Články

přeposlat článek tisknout
METALMANIA 2006 > U.D.O., Nevermore, Soilwork, Törr, Debustrol, Pandemia, Six Degrees Of Separation, Alomogordo

METALMANIA 2006 > U.D.O., Nevermore, Soilwork, Törr, Debustrol, Pandemia, Six Degrees Of Separation, Alomogordo

  • kdy: 3.3.2006
  • kde: Zlín, Novesta

Dvě koncertní premiéry skutečně velkých pojmů současného mlýnku metalového šoubyznysu na území republiky udělaly z letošní Metalmanie jedno z nej lákadel začátku roku a o náplni dne s datem 03/03 tak bylo rozhodnuto už dlouho předem. Vzhledem k několikerým (vesměs plánovaným) nástrahám během cesty jsme přišli o Alamogordo, Six Degrees Of Separation a Pandemii a do haly vnikáme až souběžně se začátkem setu Debustrolu. Ten jede na svůj standard poslední doby, kdy dokonce i dříve energický a slovní smrští spád vystoupení obhospodařující Kolins z nějakého důvodu rezignoval a zbývá tedy obvyklý protřepaný setlist klasik z pravěkého období lehce dokořeněný tím, co koncertně obstálo z tvorby novější, před přídavkem obligátně zpestřený Skullovým ugrowlnutím do mikrofonu. Jak dál?
Nastupují další ze stvořitelů české metalové noty – Törr. Největšími přednostmi jejich cca půlhodinového příspěvku jsou celkem sytý zvuk (ono taky s jednou kytarou…) a slušně šlapající motor Radka Sladkého v zátylku. To ostatní – setlist postavený na dvacetiletých (a podle toho i vyznívajících) vykutávkách, kterým se navíc už ani toho kultovního nádechu nedostává tolik jako v minulosti, true stylizace Vlasty Henycha a venomácký cover Countess Bathory coby výpověď o trochu bujnější sebedůvěře ve schopnost ji věrohodně interpretovat a přednést anglicky zpívaný text - budí shovívavý úsměv. Nicméně nemálo lidí v hale si při tom všem spokojeně vrní, takže pro ně je vlastně všechno v pohodě. Ale přesto: jak by to asi vypadalo, kdyby Törr namísto srandovně revoltující a

report_216_px1

prvoplánovitě (post)pubertální „satanistické“ filozofie dávných Kultů ohně a současných Madeinhellů zkusili navázat třeba na docela povedený dekadentní odkaz desky Chcípni o kus dál?
Stoupající plachta s logem Soilwork vyvrací zprávy, že Švéďáci ještě bloudí někde cestou ke Zlínu a teď bude řada na Nevermore. První ze dvou důvodů, proč tady vlastně dneska jsme, těží hlavně z trojice Stabbing the Drama, Figure Number Five a Natural Born Chaos, nemůže ale samozřejmě chybět Bastard Chain z Predátora a další kousky pro pamětníky. Optickými pilíři vystoupení je showmanské duo Speed, který se nebojí zacházet až ke stadiónovým manýrům jakoby odkoukaným od Sammeťáků Edgay,

a E-A-D-C-E kroutivý bassrumcajs Ola Flink. Moc dobré, ale od jedněch z nemnoha skutečně talentovaných (co víc - vůdčích) představitelů severské tzv. neo-thrash scény jsem koncertně čekal tak nějak víc. To nejlepší má pořád teprv přijít.
Nástup Nevermore předznamenává zasněně depresivní intro s jakoby moravsky folklórním zabarvením, které by člověk čekal spíš u našich Silentů. Pak se rozprostírá něco, co slovně nejde přesně vystihnout a čím Nevermore, spolu s takovými Evergrey, čnějí nad stovkami skupin stavějících podobně jako oni na klasickém heavy, power a thrash metalu. Ta zvláštní chemie, kouzlo nenapodobitelné výpovědi, na kterém mají v obou případech lví podíl vokální schopnosti zpěváků těchto skupin (nemyšleno zdaleka pouze po technické stránce). Hodina a čtvrt ryzích emocí ruku v ruce s téměř bezchybně šlapající partou

report_216_px3

špičkových muzikantů, ať už jde o naléhavost a přesvědčivost Daneova zpěvu, vycizelovanost Loomisových stupnic na Smythových podnosech, zbustřenou strojovitost víceméně neutuchajícího Sheppardova hoblování a Williamsovo chobotničení. Jen málo kapelám to až takhle lze věřit. Hluboce smekám.
S Therion už těžko může přijít něco silnějšího, byť by se snažili sebevíc. Oni se ale až tolik nesnaží anebo jim to už prostě nehraje tak jako ve zlatém Theli období. Přestože na rozdíl od mnohých dalších nemám pocit, že by parta kolem Chrise Johnssona někdy klesla do vyslovených bažin sebeparodie a i na posledních deskách je podle mě možno najít (v rámci stylového rozsahu Therion) dostatek poslouchatelných momentů, moc šťávy tentokrát z vystoupení neteče a nakopnutějších chvil je pomálu. Částečná vina za celkovou unylost padá na hlavu setlistu, jelikož od začátku vystoupení do našeho odchodu (cca po půlhoďce hrací doby) znějí skoro výlučně atmosféričtější skladby rozvolněnějších temp, kde se až tak není čeho chytit. Poněvadž je cesta ze Zlína dlouhá a už trošku chybí i motivace k dalšímu setrvávání, ponecháváme dál Therion a následujícího U.Ď.Á.ka se zbylými spokojenými příznivci jejich osudu.
P.S.: Zvláštní poděkování patří ustavičně bdělé a mimořádně pracovité ochrance, která svou podezíravostí a neutuchající odhodlaností zatočit s každým záškodníkem posouvala jinak pohodového ducha festivalu kamsi daleko k bulharským hranicím.

Jiné názory

Přihlašte se pro přidávání vlastních komentářů.

Ano, cílem na letošní MetalMánii (mimochodem, kdo ten otřesný název vyplodil?) byly pouze dvě kapely – Nevermore a Soilwork, ostatní se bralo jako nutný balast, což pro někoho může být za 600 peněz (na místě) s podivem, ale jsou zkrátka kapely, na které se vyplatí jezdit a obětovat nějakou tu kačku a potrápit zadní část těla nekonečnou jízdou v autě. Co zaráží podstatně více je, na konci předchozího článku zmíněná, ostříží bedlivost zlínské ochranky, která by se ještě dala pochopit u kapel zahraničních, ale u českých? Od kdy se Törr nesmí fotit? (I když s tím, co kapela předvedla, se tomu ani moc nedivím, že nechce mít na akci moc vzpomínek). Ano, instrukce byly jasné - zákaz focení v hale, ale to je snad na každém koncertu a z každého si návštěvník přece vždy odnese nějakou tu vzpomínku na svém mini(digi)foťáku a nikdo jej nevleče ke vchodu hlava nehlava. Možná by se vedení mohlo pro příště trochu zamyslet nad smyslem dodržování některých nařízení, vždyť zveřejněná (dobrá) fotka z publika pomáhá publicitě i samotné kapely. Ale dost již nepříjemných vzpomínek…
První kvalitní set večera v podání Soilwork trval něco okolo hodinky a

additional_review_7554_267_px4

skutečně bylo na co se koukat i poslouchat. Švédi měli v publiku nejhojnější zastoupení fanoušků (alespoň co jsme na tři hlavní hvězdy mohli vypozorovat) a kotel byl rovněž úctyhodný obzvláště ve chvíli, kdy jej Speed roztáčel z pódia rukou. Přesná (metronomová) hra, nyní již stálého člena, Dirka Verbeurena nedávala kapele prostor pro nějaké velké experimenty v rámci jednotlivých skladeb, takže výsledný vyvinutý tlak se nemohl minout účinkem a každá z odehraných/oznámených skladeb byla náležitě kvitována i přes Speedovo neustále ozzyovské pošťuchováním „i can´t fucking hear you“.
Daleko civilněji a přirozeněji působili hudebně i vizuálně Nevermore (samozřejmě v rámci své temné image), kteří se nebáli na svůj setlist, překvapivě brzy, zařadit i pomalejší věci/balady. Romantického úvodu se tak dostalo třeba The Heart Collector z Dead Heart in a Dead World alba, které bylo nadmíru hojně zastoupeno. Warrelova slova „guys, grab your girls and put your fingers wherever you like“, musela pobavit ty, kteří vládnou alespoň průměrnou angličtinou. I přes lehce nakouřený zvuk (zejména na začátku se tak zdálo) byl dobře čitelný každý z nástrojů a rovněž bylo pěkně vidět i na všechny protagonisty, dokonce i na pana bubeníka Vana Williamse, který byť nebyl ukryt za hradbou činelů jako Dirk Verbeuren, dával své soupravě neméně pěkně za uši. Dostalo se i na krátký přídavek z (pro mne nejlepšího) alba Dreaming Neon Black. Toužebné přání Poison God Machine sice nebylo vyslyšeno, ale náhrada Beyond Within byla královská. Za krkem mě bolelo ještě v neděli.
A závěrem ještě jedno drobné zklamání – absence merchandise Soilwork a Nevermore po takto výborně odehraných show skutečně mohla mrzet i kapely samotné. Tak snad příště, Soilwork se ústy Speeda rozhodně dušovali, že k nám co nejdříve opět zavítají.