Autor: 90 Uživatelé: 72 Tvé hodnocení: hodnoť
Belus

BURZUM - Belus

Druhý syn Odinův zove se Baldur a nelze o něm mluvit jinak než v dobrém. Je výjimečný a všichni naň pějí chválu, je překrásný na pohled a tak jasný, že září mocným světlem. Jistá rostlinka je tak bílá, že dostala název podle Baldurova obočí (Baldrs brár). Ze všech bylin je ta nejbělejší a podle ní můžete posoudit Baldurovu poctivost ducha i těla. Je nejmoudřejší z Ásů, nejlaskavější a nikdy nelže, nikdo se tudíž neodváží zpochybňovat jeho slova. Pobývá v místě zvaném Breidablik v Ásgardu, kde nesmí být nic nečistého.

Zhruba takto nějak líčí Baldura mytologická Mladší Edda, což je soubor islandských skaldských písní ze 13. století sepsaný Snorrim Sturlusonem. V pohanských legendách jiných národů najdeme podle Varga Vikernese množství dalších inkarnací bílého boha, často považovaného i za boha světla a slunce – Apolón, Bělbog, Belenus či Belus.

A Belus je i název alba, které Varg Vikernes prezentuje zástupům svých fans po mnohaletém nuceném pobytu v chládku. Ať už je váš pohled na tohoto Nora jakýkoliv, nelze zastřít skutečnost, že se jedná zřejmě o jednu z nejdůležitějších postav black metalu, postavu, která spoluvytvořila mýtus a hraje v něm jednu z ústředních rolí. Jinými slovy, historie black metalu by bez Varga nebyla tím, čím je, a black metal by nebyl tím, čím je. Když k tomu připočteme geniální hudbu Burzum, která potvrzuje, že hranice mezi šílenstvím a genialitou bývá často velice prolínavá, tak pochopíme, proč se k Burzum klaní tolik uctívačů.

Za sebe musím napsat, že jsem jako obvykle neměl z oznámeného comebacku této legendy moc dobrý pocit. Trochu mne uklidnily až Vargovy značně negativní názory na současnou scénu, které prezentoval např. na webu Burzum.org. Co jinému mohlo připadat jako blábolení maniaka, já bral jako důkaz, že Varg neztratil nic ze svého ostří, což je věc, bez které upřímné blackové album těžko vytvoříte. Rovněž jsem si říkal, že pokud existuje někdo, kdo je schopen nahrát návratovou desku, která by nebyla pouze směšnou karikaturou těch předešlých, tak jedině on. A po několika posleších jsem dospěl k názoru, že se mu to skutečně povedlo.

Na druhou stranu je ovšem nutné zmínit, že měl situaci oproti jiným do jisté míry ulehčenou, a to ze dvou důvodů. Jednak se rozhodl na Belus zařadit i překopávky starých skladeb, které léta vstřebávaly auru hniloby založené někde v šupleti. Třeba píseň Belus' Død známe z dřívějška jako Dauði Baldrs (název je koneckonců totožný), dále se zde podle vyjádření autora objevuje i věcička z teenagerovského projektu Uruk-Hai – skladba Sverddans – a i několik dalších starších riffů. Je to jedině logické, bereme-li v potaz, jak rychle po Vargově propuštění z basy se Belus urodilo. Druhý důvod je ten, že byl de facto nucen navázat tam, kde skončil, jelikož ve vězení neměl moc možností k poslechu nových nahrávek, a tak jimi nemohl být, byť jen podvědomě, ovlivněn. Inu, všechno zlé je pro něco dobré.

Nejspíš i proto mi nové album zní jako o trochu lépe nazvučené Filosofem, což je jen a jen dobře, protože pro navození správné atmosféry, což byl pro Burzum vždy klíčový prvek, je nutný specifický zvuk. Těžko říct, zda-li se nahrávalo skutečně v Grieghallenu, sem tam se objeví náznak domácí výbavy, ale poslouchám zatím jen asfaltovou verzi. Pro příznivce čistě ambientní tvorby bude asi mírným zklamáním, že Belus je metalově laděná deska, ačkoliv stejně jako na Hvis Lyset Tar Oss nebo Filosofem i zde najdeme kytarové pasáže, které by se s klidným svědomím daly označit za ambient (především riff v poslední skladbě Belus' Tilbakekomst). Krom produkce se na feelingu do značné míry vždy podílela i Vargova vyšinutá vokální představení, která se zde žel nekonají. Místo nich se dočkáme relativně konzervativního skřehotu a v některých skladbách i recitace (např. v Kaimadalthas' Nedstigning), jež se mi pro změnu ale moc zamlouvají.

Co se týče textové stránky alba Belus, tak tu jsem už lehce poodhalil v úvodním odstavci této recenze, jedná se o legendu o Baldurovi popisující jeho smrt, která vedla k Ragnaroku, a následně i jeho návrat na nově vytvořenou zemi. Do jisté míry jde tedy o koncepční album.

Milovníkům starých časů a skutečného blackového soundu se do rukou prostřednictvím Belus dostalo dílo, které, třebaže neobstojí při srovnání s Hvis Lyset Tar Oss a Filosofem (ve srovnání s těmi neobstojí nic), by jim mělo vydržet v přehrávačích velmi dlouho - stačí překonat první poslechy, než se naladí na správnou vlnu. Ostatní… budou mlít o politice, Umbro teplákovce a podobných věcech.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

Tvé hodnocení:

Tagy:

Burzum