Album prosince 2020

Album prosince 2020

Deska posledního měsíce roku přináší pořádně hutnou muziku, opět i s tuzemským zastoupením, a také několik tipů na tituly, které nás čekají v roce 2021. Ostatně, deska jistých Italů na samotné špici je toho důkazem.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů. Tentokrát za celý rok 2020, jelikož jsme doháněli i nějaké resty, které by něměly zapadnout.

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 
 
(6) AD NAUSEAM - Imperative Imperceptible Impulse (02/2021)

- jestli někdo bude konkurovat Ulcerate při volbě krále technickýho death/black metalu, tak jsou to Ad Nauseam. Výborné album, které v mých uších ještě překonává skvělý debut. Už na prvních pár poslechů ukazuje vynikající kvalitu, a to jsem teprve na začátku. Moc se mi líbí oproti prvotině zvýšená náladotvorba a pomalejší pasáže. (vaněna)

- vyjde sice až v únoru 2021, ale tohle zní tak slibně, že si jistě zaslouží zmínku ve více deskách měsíce. Nechci přehánět po pár posleších, ale jedno z top tech death alb posledních let to bude určitě, ne? Stejně jako na prvotině Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est (což byla pro nás jedna z nejlepších desek roku 2015) se i tentokrát navazuje hlavně na Gorguts, ale už méně okatě a hlavně zde je o dost více jiných vlivů, které dělají následovníka debutu mnohem zajímavějším. Nejvíce mě zde asi baví ty nejpomalejší pasáže, které jsou dobrá psycho tíha a schíza. Imperative Imperceptible Impulse se mi fakt líbí, a to včetně výborného zvuku. (mIZZY)

- od jara se sem chystám dát novou desku Ulcerate. Teď je to zbytečný, tahle deska Novozélanďany definitivně sesazuje z trůnu! Už debut Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est (2015) byl hodně povedený, ale novinky přihazuje další a další vrstvy bahna, špíny, deprese a zmaru. O první desce do TOPu příštího roku je jasno. (LooMis)

- debut Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est v r. 2015 vydal náš Lavadome, dvojka už příhodně u Avangarde Music. Jestli debut byl variantou pro ty, kterým Ulcerate připadají moc rozvleklí a vadí jim post pasáže, nová deska Ad Nauseam je pomalejší a přemýšlivější, došlo k zaimplementování black metalu a snad i vlivům klasické hudby, zvuk je hodně přirozený, nepřebuzený, nenaboostovaný, takže z něj ve stereu krásně lezou aranže kytar a nic do ucha nekřičí i při těch nejvíc diso-pasážích. Pokud debut byl nabušený, dynamický a zlý, dvojka je při skladbách stopáže 8-12 minut rozvleklejší, určitě klidnější, ale rozhodně divnější, takže se asi nikdo nepodiví, že v rámci desky budou padat přívlastky jako prokomponovaný nebo avantgardní. (bizzaro)

- a po hlasu přidali i DarkXane a brutusáček.

(4) ABIGOR - Totschläger (A Saintslayer's Songbook) (12/2020)

- Abigor jsou zpět! Nečekal jsem to, poslechl jsem s velkou opatrností, protože předchozí Höllenzwang (Chronicles of Perdition) znamenal první trhlinu v jinak neprostupné dokonalosti Abigor. Ale naštěstí je to v pořádku. Další skvělá deska TT a spol. Pojďme si v archivech dohledávat, s kým prachšpatným se kdo paktoval, protože na hudbě Abigor žádný velký chyby nenajdeme. (Nadsázku prosím pochopit.) (vaněna)

- podobně jako na předchozí desce, i tentokrát Abigor spíše hledí do minulosti, než aby se posouvali výrazně kupředu. Na rozdíl od Höllenzwang, které mi nakonec docela sedlo, Totschläger nezní tak syrově, dravě a hlavně se zde místy objeví docela strašné klávesy a prvky, které to album sráží. Marné sice není, práce s kytarami je povětšinou dost cool, vokál skvělý, tempo mnohdy taky vražedné, a možná mi s odstupem času taky sedne. Jako celek ale pro mě zatím zklamání, působí totiž jako celkem chaotický slepenec mnoha nápadů dohromady (spíše v tom špatném slova smyslu, byť chápu, že někoho to může bavit), které by šly zpracovat a poslepovat lépe. Co tak koukám, většina fanoušků starší tvorby si ale chrochtá blahem. (Bandcamp) (mIZZY)

- i když se Abigor furt držej a jejich (progy/avant/diso) blečík je vysoký kvality hlavně co do osobitosti a úrovně celé tvorby, určitě už vydali větší špektákly. (bizzaro)

a je to tady přátelé, Silenius a jeho dva spolu-démoni v tradiční sestavě, která stála u zrodu prvních čtyř nezapomenutelných studiových děl z devadesátých let, také v roce zkurveném nevydrželi nic nedělat a rozohnili nás bez pompézních dopředu se chlubících fanfár vpravdě kreativním opusem, který aspiruje na vrcholné dílo jejich takřka třicetileté temné historie a má ambice ucházet se také o svůj podíl na celoroční koruně králů black metalu. Nechybí úlety do avantgardních dramatických vod, chaotické pasáže vyvolávající mrazení nebo symfonické epické party evokující pradávné černočerné kořeny. Mistrovská netriviální uzemňující originální záležitost, která upevňuje neotřesitelnou pozici tohoto válečného démona na vrcholu ve společnosti nejlepších norských a francouzských žánrových velikánů. (DarkXane)

(4) DEEDS OF FLESH - Nucleus (12/2020)

- zaslouženě nejposlouchanější album za prosinec. Valí to solidně! (Kuba)

- ódy na epitaf v podobě téhle brutální techno zabíjačky tady proběhly nedočkavě už v listopadu. Vesmírné koráby majestátně vzlétly již podeváté, aby vzdaly poctu talentu a dokonaly záhubu bídných pozemšťanů. (DarkXane)

- Erik Lindmark žije! Berme Nucleus jako jeho poctu, i když tuhle desku nestihl dokončit. Nucleus není tak variabilní jako Portals to Canaan, šlo se víc do historie Deeds, kde vládne promyšleně odcizená technická brutalita, na druhou stranu nechybí epičnost posledních alb i parádní sóla. Jako každá předchozí deska je i tahle na mnoho poslechů. (onDRajs)

- a hlas přidal i Gába.
 
 

(3) CONTRASTIC – Mamun (12/2020)

- kde se vzala, tu se vzala, nová deska (jako letí to, od Jařma už to je 6 let!) dalších tuzemských experimentátorů na poli extrémního metalu. Opět velmi povedené, byť to na první poslechy nemá takovou sílu, s jakou se do mne opřely desky Perfecitizen nebo Panychida, ale drtí to velmi solidně. Elektroniky by klidně mohlo být víc! (LooMis)

- Kontrášové pokračují tam, kde skončilo Jařmo. Grindcoru ubylo, víc emíčka a screama, hodně zajímavé elektroniky. Contrastic zůstávají nezaměnitelnou kapelou. (OnDRajs)

- a hlas přidal i Herelson. (Bandcamp)
 
 

(2) ABIOTIC – Ikigai (02/2021)

- další nakouknutí do příštího roku. Třetí deska floridských tech/death/core metalistů stále nabízí propracovaný materiál, který se nebojí jít i do vyloženě fallujahovských atmo-poloh. Velmi podařené. (LooMis)

- The Artisan Era jsou spolu s Willowtip a třeba Unique Leader většinou zárukou pro všechny tech deathu chtivé. Abiotic je přesně muzika mýho gusta. Tech death, nebo lépe progy tech death, kde nelze očekávat, že deska frčí od začátku do konce a kde není nouze o myšlenky. Střídají se tu nálady, mění dynamika a vlivy zacházející až za extrémní žánry. A zpívá jakýsi Travis Bartosek. (bizzaro)
 
 
 
 
(2) DIVINITY - Invention (12/2020)

- Divinity vlastně nikdy nenatočili slabou nahrávku, výjimkou není ani Invention. Drží se svého osvědčeného mustru a funguje to. (Kuba)

- Kanaďani z Calgary poslali do vánočního reje po deseti letech spánku teprve třetí studiové album a je to více než solidní nadílka třiceti minut technického melodizujícího death metalu. Šest hitovek odsýpá bez jediného zádrhele, a tak nezbývá než další a další opakování. (DarkXane)
 
 
 
 
 
 
(2) SAINTE MARIE DES LOUPS - Funérailles de feu (11/2020)

- raw black z Francie, který mě i na minulém albu zaujal. Tehdy se s tím chudák bubeník hodně pral, ale teď už na dlouhé desce daleko lepší. Nenápadná věc, která mě výrazně potěšila. Recenze na cestě. (vaněna)

- původně jednočlenný blackmetalový projekt debutující v roce 2018, který se při nahrávání novinky rozmnožil o další dva členy vlčí smečky, zplodil necelých čtyřicet minut francouzských agresivních zaklínadel stavějících na starodávném lo-fi odkazu á la Darkthrone. Ponuré výkřiky ve středověké atmosféře nenechávají nikoho na pochybách, že tady se temné rouhání myslí naprosto vážně a nezbývá než s aristokratickou vznešeností uchopit meč a spasit věřící. (DarkXane)

 
 
 

 
 
 

piTRs

KURTIZÁNY Z 25. AVENUE - Honzíkova cesta (12/2020)
MONKEY BUSINESS - Freedom on Sale (11/2020)
TATA BOJS - Jedna nula (11/2020)

vaněna

ŬKCHEĂNSĂLÂWIT – Tekipŭk (07/2020)
- raw black s tematikou původních obyvatel Ameriky. Někdo ho řadí mezi DSBM, ale já v tom slyším spíš silné a nádherně melancholické melodie. Silno odporúčam.

VOID PRAYER - The Grandiose Return to the Void (09/2020)
- asi to nejlepší z aktuálně silné bosenské raw black scény. Mocné melodie, skvělý zvuk, který není jen krycím manévrem pro nedostatek schopností.

KING OF WYRMS - Lord ov Thornes (11/2020)
- sólo projekt Michaela Sancheze, překvapil zajímavým zvukem. Z průměru se kvalitativně tak úplně nevymanil, ale stejně je to nahrávka, ke které jsem se vracel. Jde o celkem obyčejný brutal death, do kterého podniká opakovaně výsadek rozladěný Demoncy démon. Ta první poloha stojí za... za moc nestojí, ale ta druhá je fakt zajímavá. Kombinace není oslňující, ale nápad by mohl být příště dotažen do zajímavosti.

SVARTSYN – Requiem (10/2020)
- deváté album Svartsyn asi nikoho nepřekvapí. Zvukově navazuje na výborné In Death a je to parádní kus pomalého naléhavého black metalu. Chvilku budu váhat, ale nakonec to provalím: nejlepší album Svartsyn od ...His Majesty, pro mě osobně i lepší.

UPON THE ALTARS - Absid ab Ordine Luminis (02/2021)
- Kurewstwo, Sodoma, Gomora!

RARACH – Tollenstein (04/2020)
- kompromisslos Schwarzmetall, rohes und böses, wie ich mag.

NEXUL - Scythed Wings of Poisonous Decay (12/2020)
- nakonec to nejlepší. Excelentní death/black masakr, daleko lepší než dlouhá deska. Borci z Nyoghtaeblizs a Hellvetron mě nemohli zklamat. Velký doporučení. Chybí jen obálka od Antichrista Kramáře.

Kotek

VINCAS – Phantasma (05/2020)
- tahle srážka The Cramps, Bauhaus a Birthday Party valí, čirá post punková energie. (YouTube)

BODY DOUBLE - Milk Fed (09/2020)
- hodně příjemná alternativní kytarovka, trochu indie, trochu noise rock, trochu post punk, jedna hitovka za druhou. (YouTube)

LITHICS – Tower of Age (06/2020)
- příjemná kytarovka #2, tentokrát se ty hitový melodie trochu křivěj do no wave (roz)ladění. (YouTube)

EBONY TUSKS – Heal Thyself (11/2020)
- neurvalý spojení hip hopu a noisu, inspirace ranejma Clipping je jasná. Umělecký ambice tu ale jsou podřízený maximalní intenzitě, což je jednoznačný plus. (YouTube)

TUNE OF NEGATION – Like the Stars Forever and Ever (11/2020)
- tahle zamyšlenější poloha Shackletona je ideální na dlouhý večery doma (a že jich letos bylo...). (YouTube)

COSMOVORE – Into the Necrosphere (05/2020)
- počítám, že pro místní uctívače disharmonickýho death metalu žádná novinka, ale tohle příjemně nakopává. (YouTube)

mIZZY

MANSUR – Karma (12/2020)
- po kratším EP Temple je zde letos i první řadovka nového projektu Jasona Kohnena z Kilimanjara a Mount Fuji dark/doom jazzů, která tak nějak potvrdila mé dřívější dojmy. Je to sice celkem pěkná etno elektronika, která s TKDE a TMFDC nemá prakticky moc společného a ve výsledku asi nebude zrovna pro mě, ale věřím, že se dost lidem zalíbí. (Bandcamp)

DEUS MORTEM – The Fiery Blood (EP) (12/2020)
- čtyřskladbové EP, necelých 20 minut, ale plné dost slušného materiálu. Možná mě baví z dosavadní diskografie Deus Mortem nejvíc. Jsou zde sypačky, chytlavější pasáže, aji nějakej ten popík, ale je to vlastně dobře provedený black i se super obalem. Nehrát zde borci z Infernal War, tak jim klidně věštím slibnou budoucnost. Třetí fackovací song asi top. (Bandcamp)

LooMis

SODOM - Genesis XIX (11/2020)
- sice v TOPu minulého měsíce, ale u některých s rozporuplnými pocity. Za mne je to deska, ke které nebudu mít zapotřebí se vracet.

AZARATH - Saint Desecration (11/2020)
- opět minulý měsíc avizované. Stále tady hoří černý plamen jasněji a líbivěji než na posledních deskách kolegů Behemoth, ale není už tak jasný jako na předchozí In Extremis (2017).

MACABRE - Carnival Of Killers (11/2020)
- potřetí odkaz do minulého měsíce. U Macabre je zapotřebí mít na mysli, že to je především velká sranda. Nová deska jede přesně v kolejích tvorby minulé, klobouček mají hoši určitě za to, že stále ve stejné sestavě.

COMMUNIC - Hiding From The World (11/2020)
- a naposledy listopadová deska. Nebýt piTRse, asi bych desku zcela minul. Kdysi poměrně nadějný „klon Nevermore“ se vyprofiloval do rozmáchlého power metalu, ve kterém to občas velmi příjemně zarezonuje tu progresivnější, tu agresivně thrashující pasáží. Ale v zásadě - vše už bylo řečeno na deskách předchozích, takže žádné překvapení. Ale deska to v žádném případě není špatná.

RGP - Time Prior To Consciousness (EP) (12/2020)
- Romain Goulon Project. Bubeník Necrophagist, Disawoved a nejnověji Sadist - ale tentokrát čistě sólově (instrumentálně), včetně toho, že si nahrál všechny nástroje sám. Doporučení pro fanoušky Obscura, Blotted Science, potažmo pana Jarzombeka. (YouTube)

Kuba

ARSEBREED - Butoh (10/2020)
- nechápu, jak mi mohli Arsebreed uniknout. Tady je důkazem, že se vyplatí marastí typy pečlivě procházet. Disavowed no. 2. Za mě nelze vůbec nic vytknout.

THRAILKILL - Detach (12/2020)
- kdo zná "šílence" Mammoth, tak tohle je sólo EP hlavního skladatele a kytaristy. Instrumentální fusion/jazz/metalové mistrovství. Značně nedoceněný kytarista.

ULCERATE - Stare Into Death And Be Still (04/2020) 
- na zimní měsíce ideální nahrávka. Zasněné večerní procházky s Ulcerate v uších nemají chybu. 

AddSatan

FUCK THE FACTS – Pleine Noirceur (11/2020)
- Kanaďané po pětileté pauze namíchali možná i nejbohatší žánrový mix ve své historii, grindcore už je tu jen jednou z mnoha přísad. Melo i nemelodeath, hardcore, sludge, post-hardcore/metal, crust, screamo, noise rock, závany blacku, (funeral) doomu, špetka ambientu atd. Energie, dynamika, kruté sypačky, spousta změn, ale i atmosféra, melodie a emo.
A především to výtečně drží pohromadě. Jsou tu i (relativně) slabší místa, ale většina materiálu mě baví fest, protočit 2-3x denně není problém. (Bandcamp)

Herelson

CRYPTODIRA - The Angel of History (12/2020) (Bandcamp)
DISMAL – Isolate (12/2020) (Bandcamp)
PROFANITY - Fragments of Solace (12/2020) (Bandcamp)
VISCERA – Obsidian (03/2020) (Bandcamp)

Gába

CRYPTIC SHIFT - Visitations from Enceladus (05/2020)
FOCAL DYSTONIA - Descending (In​)​Human Flesh (11/2020)
INCINERATION - Deeds of Debauchery (EP) (12/2020)
DEFEATED SANITY - Tribute to Erik Lindmark (Hunting Humans) (11/2020)

bizzaro

HUMANITYS LAST BREATH – Välde (02/2021)
- vtipně jsem si tenhle měsíc pustil předchozí desku HLB Abyssal z 2019 a uběhl týden a už došla deska nová. Ta značí velký progres, byť kapela skladby místy dekonstruuje, ale posouvá se mnohem dál a vlastně si říkám, kam bych to žánrově zařadil. Thall, death metal, deathcore, math, experimentální forma, brutální zvuk.

OMINOUS RUIN – Amidst Voices That Echo in Stone (02/2021)
- a teď Willowtip. Tech death naopak klasickýho střihu, ale zato takřka bez chyby. Pokud hledáte nasypanej pidlik s riffama, nešlápnete vedle. A vedle jakéhosi Petra Oplatky u kytary desku nabouchal Andrew Baird z Fallujah, který by se určitě nepodepsal pod žádnou debilitu.

THE LYLAT CONTINUUM – Ephemeral (02/2021)
- psychedeličtější progy death s (i ex) členy Last Chance to Reason, The Contortionist a Scale The Summit. Tady není moc co vytýkat, i když nějaké osobní výhrady by byly, ale jinak fajn deska, která se, doufám, dostane ke svým fanouškům, protože jde o zajímavý mix, z něhož vylézají Between The Buried And Me, Pink Floyd, The Contortionist nebo třeba The Faceless.

THE SCALAR PROCESS – Coagulative Matter (02/2021)
- atmosférický tech death z Francie á la Fallujah kam se podíváš :) Jediný mínus desky je mix, kde se lehce ztrácí bicí, čímž deska ztrácí na údernosti v momentech, kdy má makat. Ale jinak určitě tuhle desku neminout, patříte-li mezi fans.

BLACK HOLE DEITY - Lair Of Xenolich (02/2021)
- za BHD stojí kytaristé Chaos Inception Cam Pinkerton a Chris White a za škopky sedí Mike Heller (Malignancy, Fear Factory). Milovníci Chaos Inception se užijí, BHD totiž vzývají Hate Eternal, Morbid Angel, Azarath nebo Mithras.

DEMON KING - The Final Tyranny (02/2021)
- blackened tech death s i ex-členy Enfold Darkness, Inferi ad. To je tak, když si kytaroví kouzelníci nemůžou vybrat mezi Necrophagist a Old Man’s Child bez kláves :) Revoluce to není, ale na poslech je to více než dobré.

DEPRAVITY – Grand Malevolence (12/2020)
- druhá deska Australanů nemůže zklamat žádnýho death maniaka a podle mě by se spolehlivě mohla zařadit do nej dm alb roku. Poctivej smrtikov postavenej na kytarách blízkej třeba Abysmal Torment nebo Skeletal Remains si drobně sahá do techniky, takže se hraje na dost slušný úrovni, ale hlavní je tu dm! FFO starýho Saffa, Morbidů a třeba Sinister nebo Vader v moderním balení.

RELEASE THE BLACKNESS – Tragedy (12/2020)
- progy death s příměsí groove metloše z Itálie.

EVILYN – Inside Shells (09/2020)
- další disonance worship.

THY CATAFALQUE – Naiv (01/2020)
- Tamás Kátai tentokrát namíchal velmi zábavný mix nevěřitelného množství žánrů a přitom se na celé desce snad ani v jeden moment nic nebije.

DarkXane

AKHLYS – Melinoë (12/2020)
- zatímco mě tahle černá prosincová novinka amerického duetu odváděla v předvánočním čase od poslechu všech ostatních oblíbenců a adeptů trůnu a těšil sem se na napění ód, armáda redakčních kolegů to na rozdíl ode mně nevydržela a odvedla chvalozpěvy již v listopadu, tedy nebudu sypat další síru pod kotel a jen avizuji neotřesitelné místo ve výtahu do celoročního covidového topu. Šílená kompozice dokonalosti a nepozemsky děsivé atmosféry vyvěrající přímo z podsvětí, ze které vzešlo tohle umělecké dílo. Doufejme také, že Naase Alcameth rozšíří svou pokladnici v dohledné době také o nějaké pokračování v rámci samotných Nightbringer.

CHILDREN OF TECHNOLOGY – Written Destiny (12/2020)
- Italští speed thrash punkeři si dali šest let pauzu a probudili se právě včas, aby nám nakopali prdele pryč z posratého roku. Příjemně zpestřující intenzivní retro metal punková čistička hlavy pro odreagování od všeho, včetně jakýchkoli složitých hudebních kompozicJ.

HORNA – Kuoleman Kirjo (12/2020)
- jubilejní desátá fošna elitních finských pekelníků, na které nedám dopustit, s nesmrtelným Shatraugem v čele, který stál u zrodu téhle ikony v roce 1994 coby teenager. V posledních deseti letech zůstalo stabilní také osazení hlavního skřehotu – jak jinak než ve finštině (Spellgoth) a dalších kytar (Infection). Tahle trojice byla také u posledního alba Hengen Tulet z roku 2015; změny nastaly za basou a bicí soustavou. Je to taková trochu jiná, řekl bych osvěžená Horna, než byl kdo doposud zvyklý. Čistší zvuk nepřetržité více než hodinové palby protkané výraznými melodickými liniemi ale nic neubírá na intenzitě a pořád je to Satanu zaplať stará dobrá klasika, která funguje skvěle a dílo se tak zdařilo.

IRON SAVIOR – Skycrest (12/2020)
- třináctá studiovka německých speed/power metalových klasiků, v historii vždy tak trochu zastíněných Blind Guardian, Gamma Ray atp., což ovšem jejich zásluhy nijak v rámci scény nesnižuje. Novinka zapadá do dosavadní diskografie bezvadně a přinesla vítané spasení ve dnech před-vánoční šaškárny, srší pozitivním nábojem a nabije každého odhodlaného příjemce bombastických scenérií. Jak jinak, a tak trochu povinně kýčovité, ale skvěle energické.

KEISER – Our Wretched Demise (11/20)
- norští mládežníci navázali na svůj debut z roku 2017 a pro svou válečnou tématiku umíchali velice slušnou black/black’n‘rollovou porcičku protkanou thrashováním a chytlavými heavymetalovými parádičkami. Samotný poslech mi sice smrtelně vážný ubohý zánik neevokuje, ale jde o zábavnou věc, která nepostrádá kompoziční progresi. 

STORMKEEP – Galdrum (EP) (11/2020)
- slibná nálož středověkého melodické black metalu americké provenience na debutovém EP. Vedlejší projekt, v jehož sestavě jsou dva stávající členové hrající ve Wayfarer – basák Nebula Husk a vokálu, bicích a kytary se ujal Isaac Faulk, aktuálně udávající rytmus také v Blood Incantation. Epická více než půlhodinka není dokonalá, ale velice příjemně poslouchatelná a působivě evokující staré severské mistry oboru.

TOTENWACHE – Kriegswesen (EP) (12/2020)
- hamburská nesvatá mrtvolná trojice hlídačů navázala na svůj povedený loňský debut Der Schwarzer Hort a nezapomněla tak na vánoční nadílku alespoň v podobě čtyřkusového epéčka. Slušných více než pětadvacet minut německé staromilské blackmetalové vyhlazovací melodiky s typickým zahnívajícím nihilistickým vokálem až temná duše hrdostí zaplesá, vzhlédne k černému slunci a vrhne se s vervou do pustošící smršti.

TRANSILVANIA – Of Sleep and Death (01/21)
- a jelikož rakouská potemnělá scéna není jen o Abigor, vítání nového roku rozmlátilo na svém druhém studiovém zářezu také tohle tyrolské kvarteto produkující melodický začernalý thrash metal jako z partesu. Drtivý mix divokosti a zdánlivé surové primitivnosti evokující osmdesátá a devadesátá léta nezbývá než doporučit.

JSt

EAST MAN – Prole Art Threat (07/2020)
- grime (a další styly UK bass) osekaný na kost a pak ještě rozlámaný. Opět je to excelentní včetně výběru MCs.

LILA TIRANDO A VIOLETA – Limerencia (08/2020)
- mexický label NAAFI mě většinou těsně míjí, ale tady se podařilo: energetické beaty jsou rozkročené mezi lokálními tradicemi a elektronickou budoucností.

PA SALIEU – Send Them to Coventry (11/2020)
- UK drill mě nebaví, ale 22letý rapper Pa Salieu si z něj bere jen něco a další věci supluje z road rapu a především dancehallu. Na žánrové poměry temná a strohá deska, kde je několik dost solidních hitovek.

MANGA SAINT HILARE – Make It Out Alive (04/2020)
- Mangu znají fans grimu ze zásadní crew Roll Deep, dalším zas může být povědomý z hostovačky u The Buga, i tak má ale na scéně pověst neprávem přehlíženého MC a sám se prezentuje jako outsider. Zábavná, upřímná věc, kde jsou highlighty (třeba tracky s Izzie Gibbsem nebo Novelistem) hodně vysoko.

DAPHNE X – Água Viva (09/2020)
- zvuky vody na různých površích, nepřekvapivě organická, překvapivě příjemně poslouchatelná nahrávka, kde se z abstrakce rodí zajímavé patterny.

PLAGUE ORGAN – Orphan (08/2020)
- moc fajn hypnoblack, jak psali kucí minule.

OnDRajs

SUFJAN STEVENS - Ascension (09/2020)
- Stevense jsem měl dosud za interpreta, který u mě zazářil jen s jednou deskou (Illinois), ale Ascension mu - zdá se - zdatně sekunduje. Předchozí Carrie & Lowell byla sbírka posmutnělých folkových písniček, dost na jedno brdo, ale na novicne se Sufjan vrací ke košatějším aranžím. Tentokrát tu dominuje elektronika, pulsující beaty (někdy hodně retro) a dost refrénů se rychle zažírá do hlavy. Takhle si nějak představuju alternativní pop bez rádiových kompromisů. Škoda jen, že pěvec stále opakuje jen jednu polohu svého šeptaného zpěvu.

DIABOLIC - Mausoleum of the Unholy Ghost (03/2020)
uctívači starých Morbid Angel přišli po deseti letech s dalším nákladem pekelných temp a vražedných sypaček. Na první dvě (nepřekonatelné) desky to sice nemá, ale je to zase o dost lepší než předchozí věci. Návrat do formy.

brutusáček

BOLDY JAMES AND THE ALCHEMIST - The Price Of Tea In China (02/2020)
- za tip na Boldy Jamese musím poděkovat, jinak by se ke mně nedostal. Aktuální trendy v hip hopu, respektive v rapu, jsou úplně někde jinde, v přednesu, zvuku, atmosféře. Boldy James jede, dá se říct starou „instrumentální“ školu, ale bez zbytečného patosu doby. To je zejména na desce Te Price of Tea in China. Na desce Manager On McNichols míří lehce i k jazzu, některé beaty a samply mi pro změnu zněly klidně i Zionům. Dvě tváře jednoho umělce během jedno roku v žánru, který je v současnosti nejrozmanitější vůbec.

SOILWORK - A Whisp Of The Atlantic (12/2020)
- překvapení a pozdvižení, ale Švédům se ten 16minutový prometal povedl.

SEVERNÍ NÁSTUPIŠTĚ Rostli jsme spolu (12/2020)
- uskupení Severní Nástupiště jsem nadšeně doporučoval už u prvního EP. Dlouhohrající deska přináší opět kolekcí krásný folk/country skladeb obsahující melancholie, ale i krásy dálek nebo radost z polehávání jen tak v trávě. Jejich kouzlo bude pořád spočívat v živém hrání, ale ta magie je cítit i z desky. Krásná kolekce k závěru roku.

DATHOMIR - Undying Light from a Star Long Dead (11/2020)
- one man bm sypačka z US zaujal hlavně názvem – planeta ze star wars universa.

OMEGAVORTEX - Black Abomination Spawn (11/2020)
 – Gigan dm, ale nadšení sdílím.

 
 

 
 

piTRs

DEEP PURPLE - Burn (1974)
JUDAS PRIEST - Sad Wings of Destiny (1976)
KEEL - The Right to Rock (1985)
SOILWORK - první tři

Kuba

DEATH - The Sound Of Perseverance (1998)
- už 19 let a stále jako by se to stalo minulý rok. Veledůležitá osůbka v death metalu.

CYNIC - Focus (1993)
- když se zubatá rozhodne, na věku nesejde. Pro kultovní sestavu Cynic druhá rána tento rok. Hnus :-(

AddSatan

SATYRICON – Rebel Extravaganza (2019/1999)
- přesně před rokem vyšla remasterovaná reedice, na jejíž 2LP verzi jsem letos v prosinci překvapivě a náhodou narazil v jistém kamenném (!) obchodě u Staromáku a bez váhání zakoupil. A následně velmi intenzivně protáčel. Pořád je to šleha, skoro bych řekl, že mě to baví ještě trošku víc než kdysi, super riffy, bicí (mj. ty Frostovo smrtící sypačky, průšlapy atd.), vokál, zvuk, atmosféra, všechno. V souvislosti s tím jsem prověřil i Volcano (2002) a u něj je ten pocit, že jej doceňuji víc, než před lety, ještě silnější. Plazivá jedovatost, záludnost a rockec šlape (a mj. hostovačky Anji Garbarek jsou taky fajn).

THORNS – s/t (2001)
- a logicky pak došlo i na tuhle pecku. Tady oproti minulosti trošku víc cením ty pomalé skladby, zahušťující atmosféru. Z těch norských, industriálně laděných blacků kolem přelomu milénia mi Thorns přijdou nejchladnější a nejtemnější. A při Stellar Master Elite mám vždycky chuť pochodovat, hajlovat (!) a jít dobýt nějakou planetu (blackový ekvivalent Imperial March ze Star Wars).

Gába

ESCARNIUM - Interitus (2016)

bizzaro

KADINJA – DNA (2019)
- řeknu to na rovinu. Tohle je nejlepší cover album, jaké jsem kdy slyšel! Djentující Frantíci vzali pecky, který na ně v minulosti měli vliv a v rukou modernistů tak Limp Bizkit, Linkin Park, Korn, Deftones, Marilyn Manson, Slipknot, Papa Roach, P.O.D., A Perfect Circle a System Of A Down dostaly vtisk, jak by zněly v jejich podání. Jednak chválím výběr, který mi k vývoji žánru sedí a jednak to, jak Kadinja uchopili každou ze skladeb a vyfalcovali ji v ultra moderním, ale inteligentním lisu, ale nečekejte žádné tupé djentování. Mega!

HUMANITYS LAST BREATH – Abyssal (2019)
- soubočku Vildhjarty vyjde krajem roku nová deska, já se vrátil k tý druhý. Abyssal je progy death/core methall s brutálním zvukem. Unique Leader jsou většinou záruka.

TARGET - Deep Water Flames (2019)
- progresivní (death) metal z Chile, kde není nouze o atmosféry, ani zajímavé momenty klidně mířící až někam ke Gojiře. Na basu je tu novej týpek z obnovených Coprofago.

DREAM VOID - Divinization (2019)
- je neuvěřitelný kolik kvalitních kapel Amerika vyprodukuje a člověk může sledovat třeba jen jeden blog. Dream Void jsou další z řady výtečných prog death/tech deathcore band, který Státy chrlí. Kdo v posledním songu neuslyší Fallujah, ať se ani neozývá.

BLACKWATER BURIAL - The Prison of Belief (2019)
- pro změnu teď si dáme Kanadu, ale ať těch změn není mnoho, žánrově se kormidlo neotočí. I když na to obal desky ani název bandu úplně nevypadá, z hlediska kytar jde fakt o zajímavý progy/tech death. A že tohle v Kanadě umí osobitě!

HUMAN - Alizarin Refraction (2019)
- no řekněte, mohla by kapela s tímto přejatým názvem zklamat fanouška technického death metalu? Tak určitě, ale Human i přes ne úplně estetické logo, kdy jsem tipoval thrash, nejsou ten případ. Týpci z Itálie vedle povedeného technického šmrdolení s pěknou basou, kdy z toho sem tam vyleze Necro, pálí i atmosféričtější kusy, kdy z toho nejednou vylezou Fallujah, ale Alizarin jako celek není žádný extrém, citlivě se v něm sem tam odkáže i na Chucka a nebál bych se v jeho případě použít přívlastek progresivní.

AETHEREUS - Absentia (2018)
- velmi dobrý a mnou neprávem opomenutý debut Amíků Aethereus se mi konečně dostal do přehrávače, ačkoli mi na disku ležel už pěkně dlouho. No jo, Artisan Era, takže fanoušek opět nešlápne vedle a dostane progresivní porci barevného tech deathu.

SPIRES - A Parting Gift (2018)
- tuze příjemný epičtější prog death z Anglie, který vás odvane na plno tajuplných míst, kam se Opeth za svou metalovou éru nedostali.

TWISTED INTO FORM - Then Comes Affliction To Awaken The Dreamer (2006)
- po delší době jsem se vrátil k údajným „přebytkům“ a demokouskům z legendární desky Spiral Architect, jejichž druhého alba se asi nikdy nedočkáme. A díky alespoň za tyto přebytky, rovněž naprosto famózní (tech-)materiál.

MZ412 – In Nomine Dei Nostri Satanas Luciferi Excelsi (1995)
- miluju tyhle old school Cold Meet Industry zla. Mz mě na kdysi týhle desce samozřejmě zaujali obalem názvem, vším. Dark ambient, noise, (death/black) industrial, který dnes už nemá tu správnou šťávu, ale vzpomínky nevyprchávají.

JSt

VESSEL OF INIQUITY – Void of Infinite Horror (2019)
- psychoblack, který má blíž k Axis of Perdition a Gnaw Their Tongues než k DsO a BaN. Třeba první track je naprosto excelentní anihilace.

ASTARON – s/t (1987)
- excelentní post-punk/gotika.

LEILA – Like Weather (1998)
- nemám zvlášť v oblibě trip-hop ani scény kolem Warpu/Rephlexu, ale tohle mě zaujalo, má to takový organický, nepřeplácaný feeling.

WYRDING – s/t (2016)
- cca funeral doom, ale dost do epična až patosu. Tak trochu guilty pleasure. Jeden člen hrál také v Kinit Her, Wormsblood a Spiral Joy Band, čili je to napojené na wisconsinskou scénu, kam patří třeba Burial Hex.

CRASH WORSHIP – Espontaneo (1991)
- tribální industriál, čili trojice bubeníků dělá hypnorytmy a do toho se ozývají různé pazvuky. Je to dost efektivní.

DETRITIVORE – Pact (2010)
- kanálně ambientní doom/black, nad kterým se někde rozplýval Míša. Vzpomínka na lepší doby, než se blackmetalisti naučili hrát.

brutusáček

NEW MODEL ARMY – Carnival (redux) (2005)
- patnáct let uplynulo i od vydání desky Carnival od NMA, dle slov kapely nebyly tak nějak s finálním zvukem spokojení tak se deska dočkala k výročí remástru. Ten desce vtiskl „feel“ posledních tří desek, díky kterému mezi zapadá, nebo lépe řečeno ony vycházejí z něj. Remaster obsahuje tři skladby navíc a je dramaturgicky poskládaný jinak, což příjemně překvapí.  NMA jednoduše neomladilo starou desku, ale s rozmyslem nad tím zapracovali a výsledek výborný, ideální návod, jak se mají dělat remástry.

DEFTONES - White Pony (20th Anniversary Deluxe Edition) (2010)
- letí to, dvacet let od vydání nejlepšího alba Deftones (pro mě osobně je to s/t, ale chápu). Každý song dostal svůj remix, něco je povedený hodně (Street CarpKnife Party; Change), něco méně (Teenager), ale v celku je to povedená kolekce a ideální oslava výročí vydání desky.