, zato avizovaná deska by mohla být kurva pecka.
 
Cesta domu v autě… death metal a veselá nálada, byť trošku přituhlá. Nakonec v nočníku vylízanej nácek a dvě upištěný krávy z diskotéky. Ufff… on by mi strejda Frank poradil, co s nima. Že by Cataclysmic Purification? Jsem pro. Hail to Goat!
 
Fotky © Oskar999