Články

přeposlat článek tisknout
KAYO DOT, BOTANIST, ?ALOS, NOD NOD

KAYO DOT, BOTANIST, ?ALOS, NOD NOD

  • kdy: 16. 4. 2015
  • kde: Praha, Vila Štvanice

Hlavním lákadlem akce byla exkluzivita. Přesněji turné dvou nezvyklých kapel, překvapivý support, jedinečné místo. Koncert roku? Možná, ale spíš jeden z nich.

10560401_820477191353674_7287507640656022192_o

Klukům z Heartnoize Promotion a ][ se povedl super tah. Pozvali do Prahy Kayo Dot, se kterými jeli turné Botanist, k nim přidali ještě ?Alos, Nod Nod a vše šoupli do starobylé vily na ostrovu Štvanice. Line-up i místo byly vskutku netradiční a zajímavé, což se koneckonců projevilo i na zájmu o lístky. Původních 111 vstupenek bylo už několik dnů před koncertem vyprodáno. K tomuto omezenému počtu šlo do prodeje ještě 12 kusů, které samozřejmě také rychle zmizely, a jelikož vila není nafukovací, na místě už žádné nebyly - jistě sen všech promotérů.

Celý večer měl začít lehce po sedmé hodině. Jelikož si pořadatelé připravili pro návštěvníky menší překvapení v podobě padesáti kusů speciálního piva, uvařeného exkluzivně pro tento večer, vyplatilo se nespoléhat na lehké zpoždění při zvukovce a přijít včas. Jeden kousek jsem si samozřejmě z povinnosti dal (ano, bohužel pouze jeden). Jednalo se o poměrně slušně chmelený Ale a příznivcům podobných piv jistě chutnal. Tento nápad jsem ocenil a určitě bych přivítal více podobných zpestření na mnou navštěvovaných koncertech. Koho však nějaké pivo na koncertech nezajímá, mohl se ještě půl hodiny procházet po ostrově a čekat, než zazní první tóny.

Hudební produkci začali ve čtvrtek čeští NOD NOD, kvůli kterým se samozřejmě také oplatilo pospíšit si. Psát posté o Nod Nod ve spojitosti s Five Seconds to Leave a Kalle je v současnosti, kdy patří mezi nejcitovanější kapely českého undergroundu (byli nominovaní na Anděla atd.), poměrně zbytečné. O Nod Nod se však pouze nemluví, Nod Nod hlavně umí. Zmínka v promu o nejhezčím ženském hlasu v Čechách vůbec není zcestná. Samotného mě bez většího přemyšlení lepší zpěvačka nenapadá. Veronika se mimochodem stále zlepšuje. Už je to nějaký pátek, co jsem viděl Nod Nod naposledy na koncertu v bývalých lázních Městských podniků pražských, a byl jsem mile překvapen, jak nejen Verčin zpěv, ale i jekot/řev nabral na síle. Táborská kapela ovšem není pouze o výborném zpěvu. I instrumentální stránka, která však v rámci post-metalu není nijak extra originální a propracovaná, nicméně velmi dobře (zvlášť naživo) funguje, za pochvalu stojí. Osobně nemám Nod Nod co vytknout. Začali hudební večer ve velkém stylu a v mnohém překonali i některé nadcházející kapely. Škoda jen, že nakonec nedošlo na slibovanou projekci, která mně minule v lázních pocit z koncertu ještě umocnila.

BotanistNásledovali BOTANIST. Na rovinu napíšu, že nepatřím mezi příznivce podobných kapel. Místo hodných (dalo by se říct i přiteplených) pokusů o black si raději vychutnám pořádné zlo. Snažil jsem se dát kapele aspoň na chvíli šanci, třeba naživo překvapí. Na první pohled většinu lidí zaujala vizuální stránka kapely. Hnědé kápě s kytičkovými pentagramy, hodně kouře (ten já na koncertech rád) a převážně zelená světla. Něco podobného jsem si představoval. Ono když mají lyriku zaměřenou čistě na rostlinnou tématiku, co jiného taky čekat? Dívalo se na ně celkem hezky, s hudbou to ovšem bylo už horší. Tentokrát s poznámkou v tiskovce zrovna nesouhlasím a rozhodně bych Botanist neoznačil za jednu z nejoriginálnějších kapel extrémní hudby. Pravda, místo kytar hrají na dulcimery, tím však veškerá originalita končí. Jednoduchý (místy až stupidní) hipster black s nikterak zajímavou atmosférou. Když o tom přemýšlím, nejvíce se mi líbil ptačí zpěv, který hrál ze samplů během první skladby. Za mě tentokrát nula bodů.

Naštěstí se nám s Gorthem a AddSatanem podařilo narazit na Tobyho Drivera, se kterým jsme zalezli na zbytek setu Botanist do backstage a vedli s ním velmi příjemný, padesát minut dlouhý rozhovor. Toby byl velice sdílný, tudíž se v blízké době můžete těšit na poměrně rozsáhlý rozhovor, nejen o Kayo Dot.

?AlosTřetí vystupující, od které asi více lidí nečekalo, že se ke Kayo Dot a Botanist připojí, byla Stefania z italské noiserockové formace OvO, která momentálně vystupuje se svým sólo projektem ?ALOS. Na OvO jsem byl nedávno, když hráli v Chapeau Rouge (což mimochodem také pořádali ][) spolu s Mombu. Gorth v reportu vhodně napsal, že se jednalo o koncert, kdy se zpod pódia lezlo po čtyřech. Sám mám OvO velmi rád, proto jsem byl zvědavý na to, co Stefania předvede. Nakonec musím, i když nerad, mluvit alespoň o mírném zklamání. Jednoduché experimentování s kytarou, tvorba stereotypnějších noisových ploch a skřehotavý vokál. Občas se sice objevila slušnější hluková vlna, jenže silnějších momentů nebylo mnoho. Vystoupení často pohřbívaly až pitomé pasáže s repetitivním brnkáním na jednu strunu. Být to v komornějším prostoru s méně lidmi (kterých se během ?Alos pohybovalo v sálu už opravdu dost) a zaměřené více na performanci, mohl být set působivější. Když srovnám ?Alos s OvO, struktura skladeb byla příliš jednoduchá a zajímavá rytmika bicích taky docela chyběla. Nejlepší kapelou večera zatím stále zůstávali Nod Nod.

Kayo DotKdyž se ale na pódiu začal pohybovat Toby Driver se svou družinou, i hromada doposud venku se pohybujících lidí zbystřila a přesunula se k pódiu. Není se čemu divit, drtivá většina přišla ve čtvrtek hlavně kvůli KAYO DOT. Tato banda vydává jednu geniální desku za druhou, o čemž vás na Marastu stále přesvědčujeme, a je v perfektní formě. Předloňské Hubardo zbožňuje snad každý fanoušek avantgardního metalu a i díky Coffins on Io získávají Kayo Dot stále nové fanoušky. Bylo už půl dvanácté a všichni v sálu netrpělivě přešlapovali a sledovali na hodinkách čas. Ve vile se sice nemuselo končit brzy, takže Kayo mohli hrát, jak dlouho chtěli, ale byl všední den, hodně lidí šlo ráno do práce a nemálo návštěvníků přijelo zdaleka. Například jednomu kamarádovi odjížděl v půl jedné autobus z Florence do Brna, a tak musel chudák vzít nohy na ramena a z kapely, kvůli které přijel, toho moc neviděl. Ovšem my, co jsme nikam nespěchali a zůstali, jsme byli odměněni něčím neskutečným.

Hned jak začali Kayo Dot hrát, bylo všem v sálu jasné, kdo onen večer vyhrál. Svůj set započali jednou z mých nejoblíbenějších skladeb a já se trochu bál, aby lehce nedoplatili na zvuk. Zbytečně. Hned první tóny nádherné And He Built Him a Boat měly křišťálově čistý zvuk, Toby zpíval tak dobře, až jsem mu to pomalu nechtěl věřit, prostě krása. Slečna za zvukařským pultem předvedla opravdu super práci. I se slabší aparaturou byl poslech po celou dobu jedna velká radost. Klidnějším místům nelze nic vytknout, pouze ve zběsilejších chvílích občas došlo ke slití instrumentů kvůli vytaženější kytaře, za což však neviním práci zvukařky, spíše mé postavení hned před kytarovým aparátem, kvůli čemuž jsem v pár nepatrných momentech musel trochu hledat saxofon. Jinak byl zvuk na naše poměry značně nadprůměrný.

Kayo DotKrom zvuku a zpěvu si chválu samozřejmě zaslouží i instrumentální provedení. Všechny songy byly naprosto precizně zahrané a oči přihlížejících akorát upřeně sledovaly pohyb prstů po hmatníku baskytary. Sám Toby v rozhovoru říkal, že na poslech zdánlivě jednodušší skladby z Coffins on Io jsou pro živou prezentaci naopak ty nejnáročnější. Místy Toby na své spoluhráče dohlížel přísným pohledem dirigenta, aby nezapomněli na nějaký důležitý moment, ale vše zvládli perfektně, za což byli odměněni bouřlivým potleskem. Odezva publika byla po celou dobu skvělá, což ocenil i poměrně zdrženlivý frontman. Při našem povídání zmínil, že rádi odehrají dlouhý koncert, vše prý závisí jen na reakci lidí. Fakt, že hráli hodinu a půl dlouhý set, myslím mluví za vše.

Výběr songů byl zaměřen na poslední dvě alba. Z Hubarda zazněly tři kusy a Coffins on Io bylo až na Longtime Disturbance on the Miracle Mile zahráno celé. K tomu všemu Kayo Dot přidali ještě dva nové, dosud nenahrané songy. Popisovat jednotlivé skladby a jejich průběh nemá smysl, setlist (nikoliv opsaný, ale odposlouchaný!) najdete níže. Zmíním však, že během čtvrtého Offramp Cycle/Pattern 22 odešel reproduktor na pravé straně pódia. David z Heartnoize s asistencí ovšem ihned přiběhl a vyměnil jej za jiný, aniž by to výrazně narušilo průběh koncertu. Nové songy byly ještě klidnější a přístupnější než cokoliv z „Rakví“, naopak konce Library Subterranean a Passing the River byly ještě ničivější než na deskách.

Po devátém kousku se kapela na moment schovává, jenže publikum chce stále víc, tudíž se Toby a spol. se slovy, že už musí končit, jelikož je čeká dlouhá cesta do Švýcarska, loučí přídavkem v podobě zasněné písně Spirit Photography. Osobně mě trochu mrzí, že nedošlo ještě na _On Limpid Form, kterou na pár nedávných koncertech hráli, každopádně i bez ní byl za námi nezapomenutelný zážitek. Kolem jedné hodiny ranní bylo po všem a před odchodem domů si všichni chválili, jak krásný koncert to byl. Vznikla také pěkná fronta u merche kapel - nákup alb byl v danou chvíli morální povinnost.

Za tento večer klukům z Heartnoize a ][ moc děkuji. Koncert Kayo Dot byl zatím nejlepším, na kterém jsem letos byl a zároveň jej řadím i mezi nejlepší v mém životě.

Setlist Kayo Dot:
And He Built Him a Boat
Zlida Caosgi (To Water the Earth)
The Mortality of Doves
Offramp Cycle, Pattern 22
Nový song 1
Library Subterranean
The Assassination of Adam
Nový song 2
Passing the River
--
Spirit Photography

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Hlavním lákadlem této akce měla být exkluzivita, přesněji turné dvou nezvyklých kapel, překvapivý support, jedinečné místo. Prvním část reportu, sestávající přibližně ze všeho do příchodu Kayo Dot, tak pojmu jako rant, ale aby se neřeklo, vynasnažím se poukázat i na pozitiva, aby se mohlo říct, že to je objektivní - cíl veškeré správné publicistiky, zejména hudební. Exkluzivní lokace vily na Štvanici rozhodně neměla jen pozitivní efekt. Prostor je to příjemně syrový, ovšem v tomto počtu poněkud stísněný a v některých ohledech zcela nevyhovující (viz jeden záchod pro cca 130 lidí). Zvuk ne příšerný, ale často přebuzený a nekonkrétní. Se slzou v oku vzpomínám na Pilot (RIP), sice hnusné socialistické kino, ale zvuk měli snad vždycky nad průměrem a místa na rozdávání. Naopak super je, že se nemusí nikam spěchat kvůli desáté a že je možné kdykoli vylézt ven a mít pocit, že celá Štvanice patří jen fandům Kayo Dot.

Nod NodTo nespěchání mělo samozřejmě tu stinnou stránku v podobě počtu předkapel. K Nod Nod, mezi jejichž fans se nepočítám, jen podotknu, že hlas není tak výjimečný a instrumentální složka tak obyčejná - jednak tu je řada mimožánrových vlivů, jednak i „postmetalový“ základ stojí přece jen krůček stranou od provařených formulí za srdíčko tahajících riffů typických pro subžánr. Zvuk mohl trochu víc držet pohromadě, s atmosférou a nazvučením na Psy-High se to moc nedá srovnávat. Botanist jsem během jejich existence zkoušel poslouchat asi třikrát, ale závěr byl s každým albem stejný: průměrná kapela, která získává body jen svou image a s ní spojeným dulcimerem. Snažit se je prodat jako projekt rovnocenný Kayo je bohapustá drzost. ?Alos většinu času jede cosi jako extrémně primitivní, extrémně zbustrovaný stoner, do kterého vříská. Příjemná taškařice, ovšem při pozdější konfrontaci s nahrávkou vzniká pocit, že se něco důležitého ztratilo.

Kayo DotAsi jsem už dlouho nebyl na metalu. Zvuk na Kayo Dot bych rozhodně nenazval značně nadprůměrným, naopak, ve značné části skladeb jsem si něco (třeba kytaru) musel domýšlet. Navíc zvukový celek tak úplně neseděl dohromady, za což asi mohla dost vytažená basa - když ji Toby na pár skladeb odložil, zvuk byl vynikající. Koncert však šlape skvěle, metalové riffy především z Hubardo posílají do kolen (NĚKDO by je mohl pozvat na Brutal, hodit na hlavní stage v devět večer s patřičně kvalitním a masivním zvukem a v klidu máme mýtus o nových Emperor), Toby zvládá suverénně zároveň zpěvy od falzetu po growl a ony famózní basové linky a celek jistý zezadu velice důrazný bubeník. Skladby z novinky se lehce rozplývají a doplácí na nutně méně „sexy“ zvuk živého vystoupení, nejlépe fungují asi Offramp Cycle a metalová Assassination of Adam. Současné songy Kayo Dot doplnují dva kusy, které zřejmě skončí na Driverově sólovce, velice dobrý první směřující do inteligentního popu, trochu Radiohead či Porcupine Tree, kamarádka vzpomíná Stinga, což bude relevantnější, poněkud utahanější druhý stojí spíš na synths. (Pozn.: Asi před dvěma roky vydal Toby dva sólové songy, jsou na bandcampu a jsou super.) Pár problémů na pódiu více než kompenzuje skvělá atmosféra pod ním, kolektivní nadšení z davu přímo sálá a kapela hraje s odpovídajícím zápalem. Snad to je přece jen vliv vily, snad množství přítomných známých, ale z Kayo Dot jsem si tentokrát odnesl výjimečný kolektivní zážitek, což se překvapivě moc často neděje. O koncertě roku tentokrát mluvit nebudu, všechny tři remixové sety Jana Banga mě sundaly víc, ale - jsem nadšen.

Za mě prostředí vily příjemné, syrovost obnažených cihlových stěn se potkávala s útulností v podobě přítmí, kino/divadlo-sedaček, baru s dobrým pivem, zaujal i dřevěný strop z masivních trámů, „genius loci“ byl přítomen a s počtem lidí jsem problém neměl/ho nevnímal. Z NOD NOD stíhám jen tři poslední kusy, ale i tak si pro ten večer s přehledem vysloužili jasné stříbro. Už jsem je taky slyšel i s lepším a mohutnějším zvukem, ale i tentokrát paráda a též chválím extremizaci Veroničina vokálu. Ten vřískot se zarýval až do morku kostí. A ne. Obyčejný post-metal to rozhodně není.

BotanistBOTANIST jsem vlastně skoro neslyšel, ale nemyslím, že by bylo čeho litovat, nebaví mě to ani z nahrávky. Některé přírodní blacky, klidně i s tím cimbálem mám (hodně) rád, ale tohle je taková hipsterská rádoby originální pseudo-black blbina.

Z ?ALOS dojmy rozpačité, slečna má, co se týče skřeků, slušný hlasový fond, ale používá ho dost prvoplánově, kytarové riffy až úsměvně primitivní a bez nápadu, kolem půlky se to zvrhlo do o něco lepších industriálně/noise/droneových vod s něčím jako beaty, ale nic, co by mě výrazněji zaujalo, a tak jsem to ani neměl chuť doposlouchat do konce.

Kayo DotZvuk KAYO DOT, z pozice, kde jsem stál (cca druhá, třetí řada před kytaristou), bych nazval opravdu velmi dobrým, vlastně téměř dokonalým, snad jen saxofon se v několika málo chvílích trošku ztrácel, naopak kytary bylo zvláště v metalových částech až až. Jak tak čtu Gorthův komentář, opět asi dost záleželo na tom, kde člověk stál - já si nic domýšlet nemusel, za mě kvalitní i kompaktní dostatečně. A ta basa! A ty bicí! Znovu musím vyzvednout i Driverů zpěv, jehož suverénnost by mě vlastně ani neměla překvapit, ale stejně se tak stalo – chvílemi opravdu „zimomriavkový“ (aneb existují i „teplé zpěvy“, které se mi opravdu líbí). Divnometal i nemetal z Hubarda samozřejmě super, Library Subterranean byla učiněný hypnotizující „mindfuck“ a vůbec celý set byl skvělý, ale ten večer mě překvapivě asi nejvíc dostaly spíše klidnější kusy jako And He Built Him a Boat, The Mortality of Doves (ten refrén mi „strašil“ v hlavě ještě asi 4 dny potom) a závěrečná Spirit Photography. Pro mě nejlepší možný konec. V nich jsem se úplně rozplynul a dostal se do tak trochu jiného světa, asi to bylo i tím místem, noční hodinou, momentálním rozpoložením, každopádně jsem si ještě asi hodinu po skončení koncertu připadal jako ve snu.

Kayo DotPokusím se i nějak srovnat s předchozími dvěma koncerty. Ten první byl zvukově nejbohatší, více dechů, housle, jazzovější bubeník a tehdy prezentovaná tvorba obtížnější k pochopení, delší mezery mezi skladbami, teprve jsem se tehdy s jejich hudbou seznamoval, takže i když se mi to tenkrát dost líbilo, nemůžu říct, že bych to zcela „pobral“. Podruhé v K4 už jsem jim (po)rozuměl o něco více, nástrojů bylo o něco méně, set byl stmelenější, pomohl mi docenit Coyote a i přes dvouhodinovou délku mě bavil ještě více než ten první, o ničivém vyvrcholení v podobě _On Limpid Form nemluvě. Jestli byl letošní koncert lepší než ten v K4 říct nedokážu, byl prostě jiný. Dnešní Kayo Dot v zatím nejořezanější sestavě působí na pódiu nejsuverénněji, vlastně taková dost „cool“ (nebo „sexy“ - jak chcete) rocková kapela (byť pořád hodně divná), ale myslím to v dobrém, žádná křeč, či póza. Novější skladby naživo šlapou bezchybně (k tomu byly mj. složeny), set odsýpá, mezery naprosto minimální, i zpětná vazba od publika je mnohem silnější než dřív. V neposlední řadě musím zmínit skvělou volbu i práci světel a kouřometu. Nic nechybělo, i já jsem byl nadšen.

Koncert roku? Možná, ale spíš jeden z nich. Ze setu Lawrence Englishe jsem v lednu odcházel ne-li stejně, možná i více „mimo“ a rozechvělejší, na Punktu (s Bangem v čele) jsem zase slyšel ještě překvapivější a zajímavější hudbu, to ale nic nemění na tom, že mě Kayo Dot ani v nejmenším nezklamali. Opravdu krásný koncert.