Milovníci beatů a samplů, neotřelého slovního žonglování a dost možná i včelařství si přišli na své v pražském klubu Roxy, kde proběhl křest nové desky neúnavných bořičů škatulek WWW. Desky dlouho vyhlížené a očekávané. Čtyři roky trvalo obletět všechny květy, sesbírat z nich potřebný pyl a zpracovat ho v reaktoru. Nakonec z něj vyletěla Atomová včela.

Začátek akce byl avizován na osmou večer. S tím, že první dvě hodiny budou patřit Ink Midgetovi ze Slovenska, o čemž jsem se dozvěděl až před klubem. Takže hned přemítám, v kolik hodin se zase dostanu domů. Ach jo.

Skoro hodinu se samozřejmě nedělo nic a lidi se dovnitř trousili hodně pozvolna - mít žabky, spočítal bych je na prstech. Chvíli před devátou se ale k pultu na pravé straně pódia přeci jen někdo postavil a zahřívací hodinka mohla začít. INK MIDGET si také hraje s beaty a samply a před WWW se proto výborně hodil. V průběhu celého setu se pracovalo s širokou paletou temp a nálad, od klidnějších pasáží až k hrubozrnným a nalámaným beatům a nedostatkem pestrosti netrpěly ani nasamplované vokály – při ženských jsem si v jednu chvíli vzpomněl třeba na Die Antwoord (mimochodem klip k I Fink U Freaky je lahůdka) a když se zrovna rapovalo, naskočili mi Food for Animals. Díky své pestrosti hudba nenudila a plynula, ať už jí člověk vnímal jen jako pozadí, nebo se zaposlouchal. Moje pozornost, protože jsem si občas naťukal nějakou poznámku, oscilovala někde mezi a i ostatní to měli tak půl na půl – část posedávala a vybavovala se, zbytek, protože už si stejně nebylo kam sednout, docela se zájmem poslouchal. Hudbu ještě dokreslovala vizuální složka, čili abstraktní křivule a tvary, logo Ink Midget pokroucené na bůhví kolik způsobů, tanečníci a tanečnice, ale kupříkladu i černoušci dovádějící v moři. Nic objevného, ale k podobným vystoupením vizualizace zkrátka patří. Celkově fajn předkrm, který dvouhodinové nekonečno urychlil a zpříjemnil.

Už před desátou se na pódiu mihnul „mistr slova“, aby si doladil svoji zvukovou aparaturu, ale na WWWystoupení jsme si ještě nějakých dvacet minut museli počkat. To už bylo v klubu pěkně plno, všichni maximálně našponovaní, vzduch vibroval… Vycukat nás organizátoři nechali solidně, o tom žádná.

22:10, sál potemněl, zaburácel aplaus a Sifon se se slovy „vítáme Roxy, díky, že jste s náma vydrželi léta bez desky“ chopil mikrofonu. A hned zkraje se na nás začal pěkně podepisovat, protože na albu docela klidný Tikající muž se v refrénu změnil v Koncert pro kladiva a kovadliny. Razance, s jakou na nás jednotlivé tóny dopadaly, rozechvívala kosti zevnitř a energie nakumulovaná během těch dvou hodin čekání se okamžitě uvolnila. Továrna na absolutno, hukot. I WWW se jako doplněk k hudbě míhá za zády projekce a fantazii se meze nekladou – počítačová animace odkazující na klip k Anatomii, reálně malované výjevy pohybující se na hraně umění a moderního komiksu, naprostá abstrakce či série černobílých fotografií. Ve stínu lamp tentokrát bez odpočinku, začátek Sifon natáhl a pokroutil pomocí svých krabiček a zbytek skladby drtil podle předpokladu. Stejně jako Žena líže kost zakončená skvělým beatboxem a tečkou za starší tvorbou byl Velký třesk s výborným klipem. Dál už se – až na samý závěr večera – hrálo výhradně z Atomové včely. Zazněla celá a bzučelo se výživně!

WWW se na novince oproti předchozím počinům opět posunuli a našli průsečík perspektiv, jenž se, aspoň z mého pohledu, blíží k vrcholu na vymezeném poli možného. Více než kdy předtím se klade důraz na rytmus a celkovou stavbu skladby a nový materiál je tak hodně přístupný a skvěle se poslouchá. Jistě, pořád se nekompromisně beatuje, ale komplexnost vítězí nad úderností a výsledkem jsou tak mnohdy až taneční rytmy. Třeba takový Čtverec nebo Stín vás rozhýbou, ať chcete nebo ne. Respektive to udělají za předpokladu, že kolem sebe máte nějaké místo. Já, protože se rytmy nechávám pohltit rád (i když očití svědci by mohli namítnout, že z čistě estetických důvodu bych možná neměl), jsem se proto přesunul vedle zvukaře, kde bylo trochu k hnutí a zároveň asi čtyři kroky k baru. Ideální. A taky jsem odtamtud viděl většinu publika, které, k mému překvapení, rozhodně nebylo v takové ráži, v jaké bych očekával. Převážně jen tak pokyvovalo hlavou, přitom já měl chvílemi pocit, že se na nás co nevidět musí spustit krvavá sprcha jako v jedné kultovní upířině. Nad hlavami nám ale kroužily jen kužely světla a bedlivě nás sledovaly. Máme vás v merku, nemyslete si! Z naprosto opačné strany pestrého spektra je Mé tělo roste, táhlá a s hutným beatem, a např. u Auta nebo Atomové včely se podařilo skvěle vybalancovat obojí – zajímavé rytmy i dominantní beat. Vyjmenovávat jednotlivé skladby tu ale nechci, čili abych to zkrátil – nový materiál naživo hodně vraždí a některé starší kusy to mají do budoucna s místem v playlistu hodně nahnuté.

Poté, co dozněla titulní skladba, došlo k samotnému křtu Atomové včely. Na pódiu se tak objevili textař Lubomír Typlt, bubeník Pavel Fajt, fotograf Ivan Pinkava (ten doprovodil fotografiemi knížku se všemi texty WWW, jež je součástí novinky) a nechyběl ani klouček, který propůjčil svoji tvář obalu. Proces se zbytečně neprotahoval, tvůrci desky si navzájem poděkovali, popřáli kotoučku hodně štěstí a zalili ho bublinkami. Plný klub celou ceremonii hlasitě podporoval.

Poté už Pavel Fajt usedl za bicí umístěné na levé straně pódia a po zbytek koncertu kapelu doprovázel. Zpočátku jsem ho vůbec neslyšel (a to jsem stál u zvukaře), postupně už jsem ale začal vnímat činely a při troše snahy i kopák v rytmu beatu. Tak jako tak šlo o příjemné oživení, jež hudbě dodalo organický prvek. Nejvýraznější byl příspěvek bicích při Lexikonu, přídavku, jenž zazněl jen v jejich doprovodu jako jakási „unplugged“ verze.

Když se Sifon loučil, odbíjel písek v hodinách přesně půlnoc a já – a určitě jsem nebyl sám – jsem toho začínal mít docela akorát. Dvě hodiny je příděl někde na hranici toho, co je člověk schopný strávit, aniž by jeho pozornost výrazně okorala. Přesto závěrečný Tanec sekyr vyvolal takřka extatické nadšení. Víc už by se do toho večera snad ani vejít nemohlo. Sice bylo na můj vkus dost lidí a hrozně zakouřeno, ale jinak? Samý úsměv, samá rtěnka.
 
Playlist:

 1. Tikající muž
2. Ve stínu lamp
3. Žena líže kost
4. Velký třesk
5. Čtverec
6. Auto ????
7. Stín
8. Ne
9. Procházka
10. Spící robot
11. Anděl ????
12. Atomová včela
13. Sněhurka
14. Máj
15. Mé tělo roste
16. Orel
17. Pikola
18. Kleště
19. Na dostřel
---
20. Lexikon
21. Opera v Sydney ????
22. Tanec sekyr