Jsou věci, na které se ze srdce nerado zapomíná. Těm na rozdíl od vlaků a automobilů nevadí malinké zpoždění na trati či v koloně. A já ani nevím, jaké bylo počasí! Snad sprchlo. Byl takový obyčejný říjnový pátek, v Roxy hráli WWW s 5otázok.
Oba účinkující jsem měl tu možnost vidět společně na pódiu již v květnu v Meet Faktory. Nechat si ujít oblíbené We Want Words by byl sám o sobě pešík, navíc původně mělo jít o křest nové desky. Hurá do toho!
První si s publikem o5 pohráli slovenští bratia 5oTázok a

Karaoke Tundra. Tentokráte se ale začalo těžkým kalibrem a počalo se předvádět trojité Ritbergry na povážlivě tenkém ledě! Dovolit si totiž před nezahřátým (spíše méně) z hip hopu vzešlým davem hrát hip hop bez beatů, to bylo přeci jen odvážné. Beaty úplně chyběly. Sám Peťo uvedl Slam poetry. Na židličce v kuželu světla střílel slovenská slova z papírů a vlastně připomínal více hbitého řečníka než kohokoliv jiného. Karaoke Tundra mu tentokráte do podkladů sázel hluky a zvukové koláže vytvářel neopakovatelně, v reálu, jak mu co přišlo pod ruku a na mysl. Šlo o to představit nový materiál trochu jinak. Dařilo se. Takovéto komorní představení však vyžadovalo notnou dávku pozornosti. Přistihl jsem se, že bojuju s pocitem neklidu i nudy. Zpětně toho lituju, protože Pěťo Tázok se slovy prostě umí a dokázal natřískanou halu udržet v pozornosti, ne jen znuděně čekat na hvězdu večera. Zadostiučiněním mu byl nehraný potlesk a upřímné reakce. Přiznávám, že začínám Peťo Tázok nejen zlehounka chápat, ale zpětně jsem se přistihl, jak mu i silně přicházím na chuť. Peťo s doprovodným Karaoke Tundrou sklidili zasloužený aplaus a už už se schylovalo k okamžiku, na který jsem čekal.
Po krátké pauzičce se pódia ujali WWW. Od prvních tónů začali zužitkovávat nejen bezvadnou formu, zvuk, který polechtával mrazem do zad, ale i

vřelé a otevřené publikum. Na spolek kolem pana Sifona dávno nechodí vyhraněné rovnokšilťácké bro:[a]trstvo, ale pestrá směsice lidí napříč styly. Majoritně na vlně do pohody. Na pozadí projekce, tak trochu video art. Mícháním různého umění jsou ale WWW známí. Je to inteligentní hudba. Nezapřu nic, při mém třetím živém setkání s tímhle nenápadným kolosem jsem byl zválcován jako nikdy předtím. Zvuk byl mohutný, hutný, nabasovaný, přitom přehledný a snadno čitelný – pro tento večer prostě skvělý. Výkon Sifona strhující („..to frázování a rytmiku má naprosto výstavní jako!“) a již opět „hubená“ Milesa mu výtečně sekundovala. Parket se nořil do minimalistických zvuků a ruchů domácnosti i všedních životů. Opět nechyběly pračky, vrzání (snad) šoupajícího se nábytku, sbíječky, hodiny, pružiny, hrnce a všechno to různorodé harampádí v známě neurotickém podkladu. To hlavně když se zrovna hrálo z výtečného Neurobeatu, který stále tvoří hlavní páteř koncertního setu. Čím dál více začínají živě probleskovat nové vály. Ty již tolik nezavánějí drobným industriálem, vývoj posouvá WWwíce do alternativně elektronické polohy. Krom malého rýpnutí vlastně nelze ke (každému:) koncertu tohoto těžko zařaditelného spolku z mé strany mít žádné výtky. Zmiňované rýpnutí směřuje k původně avizovanému křtu nové desky. Jak jsem byl již dopředu

obeznámen oním nepřehlédnutelným chlapíkem za gramofóny:p (DJem Brainy Thuggem), na desce se pracuje pomalu, ale důkladně, aby se nezrodil nějaký upachtěný industriální bordel.. Lidi se bavili, spokojeně klátili a kroutili, tleskali a byli vděční. To samé platilo i o osazení pódia. Kde se v děkovačce objevil i Lubomír Typlt – surreálně textový mág WWW. Čas to byl příjemně strávený, ale jako vše pěkné – rychle utekl. Beznadějně nejlépe vyvedený koncert WeWantMore se křičelo!! I přes přídavky jsem se zanedlouho ocitl v realitě města.
Je příjemné, když se člověk přistihne s tím otupělým výrazem naplnění.. A to se ten den přihodilo. Byl pátek 10.10.2008 a bylo to fajn.

www.biggboss.cz
www.myspace.com/neurobeat
www.myspace.com/petotazok
www.roxy.cz