Autor: 60 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
Kletba krále Stacha (double_kombo)

ASGARD - Kletba krále Stacha (double_kombo)

Za brněnskou kapelou ASGARD stojí dosti pozoruhodný příběh. Ačkoli patří k blackové generaci ROOT a své první demo vydala v roce 1995, regulérního alba se dočkala až o dobrých osm let později. A tento příběh je zároveň i prokletím kapely, která je dozajista tělesem kvalitním, avšak jakoby ztraceným v hlubinách času. Album Kletba krále Stacha nás vede proti proudu doby, až do časů, kdy se v Čechách drhl old school černý kov a na nějaké velké stylové rozlety nebylo ani pomyšlení.
Největší dilema jsem řešil při zodpovídání otázky: mám mít ASGARDům za zlé, že pro ně se doba zas až tak nepohnula, že těch osm let, které uplynuly, reflektují pouze letmým popuštěním melodických choutek v několika sólech? Chtě nechtě tento fakt Kletbu krále Stacha v mých očích sráží. Doby, kdy by se tahle deska stala klenotem na scéně, jsou již dávno minulé. Vše již bylo řečeno a dnes se probírají jiná témata. Nechci však mít dlouho pospávající čtveřici za zlé fakt, že se s plným nasazením vrhla do téže řeky, ze které se kdysi zrodila…
Kletba krále Stacha je mi sympatická zejména konceptem a z něj plynoucí atmosférou, která je patřičně pošmourná a mrazivá. ASGARD vypráví starou legendu o bratrovraždě kvůli moci, o legendě vyřčené se smrtí na rtech a také o tom, co z ní vzešlo. České texty nejsou žádná velká „poesie“, ale zároveň si udržují úroveň, na které se dá přehledně sdělit příběh. Hodně pomáhá i fakt, že skřehot Míry Horejska je srozumitelný, a tak trochu dává vzpomenout na doby, kdy Big Boss vychrchlával děsivé historky ze Zjevení. Ne snad kvalitou (Míra se přeci jen nemůže pochlubit tak vychřičnou silou a jiskrností hlasu), ale důrazem na frázování určitě. Sám „Velký“ se na albu objeví s patřičně teatrálním partem ve skladbě Kletba krále, ale jeho monumentální pění je do skladby naroubováno dost násilně a chybí mu pevná melodická linka… Ačkoli, své kouzlo tenhle „volný styl“ má.
Hudební doprovod pak tepe v rytmu old school blacku se silnou příměsí thrash metalového riffování, přičemž jako nutné a velmi důležité koření je třeba zmínit i občasné mezihry melodických sól, které osvěžují a nabourávají stereotyp. Co nového čekáte od takto definované hudby? Pokud nic, pak očekáváte přesně to, co se vám na albu dostane. ASGARD jsou kvalitní hudebníci, doplňují se kvalitními hosty a skládají kvalitní skladby. Album má to štěstí, že se může pochlubit dobrým zvukem a únosnou stopáží – katarze přijde přesně tehdy, kdy má, tedy ve chvíli, kdy už pomalu začínám ztrácet pozornost.
Být o nějaký ten pátek méně, byl bych bez sebe nadšením a žvatlal cosi o dalším kalibru ráže ROOT na scéně, ale bohužel píšeme rok 2003, vývoj se nezastavil, a tak se Kletba krále Stacha může mnohým zdát jako anachronismus. Závěr je jednoduchý: pokud máte starou školu ala Zjevení rádi a stýská se vám po ní, přičtěte si minimálně dva body, neboť pro vás píšu o velmi dobrém albu. Pokud vás návraty do téže řeky iritují, nechte ASGARD ASGARDem. Já si Kletbu rád čas od času poslechnu… Jako nostalgickou vzpomínku, nic víc, nic míň.

Joj, tak tu po Chateau máme zase jedno retro - a opět z Brna, jen s tím rozdílem, že Asgard jsou férovou kapelou, nikoli projektem. Tihleti neznabožci (?) za sebou mají pekelnou historii, protože síra jim v kopytech zažraná, vyčpívá určitě již od nějakého 94tého roku, ale nebudu omílat data, protože by to měla být recka, a tak se vrátím k desce.
Ta má docela povedený zvuk (až na kopák), a tak jejich melodický kytarový old-schoolově laděný black po všech stránkách vyniká. On to ale až úplně tak black není. Hudba celkově sice jde v tomto směru, ale je notně inspirována slavnější érou kapel jako Mercyful Fate či King Diamond. Zkuste tedy aplikovat přemýšlení těchto kapel do žánru, jenž jsem nastínil o něco výše a přichuťte tvorbou Root všech dob. Muzika je vystavěna vcelku šikovně s pěknými sóly (poděkujme hostujícímu bývalému členovi Aleši Jedonkovi, jenž si zaklapal i na černobílé prkénko), a přestože se samozřejmě nejedná o nic převratného ani v rámci žánru, není možné, aby fans Kletba krále Stacha zklamala. A jak uvádí Marigold, o další zpestření se starají hosté, kterými ještě byli Big Boss, Alice a Khaablus (Solfernus, ex-Inner Fear), jen s tím rozdílem, že mi v Kletbě krále BigBa sedí, proto snad dávám i maliličko více.
Na cd je navíc ještě bonus v podobě stařičkého dema Čachtická paní hraběnka Bathory, kde si můžete prověřit, čím kapela od té doby prošla a jak se její tvář změnila. Nepřehlédnutelná je – logicky - sehranost kapely, její výkon, přesvědčivost a zvuk, a pak výrazné zmelodičtění. Asgard však také nelze upřít čistý postoj bez přetvářky a upřímný záměr dělat svobodnou muziku, a to se také cení!

16 / 61:19

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Asgard