Album pozdního léta 2012, zas vládnou noty

Album pozdního léta 2012, zas vládnou noty

Cha, prakticky prosinec za dveřmi, sníh už se nám taky jednou nalepil na paty a my přicházíme s Albem léta? Magoři, ti z Marastu! Nj, ale je to tak.

Cha, prakticky prosinec za dveřmi, sníh už se nám taky jednou nalepil na paty a my přicházíme s Albem léta? Magoři ti z Marastu! Nj, ale je to tak. Bylo hodně změn a práce okolo (web, koncerty atd.), ale celou aktivitu okolo Alb za daná období jsme nezahodili, čili zde dostáváte řádně obsáhlý výcuc našich letně podzimních choutek, jen trošku opozdilejší. Ale co, trošku opáčka nikdy neuškodí, stejně se tu nenajde nikdo, kdo by ten seznam níže znal komplet. Hurá do něj!
 
The Faceless - Autotheism1.    THE FACELESS – Autotheism

„Po čtyřech letech se vrací mladá technometalová naděje z Kalifornie, leč tentokrát se nechala unést velkými ambicemi a výsledek zůstal někde v půli cesty.“ Tolik z recenze Brutusáčka. Já jsem zas psal, že „Novinka opravdu zní silně moderním progem, což sice kapele otevírá nové dveře a možná i vyhlídky dál, ale sporadicky ji to naopak vrací zpět a navíc zařazuje mezi spousty jiných, byť se album nekomplikovaně poslouchá hodně příjemně. Epické výjezdy, místy výrazná klávesová aranžmá a tedy dramatické přesahy a atmosférické zlomy, melodické zpívaní, cynikovské běhy… kdo takto dnes ale nehraje?“ Jo, hodně sporná deska, nicméně je vidět, že její poslouchání nám až tolik šrámů nenadělalo.
 
 
 
 
 
 
 

Gaza - No Absolutes in Human Suffering2.    GAZA - No Absolutes in Human Suffering

„Rozmanitej, osobitej, s přehledem poskládanej celek, kde návaly vzteku souvisej s dynamikou písniček. Promyšlený kontrasty a cit pro celek, deska s příběhem. Víc od moderní metalový desky nechci.“ Tolik zas shrnutí Kotka. Nicméně uvádí toho víc a vybírám tři teze - „Naopak po hudební stránce je vývoj daleko rozmanitější.“ „Na první pohled je patrnej zvukovej posun.“ „Návaly vzteku souvisej i s dynamikou jednotlivejch písniček.“ -, které desku taky silně charakterizují.
 
 
 
 
 
 
 

Cryptopsy - Cryptopsy3.    CRYPTOPSY – Cryptopsy

Cryptopsy dlouhodobě patřili mezi elitní metalové spolky, které uměly na věci nahlížet z několika úhlů a tak nějak shora. Každou deskou se posunuli někam dál, každou deskou posunuli dál i extrém, a když ne přímo takto, minimálně někam jinam. Člověk v nich měl jistotu, každou desku objednal, aniž by ji slyšel. A pak odešel Levasseur a „všechno“ se posralo. No nic, tohle je už pryč, Levasseur je po dvou přešlapech zpět, deska má zas myšlenku, je konzistentní, a i když má nějaké mouchy, javorový list na hruď hrdě připínám zpět.
 
 
 
 
No, další příčky nevyhlašuji, jen uvedu, že tentokrát se na bramborových pozicích umístily tyhle nahrávky:

CAR BOMB - w^w^^w^w
DEATHSPELL OMEGA – Drought
DORDEDUH - Dar De Duh
GOJIRA - L'Enfant Sauvage
GOROD – A Perfect Absolution
MALIGNANCY - Eugenics
SWANS - The Seer
WAR FROM A HARLOTS MOUTH – Voyeur

Trym

WOVEN HAND – The Laughing Stalk
Géniové post-country vydali novou desku a živák a v počtu přehraných skladeb se u mě s přehledem umístili na první příčce. Zatímco záznam koncertu Live at Roepaen je tichý a komorní a soustředí se spíše na etnickou složku Woven Hand, novinková deska The Laughing Stalk je výbušná, rocková a dynamická – pro někoho možná až moc, protože country a ambientních prvků výrazně ubylo. Kdo ale u svých oblíbenců preferuje vývoj před stagnací, nemůže být zklamán: podle mě se znovu potvrdilo, že David Eugene Edwards je jedním z nejkreativnějších písničkářů současnosti – jak by ne, když je Všemohoucí na jeho straně.

MUMFORD & SONS
Britská country/folk/popová senzace ke mně doputovala až těsně před vydáním druhého alba, které se mi líbí mnohem méně než debut Sigh No More. Ten je nabitý srdceryvnými hity, co nepřestávají dojímat, a já jsem opět nadšený, že z mainstreamu vzešlo něco silného a uvěřitelného.

THOSE POOR BASTARDS – Behold the Abyss
A do třetice country, tentokrát náležitě hnusné, primitivní a (anti)religiózní. Dvojici zvrhlých kazatelů sleduji už nějaký ten pátek a vždycky mi přišli jako freaky tajtrlíci na okraji. Jejich nové album Behold the Abyss mě však svou jednoduchou, avšak naléhavou melodikou maximálně oslovilo. Představte si CocoRosie z Divokého západu.

KATATONIA
…vydala nové album, které podle očekávání zklamalo. Kdysi má nejvíc nejoblíbenější kapela se už jen opakuje a využívá toho, že je o ni zájem a spousta lidí původní tvorbu nezná, takže je lze oblbit převařenými fuseklemi. Nebrat, nuda.

BOB DYLAN…
…vydal taky nové album, své asi čtyřmilionté padesáté, ale jelikož je to génius, je to zase super. Čím starší, tím možná lepší.

Filipismo napsal super recenzi na ŘEZNÍKA, díky níž jsem si užil spoustu zábavy s českým morbidním hip hopem. S textem recenze se neshoduji jen v jednom bodě: baví mě víc „vážné“ skladby se sociálním a politickým obsahem, z těch hnusných beru jen ty nejvypečenější hlavně ze starých alb – Holka v mým sklepě je samozřejmě nedostižná. Byl jsem se i podívat, jak to Řezníkovi šlape naživo v rámci projektu Sodoma Gomora, a odcházel jsem nadmíru spokojený, v českém hip hopu rozhodně špička. A jelikož se blíží vánoce, dáme si jednu písničku pro všechny, co mají Narození Páně na čuráku.

gorth

SWANS - The Seer (2012)
Není o čem. Ultimátní.

THE THIRD EYE FOUNDATION - Semtex + Ghost + You Guys Kill Me + The Dark (1997-2010)
Pozdně devadesátková elektronika od Matta Eliotta, který pak začal hrát folk a udělal například pár výborných coverů Coil. Mix jungle nebo později dubu či d'n'b se shoegazovou rozostřeností, obecněji elektronických beatů s melodiemi kytarovek. Zejména Semtex je parádní.

DANS LES ARBRES - Canopée (2012)
Koncert byl z jiného světa, deska je "jen" výborná, ale zachovává ten přirozený (jediný neakustický nástroj je el. kytara) a přece cizí a zvláštní zvuk. Takhle má znít jazzová improvizace.

SEEFEEL - Succour (1995)
Jeden relikt z doby, kdy byl post-rock opravdu post-, takže to je elektronika se shoegaze kytarami. Houpavě rozmlženo.

THOMAS KÖNER - Nuuk (2004)
Mistr ambientu. Chlad, strohost, kontrola, odstup, minimalismus, šedá. Masy zvuku za masami zvuku za masami zvuku. Ale je na posluchači, aby si všemi těmi vrstvami prošel.

DAVID SYLVIAN - Blemish (2004)
Už to poslouchám asi dva roky, ale až teď jsem to pořádně ocenil. Ambientní písničky se specifickým Sylvianovým hlasem. Mimochodem, poslední věc je kolaborace s Fenneszem a koho by zajímalo, čím se inspirovali Ulver pro Shadows of the Sun.

BAUHAUS - In a Flat Field (1980)
Tak mě začíná bavit už i post-punk/gotika. He's a god in an alcove.

BEYOND DAWN - In Reverie + Frysh (1998-2003)
Oni v Norsku s metalem nesekli jen Ulver. Moc fajn. 

zdeno

1. GAZA - No Absolutes in Human Suffering
Pro mě album roku. Dalo mi to práci, ale nakonec jsem se tou deskou prokousal. A stálo to za to. NAiHS je vyšinutost sama, přesto však plná parádních hudebních chvil.

2. CILICE - Deranged Headtrip
Trochu se zastydím a přiznám, že jsem tuhle kapelu objevil teprve nedávno. Uchvátila mě ale tak, jako už dlouho žádná jiná deska. Nic dalšího k tomu nemám, žeru to a to mi stačí.

3. BONE DANCE – Bone Dance
Pro mě velkej objev. Hudebně něco mezi sludge metalem a pekelně rychlým hardcorem, místami připomíná neurotický výpadky Gazy. O týhle kapele jsem nikdy nic neslyšel, o to víc mě jejich debut baví.

4. MURDER CONSTRUCT – Results
Těžko něco napsat, nejsem odborník na tyhle ultrarychlý sypačky, ale Results určitě jo. Zajímavej zvuk, kytary kuchající ušní bubínky a hrozivej vokál – výborná deska!

5. Dan Bárta a celá jeho tvorba
Na co Bárta sáhne, to je unikát. Vyjma výpadků typu On My Head a dalších filmovejch a seriálovejch demencí se tenhle pán nemusí stydět za nic. Všechno, kam vloží alespoň trochu jeho rukopisu, je špica. Pro příklad album Illustratosphere jsem si zamiloval. Výjimečnej chlapík.

AddSatan

Z desek, které vyšly letos v letním období a slyšel jsem je (moc jich pravda opět nebylo), mě nějak víc zaujali jen Hexvessel a Om, zbytek jsou desky staršího vydání, povětšinou tedy alespoň ta „správná letní muzika“.

HEXVESSEL – No Holier Temple (2012)
Soudržnější a provázanější než první album, víc „proto-doom“ rock/metalu, možná i víc psychedelie a hlavně se to fakt dobře poslouchá.

OM – Advaitic Songs (2012)
Asi jejich nejrozmanitější album. Meditace. Violoncello.

HEXVESSEL – Dawnbearer (2011)
Pořád se kupodivu neoposlouchalo, prostě skvělé písničky do každé nálady.

VIRUS – The Agent that Shapes the Desert (2011)
Experimentálně-rocková pouštní (slyšíte taky občas tu surfovou kytaru?) fata morgána. A dá se na to i tancovat.

SECRET CHIEFS 3 – Book of Horizons (2004)
Tohle se neomrzí asi nikdy, ať hrají surf rock, perskou nebo indickou hudbu, avantgardu, filmovou hudbu nebo death metal, vždycky skvěle a přesvědčivě. Těšba na koncert byla velká.

HALA STRANA – Fielding (2003)
Fajn psych-folk/drone/experimental záležitost.

ULTIMATE SPINACH – Ultimate Spinach (1968)
60´s psychedelic rock/folk, hlavně Your Head is Reeling je dost návyková „pecka“. Jeden z inspiračních zdrojů pro Hexvessel.

Pak jsem hodně poslouchal taky mj.: Of the Wand & the Moon:, Current 93, Popol Vuh, Oranssi Pazuzu, Godflesh, Dark Buddha Rising.

Vlad

TRELLDOM - Til et Annet...
O tomhle předchozím projektu Gaahla z Gorgoroth jsem ještě donedávna neměl ani tucha, a jakmile jsem si začal napravovat mezery, nestačil jsem se divit. Tahle deska podle mě kvalitativně roste skladbu od skladby, takže ke konci alba už jsem vylučoval malé hranaté předměty značky Maggi. Špinavý, nemocný, nakažený, zkrátka přesně podle mýho gusta. Pro mě definitivně objev léta, i když jsem asi tak trochu objevil Ameriku.

MORTICIAN - Zombie Ritual
Během léta mi tahle nechutnost náramně zachutnala, a půjde asi o moje první výraznější zavítání do grindovějších vod. Nemůžu se nabažit tý špinavý/šustivý kytary. Jo, a ty hlášky ze starejch hororů jsou geniální doplněk.

NAGLFAR - Sheol
Tady asi není moc co popisovat, tahle švédská blackmetalová masterpiece mi okupuje přehrávač vcelku konstantně.

TEMPEST - Passages
Kanadskej blackened crust - zajímavá a intenzivní věc.

AMESOEURS - Ruines Humaines (EP)
Miluju, jak si Frantíci uměj hrát s blackem. I když tady jdeme už hodně daleko, kombinace s shoegazem a zasněná nálada v blacku asi dost ortodoxnějších posluchačů odradí, nikoliv však mě. Asi by se našlo dost důvodů, proč poslouchat spíš jejich plnou desku, co vyšla o tři roky později, ale tohle jejich debutový třískladbový minialbum se mi nějak dostalo pod kůži.

HATE – Morphosis
Tyhle deathmetalový Poláky mám taky v playlistu neustále. Srdcovka, pokud se dá takovejhle masakr označovat takhle přiněžnělým slovem.

FENNESZ - Endless Summer
Ambient/chillout/glitch. Tohle mě zaujalo, super na relax - pokuď se nebráníte elektronice.

A rozhodně ještě znovuobjevený DARKSPACE - III
Poslouchat tuhle blackovou atmosférickou dokonalost pod širým nebem byl ještě asi tak stonásobně umocněnej zážitek, v takovou chvíli člověk ani nepotřebuje psychedelika, aby odlítl někam daleko, do jinýho vesmíru. Jedinečná a neskutečně působivá hudba.

LooMis

PERIPHERY - Periphery II: This Time It's Personal

GOJIRA - L'Enfant Sauvage

GOROD - A Perfect Absolution

CAPHARNAUM - Fractures (2004)

JEFF LOOMIS - Plains of Oblivion

Bros

NEUROSIS - Honor Found in Decay - podrobněji v recenzi

THE NATIONAL - High Violet - deska neskutečně zraje, nejlepší rádiovej indie-pop, co znám

DEATHSPELL OMEGA - vše

THE.SWITCH - Svit - i po několika letech stále dobrá deska

MAYHEM - De Mysteriis dom Sathanas

OPETH - Blackwater Park je po pro mě, mém naprosto nesmyslném opomíjení, úžasnou deskou

D.

CRYPTOPSY – Cryptopsy
Příjemný překvapení po posledních deskách.

GAZA - No Absolutes in Human Suffering
Masakrózní výplach pro všechny, kdo maj rádi zrezivěle znějící, skřípající hudební konstrukce bez náznaků jakýkoliv harmonie. Pro mě osobně zatím nejlepší deska.

MONOCULAR - Pine Trees
Pravý opak předchozího. Ideální na vyklidnění po opakovaným poslechu Gazy .-)

CATTLE DECAPITATION - Monolight of Inhumanity
Docela fajn DM. Par výborných pasáži. Celkově objektivně asi docela průměr, ale mě to baví.

Radka

1. GOROD – A Perfect Absolution

2. MESHUGGAH – Koloss

3. BENEATH THE MASSACRE – Incongruous

sicky

1. GOJIRA - L'Enfant Sauvage
Na tuhle desku jsem se velmi těšil a dostal jsem přesně to, co jsem čekal. Klasická GOJIRA tzn., vztek, zaťatost, tvrdost, dlouhé epické skladby, které mají jako vždy zvláštní „tíhu“. Francouzi neřeší trendy a jedou si to svoje. Podle mě důkaz, že může existovat „true“ metal, který není klišé.

2. THE FACELESS – Autotheism
Předesílám, že klasický death metal moc nemusím. Tohle album je však jiná káva. Nadějná kapela dokázala dle mého (správným směrem) překročit pravidla žánru a namixovat koktejl, který má stále deathmetalový základ, avšak nabízí nápadité a hladké propojení s rozličnými, více i méně příbuznými žánry.

3. GAZA - No Absolutes in Human Suffering
Sludgemetalové bahno smíchané s noise-crust-grindovou špínou a nadopované hardcore energií. Surová řežba, která je ale zajímavá po hudební stránce, což zrovna nebývá častá kombinace.

4. THE CHARIOT – One Wing
Tahle kapela je moje srdcová záležitost a po novince jsem samozřejmě ihned skočil. Co dodat víc? Snad jen, že to tentokrát není až zas takové chaotic hardcore a kapela je trochu krotší, koncepčnější, možná se dá říct hudebně dospělejší. Stále jsou však na první poslech rozeznatelní a osobití. Josh je prostě pořád král.

5. WHITECHAPEL – Whitechapel
Je vidět, že deathcore scéna stále dokáže vyprodukovat kvalitní desku. Na této kapele je mi sympatické zejména to, že v době, kdy je trend shazovat tento styl ze stolu, nepřevlékají kabát a ke svému stylu se hrdě hlásí.

Filipismo

1. THE FACELESS – Autotheism

2. STORM CORROSION - Storm Corrosion

3. DEVIL SOLD HIS SOUL - Empire of Light

4. ANAAL NATHRAKH - Vanitas

5. DAVID BOWIE - Outside

Gianni

Deska léta 2012? Vezmu to chronologicky, hezky popořadě, to, co jsem mastil od léta až doteď…

PAURA - History Bleeds
V horkých letních dnech mě tak nějak vždycky bavilo poslouchat nenáročnou muziku, především hardcore, což je přesně příklad brazilský Paury. Hrozně správně nasraný brazilský HC á la Hatebreed, jen si myslím, že mnohem barevnější a šťavnatější. Trochu sem a tam víc metalu, samozřejmě načichlýho domácí Sepulturou, tu a tam se dokonce objeví bubeníkova nebojácnost to trochu nasypat. Titulní song z desky No Hard Feelings?! Fuck You! se stal takový mojí letní hymnou.

NEVER LEFT BEHIND - Swallow Every Drop
Prvotina ze Štětí pocházející bandy, která nemá daleko ke Korn a fajnovejm melodiím. Největší kladem týhle desky je její písničková forma. Každej flák se krásně pamatuje a uvízne v paměti. To se pak člověk přistihne, jak si i jednotlivý skladby pobrukuje. Určitě fajn debut, o kterým se co nevidět trochu rozepíšu mnohem víc.

THE FACELESS – Autotheism
Kolem týhle desky toho bylo nakecanýho tolik, že ani nevím, jestli má cenu k tomu něco doplňovat. Všechno je to totiž tak nějak pravda. Album není špatný, jen prostě pod jménem The Faceless si já představuju asi něco jinýho. Dost mě mrzí, že jako celek to působí jako sólovka Keenena a že hráčské výkony ostatních jsou tak jaksi v pozadí. Suma sumárum mě to v konečný fázi moc nenadchlo.

MESHUGGAH – Koloss
Už od vydání novinky mám jeden zásadní problém, a to, doposlouchat celou desku v kuse až do konce. Tak nějak se při poslechu trápím, ztrácím pozornost a zjišťuju, že radši čumím, co kde lítá. Jasně, pár skladeb mě baví, ale stejně tak nějak to přetrpím až k předposlední Demiurge, která je absolutně vynikající a pak si dám už jen ještě geniálnější The Last Vigil. Tím to pro mě vlastně končí. Jsem z týhle desky opravdu zklamanej.

UNEVEN STRUCTURE – Februus
Z tohodle díla se pro mě stala srdeční a hrozně moc návyková záležitost. Taková moje druhá Vildhjarta. Můžu to cpát denně do sebe a neomrzí mě to, ba naopak, každým dnem v tom najdu něco jinýho k zalíbení. Opravdu vynikající deska, kde především žeru blok prvních čtyř skladeb.

CAR BOMB - w^w^^w^w
Trochu přímočařejší než Centralia, nicméně ohromnej masakr, kterej člověka prostě ukope a umlátí… a pak donutí k dalšímu poslechu. Nechávám si na hodnocení nějakej čas ještě, nicméně v TOPu za tenhle rok to bude sakra vysoko.

WAR FROM A HARLOTS MOUTH – Voyeur
Tahle banda je prostě něco. Desku od desky jdou kvalitou nahoru, a desku od desky to jsou větší a větší magoři. Ve zkratce řeknu jen, že jsem absolutně nadšenej a překvapenej. Ne že bych čekal zlou desku, ale něco takhle výbornýho jsem fakt nečekal.

kotek

DYSRHYTHMIA - Test of Submission
Příjemný překvapení. Dysrhythmia ustupuje od neprostupný změti bariér a průchodů a vrací se k hitovosti ze svejch prvních desek. To celý v krásně zamlženým zvukovým oparu.

CAR BOMB - w^w^^w^w
Recenze vyšla dost nedávno, takže nebudu pitvat. Skvělej mathcore.

KID COMMANDO - Holy Kid Commando
Tohle je sice starší deska, ale dostal jsem se k ní až teď. Neskutečně chytlavý riffy, který jako by se každou chvíli měly rozsypat na kusy pod tíhou chlípnejch vášní.

KILLER MIKE - R.A.P. Music
Temnej, agresivní hip hop, kterej má co říct i po textový stránce. Beaty má na starosti EI-P, kterej si taky střihnul cameo v týhle desetiminutový poctě Drive.

onDRajs

Pod jistým tlakem, že do aktuálního výčtu mnou poslouchaných desek musím zařadit věci s číslovkou letošního roku, dávám nakonec toto:

1. MALIGNANCY - Eugenics
Možná opravdu jediná letošní deska, kterou se nezdráhám poslouchat i několikrát do týdne. O to je to překvapivější, že nekonečně odkládané album mne zprvu jen a jen mučilo pochybnostmi, zda to vůbec stojí za to. Malignancy na novince totiž vzhledem ke své minulosti znějí jako kapela "pro masy". Nepochopitelnost Inhuman Grotesquies je tatam, Kachnic a spol. dali dohromady srozumitelné písně, což byl právě ten pověstný kámen úrazu prvotního nenaplnění poslouchačského očekávání. Další poslechy ovšem pochybnosti nakonec odvály a já se divím, jak mě Eugenics chytil za pačesy a nepustil. Eugenics není jen dobře namíchaná směs rovnějšího debutu a ultratech následovníků. Přidává něco navíc, viz třeba kýžená balada s dříve nepředstavitelnou akustikou na začátku Separatists, která obsahuje i sólo! U někoho jiného s přísným UG přístupem by to znělo jako rouhání, Malignancy to sluší. Skladby jsou delší a pocit závrati z miliardy zvratů se jako dříve nedostavuje. Kupodivu to nevadí. Basa krásně vynikla, Hellerovo hraní je opět (jak jinak) prvotřídní rytmickou základnou.
Shrnutí: člověk očekávající prásarnu typu IG bude patrně zklamán, kdo chtěl (částečné) překvapení, má ho mít!!!

2. EVOKEN - Atra Mors
Vždy jsem si myslel, že nejlepším počinem od funeraldoomových veteránů je A Caress of the Void. Příklon k Neurosis, respektive Esoteric jako směru subžánru, jsem onehdá přivítal. Po několikaměsíčním poslouchání předchozích desek si už tak jistý nejsem. Quietus a Antithesis of Light totiž na mne dýchlo neskrývanou nostalgií po doomu, který před dvaceti lety předváděli na svém mistrném syrovém debutu My Dying Bride. Skladby Evoken jsou sice v podstatě stále stejné, nepředstavují žádné větší překvapení, ale jsou pořád uhrančivé - těžkotonážní riffařina, záhrobní vokál, a místy úlevu skýtající klávesové koření; zkátka jednoduchý recept na doom, který člověka nenechá teplým. Novinka Atra Mors ovšem v mnohém překvapila. Kapela svůj recept částečně přehodnotila a ubírá se jinam. Je to příliš čerstvé, ale zdá se, že lehce ubylo metalových prvků. Mnohdy kytara pouze sekunduje klávesám a ruchům (úvodní skladba), jindy nečekaně nastoupí a působí jako nečekané tsunami. Psychedelie, monotónnost, jindy až nečekaná melodičnost (konec Grim Eloquence). Těším se na další poslechy!

3. BLACK BREATH - Heavy Breathing
Tohle album představuje určité zadostiučinění, že old school umějí dělat i mladší ročníky. To, že Skandinávii zvládnou i Amíci, je fajn zjištěním. D-beat, chrastící zvuk (analog je ovšem analog), vokální sípák, chytlavé a hlavně dobré kytarové melodie plus v pomalejších pasážích dost brutální hardcorový tlak od "benjamínků" mile překvapil. Druhou desku Black Breath z letoška jsem ještě neměl tu čest slyšet.

Annal

MALIGNANCY - Eugenics
Logický pokračování Inhuman Grotesqueries. Trochu se mi stejská po hitovosti starší tvorby. Ubylo goreprasení, přibylo techmastění, ale furt to jsou Malignancy a ne Sleep Terror s growlem.

CRYPTOPSY - Cryptopsy
Odbuznění potěšilo, ale doufal jsem ve víc.

BENEATH - Enslaved by Fear
Nakulenej death metal z Islandu, nejblíž to má asi k Sarpanitum.

HYBRID - The 8th Plague (2008)
Metalovější Concealment, aneb spojení techno (death) metalu a špinavýho post/mathcoru. Trvalka.

PHOBIATIC - An Act of Atrocity
Deathmetalovej úprk z Německa

AMON - Liar in Wait
Baví mě to víc než poslední Deicide. Příště by to chtělo lepší zvuk.

BACK DOOR TO ASYLUM - Akithisia
Brutal nu-death metal z Moskvy. Něco mezi Fleshgore, DarkRise a Fetal Decay. Dobrej bubeník.

LordSnape

1. WINTERSUN - Time I
Skvělá deska, super melodie, vynikající zpěvy, škoda jen trochu upozaděných kytar na úkor kláves a orchestrací, jinak ale nemám výhrad. Koncertně bezkonkurenční! Jedno z nejlepších inter, jaké jsem kdy slyšel!

2. ARCTIC PLATEAU - Enemy Inside
Pro mě nový objev, ale na scéně se pohybují již celkem dlouho. Nové album Enemy Inside je pro mě asi nejlepší. Je vidět, že kapela roste. Hudebně se pohybují mezi indie rockem a jemnějším shoegaze, což já rozhodně mohu!

3. KHONSU - Anomalia
Měkčí DHG s vynikajícím vokálem, který občas používá i liturgie jako Attila. Skvělá produkce, super samply, nápady a celkově mě to hodně baví. Je vidět, že pánové pocházejí z tamní norské avantgardní scény. Škoda jen, že se zatím jedná o projekt dvou umělců. Nicméně i tak se jedná o debut roku!

4. BLUT AUS NORD - 777 - Cosmosophy
Uzavření trilogie a opět skvělé. Jedna z blackmetalových kapel, která stále určuje směr a pořád má co říci.

5. DAYLIGHT DIES - A Frail Becoming
Příjemné překvapení na death/doomovém poli. Není to sice žádné veliké psycho, ani nijak extra pomalé, ale dobře se to poslouchá a melodie dobře korespondují s nynějším počasím, což je možná trochu ujeté, když se jedná o desku léta. Ale jak je vidět, vydrželo mi to dodnes. Hit no. 1 Sunset!

6. EYE OF SOLITUDE - Sui Caedere
A na závěr nedávno vydaný funerálek s letmými cestami do deathovějších pasáží. Připomíná mi kvalitativně AHAB nebo třeba FAAL, kteří také vydali super desku. Rozhodně doporučuji fanouškům žánru.

Baara

1. JACK WHITE – Blunderbuss
Ačkoli nemám ráda country a White s ním svou kytaru a klávesy na tomhle albu propojil, jeho skladby včetně textu jsou pro mě vždycky vysoko nad průměrem veškerého mainstreamového rocku.

2. LINKIN PARK - A Thousand Suns
Poněkud pozdě jsem ATS dala další šanci a došlo mi, jak moc se mi líbí koncepce a tématika alba, které nepostrádá výrazné melodie a stylovou pestrost. A taky jsem si přečetla víc o Roberu Oppenheimerovi.

3. PINK FLOYD - The Dark Side of the Moon
Můj první krok do světa Pink Ffloyd, který chtěl víc času než Wish You Were Here nebo The Wall, o to je ale lepší, bližší a trvalejší.

DemiMortuus

WHISPERS IN THE SHADOW - Into the Arms of Chaos

REIGN OF EREBUS - Inversion Principle

TOTALSELFHATRED - Totalselfhatred

NECROPHOBIC - Bloodhymns

UMBRA ET IMAGO - Opus Magnus

bizzaro

Já, jak je už poslední dobou mým zvykem, tahle zhodnocení hodím do bloku. Co jsem poslouchal? Hmm… potěšili mě CRYPTOPSY - koment k albu máte nahoře. Samozřejmě jsem dost dával nové album MINDWORK, které jsme streamovali (deska bude za 14 dní venku!), ale překvapivě se mi líbí noví MY DYING BRIDE. Prostě jim to tentokrát věřím, a jestli zbytečně, „cyp s tym, posluchá se to fajně“. Také jsme dělali koncert australských pivovarníků ALARUM, čili dvě poslední alba jsem sjížděl pořádně. Kdo chyběl, dost prohloupil! Ale trošku zloby na vyvážení to chtělo, a o tu se postarali WAR FROM A HARLOTS MOUTHVoyeur. A protože z kapely vylezl i vlastní ksicht a album není fakt na první poslech, bude v topu, to mi věřte. Dneska v Lucerně hraje parta okolo nahluchlého dědka Michaela Giry. Jasně, nové SWANS The Seer jsem taky několikrát dal. No ono při té délce je to až o hubu. A vlastně i mozek a duši, ale povedlo se a baví mě i proto, že se tenhle monolit šílenství nedá naposlouchat. No a pak takový ty věci jako CAR BOMB, BtBaM, trilogie BLUT AUS NORD, nová MAGMA, nové EP REVOCATION je naprosto sviňská jízda a vůbec je celý našlapaný jako zelí od našich babiček. A pak ještě snad Anastazis od DEAD CAN DANCE mi hrávalo, a to nejen kvůli koncertu. Tak asi tak, ale bylo by toho víc, jasně že jo.

Black_Hand

DORDEDUH - Dar De Duh
Pro kohokoliv, kdo zná Neguru Bunget, a hlavně pro ty, co jsou na Negrua naštvaní, je toto neskutečná spása. Sol Faur a Hupogrammos stvořili opět něco úžasného, dech beroucího, těžko uchopitelného a neskutečně přírodního. Ve všech směrech přidali, je tu víc špinavějšího black metalu i těžce jazzového progu. Atmosféra je naprosto neskutečná a musí se zažít. Nejbližší jsou zážitkem Enslaved, ale protože nejde o mrazivý sever, ale zelené, hornaté Rumunsko, tak jde o hudbu daleko vřelejší.

NEGURĂ BUNGET – Focul Vui
Doporučuji všem, co prahnou po Neguře v původní sestavě naživo. Já měl štěstí je zažít na Chmelnici, nicméně skvělí nejenom tam, jak dokazuje tento překvapivě narvaný koncert v Bukurešti z roku 2008. Meditativní hudba Negury působí nezávisle na tom, kde se hraje.

DEATHSPELL OMEGA – Drought
 Proč další? PROTO! Další rozvoj ve směru post-blacku je pořád stejně uchvacující, jako kdy předtím. The Crackled Book of Life je geniální vyvrcholení.

Jeelwert

1. SLEEPING PEONIES!
Všechna tři EP jsou super, nejlepší asi to pojmenované Rose Curl, Sea Swirl. Butthurt much post-blackgaze v parádní formě. Zapalte svíčky a vytáhněte podvazky.

2. DORDEDUH!
Že to album není natřískané od začátku až do konce, neznamená, že ho si nebudu pravidelně pouštět. Vůni Transylvánie nezaměníš.

3. CIRCLE OF OUROBORUS!
The Lost Entrance of the Just unáší a přenáší na zasněženou a podmáčenou finskou louku, na které se doporučuje jezdit na vlcích, z nichž někteří míří až tam nahoru. Tohle jsem ochotný nazvat post-black. Vizionáři a průkopníci, zda někdo někdy bude sledovat jejich stopy je ve hvězdách.

4. DARK ANGEL!
Rozšiřoval jsem si svůj přehled o thrash metalu (ta velká a větší jména) a popravdě je to vesměs už překonaná hudba. Výjimku pro mě stále tvoří pouze to, co jsem znal už dřív. Sepultura, Sodom a album Darkness Descends od Dark Angel. Jízda od začátku do konce, zběsilá, nekompromisní, zničující. Po ránu nakopne jako máloco. Ty bicí!

5. Ambientní proplesk. Substrata od BIOSPHERE jest klenotem tohoto žánru. Ozkoušeno stokrát a párkrát pod vlivem silných halucinací. Ale bude vám dobrým průvodcem i po těch běžných mentálních pěšinách...ačkoliv. Párkrát vás z cesty svede a hodí do temného křoví. To William Basinski vás jenom uzamkne do smyčky a nepustí. Je to dost depresivní a přitom nadpozemsky krásné, asi jako svět kolem nás (to je ale klišé). 92982 může být pro vás dobrá příprava na Disintegration Loops. A nakonec univerzálnost. Kompletní soundtrack k Twin Peaks. Rozmanitost, atmosféra, tu smutek, tu tanec. Badalamentiho spolupráce s Lynchem potvrzuje ten už taky provařený fakt o celku a součtu jeho částí. Hudba, kterou máme všichni v podvědomí. Hehe.

6. Nakonec si stejně odfrčím na EARTH.

brutusáček

ANATHEMA - Weather Systems
Prostě nejposlouchanější a pomyslný Damoklův meč mě k Anathemě přivedl.

SCOTT KELLY AND THE ROAD HOME - The Forgiven Ghost in Me
K letošnímu koncertu roku dodal Scott i desku. Wake bolelo víc, ale pořád skvělý.

PROPAGANDHI - Failed States
Tyvoe, nejlepší punk rock, co jsem kdy slyšel je... z Kanady!