Autor: 80 Uživatelé: - Tvé hodnocení: hodnoť
War Moans

MUTOID MAN - War Moans

Je neuvěřitelné, co tahle kapela ve třech dokáže. Nejenže znějí mezi podobnými originálně, ale dát dohromady klasičtější metal s refrény a vyvarovat se klišé, nevídané.

Mutoid ManRetro táhne. Odrbaná džínska, licousy, hříva, na nose zrcadlovky, zbývá jen ta blondýna na harleyi… Komu tohle všechno nepřipomene metalové videoklipy z 80. let. Vzpomínáte? Ale ne, píše se rok 2018 a klasické metalové žánry se už dobrých pár let znovu ohřívají na výsluní zájmu. Většinou ale jde o kapely kvalitně recyklující třicet let staré osvědčené postupy. Tedy, nic proti nim, proč si ale nepustit autentičtější originál…

Na první pohled se zdá, že se Mutoid Man vezou na této vlně. Trio ovšem klame tělem, kapelu založenou před šesti lety netvoří žádní nováčci. Její mozkem je kytarista a zpěvák Stephen Brodsky z Cave In, rytmistrem letitý bubeník Converge Ben Koller a „tvrdičem“ baskytarista Nick Cageao. Za svou krátkou existenci stihli vydat už dvě desky a jedno EP. Nutno dodat, že všechny stojí za to. Mutoid Man totiž k tradičním kovovým žánrům přistupují svojsky a spíš než ortodoxní dodržování jejich postupů nabízejí vlastní pohled, jsou hraví a docela i nepředvídatelní.

War Moans začíná svižnější Melt Your Mind. Nepřipraveného posluchače tenhle otvírák může zmást a donutit ho nahrávku stopnout hned v jejím úvodu. Jde v podstatě o punkovou věc v duchu takových Offspring s cukrkandlovými popěvky. Následující Bone Chain začíná rock’n’rollovým riffem, samotná sloka už je ale hutnější a člověk znalejší předchozí tvorby všech zúčastněných si nemůže nevzpomenout na Cave In, jen v rychlejší verzi s razantnějším odpichem. Třetí v pořadí přitvrzuje, Micro Aggression startuje thrashovým kvapíkovým riffem, který trio opět prokládá hutným rock’n’rollem (nebo hard rockem, chcete-li). Hlavní výhodou je, že jednotlivé nápady skupina nerozmělňuje častým opakováním, skladbám nechybí živelnost, tah na bránu a pořád se v nich něco děje. První tři písně mají lehce přes dvě minuty, až čtvrtá v pořadí značí zpomalení. Kiss of Death, to je mix stonerové hutnosti a kytarové chytrosti á la Dimebag Darrell.

Mutoid Man

Kdo by u Mutoid Man čekal klasickou speed/thrashovou vokální pivní halekačku, bude zklamán. Nekoná se ani žádný jedovatý štěkot á la Mille Petrozza. Pro někoho bude projev Brodskyho až příliš alternativní, nejde o žádný metalový chraplák, Stephen se na druhou stranou dokáže vyhnout kastrátním výškám heavymetalových pěvců upnutých do řádně těsných kožených kalhot. Faktem však zůstává, že Brodsky je fantastický zpěvák. Jeho zastřený melodický zpěv dává tu a tam vzpomenout na jeho rodné melancholiky Cave In (tahle jeho tvář se nejvíc projeví v závěrečném pomalém dojáku Bandages), nicméně v soukolí těžkotonážní zboosterované basy, kytarové thrashové řezničiny, postHC běsnění a skřípání a nakonec i pod palbou Kollerových bicích se jeho vokál tyčí nad nástroji jako věž a celou mašinu Mutoid Man táhne kupředu. Je dost neuvěřitelné, co tahle kapela ve třech lidech dokáže, a ještě neuvěřitelnější, že na koncertě všechno z nahrávky dokáže přenést na pódium.

Mutoid Man

Co se žánrového vymezení týče, je to s Mutoid Man složité. I když si berou něco málo od spousty žánrů, jako celek zní kompaktně. Těch vlivů by na War Moan posluchač našel celou řadu, tak jen v kostce. Člověk si nemůže nevzpomenout na chytlavost starších Anthrax (ovšem písně Mutoid Man mají dvakrát až třikrát kratší stopáž) nebo na progresivní kytarové linky Mastodon (nicméně i ti se už pěknou řádku let brouzdají ve vodách mainstreamu). Lze si vybavit i nasranost, špínu a litry potu starých Converge (jejich současná tvorba je podstatně vyměklejší) a zasněnost už zmíněných Cave In. Dalších příkladů k lepší ilustraci by se určitě našla celá řada, podstatnější ale je, že Mutoid Man jako celek znějí mezi tlupou podobných skupin originálně, což je v dnešní době docela rarita.

Kapela se s tím moc nepáře, War Moans čítá dvanáct skladeb, celá deska má 38 minut, které utečou jako voda. Zpočátku jsem se bál, že se mi deska vzhledem ke své chytlavosti rychle oposlouchá, ale ani po druhém měsíci poměrně intenzivního poslechu se tak dosud nestalo. Když k tomu přičtu parádní produkci Kurta Ballou, i to sehrálo roli ve finálním hodnocení. Mutoid Man dokazují, že je stále možné dát dohromady metal klasičtějšího střihu s melodickým zpěvem, chytlavými refrény a vyvarovat se klišé, kterých je metalová scéna plná.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.