Po čtyřech letech se do Čech vrátili norští Ulver podělit se o své hudební posuny, výmyky a nově i o náhledy na živá vystoupení. Ulver si (snad) vždycky budou dělat, co chtějí, pokud máte nějaká očekávání nebo přání, zapomeňte na ně a nechte se přizvat k něčemu, co se děje tady a teď.

Letošní koncertní turné, pražskou zastávku nevyjímaje, má společného jmenovatele. A tím je improvizace. Kapela, která dlouhá léta vycházela ze studiového hraní, si to chce odvážně střihnout naopak a prozkoumat možnosti okamžiku, svobodného hraní, a pokud se to povede, využít něco i pro novou desku. Charakter nadcházejících koncertů skupina nastínila už před začátkem tour, takže kdo měl obavy, mohl složit zbraně. I přes norskou cenu vstupenky ale stálo za to trochu zariskovat a dokráčet do Akropolis s otazníkem nad hlavou. A podařilo se. Až po tomhle koncertě jsem si naplno uvědomila, jak mě ta internetová přeinformovanost začíná štvát. Člověk často chodí na koncerty už s nastudovaným setlistem z jiných měst, ví, co čekat a na co se netěšit. Večer tak někdy všedně uplyne jen jako odškrtávání položek. Unikátnost se vytrácí. S tímhle končím a dík za to Ulver (a třeba taky Swans).

Je úplně fuk, že Ulver za poslední léta nahráli nový materiál, známé melodie a motivy zazněly na koncertě jen minimálně. Pokud ano, tak ve zcela jedinečném aranžmá. Tak se po úvodním chrastění řetězů a videoprojekci s lidoopy z Vesmírné Odysey (ti taky mlátí nástrojem, který právě vynalezli, do všeho, co je staré, a proto se stávají aktivními a svobodnými spolutvůrci světa) začíná s variací na Dressed in Black, v které nezbývalo než zírat na Garma jako na Zjevení svatého Jana. Od minulého koncertu se zpěvem totiž pokročil o tolik mil, že nezbývá než smeknout a v delších instrumentálních pasážích začít být nervózní, že už by to taky nemuselo přijít. Improvizovaný koncert těžko hodnotit po částech, je nepolapitelný a spjatý s jedním večerem. Ani melodie, která vás obestoupí mocně jako mlha na blatech, vám v hlavě nevydrží do dalšího rána. Publikum je vedeno hlavně tempem a gradací perkusí, a i když si Ulver dosyta vyhrají s elektronikou, právě díky bubnům, bubínkům, gongům a vůbec všemu, do čeho se dá mlátit, koncert působí velmi „naživo“. Hodinu a půl trvající, od podlahy po strop dopadající vystoupení se souznící videoprojekcí sestříhanou z filmů různých žánrů (jak jinak) se chýlí ke svému konci skladbou, která byla snad vybraná pro svůj text, který jako by letošní pokusnou tour přímo charakterizoval - Nowhere / Catastrophe, nenech se zmýlit, žádná katastrofa, čti zde.

Žánrové proměny a překvapení s každým dalším albem, tak se o Ulver většinou mluví. Pro mě představují bytostné, a proto nikdy nekončící hledání prostředků pro vyjádření ne už tak dramaticky měnící se nálady. Vždycky to bude tak trochu dressed in black, nordic, dark a moll. No ale nechme se PŘEKVAPIT.

Fotky © Tomáš Vlk / Fullmoonzine.cz