Druhé únorové pondělí zažil Abaton hned několik (ve spojení s metalovým koncertem) neobvyklých jevů. První určitě nepěkně překvapil ty, kteří nezaznamenali několik dní předcházející sdělení o rapidně k nule klesajícím množství volných vstupenek. Dalším, již příjemným, momentem byla absence dlouhého kroutícího se hada před vstupem, kde byl člověk těsně před začátkem koncertu prakticky kontinuálně odbaven. Není ani mnoho akcí (i když pravda, postupně jich přibývá), na kterých lze potkat prakticky kohokoliv mezi 15. až řekněme 55. rokem pozemské existence. A vůbec nejmíň je příležitostí k takové doslova sociologické studii těch nejrozmanitějších somato- a psychotypů, které se kdy setkaly s něčím, kde hrálo roli slovo "metal".

Sabaton /px1/ milují hevík a tak vypadala i jim vymezená půlhodina. Švédové jsou v první řadě především velkými fandy dávných true stylotvůrců, kteří mnoho let nazad vládli scéně. Byli zřejmě ve správnou dobu na správném místě a teď mají to štěstí, že se svou produkcí mohou jezdit po světě a točit desky. O nějaké snaze stroj času alespoň promazat, natož výrazněji pohnout jeho ozubenými koly, ale nemůže být řeč. Jejich epičtější heavy klasika je tak spíše než do role plnohodnotné skupiny pasuje na revival, kde na vlastní přínos moc prostoru (a patrně ani výraznějších schopností) nezbývá.
Němečtí dříči Grave Digger /px2/ oslovují podobnou cílovou skupinu jako Sabaton, ale oproti nim mají jeden důležitý předpoklad navíc. Byli jedněmi z těch, kteří tento styl pomáhali definovat a spoluutvářet. Vystupují tedy z pozice matadorů, které, jakkoliv se jejich koncertní set může zdát vyčpělý a plný patrně

vážně myšlených, ale kolikrát o to grotesknějších gest a stylizací, člověk respektuje, minimálně "za zásluhy". Ti, kteří dodnes fyzicky nebo mentálně přežili v pošitých a pokreslených džískách a čínských teniskách (a že jich přišlo), byli jejich plnohodnotným setem nezměrně nadšeni - podařilo se jim zapomenout na všední traumata a popoletět s Grave Digger zpět v čase. Kapela ohlasy opětovala nasazením a atmosférou, které zasluhují pokývání hlavou.
Výstavba pódiové dekorace před příchodem Therion /px3|4/ jako by jidášsky chtěla utvrzovat v názoru, že skupina, snad vědoma si svých rezerv, bude na rekvizity sázet určitě víc než jenom jako na postradatelný doplněk vystoupení.

Jenže pak se rozvibroval úvodní riff k Mitternacht Löwe z nové desky, plný Abaton se dal do pohybu a na pódium naběhl osmičlenný parní válec, jehož síla spolu s majestátním zvukem až brala dech. Kdo by tohle čekal! To, co z desek zní místy polovičatě a nevýrazně, tady s vizuální složkou nabralo jiných rozměrů a rozrostlo se do netušené avantgardně-snově-myticko-mystické přehlídky. Bezchybné střídání vokálů, skvělá souhra, entuziasmus, radost ze hraní, vyvážený setlist a především dojem Therion konečně zase jako kapely osmi lidí, kteří dělají na společné věci. Dojem tak odlišný od toho, co předvádělo unavené poslepované těleso ještě před necelým rokem ve Zlíně. Christofer Johnsson již čistě jako kytarista (vypomohl pouze asi se dvěma backing vokály), plně zastoupen skvělým ječákem Matsem Levenem a do vizáže nefalšovaného sumerského boha udělaným majestátním Snowy Shawem. Do pěveckého mariáše doplňující "trochu mladší Eva Urbanová" Lori Lewis a křehčí teatrální komediantka Katarina Lilja. Hlavní zpěváci v tom kterém partu stojící na úrovni kapely, zbylí coby sboristé nebo doprovodní instrumentalisté (Snowy s tamburínou) mezi černobílou plachtou s kostelním průzorem a kovaným oplocením po stranách pódia. Neustálý pohyb. Bubenický

souboj Pettera Karlssona se Snowym a Matsem bušícími do kotlů. Diskografie od Theli po novinku (z té nejvíce a to nejkvalitnější), mrazivá symbolika v nástupu pěveckého kvarteta na pódium s černými prapory při závěru The Grand Finale. V prvním přídavku už od začátku koncertu vykřikovaná To Mega Therion, ve druhém připomínka dvacátého výročí Therion a trocha srandy s Manowar a jejich Thor (The Powerhead). Děkovačka, už opravdu konec a pusa dokořán.
S tím, že si nepamatuji, kdy jsem se vydržel na kapelu soustředěně dívat skoro dvě hodiny v kuse, před Therion rád po dlouhé době opět smekám.

GhAALL-ERKhA by mART_in