Dorazil jsem na místo o trochu dřív, abych si to tam mohl trochu prohlédnout. Šatna tu sice není, ale alespoň se vyhnu nepříjemné frontě po koncertě. Z finančních důvodů jsem musel minout koutek s tričkama a CD´s a hurá na pivo. Ale co to? Za 30 Kč? Ještě že už jsem měl pár předem. A teď honem do první řady.
Chvilku koukám po okolí, najednou se zhaslo a je to tady. Od FLOWING TEARS jsem jednou zaslechl kus desky (myslím Jaded). Stát v klidu jsem vydržel asi 20 sekund. Za pár minut se už pařilo jedna radost. Střídali rychlé a pomalé skladby, v nich rychlé a pomalé riffy. Příjemný doomík s ženským vokálem. Srovnání se samozřejmě nabízí, ale to ať si každý vyřeší sám. Ani se nechtělo věřit, že je hodinka pryč.
Pak se trochu přestavělo podium - objevili jsme se v nějakém lese (nebo co to mělo znamenat). Ale to je přece znak z posledního alba Moonspell? Tak to bude hlavní hvězda Tiamat.
Po delší pauze (nemuseli nás tak ždímat) se přiřítili MOONSPELL v dlouhých černých pláštích a začala mistrovská show. Samozřejmě, že hráli hlavně věci z posledního alba (Than the Serpents..., Devilred, Firewalking, Nocturna, Heart-Shaped Abyss), ale došlo i na starší pecky. V jejich živém podání byla každá skladba nářez. Sice při Opium vypadl zvuk Ricardovy kytary, ale technici to brzo vyřešili. A jako posledně (v 99 v Roxy) věnoval Fernando jednu skladbu Big Bossovi a ROOT - tentokráte Darkness And Hope. Sice nehráli Alma Mater a Mephisto, ale i tak byla ta hodinka a půl hodně orgastická. Jako přídavek dali Os Senhores da Guerra. Pro našince trochu špatně zpívatelný refrén, ale sál hulákal plynulou svahilštinou, jako ostatně při všech skladbách. Nemůžu si pomoct, ale to oblečení mi připomnělo starého Mansona - viz foto, pokud bude (promiň Ferdo). Doufám, že si to kluci užili tak jako my.
Pauza byla potřebná na nabrání dechu a tekutin, ale proč měnili bicí aparaturu, to fakt nechápu. Kdyby aspoň ta reprodukovaná hudba byla známá a na ukrácení dlouhé chvíle, ale to, co pouštěli, bylo něco mezi B. Spears a Mrazíkem, takže se brzo dostavila nuda. S čím se tak flákají?!? Kdyby tak to pivo bylo levnější...
Ale dočkali jsme se. Stejně jako pár lidí, s kterými jsem hodil řeč, jsem měl strach z toho, co budou TIAMAT hrát. Kdo slyšel poslední album, ví proč. Na popík jsem opravdu nepřijel. Ale musím uznat, že se to na živo dalo celkem dobře zkousnout. Taky hráli většinou z nového CD, ale obšťastnili nás i staršími hitovkami - Whatever that hurts, The Ar z Wildhoney (na zvracák už zapomněl, ale odhulákal to bravurně), Mount Marilyn z Deeper... V Brighter Than the Sun si zazpívala ženský vokál Stefanie (?) z FLOWING TEARS - moc příjemné. Neodpustím si napsat, že dvě popovky z posledního disku mi zkazily náladu. Ale co už. Vzpomeňme i na jiné bandy, kam to s nimi spěje. A pak si taky Edlundovci dali mezi každou skladbou oddech, ručník, vodičku a my jen smutně slintali žízní. To se u Moonspell nestalo. Nicméně atmosféra byla výborná. Jako přídavek Gaia a skorozničení kytary.
Podtrženo, sečteno: lidí ± 800, pivo drahé, F.T. milé překvapení, M. geniální, T. atmosférický, krk totálně v hajzlu, v uších píská - tak to má být.
Na závěr ještě poznámečku. Zaznamenal jsem tam přítomnost dvou borců na vozíčku - klobouk dolů, chlapi!
Tak zas za 2 roky na Moonspell.