Ještě před samotným hudebním zážitkem se nabízel zážitek sportovní. Z důvodu, že jsme byli poctěni návštěvou z Jižních Čech, kterážto chtěla poznat krásy Prahy, nechal jsem se i já umluvit a šel povzbudit čutálisty na Staromák (poprvé a naposled). Mnohem zajímavější než samotný fotbal se však nakonec ukázal psychologický rozbor jedinců, kteří zde pobývali a fascinován některými individui mi tato zábava vydržela opravdu docela dlouho. Jelikož fotbal mizerný (bizz – přemizerný!!!), slunko svítí, žízeň sílí, rozhodujeme se druhý poločas oželet a vyrážíme směr Žižkov, kde ještě něco pojíme, popijeme, sledujeme beznaděj našich fotbalistů a v poklidu se připravujeme na tu snad lepší část dnešního kulturního dne. Ano, ano, díky aktivitě našich milých přátel Střapa a Márnice jsme si mohli jít z nepovedeného fotbalového vystoupení spravit chuť pořádnou muzikou. Dvě, dnes vystupující, kapely toho mají hodně společného. Jak Jig – Ai, tak i Uprise jsou kapely velice mladé, ale tvoří je borci na české scéně již docela ostřílení. Další paralelu bych viděl v tom, že obě kapely hrají styl, který na české scéně nemá přílišné zastoupení a zároveň představují naprostou tuzemsku špičku ve svém oboru. No uznejte, je v Čechách někdo, kdo by hrál kvalitní a poctivý, old schoolem načichlý grind core? Myslím, že takových kapel moc nenajdete a i proto mají Uprise velkou šanci na české (nejen české...) scéně udělat pořádný vítr. To samé se ovšem dá říci o Jig – Ai, protože opravdu kvalitních gore grind hopsaček také není v tuzemsku přehnaně moc. Už jen tento fakt rozhodně stál za zvážení návštěvy Matrixu. Kdo váhal a stále neví, mohu mu teď s čistým svědomým říci, že až někde uvidí upoutávku na Uprise, ale klidně i Jig – Ai, nechť okamžitě své kroky směřuje do míst konání akce.
Tuto dvojici kapel ještě ovšem doplnil, předem neavizovaný, Kundátor (ten název je zběsilý a navíc se nemohu zbavit dojmu, že se ke kapele a jejímu stylovému projevu ani trošku nehodí. U nějakého chlívečku bych to možná i pochopil – i když i tady by byl ten název přinejmenším trošku trapný – ale u hudby, která má ambice tvářit se chvílemi i docela promyšleně a „vážně“ je opravdu název Kundátor krokem vedle). No nic, sice na jejich vystoupení čekám s mírnou skepsí (ano, právě kvůli tomu názvu), ale musím uznat, že samotná hudba určitě udělala lepší dojem. Snaha kapely o docela originální fůzi všemožných stylů a postupů se mi jevila jako velice sympatická, s realizací to vždy nebylo tak slavné, ale tady se cení alespoň ta snaha. Prostě celkově mám z Kundátoru (to zní fakt šíleně:-)) rozporuplné pocity. Na jednu stranu mi přijde, že jejich hudba zní poměrně zvláštně a zajímavě, jsou tam dobré momenty a i docela originální nápady, ale na druhou stranu se mi opravdu zdá, že kluci kapelu berou opravdu až moc ze srandy a jakási né úplná „serióznost“ mi zde přijde spíš ke škodě věci. S bubeníky byl vždy problém a Kundátor nejsou výjimkou, a tak jsme měli možnost slyšet automat. No, já už si na to začínám pomalu zvykat, ale na druhou stranu klasickou hláškou, že bubeník z masa a kostí je jiné kafe, neopomenu ani pro tentokrát. Další slabinku bych možná viděl i v určitých hlasových polohách zpěváka, kdy občas nebyl zrovna nejpřesvědčivější a hlavně výšky zněly hodně pochybně. Hudba Kundátor v sobě nesla hodně vlivů a k slyšení byly prvky deathové, chvílemi zběsilost grindu, ale i HC a řekl bych i prvky takového klasičtějšího metalu. Navíc bylo vše postaveno (poměrně překvapivě) na samplech a různých atmo vsuvkách. A já za sebe musím říct, že skladby s elektronickým podkladem se mi jevily jako nejzajímavější. Čím mě naopak Kundátor unavoval, bylo až přílišné protahování jednotlivých motivů a kolikrát zbytečně dlouhé skladby, které působily chvílemi opravdu jako kolovrátek.
Jako druzí se na plac vyhrabali právě Uprise, jakožto největší atrakce dnešního večera (alespoň pro mě). No a tady to bylo opravdu jiné kafe a od první do poslední minutky panuje naprostá spokojenost. Jelikož jsem již měl možnost něco slyšet, o kvalitách této bandy jsem pochybnosti neměl, ale živé vystoupení mě doslova uzemnilo. Jednalo se o parádní energický grind core, s výraznými prvky HC a spoustou dobrých nápadů, sebejistou prezentací a opravdu kvalitními výkony všech zúčastněných, kde bych si dovolil vyzdvihnout perfektního vokalistu, který nezaujal jen živelnou prezentací, ale i parádním výkonem, co se zpěvů týče. Jistě a bez problému střídal agresivní grindové polohy, hard corový řev a působil opravdu dojmem, jakým má správný frontman působit. Ale ani ostatní v kapele se nenechali zahanbit a předvedli profesionální výkon a jen musím zopakovat, že ačkoliv se jedná o novou kapelu, působení členů v bandách jako Alienation Mental, Ahumado Granujo, Exhale, Contrastic.. se musí někde projevit. Největší přednosti celého vystoupení bych hledal asi v jeho intenzitě, která byla skutečně ničivá a navíc nebyla nouze ani o dobré nápady a zajímavé melodie. Rytmicky velice agresivní hudba, která vyloženě vybízela k pohybu (čímž se nechala strhnou jen hrstka fanoušků, kterých se celkově sešlo tak kolem 80 – můj odhad) mě opravdu bavila po celou dobu (škoda, že toho kluci neměli připraveného víc…). Mě zkrátka Uprise utvrdili v tom, co se již dalo tušit – vznikla nám zde kapela, která ví co chce a za tím si jde. A jde si za tím hodně rychlým tempem a pokud celé fungování neztroskotá na nějakých personálních neshodách, můžeme se těšit z kapely, která nám určitě neudělá ostudu ani v celosvětovém měřítku. Pro fanoušky kapel jako Terrorizer nebo Napalm Death naprostá povinnost.
Jako poslední živá kapela se dnes na podium vyštrachala banda Jig-Ai. Opět mladá kapela a opět jedna z nadějí české UG scény, byť orientující se trošku jiným směrem než Uprise. Jig-Ai se rozhodli, že trošku rozhýbou (rozskáčou) stojaté vody českého gore grindu, kde moc nových, nadějných kapel nevzniká a naopak i nějaké končí (Ahumado). Nutno dodat, že se jim to poměrně daří. Své kvality naznačili již na Obscene Society festu a ani v Matrixu nezklamali. To, že by se kluci předávkovali originalitou nehrozí, ale o tom tahle hudba opravdu není a já jejímu kouzlu (minimálně naživo) vždy podlehnu. Krásně hopsavé nebo tupající rytmy, šťavnaté vokály připomínající rozhněvané čuňátko, charismatická pódiová prezentace a k tomu kouzelně pařící Márnice pod pódiem, to je prostě kombinace, která zaručuje spokojenost. Mě jejich vystoupení příjemně naladilo, uvolnilo a předalo spoustu pozitivní energie. I v Jig – Ai vyrostala kapela směle konkurující zahraničním stylovým veličinám (namátkou plácnu třeba Rompeprop, Last Days, Gut, Cock and Ball…) a všechny fandy zmíněných band by měli Jig – Ai uspokojit. Mě jsou nesmírně sympatičtí…
Kapely dohrály, ale tím večer nekončí, nebo alespoň neměl. Na řadu měla přijít kýžená diskotéka v režii apokalyptických Dj-ů Márnice a Střapa, žel technika byla tentokrát proti. Zábavu s afterparty spojenou jsme si rozhodně nechtěli nechat odepřít a tak naše výprava odchází až poté, co je nám oznámeno, že se končí a další píva již nepotečou… Na cestu do tepla domova se však zdálo být ještě příliš brzy, tak jdeme zkontrolovat upírstvo do Erroru, kde již v pokročilou hodinu (naštěstí) skoro nikdo není.
Když bych měl zhodnotit akci nějak celkově není důvod k nespokojenosti. Nějaká vada se sice našla a mě mrzela absence diskošky, ale na druhou stranu i tak to byla moc příjemná akce, s pohodovou atmosférou, hladkým průběhem a v neposlední řadě kvalitní hudební produkcí.