Články

přeposlat článek tisknout
HATEBREED, MADBALL, NBF

HATEBREED, MADBALL, NBF

  • kdy: 17.6.2018
  • kde: Praha, Akropolis

Hatebreed spolu s Madball v lednu vyprodali brněnské Sono, takže proč si to nezopakovat v Praze?

Jak se blížilo datum pražské zastávky amerických NYHC bratrů Madball a Hatebreed, objevovaly se zprávy o rychle ubývajícím počtu lístků. To, že byla neděle, na to se nikdo neptal, přijeli Hatebreed, a to se vyrazit muselo.

NbfJá přišel až v druhé půli setu českých NBF a zjišťuji, že mi česká scéna utíká pod prsty. Pamatuji doby, kdy české pokusy o hc/metalcore NY střihu dopadaly nevalně, ale tahle doba je evidentně pryč, protože NBF to hrálo parádně. Barvu mají přiznanou směrem k headlinerům, tedy hardcore rytmy prohnané metalovými sóly. Nic objevného, ale velmi dobře zahrané. Vždy je super vidět kapelu, která ví, co chce hrát a maká na tom, proto musím sehranost a hlavně proaktivnost kytaristů, co se týče sborů (když zařvou do refrénu tři hlasy, zní to prostě jinak), pochválit. NBF rozhodně zabodovali a vhodnější support jsem si představit nedovedl. Jak rychle mizel aparát českého předskokana, mizel stejně rychle ze sálu čerstvý vzduch - vyprodaná Akropole v létě je prostě peklo, a když začali Madball, nahrnuli se všichni do sálu. Ten seproměnil v jednu velkou saunu.

MadballZapátral jsem v paměti a došel k závěru, že Madball se kolem mě vždy prohnali jen na Brutal Assaultu a že v klubu jsem je vlastně ještě neviděl, takže to pro mě byla malá (klubová tedy) premiéra. Kapela před plachtou znázorňující jejich legendární logo v podobě šíleného míče, spustila včas. A s rozjezdem prvních tónů automaticky začala vřava, kterou si diktoval zpěvák Freddy, toho času dost zarostlá mánička. Na to, že běhá s kapelou po světě už 30 let, byl plný energie, bylo ho prostě všude plno. Opozicí mu byl věčně usmívající se a na pohyb konzervativnější basák Hoya Roc. Ono taky nebylo kam se hnout, Madball byli předsunuti před aparátem Hatebreed plus měli svoje vlastní bannery, takže prostoru pro manévrování moc neměli. Stejně na tom byli fans. Ti, kteří si nesjednávali prostor v pitu, stáli natlačení až do předsálí; vlastně mi i přišlo, že na Madball bylo v sálu více lidí než na Hatebreed. Na dění na pódiu to ale nemělo vůbec vliv, Newyorčani rvali do lidí jednu skladbu za druhou. Jejich NYHC míří víc k punku, ke skladbám s kratší stopáží. Hrálo se z nové desky i z minulosti, kterou osazenstvo přece jenom ocenilo o trochu víc. Při letmém pohledu do sálu bylo jasný, že těmhle kapelám nový potěr zrovna moc nedorůstá, takže se vzpomínalo krásně, nikoliv však s nostalgií. Na to jsou Madball pořád plni energie a mají ji na rozdávání, čehož set kolem slabší hodinky byl jasným důkazem. Madball možná zestárli, ale jejich hudba nikoliv a plný pit toho byl důkazem.

Hatebreed

Po setu první NY legendy se sál doslova sápal po čerstvém vzduchu, takže během chvilky bylo osazenstvo před klubem, to se ale, když Hatebreed začali s cca pětiminutovým předstihem, až skoro neochotně vracelo zpět. Hned bylo jasné, že se znatelně přitvrdilo. Hatebreed samozřejmě vychází z NYHC, ale ze všech legend scény jsou nejmetalovější a svým fakt až metalovým zvukem mezi metalheads nejoblíbenější. V tuhle neděli to cca první třetinu zprvu byl zvukový boj. Kapela byla v první půlce až extrémně a zbytečně nahlas, díky čemuž skladby zapadaly v hlučném lomozu. To ale rozjeté Hatebreed vůbec nerozhodilo, hlavně na podiu veškerou pozornost samozřejmě uzmul, ve svém tradičním šátku, Jamie Jasta, který může vyučovat frontmanství na plný úvazek. Neustále hecoval rozbouřený kotel pod sebou a mezi písněmi byl klasicky hodně komunikativní. Hatebreed si střihli dva Brutal Assaulty po sobě i s afterparty v Modré Vopici, takže když říká, že má Čechy velmi rád, není důvod mu to nevěřit. Věrné a vděčně publikum dostávalo to nejlepší z menu těchto veteránů - první půlka setu provětrala novější tvorbu, s druhou přišel absolutní top, takže si Hatebreed nedovolili odejít, aniž by nezazněly Live for This, Destroy Everything, This is Now, Straight to Your Face a I Will Be Heard. Mně osobně chyběla dlouho nehraná Another Day Another Vendetta, ale to bylo jen drobné smítko na jinak perfektním výkonu téhle hardcore legendy.

HatebreedHatebreed jsem viděl již po šesté a je stálé těžší o nich psát něco nového, dá se pouze pět chvála. Tahle roky a roky sehraná kapela funguje jako dobře promazaný stroj bez jediného zádrhelu, vždy je pozitivní, plná energie a v kapse má hromadu hitovek, které by v klidu utáhly dvou a více hodinový koncert. Tuhle neděli ale na to, aby zcela spokojení a propocení fans vykoupili všechen merch, stačila dost intenzivní hodina. Hatebreed si bez problémů připisují další úspěšnou zastávku v Čechách, zcela zaslouženě.

Fotky © Jaroslav Kutheil / Fakker

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.