Proč jste si vybrali Textures jako jméno kapely? Má to spojitost se Cynic? Nebo to bylo dokonce od nich odvozeno?
Eric: Hm, má to taky spojitost se Cynic....a lidi z kapely poslouchávali Cynic. Ale není to přímo ten důvod, proč jsme si vybrali právě tento název – líbil se nám,

protože se hodil do naší muziky, která je postavená na vrstvách kytar a tak. Až později jsme přišli na to, že to je skladba od Cynic. Nebylo v plánu si udělat název kapely utrhnutím něčeho ze Cynic.

(tady je zajímavé, že Richard, který měl na starosti merchandise a u něhož jsem se motal, zmiňoval Cynic jako vliv zásadní....něco tady nehraje)

Kdy se celá kapela dala dohromady?
2001.

Povězte mi: hráli vaši spoluhráči před Textures ještě v jiných skupinách?
Richard: No vlastně všichni někde hráli..... Jochem (gt) a já jsme hráli v jedné lokální crossoverové kapelce jménem Ground Control. Stef (buben), Bart (gt) a Dennis (bg) se pro změnu angažovali v deathmetalu pod názvem Lost Sacrament.....
Eric: .....a já jsem zpíval v místním sdružení, které se snažilo hrát taky crossover (pozn.: jméno jsem nedal dohromady). Tihle chlapíci se znali od vidění, já jsem totiž z jiného města než ostatní.... Richard: .....jo, žijeme totiž v jednom městečku, kde je hodně malá scéna.
Eric: A Textures byli na světě! Na úplném začátku byli Jochem se Stefem, ti dva spolu zkoušeli a experimentovali. Oba zjistili, že to funguje a že co se týče hudební úrovně, je komunikace skvělá. Takže se jen zeptali ostatních, jestli to nechtějí taky zkusit. Já se připojil po necelých dvou letech...
Richard: ....hned po vydání Polars. Počkat! A Ericův první koncert se odehrál dokonce tady v Hengelu!

Takže speciální nostalgické vystoupení dnes večer (22/09) … podruhé tady, Ericu?
Eric: Jo! Už jsem si myslel, že myslíš druhé mé vystoupení vůbec (smích).... Každopádně mám dojem, že jsem s Textures už odzpíval přes 200 setů, ale nejsem si jistý přesným číslem.
Richard: No bude to víc než dvoustovka, ale nepočítáme si to. Bylo jich fakt dost. Lepší bude zkontrolovat naše webové stránky...

Drawing Circles se zdá být koncepčním albem....narážím na fakt, že skladby jsou provázané a vzniká tak dojem, že deska je vlastně jedna jediná skladba. Byl to už od počátku záměr?
Richard: Když jsme začali psát materiál na tuhle desku, náš původní plán byl udělat jednu skladbu přibližně jednu hodinu dlouhou. Ale v průběhu skládání, když už jsme jednotlivé kostry písní měli pohromadě, jsme se rozhodli, že písně budou oddělené. Ale jsou spojené koncepcí díla, hlavně po textové stránce.
Eric: Seděli jsme nad tím dlouho – naším plánem bylo hlavně to, aby skladby do sebe zapadaly. Když byl hotový konec jedné věci, musel navazovat na začátek další. Také obsahová náplň se nějakým způsobem musela projevit v náladě skladby následující.

(zde bych měl doplnil fakt, který mi řekl Richard později, že některé skladby byly složeny dokonce už před Polars – zmiňoval například Millstone)

Zvuk kytar na Drawing Circles není tak syrový a tak nahlas jako na debutu. Byl to záměr?
Eric: Ano. Jochem ve studiu experimentoval se zvukem, chtěl dosáhnout

prostornějšího znění. Taky proto, aby vynikly i ostatní nástroje a nápady jimi vytvořené. Musím vyzdvihnout excelentní zvuk bicích a širší zvukovou paletu – především u detailů.
Richard: Mně to přijde víc kompaktní a „otevřenější“.
Eric: Na Polars to kytary všechno přeřvávaly.

Nutno zmínit vaši práci s melodiemi....zdá se, že tentokrát se objevují více v klávesách a vokálních linkách než v kytarové práci.
Richard: Teď máme pro to správného zpěváka! Vcelku s tebou souhlasím, ale ono to záleží hlavně na tom, aby ta skladba fungovala.
Eric: My jsme se snažili především podtrhnout rozdíl mezi agresivitou, která jasně stojí na kytarách a odlehčenějšími pasážemi – a ty se vážou na můj zpěv a Richardovy syntíky. Ale pravdou je, že kytary by měly trhat, sekat, zvednout lidi ze židle....

Pověz mi něco o textech na Drawing Circles...
Eric: Hm, snažili jsme se o koncept – je to o zákonitostech a ideálech v životě, filozofii, přírodě, náboženství; i když nejsme tolik nábožensky založení lidé...

Co přesně znamená titul?
Eric: Není to myšleno doslova – jako že bychom něco kreslili – je to vlastně taková metafora pro život nebo cokoliv co se lidského života dotýká; něco začneš a po nějaké době to dokončíš, ať už se to týká čehokoliv. Zákonitosti života, ovšemže také všude kolem nás, v přírodě. Musíš je nejprve rozeznat, následovat je a pak je umět správně použít ve vlastním životě. Tohle jsme se snažili dostat do textů každé písničky.

Fajn. Když tedy člověk „opíše kruh“, znamená to, že jeho život je u konce?
Eric: Ne....dáš se do oběhu znova. Od toho je to kruh – nikdy to neskončí.
Richard: Je to každodenní postup, běžná praxe.
Eric: Hele, dám ti banální příklad: představ si sám sebe, jak si někde uvíznul – mám na mysli nějaký bod ve tvém životě - a nejsi schopen jít dál. Třeba jsi se stal notorikem a chlastáš moc piv... (pozn.: Richard se směje) No a prostě až to poznáš, tak s tím můžeš něco udělat; buď to přerušíš a nebo budeš stále pokračovat dál a dál. Takhle to vypadá neobyčejně triviálně, ale já se to snažím vidět (v textech) nejen na jedné úrovni, ale na mnoha (pozn.: stále se mluví o „patternech“).

Jaká byla a stále je odezva na Drawing Circles?
Eric: Už jsme se toho dozvěděli od posluchačů docela dost.....hned po vydání desky nám lidé říkali a psali; ne že by přímo byli zklamaní, ale spíše překvapení, i když rozčarovaných jich bylo dost. „To album zní hodně odlišně než předchozí“ – tohle nám převážně tvrdili. Ale po nějakém čase se do toho lidi víc zaposlouchali, zkoušeli to znova a znova, až si nakonec pomalu udělali obrázek o tom, co jsme zamýšleli a chtěli touto deskou říci.
Richard: Myslím, že je to trochu vývojem....
Eric: Taky si myslím, oproti Polars. Důvod, že se cítíme vyspělejší skupinou je především v tom, že jsme hodně koncertovali a experimentovali s muzikou, se kterou jsme přišli do kontaktu. Taky jsme mezitím poslouchali kvantum nové hudby, což je určitě zdroj informací, co se děje okolo nás a tak.
Richard: Objevil se nový zpěvák..... (smích)

Tím je má další otázka o situaci po natáčení Polars zodpovězena. Ale nahráli jste mi jinak. Kam se poděl bývalý frontman a důvod odchodu?
Richard: To by měla být otázka spíš pro mě..... Věci a vztahy nefungovaly hlavně po hudební stránce. Měl jiné představy o tom, kam by se muzika Textures měla ubírat. Zato ostatní členové byli vcelku zajedno.

Můžeš být konkrétní?
Richard: Hmmmmm.... (krátká pauza) Asi chtěl hrát více hardcoreovou hudbu a .....
Eric (pomáhá): .....a kluci chtěli někoho, kdo umí zpívat – mám na mysli melodický „čistý“ typ vokálu. No a předchozí zpěvák nebyl moc schopný na koncertech zazpívat to, co je na desce. Někdy mu musel pomáhat Jochem, někdy za něj vzal veškeré „čisté“ zpěvy. (pozn.: Richard cosi říká v holandštině) No a to je výslovně to, co po mně chtěli a proč se mnou souhlasili. Doufám.

Ještě dotaz k vašemu neustálému koncertování. Není to také nejrozumnější důvod pro to si něco přivydělat?
Eric: Je to taky o koncertování, ale hlavně je to o prodeji Textures zboží – cd, trika,

kšiltovky atd. To vynese víc než pouhé hraní.
Richard: Všechny ty naše krámy převážet není právě nejlevnější, taky je nás dost, výdaje za cestování jsou značné. Taky musíme platit našeho zvukaře a další lidi.
Eric: Protože jsme postavili vlastní studio, hodně jsme ušetřili. I když to za tebe zaplatí label, můžeš za to případně časem zaplatit ty. Samosebou, že platíš za studiové vybavení, ale stejně jsme ušetřili. Tyto důvody a výhody být ve svém vlastním nakonec rozhodly.

Kdo je odpovědný za výtvarnou předlohu Drawing Circles?
Eric: Já jsem viník.... společně s Bartem. Dělali jsme na tom společně.

Zdá se, že máš talent pro více věcí.....
Eric: No dík! Vlastně skoro všichni v kapele pracují na něčem, co má co do činění s Textures. Není to jenom o skládání hudby. A já...no vlastně spíš my jsme tak nějak uměli dělat ve Photoshopu a tak jsme naše znalosti použili pro vytvoření obrázku na obal Drawing Circles. Opravdu jsme si zakládali na tom, aby jsme to dokázali udělat bez cizí pomoci, protože taky ostatní věci jsme tímto způsobem zvládli.
Richard: A obal desky je součástí desky jako celku.
Eric: Krom toho tento obal je spojen s předchozím albem Polars. Takže bychom to mohli nazvat.... (radí se s Richardem) „full-package“. Taky jsme se snažili, aby se to hodilo do muziky, kterou hrajeme, a aby to tak nějak vyzařovalo atmosféru z celé desky. Mám pocit, že se nám to povedlo.
Shrňme to: postavili jste si studio, nahráli jste si sami desku, vytvořili jste si veškeré zboží pro merchandise, pak kompletní návrh desky, koncept... Takže nezbývá než se zeptat, co neděláte?
Eric: Rezervaci vystoupeních a management. To zabírá strašně moc času.

A co váš label Listenable? Jak vám pomáhá při organizaci turné?
Eric: Takhle ne. V Holandsku máme od toho agentury. No a v cizině máme pár lidí, kteří nám zařizují další vystoupení. Listenable jen vydávají naše desky a propagují je.

Jste s nimi spokojeni?
Eric: Jo! Nevídáme se tak často, protože sídlí ve Francii. Komunikujeme s nimi přes emaily. Ale v podstatě nemůžeme být nespokojení.
Richard: Vybrali jsme si Listenable pro jejich nadšení pro věc. S něčím za nimi přijdeme a oni hned: „Jooooo....to uděláme!“ Jsou to maníci hodně zapálení pro věc.
Eric: No a oni jsou taky důvod, proč hrajeme tolik ve Francii. Možná jsme dokonce známější ve Francii než u nás doma. Je to hodně divné – být oblíbenější v zahraničí víc než doma. Hráli jsme na velkých akcích jako je Furyfest a Hellfest, což jsou vlastně největší metalové akce ve Francii. Okamžitě jsme se tam proslavili; od té chvíle, když tam hrajeme, tak přijde vždycky spousta lidí. Je to úžasný. A v listopadu se tam chystáme na turné, kde budeme headlineři.

Co ostatní země?
Eric: V Anglii se nám začíná dařit, Belgie je kus od nás, takže tam je to taky v klidu. Ale třeba Německo je problém – tam máme před sebou ještě honě práce. Hodně lidí nás tam vůbec nezná.
Richard: V Německu je hodně těžké se prosadit. Lidé tam preferují spíše old-school metal, možná jsou víc staromódní.
Eric: Takže je fakt musíme přesvědčit, aby nás začali brát vážně! (s úsměvem) No taky bych měl zmínit pár koncertů u vás v České republice – dvakrát jsme se objevili na Brutal Assaultu a jednou jsme si zahráli v Abatonu v Praze. Je to ale k vám pěkná štreka! Než jsme se dostali na BA, trvalo to sedmnáct hodin.
Richard: Vlastně dvacet, protože jsme zabloudili – tohle když se ti stane v Čechách, tak jsi v prdeli (hurónský smích). Nevěděli jsme, že jsou blízko sebe dvoje Svojšice (pozn.: tohle se snažili oba vyslovit dost dlouho, ale marně). Přijeli jsme do té špatné, stály tam asi dva domy, nikde žádný bordel, žádná hudba, nic!
Eric: Ale jinak byl BA super festival, škoda, že jsme hráli tak pozdě.

(Richard si později trošku zanadával na organizaci. „Jet tam 20 hodin, pak hrát 20 minut a hned zátky domů...,“ ale snažil se být nad věcí. I když říkal, že kapela byla hned po koncertu dost naštvaná...)

V bookletu se můžeme dočíst, že vy všichni jste odpovědni za celkový výsledek. Ale povězte mi, kdo je hlavním autorem – mozkem, kdo přijde s prvním nápadem?
Eric: Možná to zní divně, ale všichni. Každý si doma skládá vlastní nápady, riffy, syntíky a tak. Textures jsou takový tavicí kotlík, v němž se „to naše“ snažíme smíchat dohromady. Některé skladby mají téměř patnáct nápadů a každý z nás aspoň jeden vymyslel.
Richard: Protože každý má něco rád a snaží se to tam nacpat. Ale když se najde jeden, kdo je proti, tak to zamítneme všichni. Takové je smýšlení v Textures.
Takže takový malý organismus....
Eric: Stejným způsobem pracujeme na textech. Ze začátku si nad tím společně sedneme a předtím, než začneme cokoliv psát, tak to důkladně prodiskutujeme. Na konci tohoto procesu máme texty, za kterými si všichni stojíme (pozn.: Tohle se dá ověřit při koncertu, kdy je vidět, že všichni členové texty znají nazpaměť). V tomhle ohledu jsme něco neobvyklého. Neznám totiž moc kapel, které by takto pracovaly. Někdy jeden kytarista napíše texty i celou muziku.

Jak často zkoušíte?
Oba: Fíha....no to záleží na okolnostech.
Eric: Normálně zkoušíme o víkendech, každý pátek a sobotu. Jenže po vydání dvojky skoro nezkoušíme, protože o víkendech hrajeme (taky pátek a sobota). Vystoupení je pro nás vlastně taky zkouška, ale naostro.
Richard: Až nám skončí zmiňované francouzské turné, uděláme si přestávku a předpokládám, že už před Vánocemi začneme makat na novém albu.

Nepovídej. To mě právě zajímá....
Eric: Rozhodli jsme se, že třetí deska bude určitě obsahovat mnohem víc klepáren a celkově to bude agresivnější. Ale nechci předbíhat, uvidíme, co přinese budoucnost.

Teď něco o vás chlapci; jak dlouho drtíte své nástroje?
Eric: Zpívám asi devět let. Začal jsem se zpěvem v jedné punkrockové kapele (smích).
Richard: Já tak nějak od roku 1999, takže šest let, panebože toto letí. Jsem starej.
Eric: No Richard předtím zpíval, s klávesami začal později. No a co se týče ostatních, Jochem a Bart budou hrát možná už 10 let. Stef tluče do škopků 15 let.

Je možné najít články nebo interview se členy Textures v časopisech pro muzikanty jako Guitar Player nebo Modern Drummer?
Eric: Zatím jen v holandských. Moc toho ale nebylo. Jednalo se o Barta, Jochema a Stefa. Do zahraničních jsme se ještě nedostali, bohužel.
Richard: Jinak pracujeme na tabulaturách několika skladeb. Brzy to někam hodíme.
Eric: Spolupracujeme s jedním člověkem, který to pro nás dělá. Bart mu s tím pomáhá.
Richard: No on je hustej – naposlouchává a dává do tabulek (do not) úplně všechno – i zpěv.

Ještě dotaz k Listenable: na kolik alb je vaše smlouva?
Eric: Na tři. Ještě jedna placka a pak se uvidí.
Richard: Možná nás nikdo nebude chtít. Vybrali jsme si blbej styl na vydělávání peněz.

Zaslechl jsem nějaké zvěsti o turné s Gojirou. Co je na tom pravdy?
Oba: Ještě pořádně nevíme. Tohle jde mimo nás. My chceme hrát hlavně muziku, od toho tu jsme. Ale Gojira je neskutečná kapela! Předskakovali nám tady jedno vystoupení v Holandsku. Nejsme si jistí, jestli jsme byli pro ně správní headlineři.
Richard: I když jsou obě kapely stylově trochu jinde, jsme schopní vedle sebe normálně existovat.

Neplánujete nějaké speciální vystoupení jako třeba v Amstelveenu, kde jste hráli se saxofonem?
(následuje diskuze nad nemožností vyslovit složitější holandská slovíčka, přičemž oba kontrují, že nechápou, jak Češi můžou vyslovit třeba „pozor“. Jak jednoduché, že? Ale oba se tomu smějí, až se za břicho popadají. V podání Richarda to zní jako kdyby vrčel rozzuřený vlčák)
Eric: Tak takhle budu volat na mého psa.... ale jaká byla vlastně otázka (řehot)?

Amstelveen.
Eric: Jasně. Jméno toho saxofonisty je Wouter Wierda a objevil se na Polars ve skladbě Transgression. Když jsme to hráli živě, tak jsme tuto pasáž natáhli na čtyřnásobnou stopáž původní délky....taky proto, abychom si trošku odpočinuli. Je to určitě jeden z nejlepších hráčů na saxofon v Holandsku. Škoda, že se to už nebude opakovat, protože on na to nemá čas.
Richard: V Amstelveenu šlo o festival progresivní muziky, tak jsme si řekli „udělejme pro tuto příležitost něco speciálního“.

Co vaše čerstvě vybudované studio?
Eric: Jochem využívá jeho služeb. Pracuje jako producent. To studio (SplitSecondSound) šlape jako hodinky a on ho používá pro svou společnost. Taky produkuje další holandské hudební spolky.

Na další desku postavíte další?
Richard: Slibujeme, že ne. Tohle je natrvalo.
Eric: Vybudovali jsme to v jeho domě na půdě (pozn.: myslí nejspíše Richarda). A teď holt musí spát na střeše.
Richard: Koncerty a merchandise nám pomohly si na něj ušetřit. Žádna jakuza nebo prostituce.
Eric: Natočit trojku půjdeme opět do SSS, není žádný důvod cokoliv měnit.
Richard: Nikdo na nás netlačí a nemává na nás s hodinkami „máš deset minut na nahrání kytary“.

Dozvěděl jsem se, že bicí jste natáčeli jinde...
Eric: Jo, v Rotterdamu. Neměli jsme tady totiž dost místa na celou bicí soupravu a tak.
Richard: Navíc Jochem zná odtamtud pár kamarádů, kteří nám udělali dobrou nabídku.

Co vaše zaměstnání? Předpokládám, že vás Textures neužíví.
Richard: Ještě ne.
Eric: My s tím ani nepočítáme. Každý máme zaměstnání, i když není zrovna stálé. To ani není možné, protože pořád někde hrajeme. Já pracuju jako webdesigner, tady Richard dělá..... (ani jeden nedokázali říct v angličtině, co je náplní „této práce“).... Stef pracuje jako session drummer a učitel (hry na bicí). Jochem, jak už tady zaznělo, je producent a Bart je ještě ve škole. Studentík výrobní techniky.

Natočili jste také klípek k Millstone...jaké to bylo?
Eric: Točil to jeden chlápek z Bruselu. On to zároveň i stříhal. První klip byl k Ostensibly Impregnable z Polars, ten jsme si udělali sami, ale letos to opravdu nebylo možné, poněvadž jsme byli hrozně ulítaní, neměli bychom na to vůbec čas.

Vybrali jste si Millstone kvůli jeho délce?
Eric: Ano, je nejkratší. Žádná televize ti nepustí klip, který je delší než 3.45. To samozřejmě rozhodlo.
Richard: Ani MTV by nám ho nepustila....
Eric: Je fakt, že to není právě nejpřístupnější písnička na albu, ale myslíme si, že je to tak v pořádku (podivný smích).

Na MySpace.com se objevil dokument o natáčení Drawing Circles. Neplánujete vydat jeho delší verzi?
Eric: Obávám se, že to nebude možné, protože veškerý materiál, co jsme měli, jsme v něm použili. Nebo spíše takhle: natočili jsme sice 15 hodin, ale z toho zůstalo nejzajímavějších deset minut. (smích) Zbytek stál fakt za starou bačkoru. Škoda.
Richard: Možná, že něco podobného uděláme pro další dokumentík. (smích) Udělali jsme to pro limitovanou edici dvojky, nic fantastického, jen desetiminutovku pro fanoušky. No a potom, co se vyprodala, nás lidi žádali o nějaké dvd a tak jsme se rozhodli, že to raději hodíme na MySpace, kde k tomu mají lidé snadnější přístup. Ovšem, je to taky určitá forma propagace.
Eric: Ale je fakt, že na tuhle otázku se nás ptalo už více lidí. Příště to uděláme delší, zábavnější a poučnější.

Co třeba live DVD? Gojira po dvojce něco podobného udělala....
Eric: No to je fakt. Zatím nic konkrétního v plánu nemáme. Když budeme mít v ruce kvalitní záznam, jdeme do toho. No je to hlavně o penězích; musíš mít dobrou aparaturu, dobrý tým kameramanů a tak dále. Nejlepší je natočit dvě vystoupení (Gojira to tak udělala), vybrat z nich nejlepší songy, nastříhat, pak mastering....no je toho spousta. Na to je ještě čas.

Chlapci, jsme na samém konci....
Oba: Czech rocks! Chceme se k vám vrátit, můžete si rezervovat lístky? Chceme si u vás dát pivo, k sakru!!! (řehot) A pak nějaká ta afterparty.....

P.S.: Což můžete uskutečnit už 15/12/2006 v Praze na Winter Assaultu!

TEXTURES files:

Line-Up:
Jochem Jacobs – kytara & zpěv
Stef Broks - bicí
Richard Rietdijk - synths
Dennis Aarts - basa
Eric Kalsbeek - zpěv
Bart Hennephof - kytara

Matro:
Polars, CD ‘04
Drawing Circles, CD‘06

info@texturesband.com
://texturesband.com