Industriální Jiskry patřily, vztaženo na letošní rok, mezi ty lákavější akce v Brně, a to z jednoho prostého a zcela jednoduchého důvodu. Lord Morbivod. Jeho projekty/kapely nejsou zrovna příkladem nejaktivnějších hudebních těles na scéně, což má samozřejmě jistě své důvody, ale také to má své kouzlo. Prostě stačí pár koncertů určených pro zábavu a člověk si jich váží o to více. A to byl právě důvod, proč navštívit Industriální Jiskry. Samozřejmě krom Umbrtky, kterému se na koncertní pódia pro jistotu nechce vůbec, War for War platí za asi nejméně aktivní projekt tohoto všestranného a známého umělce.

Začátek večera ve večerních uličkách Brna se nesl ve znamení dobrodružství, bez něhož to už snad ani nejde. Narážím na naše bloudění po Brně při hledání klubu Eleven, který jsme asi stokrát obešli a motali se nedaleko v okolních postranních ulicích, ale vtipné to bylo hlavně v tom, že jsme šli v podstatě na jistotu. I tak jsme však přišli akorát včas, abychom se ještě stihli rozkoukat po prostorech klubu, i když ani nebylo jak se rozkoukávat, jelikož byl sál v podstatě až na pár příchozích prázdný.

Koncert pro pár “vyvolených” zahájili v Brně poměrně známí LateXjesuS, jež jsem viděl vícekrát a v podstatě jim nikdy nemám moc co vytknout. Jelikož se jedná o samply a jednu kytaru, která je v podstatě pouze doplňuje, není nikterak těžké kapelu nazvučit, a tak je vždy vše slyšet jak má. Díky tomu vyniká hravost a energie čisté elektroniky, jež tak její příznivce může potěšit. Milovníky extrémního vokálu zase potěší zpěvačka Blackwish, která, jak jsem už mnohokrát psal, a platilo to to i pro tento večer, kdyby zpívala v blackmetalové kapele, položila by na lopatky i spoustu zaběhlejších frontmanů. Její projev je opravdu nervní a ke spíše “zábavní” muzice vytváří silný kontrast. Ano, je to prostě zábavovka, která pobaví, frontmanka zaujme vizáží a hereckým umem tvořit show. Nic víc, nic míň. Je na každém, co očekává.

Jakožto milovník post-rocku mám více v oblibě Frodysovi Postcards from Arkham, Awrizis mě však naživo také baví, zvláště pak když z posledního studiového zářezu Damnation & the Rotten Brood zazní moje oblíbená My Gift, My Curse. Musím pochválit Eleven klub za zvuk, protože ten se nesl v rovnici nadprůměrné kvality po celý večer. Díky němu se sound Awrizis vykresloval opravdu drtivě a především bicí mi pumpovaly energii do těla s každým úderem kopáku. Často mi oči sklouzly i na práci baskytaristy, jehož party občas pěkně vynikaly, a pokud jim to zvuková produkce dovolí, tlusté struny si vždy rád užívám. Takže shrnutí? Technicky skvěle zahraný moderní extrémní metal podpořený skvělým zvukem a Frodysovým energickým projevem. Doma si nepustím, ale naživo proč ne.

Teď k tomu hlavnímu. War for War jsem viděl podruhé v životě. Pamatuju na jejich kvalitní set už na dávno zaniklém Sídhe festu, kde pánové opravdu rozpoutali těžební peklo. Nyní však řady kapely doplňuje krásná zpěvačka Lenka Machová (ex-Ador Dorath) a nové skladby z alba Illud Tempus. A War for War mě určitě v páteční večer bavili ještě více. Lenčin projev oboustranně doplňoval kontrast mezi blackmetalovou agresí a Morbivodovým zábavným vystupováním, neboť do celého setu dávala zvláštní šmrnc elegance. Po většinu koncertu klidně stála, rozdávala úsměvy na všechny strany a pyšnila se kvalitním, až operním přednesem (oproti většině “zpěvaček” na scéně opravdu umí zpívat).

Oba kytaristy, jež sázeli svoje vyhrávky a melodické linky, doplňovaly zábavné samply, které kapele dodávaly na industriální atmosphere, která tu opravdu funguje, jak má. Především je nutné zmínit, že šly velmi dobře slyšet jak tyto samply, tak kytary i bicí a rovněž zpěvy - tak vyrovnaný zvuk se slyší málokdy. Koncert samozřejmě patřil nové nahrávce Illud Tempus, z níž skladby naživo fakt fungují: jsou sice primitivní, ale velice chytlavé, a tak jim to na pódiu sluší a splňují svůj účel diváka zabavit. Nejvíce však stejně potěšila taková ta kultovní jistota, bez níž večer není možný - Uran uhlí železo, která mi v hlavě zní do dnešního dne i tím, jak na konci setu jednomu z kytaristů praskla struna. Zkrátka i nehody se při těžebních pracích za účelem získávání potravin výroby stávají!

Na závěr musím dodat především to, že vůbec nevadil minimální počet návštěvníků, protože i tak “jsme” vytvořili fajn atmosféru, kterou doprovázelo příjemné a sympatické vystupování samotných muzikantů (i mimo pódium), a tak si nemohu na nic stěžovat, protože nám všem bylo prostě a jednoduše fajn - taková komorní pohodička pro ty, co zrovna nemusí absolvovat tlačenice a nechybí jim davy. Jistě, je mi líto, že kapely nehrály pro více lidí, ale i tak za sebe mohu říci, že se do Elevenu vyplatilo zavítat, jelikož všechny tři vystoupení měly tři společné body. Výborný zvuk, rychlý start a ještě rychlejší konec. Uteklo to opravdu rychle, ale aspoň jsem se včas dostal domů a dal si domácí poslech Illud Tempus (a na streamu u nás na webu to můžete udělat i Vy).