Půl hodiny před osmou, tedy plánovaným začátkem koncertu, dorážím na místo – brněnský Dům umění je fajn. Slečna u pokladny mě informuje, že začínat se bude nejdřív o půl deváté (čti v devět), což mě netěší, a zároveň říká, že tu chtějí pořádat podobné koncerty častěji, což mě samozřejmě těší.
V sále, kde to všechno má proběhnout, toho moc není, ale asi to bude stačit: tři komba, čtyři

další bedny, kopák, nějaký pad a dva další bubny + dva notebooky/projekce. A červený kobereček. Přijdou čtyři chlápci, sednou si na komba/stoličku: dvě kytary, saxofon, bicí, paní u notebooku pouští projekci a jede se. Jako bychom se dívali do nějakého brooklynského sklepa/garáže... Jaképak čelem k publiku, čtveřice se dívá na sebe, asi čtyřicet lidí v půlkruhu kolem většinou sedí; parádní atmosféra.
Náplň? Kytary, příjemné a pořád se opakující, časem přibývá saxofon (a zdá se, že i

označení post-jazz zde může mít smysl), nakonec bicí. A jedeme dál a hlasitěji. Chvílemi medituji nad záhadami svého foťáku, chvíli poslouchám; dostáváme se do stavu, kdy zvuk nepřichází, ale prostě je, zatím bez ubližování. Vzhledem k Infidel?/Castro! chápu, proč je má Marston tak rád. Projekce se prezentuje tak nějak ve dvou vrstvách: v jedné barvě (zapomeňte na světla, osvětlujeme projekcí!) větší tvary, v té druhé objekty spíše menšího rozměru – haluzky, žádné velké haluze. Zatím. Pak začíná zvuk ubližovat, haluze se stupňují (styl 15 let staré počítačové grafiky) a já jen zírám na stěnu a jsem mimo (někdy během téhle fáze se jeden

člověk zvedl a začal neuvěřitelně pařit; respekt). Stupňovalo se to, nechápu jak. Konec (nejspíš to byla skladba New Slaves), chvilička na vydýchání a jde se tleskat. Nejdřív tleskají lidé, pak kapela (podle toho jsem díky zběžné Youtube přípravě usoudil, že to bude Acres of Skin). Něco kytar, parádní uklidnění, taková ideální hudba do šedého rána po kalbě. Samozřejmě to po chvilce opět přešlo do repetitivního hluku. Ještě třetí skladba, pak páni muzikanti odchází a lidé taky. Vypadá to hodně přestávkovitě, sice by to bylo divné, ale takových věcí už tenhle večer bylo…
U merche mě dost pobavil kytarista, který mi chválí takřka stejnými slovy jako

na jaře Looker mikinu Sunn… Zs prý mají název kvůli nějakému bývalému členovi s iniciály ZS, říkali mu Zís a měli trička s nápisem ZS… Lidi se nějak houfují před vchodem, nikdo neodchází a kapela se prochází okolo… Podléhám iluzi, že se bude ještě pokračovat (myslím, že jsem nebyl sám), ale po půlhodině se dav rozešel. Škoda, mohlo to být delší.
Akce za 150 korun bez předkapely a v tomhle prostoru = paráda!

PS: Kapela pojala tour celkem rodinně, měli s sebou dítě (tuším, že bylo jednoho z kytaristů), které během koncertu poklidně spalo, obdařeno oranžovými sluchátky…

gorth