Postřehy z koncertu Silver Mt. Zion:

Kapela, k hrůze některých starých fans, zcela upřednostňuje novou tvorbu. První tři skladby z ní otvírají koncert, přičemž Take Away Those Early Graves je uvozena závěrečnou Rains Thru the Roof… Oplodňovák What We Loved Was Not Enough a ukolébavka Little Ones Run jej uzavírají. Do meziprostoru se nacpala starší skladba s nezachyceným názvem a nový song – což je dost překvapivé, vzhledem k tomu, že kapela vydala nové album asi před měsícem – All Their Kings are Dead.

Dalo se čekat, že v gradacích přijde husí kůže (vrcholem jsou Austerity Blues a Take Away…), ale velice příjemně překvapují ty nejvíce písničkové (či dokonce -ářské) polohy kapely, konkrétně poslední dvě skladby, ale i občasná zjemnění v All Their Kings are Dead. Zpětně tak chápu, proč ty songy na albu jsou a tak půl bodu bych přihodil :).

Agitační mantry/sbory/kánony ve stylu „all their kings are dead/their kings are dead“ (opět velice rockově hitový moment) vyznívají skvěle, když je naživo vidět, že je opravdu zpívá celá kapela. Mám z toho pocit nových lidovek v tom nejlepším možném slova smyslu, písní, které by se měly hrát na barikádách a davy pod nimi by zpívaly refrény s kapelou.

Když Menuck zpívá, vypadá jako starozákonní prorok, nebojí se patosu nebo nekontrolovaných emocí. Mezi skladbami je naopak stručný, vtipný, (sebe)ironický, songy hlásí v malé Dobešce mimo mikrofon. Jednu skladbu věnoval Ukrajině, jednou mě rozesmál:

Menuck: The next song is xy.
Anonymní fanda: Yeeeaaaah.
Menuck: What?
Fanda: Yeeaaaaaaaah.
Menuck. Ah… I see. That’s happened to me before. (Cheerfully.) Enthusiasm!

Přestože skladby uvádí Menuck a je i jasně nejvýraznější postavou, vypadá kapela jako vyrovnaný kolektiv. Každý je někdy v popředí a někdy ustupuje, krásné také je, že zpívají opravdu všichni včetně bubeníka. Uspořádání na pódiu je konvenčnější než u GY!BE, například je tu mnohem více světla, ale i tak se dá vypozorovat, že Zion hrají na sebe, jsou uspořádaní do V a dívají se napůl na sebe, napůl na publikum.

Godspeed hráli v Lucerně a měli super zvuk, ale je to dost ohavný prostor, který navíc osciluje mezi zabijáckým zvukem a zvukem, z nějž se chce člověk zabít. Dobeška je naproti tomu komorní, příjemná. Zvuk mohl být čistější a průraznější, ale i tak palec nahoru.

Jediným problémem Silver Mt. Zion - a koneckonců i samotných GY!BE - je skutečnost, že nedokážou předvést set jako celek. Koncert tak působí jako střídání super pasáží se zapomenutelnými, což je v případě GY!BE vyváženo tím, že ty silné chvíle zní člověku v hlavě ještě pár týdnů. Na Zion bohužel, přes hodně silný zážitek na místě, poměrně rychle zapomenu.

Spokojenost.

Mimochodem, přišel jsem pozdě (cca 5 min), protože jsem od autobusu vyrazil naprosto neomylně přesně na druhou stranu.