Již první přiblížení se klubu dalo jasně najevo, že v neděli si dostaveníčko na první koncert Dillinger Escape Plan dopřálo opravdu plno lidí. Prostor před klubem totiž oblehá plno i nepražských mániček, pokerovaných, ostříhaných, kšiltovkářů, čepicářů, patkatých i sličných ženštin… hudba tedy spojuje :-). Samozřejmě s nepražskou frakcí MJCáků máme srázek v nedalekém Konviktu (pozn. placená raklama), tam potkáváme i karlovarské Unnecessarity, dáváme si na chuť něco z Plzně a razíme k Rock Cafi, kde volného prostoru stále nepřibylo, prodíráme se vpřed, hurá šatna, obhlédnout merch, přibrat naplněný plasťáček a hurá najít místečko na Stolen Babies, jelikož sál prázdnotou opravdu netkví.
Ti nalézají cca osm minut po sedmé na klávesami pomerně slušně zaplněné pódium (celkově 4ks + perkus i včetně barelu) a spouští svůj kabaret. Halloweenská stylizace někomu připomene hororpunkové kapely či ujetiny typu Marylina Mansona,

některým dnešní „ímou” a možná byli i tací, kteří vzpomněli Ram-Zet. Hudba je jinak celkově jinde, ač třeba ta punková razantnost a rokenrolová přímočarost je z hudby SB znát. Desku sice naposlouchánu nemám (se polepším!), ale je zřejmé, že Stolen Babies vždy využívají jeden až dva základní motivy jasné rytmické stavby, kterou doplňují těmi maškarádními mezikousky. Bohužel kapela dost doplácí na zvuk, jenž je na nahrávce co do palety vrstev hodně barevný, kdy vůbec nejde sampl a kapela se hodně rozčiluje; Gil se v jednu chvílí i zvedá a zvukaři ukazuje prstík :o. Sice se po pohovoru se zvukařem se dozvídáme, že zvukovka nebyla a že dělal vše za chodu, ale bohužel i tak jsem takto nevyvážený zvuk dlouho neslyšel. Vpředu jsou slyšet hlavně klávesy a rytmická sekce + zpěv, vprostřed sálu pak už vylézá i kytara, ale zase až moc dominuje zpěv (4 zpěvy na tři lidi, klávesák má dvě mikra) a rytmika jde dolů a vzadu pak už vůbec nic, to člověk mohl z pódia pouze odezírat. Jinak band čítá zpívající keramickou kočičku s harmonikou Dominique, na basu mezi songy občas vituózujícího (slap) pyžamového strašáka Raniho (bratr bubeníka), tourkytaristu v roli transexuální baletky, Ben za tím vším haraburdím (keys atd.) není tolik vidět, a tak aspoň střapec na hlavě a za tím vším s cilindrem vládne Gil (bratr basáka ;) a také bicman tDEP). Pro seznámení se SB show dostačující, ohlas velmi vřelý, tak škoda toho zvuku, kde Ukradeným detičkám ten jejich alternativně avantgardní punk/rock/metal ne úplně vyzněl.
Mění se pódiovka a nastupují Poison The Well, kteří s Dillinger již EUtourovali. Přicházím asi při třetím songu a muzika je přesně to, co znám a co jsem živě čekal. Občas říznější HC, ovšem s velkým důrazem na dorostlé ofinky. Nevím, zda se kapela od minule obměnila, ale oproti předešlému show toto znělo jako čajíček. Zvuk se již srovnal a po dvou věcech odcházím, jelikož PTW měl na starosti Vaněna a kapela by mě už stejně těžko něčím překvapila, předávám tedy slovo…
…a dříve než-li se chutě pustím do líčení toho, co následovalo, se musím o krůček vrátit a potvrdit slova pana ředitele, zvukař byl opravdu jednička, jak

mu to správně naznačovali gestem Stolen Babies. Ze svého pohledu z dálav konce sálu ovšem musím dodat, že stejně bych prostředníčkovou jedničkou označil i StB. Otřesné až parodické vystoupení mi připomínalo Therion a útěkem jsem své slechy spasil už asi po dvou písničkách.
Jak uvést Poison The Well? Alba dost rozkolísané úrovně, z kterých alespoň The Opposite of December za pozornost stojí, se dají těžko srovnávat s živými vystoupeními. PTW si vybudovali pověst právě na nich. Oproti záznamům (živě jsem ještě mladé pány neviděl) mě dost zaskočilo celkové vyznění. Jakoby deathmetalová kapela váhala, jestli to dneska výjimečně nezkusit na crustový zvuk a k tomu si zahalekat s echem. Ne že bych snad ve volných chvílích ve vasilu vyvolával duch macho hardcoru, ale i tak mi chyběly šmaky pořádných kil a sekaček, chybělo mi zkrátka Hatebreed koření. Možná to souvisí s proměnami kapely, personální rošádou a taky, jak já to vidím, větším příklonem ke screamu a pocitové hudbě. Samozřejmě vždycky je možný to svést na zvuk, ale ačkoli i ten je tentokrát voda spíš než slabej čaj, všechno bych na něj nesváděl. Přesto se našla celá řada nadšených posluchačů, kteří kapele dali podporu a na konci i jakýs takýs moshík. Celkově ale šlo o dost nepodařený koncert kapely, která má ty lepší časy za sebou (a kdo ví, třeba i před sebou). Za sebe můžu říct, že čtvrtého dubna před prodejnou muziky stepovat v očekávání alba Versions nebudu.
To hlavní povídání o koncertu Dillinger Escape Plan ponechám na bedrech nejvyššího, takže nepřijdete o zasvěcený hudební rozbor. Musím ho ale uvést několika slovy. Moc jsme se načekali a moc to za to stálo. Naprosto perfektní set, ve kterém energii musel vidět ve vzduchu jiskřit každý, nejen pan Tesla. Ti, kteří chtěli koukat bubeníkovi pod ruce, mohou vyčítat mlhu (navařili jí trochu mnoho, ale efektní to bylo). Méďové si mohou stěžovat na špatný zvuk, ano, umím si představit lepší, ale zdaleka se DEP se zvukem neprali způsobem svých předskokanů. Poslední, co dodám, zdaleka jsem nečekal, že redakční kolegové jsou tak zdatní gymnasté. Jestli máte reklamace ohledně polámaných nohou, eventuelně jiných údů, adresa mailu jednotlivých kolegů je tady. Při písničkách jako 43% Burnt, Milk Lizard nebo Party Smasher to byl třemi slovy: MARAST JAK CYP!
A Bizz tedy přebírá slovo, ale neví, zda bude zasvěcený hudební rozbor následovat, protože po výkonu tDEP jsou prakticky jakákoli slova zbytečná. tDEP totiž ihned v moment konce úvodního intra bez caviků razantně nastupují úvodem Miss Machine, vypalovačkou Panasonic Youth. Bez nejmenších prodlev následují 43% Burnt z Calculating Infinity a úvod novinky Fix Your Face; tedy Panasonic charakterově blízké masáže. Fantastický zvuk (taky se zvučilo 3h ;), žádná světla a všude mlha, kterou prosvěcují masivní a zpočátku i trochu oslepující sloupy strobáčů (později i barevných) po boku bicích, které po většinu celého vystoupení nahradily světelný park. Na začátek neskutečná a nemilosrdná fašírka, která ale vlastně během vystoupení nepominula ani v těch klidnějších věcech jako Setting Fire to Sleeping Giants, Black Bubblegum nebo Milk Lizard, kde byly samply maličko dole. A když už zmiňuji samply, bylo by dobré zmínit, že chválihodné bylo, že 1/ oproti vídeňskému koncertu se neuvěřitelným způsobem vyzpíval Greg, jenž celou dobu držel s kapelou, po celou dobu koncertu rytmicky jistil a neuvěřitelně držel

barvu a 2/ backing vokály jely ze samplu, protože, jak všichni víme, Puciatovi to živě dost ujíždí. A tím se skvěle vyřešil případný největší problém. Puciato tak popiny z playbacku dobarvoval řevem nebo mluveným slovem, a k tomu ještě s kytarou sekundoval novic Jeff Tuttle. Celé vystoupení mělo hustou atmosféru, energie stříkala celými proudy, zvuk se povedl moc a bylo narváno skvělým výběrem písní - nezapomnělo se ani na pattonovský experiment Irony is a Dead Scene (zazněla cynicárna When Good Dogs Do Bad Things), kde si Puciato dle původní Mikovy linky i pěkně zaštěkal :)
Měl-li bych porovnat s naším výletem do Vídně z před čtyř let, tam byl lepší zvouček, ale Puciato zase nepředvedl ani 50% svého nedělního výkonu. I tak ale zvuk v Praze byl, asi až na dva momenty v největších nákulech, super, takže orientace ve většině těch rytmických variacích a změnách byla bezproblémová. A druhý novic v tDEP? Sharone je oproti Penniemu o něco důraznější a jasnější, není s bicími takový „mazel”, a tak jsou i tDEP oproti dřívějšku ještě větší atak. Kapela ale i tak nemá nejmenší problém věrohodně předvést jakékoli party, a tak i všechny ty jazz, pop/rock, latin věcičky z cds znějí skvěle. Pódiová show byla ve Vídni o něco záživnější, však taky v Planet Music je podstatně vyšší strop, který kapele dával prostor k jejich akrobacii; tu ale naštěstí ve svých možnostech v kotli suplují potlučenci z Marast-crew ;). Samozřejmě i tak ale tDEP na pódiu šíleli, běhali, skákali otočky, Weinman si stoupá Sharonemu i na kopák, Greg pěstí likviduje strop RCafé, rozhoupává zavěšené PA atd. atd.
Závěr? Jak uvedl Staňa na fóru, Dillinger vskutku nabídli ‘eargasm‘ a už takto v začátku roku se nominují mezi aspiranty na livko tohoto yíru! To ale už před začátkem muselo být všem jasné! Pochyboval snad někdo?!
PS: A těšte se na červen, kdy tDEP znovu potáhnou Evropou! A s kým? Přece s Meshuggah!!!

Johnovy plány útěku:
Panasonic Youth
43% Burnt
Fix Your Face
Lurch
Setting Fire to Sleeping Giants
Baby's First Coffin
Nong Eye Gong
Milk Lizard
When Good Dogs Do Bad Things
Black Bubblegum
Sugar Coated Sour
Party Smasher
Sunshine the Werewolf

GhAALL-ERKhA by mART_in