Album srpna 2020

Album srpna 2020

Srpnová deska nemá v podstatě vítěze - mix kapel, které zde již byly zmíněny, i novinek dlouho opomíjených, bez výrazného šampiona, takže vedle hlavního kvintetu, je zde další sextet dvouhlasový. Inu, sami sobě inspirací.

1) ALBA MĚSÍCE: žebříček nejposlouchanějších alb s komentáři Marasťáků

2) AKTUÁLNÍ ALBA: seznam alb, které nedostaly více hlasů a jejichž stáří je maximálně 6 měsíců a jsou tedy zařazeny individuálně dle jednotlivých Marasťáků

3) STAROBY: v druhé části seznamu najdete desky, které vyšly dříve – řazení stejné jako u 2)
 

(3) CYTOTOXIN - Nuklearth (08/2020)

- a zase jedna z kapel, která na sobě makala a makala, až dozrála. Už loňské vystoupení na Brutalu (a letos byli opět na light Josefoff verzi) napovědělo, že mezírka v podobě „radioaktivního“ BDM by mohla fungovat. A Nuklearth je opravdu hodně povedená deska, žádná tupá mlátička. Disawoved mají v Němcích dost tvrdou konkurenci. (LooMis)

- povedená věc. O dost lepší než předchozí deska nukleárních smrťáků, která mi přišla jako originovský kolovrátek. Tady přibyly četné melodie a celkově větší variabilita. Trochu šablonovitější mi přijdou deathcorové pasáže, ale celkově je Nuclearth hrozně chytlavé album. (onDRajs) 

- dnes již profláknutá pětice ze saského Chemnitzu, která na nás chrlí takřka desetiletí svůj tématicky originální „černobylský“ death metal a brázdí s ním intenzivně v posledních letech také české luhy a háje společně se sudy plnými smrtícího plynu, na kterých tak rád šaškuje a chrčí Grimo (poprvé jsem je takto uzřel v roce 2018 na Death Coffee Party a pak ještě mnohokrát, naposledy letos na Josefoff party), sebevědomě servíruje porci technického BDM na svém čtvrtém počinu. Radioaktivní refrény musí každého zvednout z prdele a donutit vykročit, a tak to tak vypadá na zatím nejvyzrálejší představení z dosavadní nukleární tetralogie, kterému těžko co vytknout a jež má ambici atakovat letos nejvyšší brutální příčky. (DarkXane)

(3) IGORRR - Spirituality And Distortion (03/2020)

- když Frantíci hráli na Brutalu, tak to tenkrát, asi nejen pro mne, byli velký objev. A ten objev se hlásí o stále větší a větší pozornost. Igorrr v podstatě zůstávají extrémní odnoží crossoveru a přesto ze všeho toho zmatku dokáží udělat hudbu, která baví. Není pro ně problém nasypat bavorskou dechovku, nebo francouzský šanson, zkombinovat klasiku s breakcorem, flamenco provětrat black metalem a zdjentovat balkánský folklór. A pořád to jsou „písničky“. (LooMis)

- no paráda! Igorrr se už nesnaží tak šokovat, ale do svého breakcoru sází vážnou hudbu a kupodivu se to netluče. (onDRajs)

- furt Igorrr, a tentokrát ňák metalovější než dřív? (bizzaro)
 
 
 
 
 
 

(3) IMPERIAL TRIUMPHANT - Alphaville (07/2020)

- tak tohle si budu muset dávkovat hodně dlouho. Šílenství a genialita jedno jsou. (LooMis)

- i když jde o „kurva blázinec“, už je to na mě asi moc intelektuální a akademický. Na jednu stranu stranu jsou to víc písničky a tedy je to celkově poslouchatelnější, ale na druhou stranu trošku se ubral drajv a animální zběsilost, kterou ztlumuje i delší stopáž skladeb. Asi nedokážu říct, zda lepší nebo horší než předchůdce, ale protože mi i produkcí a písničkovější formou přijde, že Alphaville získalo víc xicht a dá se v něm líp orientovat, nakonec se jím asi prokoušu úspěšněji, byť mě už tyhle disso metaly (nyní víc death než black) tak netáhnou. Ale spoko. (bizzaro)

- a hlas přidal i Gába.
 
 
 
 
 

(3) INCANTATION - Sect of Vile Divinities (08/2020)

- vynikající deska Incantation. Poslední Profane Nexus kolem mě jenom profrčelo a přitom je to už tři roky. Tahle deska se mi hned od začátku zdá mnohem lepší. (vaněna)

- valivý nekřesťanský staromilský death metal americké legendy netřeba dlouze představovat a dvanáctý zásek nenechá nikoho na pochybách, že pánové rozhodně nestárnou. (DarkXane)

- a hlas přidal i Gába.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

(3) VASSAFOR - To the Death (08/2020)

- do třetice v tomto měsíci Iron Bonehead a znova Nový Zéland a dokonce znova Phil Kusabs. Vassafor je asi jeho nejlepší kapela, na každé desce si dávají záležet. Tohle je teprve třetí počin a zatím ten nejtemnější. Hodně cením jednoduchý zvučení kytar, kdy se obešli bez deseti vrstev a udělali to jak za stara, přitom to nezní jako nějaká pocta, ale pěkně nabroušeně. Obal je naopak hroznej. (vaněna)

- na to, jak mě Vassafor totálně rozsekali naživo, jsem se do jejich nahrávek nikdy úplně nedostal. A to platí aji u novinky To the Death, která je teda slušný black/death se solidními riffy i krutými palbami, ale třeba zahuhlanej zefektovanej vokál trochu brání tomu, aby mě domácí poslech zničil tak jako koncert. (Bandcamp) (mIZZY)

- teprve třetí album ve více než 25leté historii novozélandských kultovních choromyslných klasiků black/death metalu je jednoduše bomba. Divoké kruté zlo vyprodukované v takřka 66 minutách tímto duetem se valí z jedné z nejodpornějších stok, kterou u protinožců nejdete. Jak by také ne, když Phil Kusabs - známý hlavně z Diocletian a jejich prvních dvou alb a mihnuvší se také například u basy v prvních třech letech fungování Ulcerate - obstarávající u Vassafor kromě bicích vše ostatní, k nám nepozemsky sípá a kvílí rovnou ze záhrobí a k tomu mu sekunduje Ben Parker toho času mlátička také v Malevolence. Na desce jsou slyšet nicméně i hostující vokalisti a na otvíráku pěje i jakási neznámá ženština. Podmanivá atmosféra plná střídajících se smrtících riffů nenechá nikoho na pochybách, že roztřeseni kráčíte dobrovolně rovnou ke Smrti. Nevím, zda je už slyším v srpnu všude, ale promluvili na mne mimo jiných velikánů i Dissection (třeba na šestce). Jak káže Vassafor v závěru třetí Eyrie: „Stáhni si masku a pokloň se před Temnými Božstvy. Vstup není pro každého… pouze pro Bestie! Zabít člověka uvnitř a být Nikým“. (DarkXane)

(2) ALARUM - Circle´s End (06/2020)

- už tam není taková vazba, jako když jsem slyšel Velocity, ale kluci umí. O tom žádná. Vlastně jsem ani nevěděl a deska byla na světě, aneb v tichosti poprvé. (Kuba)

- už to tady redakce palbila před pár měsíci, ale jsem prostě slimák. Jako fajn, ale žádná revoluce. (bizzaro)
 
 
 
 
 
 
 
 

(2) BLACK CROWN INITIATE - Violent Portraits of Doomed Escape (08/2020)

- nejposlouchanější deska minulého měsíce a pořád jí nemám dost. Po prvotním „cože, jakže, co se stalo?“ se dostavilo „aha, hmmm, jasně, super!“ Na desce je (opět) nový bubeník – ačkoliv minulý rok oznámili, že jím bude Samuel Santiago (Gorod), tak nakonec ji nahrál Gabe Seeber (The Kennedy Veil). Nevadí, je to vlastně jedno, podstatné je, že BCI dokázali, že to, co jsou BtBaM v prog/metalu se stylovými přesahy, tím oni jsou v prog/deathu se stejnými výlety za poznáním. Vynikající práce po nástrojové a ještě více vokální stránce! (LooMis)

- těmhle šikovným progerům docela potichoučku a bez povšimnutí vyšla nová deska. A je fakt dobrá, i když na první poslech úplně netáhne. (bizzaro)
 
 
 

(2) DISAVOWED - Revocation Of The Fallen (07/2020)

- tohle je kapitola sama pro sebe. Stagnated Existence je mrda, která ještě po tolika letech srovnává do latě a vyučuje nové kapely. I když nemůžu říct, že by mě novinka odpálila stejně, jsou to mistři svého řemesla. (Kuba)

- na tuhle desku se čekalo strašně dlouho. A výsledek? Čekal jsem ďahu mezi oči, ale on je to jen takový menší pohlavek. Na Stagnated Existence to asi mít nebude, ale nakládačka to je, o tom žádná. Nový bicmen je zase stroj. (onDRajs)
 
 
 
 
 
 

(2) OMINOUS RESURRECTION - Judgement (08/2020)

- kytary z Negative Plane takže povinnost, ale upřímně i oproti první desce mi zatím novinka připadá jako krok zpět. Ještě mě ale čeká hodně poslechů. (vaněna)

- po šesti letech nové album od kapely baskytaristy z Negative Plane, což automaticky znamená super věc. Je to teda více oldschool black než NP, více špinavé a méně chytlavé než třeba Funereal Presence, ale jo, je to super. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 
 

(2) TEMPLE NIGHTSIDE - Pillars of Damnation (08/2020)

- Nový Zéland, jeden z mnoha projektů Phila Kusabse, tentokrát hodně ortodoxní pomalej old school death metal. Chvilku mi trvalo, než jsem snědl zvuk, ale teď to točím parádně. Chaotická sóla included (Gábo :( ) (vaněna)

- přesný opak než u spřízněných Vassafor. Naživo to sice bylo dobré, ale ne zničující. Minimálně nové album je hodně ohavná, valivá smrt. A strašně moc to zvedají dobře nechutné vokály a celkový zvuk. (Bandcamp) (mIZZY)
 
 
 
 
 
 
 
 (2) ULVER – Flowers of Evil (08/2020)

- přímé pokračování The Assassination of Julius Caesar, takže opět chytlavý a promyšlený synth pop, který určitě na několik poslechů zabaví. Nicméně je docela škoda, že ze všech různých stylových proměn se Ulver zasekli zrovna tady. Pevně doufám, že další album se ponese už v jiném duchu. (Bandcamp) (mIZZY)

- je libo trochu podbízivého synth popu od stárnoucích norských mistrů, kteří v roce 1995 zhypnotizovali všechna černá srdce na své prvotině inovativním mixem nefalšovaného severského black metalu 90. let s lidovkou plnou akustiky a flétniček, aby v roce 1996 navázali čistě neofolkovým počinem a v roce 1997 zasypali svět surovým černým zlem v podobě vrcholného počinu Nattens Madrigal. Konec vzpomínání, kapela je od té doby úplně jinde střídavě oblačno a aktuální elektronická novinka to jen potvrzuje. Tahle celá dost šílená story, jak se dostat za takřka třicet let od originálního severského black metalu k jakémusi rádiovému klonu Depeche Mode - tedy v srpnu za mě alespoň za půl nostalgického bodu :-) (DarkXane)
 
 

 
 

vaněna

KHTHONIIK CERVIIKS - Æequiizoiikum (07/2120)
- stejnost hmyzího typu je tématem nové desky KC, stejně šílené a výborné, jako byla prvotina. Dá se najít spousta vlivů, vypíchnout je potřeba Voivod a Sadistik Execution. Výborní hráči, kteří se nezapomněli v pidlikání a nahráli excelentní album, které má drajv.

HERXHEIM - Incised Arrival (06/2020)
- retardace, kde slyším ozvěny starého bůžka It z Abruptum. V duchu antihudby, nepřekvapivě na I, Voidhanger, Lucien se letos překonává a vydává jednu zajímavost za druhou. Tohle není o kvalitě, ale zato spousta originality.

Kuba

ANGEL OF DISEASE - Obscure Conjuring (2020)
- první deska zanechala dobrý dojem, novinka rozvíjí započatý příběh. Fajn death metal, který má dobré nápady. R.I.P. Sean Reinert - pořád budeš Bůh s paličkami. Škoda té dlouhé odmlky aneb v tichosti podruhé.

MEKONG DELTA - Tales Of A Future Past (05/2020)
- MD byla vždy kapela, která měla pří mých počátcích v hledání různých prog/tech a já nevím co ještě kapel, svoje místo. A vlastně je poslouchám dodnes, jen s větším odstupem aneb v tichosti potřetí.

EXOCRINE - Maelstrom (06/2020)
- Exocrine jsem registroval, ale nikdy pořádně neposlouchal. Byla to chyba. Když Bizz doporučil Maelstrom, musel jsem sosnout. Nelituji.

mIZZY

REVERORUM IB MALACHT – Vad Är Inte Sju Huvud (07/2020)
- nejvyfetovanější nahrávka letošního roku? Dost možná ano! Pro mnoho lidí určitě nastane otázka, jak moc je to reálně poslouchatelné, ale za sebe říkám, že mě to baví hlavně kvůli některých songům, které jsou fakt kruté. Určité momenty na první dobrou nejsou kdovíjak silné a album jako celek je dost zdlouhavé. Jsou zde třeba úplně zbytečně dlouhé ambientní plochy, kde se fakt nic moc neděje. Ale některé kusy zase šíleně nakládají. Třeba hned první song a Driv ut Det Sjuka! jsou solidní výplachy. Je zde fakt dost industrialu, samplů a noisu, black metalu už minimálně, ale tvoří to dobře nechutnej celek. (Bandcamp)

ROPE SECT – The Great Flood (08/2020)
- hodně pohodový a příjemný post-punk/death rock. O tom, že se jedná o hudbu pro fanoušky Beastmilk/Grave Pleasures jasně hovoří i fakt, že si Rope Sect do dvou songů přizvali Kvohsta. Za sebe ale říkám, že mě zrovna tyhle dvě skladby baví z celého alba nejméně. Mnohem více mi zde sedí zpěv Inmeshera, který posiluje celkovou melancholickou náladu, byť se vlastně jedná o pohodovou a skočnou hudbu. Dost dělá i lehce špinavý zvuk, který přidává na atmosféře. Divide Et Impera a The Underground Paradise jsou regulérní hitovky, které po prvním poslechu máte potřebu protočit několikrát po sobě. (Bandcamp)

MANSUR – Temple (07/2020)
- nový projekt Jasona Kohnena z Kilimanjara a Mount Fuji dark/doom jazzů. A byť promo hodně cílí na fanoušky jeho již neexistujících kapel, samotná nahrávka zní spíše jako nějaká arabská hudba s líbivým ženským zpěvem protkaná různou elektronikou. Ale je to fajn, neříkám nic. S TKDE nebo TMFDC bych ale nesrovnával. (Bandcamp)

BONE AWL – An Obelisk Marks The Line (07/2020)
- 13 let po kultovním Meaningless Leaning Mess jsou tu Bone Awl s novou deskou. Pokud vás baví fest primitivní punk black s prasáckým zvukem, co má ale místy kule jak cyp, neváhejte.

DECOHERENCE – Unitarity (08/2020)
- kosmický black metal, který dost lidí srovnává s Darkspace či Blut aus Nord. A byť obě přirovnání celkem chápu a dávají docela smysl, jsou to přeci jen nejvýraznější jména atmosférického industrial blacku, o který se Decoherence rovněž snaží, nemyslím si, že by si zatím zasloužili kvalitativní srovnání s těmito jmény. Nicméně, co Decoherence nelze upřít, je kurva dobré umění totálně vyhrocené gradace. Už jen pro závěr Torsion Formed a posledního songu se vyplatí Unitarity poslechnout. (Bandcamp)

PRIMITIVE MAN – Immersion (08/2020)
- třetí řadovka (byť nejkratší, a docela se při srovnání s délkou předchozího Caustic divím, že to nevyšlo jako EPčko) tohodle amerického sludge/noise tria. Koho baví jejich předchozí tvorba, měl by být spokojen. Opět to je mega brutální, zlé a krutě hutné bahno, byť se zde víceméně jen opakují předchozí vzorce a nic moc nového se neděje. Za mě spokojenost, i když se budu nejvíce vracet k debutu Scorn. (Bandcamp)

OČI VLKA – Demo (06/2020)
- první demo a hned u Caligari Records, tvle! Nicméně zaslouženě. Solidně nasypanej, punkem načichlej black metal s dobrými riffy, co zvedá úroveň českého ug black metalu. A to hrají jen ve dvou! (Bandcamp)

AVERSIO HUMANITATIS – Behold the Silent Dwellers (06/2020)
- jak psal Vaněna, španělský Kriegsmaschine. Dobrý to je. (Bandcamp)

LooMis

CHRISTIAN MUENZNER - Path of the Hero (03/2020)
- bývalý obskurák potřetí sólově (nicméně předchozí je až/už 2014!) a i tentokrát se vše nese ve výrazném sympho/speed stylu jako počiny předchozí. Už to nejsou třeba tolik Dragonforce, ale pro milovníky starých Stratovarius to bude pořádná chrochtačka. A tradiční jsou i názvy skladeb - opět podle slavných filmů a seriálů. Dobrý.

SHODAN - Death, Rule Over Us (04/2020)
- na prvotinu zde upozorňoval před třemi lety Bizzaro, letos v dubnu vyšla dvojka. Hudba Poláků je pořád divná, divnější než na jedničce - divně nasraný HC, prapodivně zakroucený thrash, vykolejenej groove, obskurně disonantní death a nemocnej grind. Více než dobré, ale chce to čas tomu přijít na chuť.

PERFECITIZEN - Humanipulation (08/2020)
- what’s going on! Tohle jsem fakt nečekal. Už jsem tak porůznu četl ódy na novou desku, zaslechl ukázky, ale až poslech celé desky složil stavebnici dohromady. Ani vteřina nudy, dokonalá symbióza sypanic a výletů do vod experimentálních. Absolutně výživná půlhodina. Pánové (a dámo), tohle je majstrštyk!

AAL - The Only Path (07/2020)
- ne, to Ihsahn nevydal novou desku, ani ještě nevyšla Gojira. Ale pokud máte obojí rádi, navíc to není jen o těchto dvou hlavních "inspiracích", ale navíc i o dechu legendární Floridy, zkuste tyhle Litevce!

PRIMAL FEAR - Metal Commando (07/2020)
- pořád klasickej poctivej hevač. Berte nebo nechte bejt, ale já se musím přiznat, že pročistit si jednou za čas hlavu muzikou, ze které cítíte, že není na kalkul, je fajn. A stejně si myslím, že je dobře, že Ralfovi to kdysi do Judas nevyšlo. Takhle má za sebou pořádný kus vlastní práce, za který se fakt nemusí stydět.

BULB - Archives: Volume 5 (07/2020)
- Misha Mansoor má po šuplících tuny nápadů, a tak se během COVIDu rozhodl provětrat pořádně svůj archiv. Osobně ale nevím, kdy se dostanu k ostatním Volumes 3, 4, Orchestral, 6, 7 a 8. Jsou to sice povětšinou nápady na 2 minuty (kdo tam najde cokoliv od Periphery?), ale i tak masakr, co? :-)

CONCEPTION - State of Deception (04/2020)
- piTRs už zde avizoval, já se k mým norským oblíbencům dostal až teď. Předloňské, návratové, EP My Dark Symphony se pohybuje v pomalejších tempech, zatímco novinka daleko více připomíná předrozpadovou tvorbu, včetně propracované (re)synchronizace jednotlivých nástrojů, vokálu nevyjímaje. V porovnání s comebackovkou Psychotic Waltz nicméně o bod níže.

AddSatan

ING. KRALIK – Techno (07/2020)
- nejlepší český (nejen) black metal posledních let nahráli breakcoristi (přičemž neztratilo by se to ani v zahraničí). Vyjetost některých pasáží mi připomněla dokonce Jute Gyte (byť tohle je přece jen příčetnější a má to standardnější lazení). Není to jen black (ten ale převládá), je tam i death a vůbec disonantní metal obecně, math/meshu sekačky, dojde i na grind a pár srandiček, ale převážně je to „na úrovni“. Z programované rytmiky je občas znát, že tvůrci rádi tekkno/gabber/breakcore rychty, ale i ta je pojatá metalově. Jsou tam i slabší místa a lze k tomu mít určité výhrady, ale už si ani nepamatuju, kdy jsem si naposledy nějakou českou nahrávku s chutí pustil hned 4x po sobě. (Bandcamp) 

KABOOM KARAVAN – The Log and the Leeway (07/2020)
- zase Belgie. A zase jazz, alespoň částečně. Je tu něco z moderní klasiky/současné kompozice, něco z folku a právě jazzu, je to převážně potemnělé, zvláštní a poměrně osobité. V porovnání s už 7 let starým Hokus Fokus mi to přijde (ještě o) trochu přístupnější, uchopitelnější. Zvláště The Karavel a Void Boi jsou více méně písničky, ta první má dokonce srozumitelný text v angličtině, ale stále jsou to písničky dosti divné, jakoby z nějakého „světa za oponou“. A jsou tu i kusy, které jsou asi do jisté míry (free) improvizační a/nebo částečně ambientní. Tak Miasmah neasi. Dobré je to. (Bandcamp)

YAIR ELAZAR GLOTMAN & MATS ERLANDSSON – Emanate (05/2020)
- „folkovost“ Negative Chambers zmizela, zůstává drone/ambient, tentokrát hraný desetičlenným ansámblem. Smyčce, citera, nějaká dřevěná perkuse, vokál, trombón (Hilary Jeffery z Kilimanjara/Mount Fuji) a varhany (elektrické? – mimochodem, nahrála je Maria W. Horn, která by se tu měla v listopadu ukázat v rámci Alternativy). A zůstává i ten krásný smutek. NCH mě sice asi bavila víc, ale i Emanate je rozhodně příjemná deska. (Bandcamp)

onDRajs

LYCHGATE - Also sprach Futura (03/2020)
- velmi milé překvapení. Byť mini, rozhodně nejlepší album těžko uchopitelných Anglánů. dobře zkomponované, plné vrstev a ten zvuk! Konečně něco, co se dokáže přiblížit čarokrásné atmosféře Emperor. Musím se ještě vrátit k předchozím deskám Lychgate, tohle je pro mě dobrá vstupenka...

STEVE VON TILL - No Wilderness Deep Enough (08/2020)
- předchozí sólovky na mě byly příliš folkové, tahle zasněná ambientní poloha mi sedí mnohem více. Při poslechu si nemůžu nevzpomenout na Stars of the Lid. Doporučuje šest z pěti emařů.

SELF HYPNOSIS - Contagion of Despair (08/2020)
- lidi z Esoteric si odskočili k industrialu. I když jde prý jen o projekt, Self Hypnosis nabízí kvalitní materiál. Domovská funeralová grupa je z desky cítit hodně (zejména poslední vál Succumbed), ale i díky ukřičenému vokálu, strojovým bicím je to celkově jinde.

JSt

SUSAN ALCORN – The Heart Sutra (Arranged by Janel Leppin) (05/2020)
- tohle je dost zvláštní úkaz – steel kytaristka Susan Alcorn není vyloženě neznámá, ale jako velká hvězda mi nepřijde, před pár lety ovšem proběhlo a na O'Malleyho labelu Ideologic Organ letos vyšlo rovnou přepracování jejích skladeb pro komorní ansámbl, kde hraje mimo jiné Eyvind Kang a Jessika Kenney. Výsledek zní blízko nějaké klidné moderní klasice, ale poslouchá se velmi snadno a je nepateticky krásný.

STILL HOUSE PLANTS – Fast Edit (08/2020)
- brutálně rozbité písničky. Pokud je u math rocku rozklad často jen formalita, tady to je nepříjemná a neodbytná esence. Vybrnkávané, strohé kytarové motivy a rozhozené bicí se míjí a bez ohledu na ně zní apatický, zastřený ženský hlas. Někdy je to až moc základní, ale vrcholy jsou perfektní.

HEATHER LEIGH – Glory Days (06/2020)
- vynalézavá steel kytaristka s karanténním albem, které je její zdaleka nejlyričtější, dost se tu projevuje anglický folk, i když hrany zatím úplně obroušené nejsou. Často to jsou vlastně spíš takové črty, ale některé jsou nádherné.

bizzaro

ABORTED - La Grande Mascarade (EP) (03/2020)
- pár lidí na to nadává, ale Belgáni se furt držej.

DarkXane

SELBST – Relatos De Angustia (08/2020)
- Debemur Morti po luxusním červnovém albu od Aversio Humanitatis vypustili ze své stáje dalšího černého koně jihoamerického původu s jeho teprve druhým plnohodnotným počinem depresivního black/post metalu. Zatímco debut z roku 2017 nazpíval Chilan Nicolás Ofray, novinku zajistil kompletně (kromě čistého vokálu na sedmičce) multiinstrumentalista a tajemný sebe sama hledající individualista N původem z Venezuely (kde v roce 2010 projekt spustil) přesídlený do Chile. Mimochodem EPéčko An Ominous Landscape z roku 2015 vykřičel jiný Venezuelan Frozen přesídlený do Madridu, což není nikdo jiný než člen právě Aversio Humanitatis, kde má na starosti kromě vokálu také basu a kytaru. V roce 2013 obě uskupení společně s Nihil také vydali splitko, aby bylo, co se týče propojení jasno. Mimo jiných vliv francouzské disonance je zjevný. Vydejte se na sebevražednou cestu a nechte se pohltit příběhy utrpení a sebetrýzně, ve kterých N zhmotnil své Bytostné Já a vyvalil na nás celé své nevědomí v misantropických křečích… Carl Gustav Jung by měl zkrátka ze svého plně oddaného pacienta radost.

PANZERFAUST – The Suns of Perdition – Chapter II: Render unto Eden (08/2020)
- kanadská čirá válečná násilnost pokračuje druhým sluncem zatracení tam, kde se první slunce plánované tetralogie temně rozzářilo úvodní kapitolou v rámci předchozího počinu Chapter I: War, Horrid War z loňského roku. Na páté řadové album proběhla ochutnávka skvělé atmosféry již v březnu singlem The Faustian Pact a nezbývalo než se řádně natěšit. Mimochodem na otvíráku Promethean Fire si zahostovala vokálem taky pohanská královna „Mášenka“ z ruské Arkony Ja, na chvilku dala oddechnout od mocného diktátu Goliathova. Perfektní pochmurná blackmetalová záležitost.

KRALLICE – Mass Cathexis (08/2020)
- A máme tady další avantgardní zběsilce z prohnilého New York (po Pyrrhon v červnu a Imperial Triumphant v červenci), kteří na nás navalili na již osmé placce svou verzi podivného experimentování s black metalem ujíždějícím k post-metalu a s nechybějícími deathmetalovými momenty. A i tady to častokrát zaskřípe… koneckonců není divu, když Colin Marston obstarávající zde kytary, klávesy a basu zároveň stojí za produkcí nejen novinky Krallice, ale i v případě obou výše zmíněných famózních těles. Zvuk zůstává typicky kralický, tedy nikoli jakkoli napoprvé líbivý, vše je komplikované a nesměřující k dosažení poklidu, ale nekonečně rozkládající na kousky. Je to ale ovšem fantastické a útok do topu roku zcela zaručen.

CULTUS PROFANO – Accursed Possession (08/2020)
- další srpnový splašenec ze stáje Debemur Morti v podání amerického okultního temného ritualistického zvuku na druhém počinu této dvojice z Los Angeles. Tahavé rouhačské tempo zabíhající do depresivních poloh vyvolává hnilobnou atmosféru a totální severský chlad.

ONSLAUGHT – Generation Antichrist  (08/2020)
- nefalšovaná thrashmetalová nálož na sedmém albu 80. veteránů z Bristolu nemůže nechat žádného pamětníka žánru v britském střihu netečným. Však nás pánové nechali na další nový plnohodnotný kus čekat sedm let a připravovali a napínali nás již během první poloviny letošního roku, v červenci EPéčkem Bow Down to the Clowns a květnovým singlem Religiousuicide. Jediným zakládajícím členem kapely zůstává kytarista Nige Rockett (pamatující i hardcore punkové začátky v osmdesátých letech). Z poslední desky VI z roku 2013 přežil již pouze basák Jeff Williams, jinak došlo ke změnám na bicích, druhé kytaře i zpěvu, který zastal nově David Garnett a třeba říci, že divoce a více než v této nelehké roli obstojně. Skvěle namlácená agrese protkaná raketovými rify bez kompromisů. Za mne povinnost a čirá radost zároveň atakující thrashový top roku.

SVNTH (Seventh Genocide) – Spring in Blue (08/2020)
- italští psychedelici začali již v roce 2006 s klasickým black metalem s původním celým názvem Seventh Genocide, pod kterým vypustili také první dvě plnohodnotná alba. Od roku 2018 tvořící již pod zkráceným názvem vydali letos třetí počin, který znamená hodinovou kombinaci začernalého post rocku, shoegaze a stále spočívající jednou nohou v atmosférických vodách post-black metalových.

MESARTHIM – The Degenerate Era + Planet Nine (EP) (08/2020)
- další letní porce kosmického atmo black metalu střihlého elektro / trance tentokrát z Austrálie. Trochu šílená kombinace sympatická absencí čistého vokálu, která by se dala chvílemi protlačit i na rave party a může s trochou trpělivosti zaujmout tak jako se stalo mně. Kromě pátého řadového alba o 44 minutách vypustili pánové týden na to ještě bonus v podobě EPéčka o dvou kusech a délce takřka 26 minut, patrně jako tvůrčí dotrysk poté, co se probrali z tanečního transu a spadli z deváté planety, které ale nevybočuje z ranku hlavního počinu.

HAVUKRUUNU – Uinuos Syömein Sota (08/2020)
- finská a finsky pějící pagan folkmetalová formace vydala svůj třetí plnotučný kus. Pokud někoho baví třeba Moonsorrow a jim podobní, tak se jedná o dobrou volbu. Nechybí samozřejmě finská lidovka, vikingské motivy a neustálá klasická heavymetalová sóla. Není to tedy strašidelné ani drsné, ale i tou rychlou skočnou melodikou může být duch někdy nasycen.

NONEXIST – Like the Fearless Hunter (08/2020)
- čtvrté album sympatického melodického thrash death metalu ze Švédska. Uskupení započalo působit na scéně již v roce 2001 a na jeho debutu v roce 2002 si zabubnoval Matte Modin toho času z Dark Funeral a zazpíval Johan Liiva poté, co opustil Arch Enemy. Nastala pauza a obnovení počínaje rokem 2011, přičemž Liiva obstaral vokály také na dalších dvou albech, aby pak kapelu po nahrání třetího alba v roce 2015 definitivně opustil. Po pěti letech tak tuto skvělou novinku stvořil celou sólově včetně kompletního více polohového vokálu zkušený mazák Johan Reinholdz stojící za celým projektem od počátku. Je známý coby dlouholetý kytarista progresivního uskupení Andromeda a melodických death progresivních Skyfire. Je vidět, že se tedy rozhodně v posledních dvaceti letech nenudil, a aby toho nebylo málo, tak se v letošním roce přidal ještě k Dark Tranquillity. Rychlá smršť totálních melodií, promakaných sól a agresivního thrashového riffování se valí v super rychlém tempu od začátku do konce a nepřipustí oddech natož slabší místo, vše podpořeno přesnou palbou naprogramovaných bicích. Melodika v žádném případě nepotlačuje deathmetalovou brutalitu a Johan servíruje sebevědomě propracovanou symbiózu jednotlivých stylů takovým způsobem, že častokráte až vyráží dech bez ohledu na to, že každou chvíli jednoho napadá, kdeže jsem to všude už všechno vlastně slyšel. Vysoce zábavný a návykový počin.

MERCYLESS – The Mother of All Plagues (08/2020)
- francouzští veteráni a mistři neúprosného old school death/thrash metalu vydali po čtyřech letech své sedmé album ve více než třicetileté historii povinné pro každého pamětníka a milovníka stylu. Ve stávající čtveřici se z prapůvodní sestavy vyskytuje již „pouze“ za mikrofonem a s kytarou v ruce Max Otero a bicman Laurent Michalak se přidal při znovuobnovení kapely v roce 2011. Pánové jsou každopádně profesorsky sehraní, což dávají jasně najevo a dokazují nejen při kytarové práci. Dokonalá produkce nám pak naservírovala jako celek v moderním podání 35 minut smrtící klasiky devadesátých let. Matka všech morů tak dává vzpomenout při dnešním podivuhodném celosvětovém dění, jak vypadá skutečné pandemické šílenství.

Gába

PUTRESCENT SEEPAGE - Dead and Demented (08/2020)
- TGBDM Cryptoblast Aussie anihilace 666.

NITHING/SYPHILIC - split (08/2020)
- skvělý BDM splitko. Obzvláště samozřejmě Nithing! Žel jen jedna skladba od každýho. 

UNURNMENT - Self-Immolation Suite (09/2020)
- one man BDM překvápko. Naposlouchávám... 

THAETAS - Shrines to Absurdity (06/2020)
- NY mix ultrabrutálního death metalu (Disgorge, Defeated Sanity, Malignancy...) a TDM á la Gorguts apod. Však nahráno pod taktovkou Colina Marstona... Takže vřele doporučuju. 

TORMENTED BRUTALITY - Chronicles Of Apocalypse (07/2020)
- BDM/thrash v docela "hvězdný" sestavě. Nic superextra, ale dobrej nakopávák jednoznačně. 

ABHORRENT CASTIGATION - On the Shores of Hell (EP) (08/2020) 
- léta čekání... a nakonec jen EP s naklikanejma bicíma v ořezaný sestavě... 


 
 

Kuba

CHAOS INCEPTION - The Abrogation (2012)
- vzpomínám, jaké pozdvižení tohle album vyvolalo. Oprávněně, ryzí deathmetalový briliant. Podle zpráv se kuchtí novinka, tak uvidíme. Laťka je proklatě vysoko.

STARRING JANET LEIGH - Spectrum (2009)
- jsou spolky, u kterých je proklatě velká škoda, že se rozhodli skončit. Matematické šílenství Spectrum potřebuje následovníka!

PESSIMIST - Ignorace (1998)
- vždy mám období, kdy protáčím pro mě nejzásadnější české desky. Zatím to nejvíc "odnesla" Ignorace. Jedna z klasik žánru u nás.

BAPHOMET - The Dead Shall Inherit (1992)
- základní škola + originální kazeta The Dead Shall Inherit = první deathmetalové kroky v mém životě. Skvělé vzpomínky. Obal desky může v dnešní době působit možná trochu dětinsky, ale i přes to se jedná o jeden z mých nejoblíbenějších coverů vůbec. 

mIZZY

KATHAARIA – The Complex Void of Negativity (09/2008)
- jedna z nejlepších nahrávek navazujících na Ved Buens Ende, a také částečně Deathspell Omega a další kapely. Docela překvapení, že se jedná o kapelu z Německa a desku, co vyšla v roce 2008. Až se divím, že se nejedná o známější věc.

AddSatan

DO SHASKA! – Live At Kubinstadt (2019)
- po šesti letech konečně nějaká nahrávka, byť jen živák (ale zvukově kvalitní), navíc první materiál, který jsem ukořistil na fyzickém nosiči od roku 2006, protože vše mezi 2006-2013 vycházelo v hodně limitovaných edicích. Oproti koncertům z posledních cca 5 let, které jsem viděl, je to o něco (dark)ambientnější, klidnější, byť dub/downtempo rytmika tu je také. Fagot chybí, což je škoda, ale jsou tu slyšet jiné nástroje (nějaká flétna, housle, zvonky…) a dobře sem sedí i ženský zpěv. A divné hlasy, doléhající sem jakoby z jiné sféry, samozřejmě. Pořád je tu cítit ten jejich typický šamanismus, spiritismus i nadhled. Na staré, pro mě už „klasické“ věci z let 2001-2006 to nemá, v pár místech jsou tu i nějaké umělé, levné elektro-zvuky, které mi úplně nevoní, ale stejně se mi to (převážně) líbí. Dá se to poslouchat i na Spotify, pokud to máte.

MILES DAVIS – Get Up with It (1974)
- kompilace skladeb z let 70-74. Hned úvodní, půl hodinová He Loved Him Madly je moc pěkný, ambientní, psychedelický jazz/rock, vlastně to připomíná i některé věci Pink Floyd cca kolem Saucerful of Secrets, nebo i (proto-)ambient/kosmische music německé (krautrock) scény té doby. Ostatně i Brian Eno zmiňoval tuto skladbu jako jeden z inspiračních zdrojů pro svoje ambientní počátky. Zbytek desky je spíše energičtější jazz/rock/funk fusion a ten už mě bere o něco méně, ale když je nálada, tak zvláště některé pasáže jsou fajn.

JOHN COLTRANE – Kulu Sé Mama (1966)
- titulní skladba se hned po prvním poslechu zařadila k tomu nejlepšímu, co jsem na Coltraneových deskách (i v rámci jazzu té doby celkově) slyšel. Autorství je připisováno Juno Lewisovi, který tu hraje na perkuse a zpívá. Jazz jakoby se tu částečně vracel ke kořenům, k africké tradiční hudbě, zvláště rytmika (2x bicí a 3x perkuse) z toho dělá hypnotický šamanismus, ale zároveň je to pořád dost, resp. tak akorát free/avant, o což se starají hlavně saxofony a další instrumenty. A je tu i sólo na lasturu. A basklarinet. Druhá Vigil je divoký dialog saxofonu a bicích, který předznamenává věci příští (mj. Interstellar Space), ta mi sedí tak nějak napůl a závěrečná Welcome je příjemná „ukolébavka“.

ALBERT AYLER – Spirits (Witches & Devils) (1964)
- a další free/avant-jazz. Zvláště druhá skladba, Witches and Devils, je správně podivná a atmosférická, Aylerův saxofon a trubka Normana Howarda tu zní jako nářek ztracených duší, nebo připomínají zvuk thereminu. A v pozadí je slyšet tlumené úpění a mumlání lidských hlasů. Dark jazz zase jinak? V podobném duchu se nese i závěrečná Saints, zbytek je trochu divočejší a méně zvláštní, a tak i méně zajímavý.

onDRajs

SNARKY PUPPY - Immigrance (2019)
- jazz fusion pro masy? Jo! Snarky Puppy dělají sice instrumentální, ale neskutečně chytlavé písničky. 

JSt

CAROLINER RAINBOW SUSANS AND BRUISINS – The Cooking Stove Beast (1992)
- strašná hlína. Blues/country v dost lo-fi, dost zpraseném provedení, díky kterému to místy sklouzává až k jakémusi noisecoru včetně řevu... Veliká, veliká zábava.

Gába

NITHING - Fetid Reek of Interminable Existence (2015)
- klasika už...

UNBORN SALIVATE - Paraphiliac Orgiastic Atonement (2019)
- odpornej kanální BDM/deathgrind pro milovníky nehudby. Zcela pochopitelně tedy jasný doporučení!