Mám velkou radost, že mohu na stránkách MJC představit trio z dalekého amerického severovýchodu, 31 Knots. Existují již deset let, během tohoto času neustále vydávají desky a... pořád přetvořují svou dosavadní hudbu, neustále se vyvíjejí. Každé album od jejich počátků představuje snahu vymanit se z poměrně úzkých mantinelů indie rocku. Objevují se ruchy, šumy, echa, elektronické detonace, ale také piano a jiné instrumenty. Nástroje začínají znít distinktivně, s každou další deskou (ať již je to EP nebo velká placka) se svým přístupem odlišují od podobně znějícího pelotonu.
Od prvního zářezu Climax/Anti-Climax ušla kapela velký kus cesty. TutoJak nejstručněji charakterizovat hudbu 31 Knots? Důmyslné rockové písničkářství. Dokonce jsem se dočetl o „art rocku pro masy“.cestu si sami prošlapali, ubylo kytarové orgie, kouskovanost a neprostupnost jejích linek nahradila střídmost a 31 Knots objevili pro svůj hudební projev ideální formu – posmutnělou písničku. Každá skladba je výrazným originálem, těžící ze specifického rejstříku zvuků (od akustických přes elektronické). To je jejich největší devíza – vzít hudební motiv, riff, nápad, melodii – a dát jí příslušný zvukový kabátec, jenž jí padne jako ulitý. Žádná skladba tak nesplývá s jinou. A přitom jak se to zdá být jednoduché – to si řekne každý třeba při poslechu takové Coward with Claws z alba The Curse of the Longest Day (EP, 2004); základem je takřka odrhačková vybrnkávačka na níž se nabalují ruchy á la Aphex Twin, tísnivé samply z díly Portishead, celé zakončené folkovou akustikou.
31 Knots jsou ideálními představiteli i pro ty, kteří se tomuto žánru doposud vyhýbali. Poslední počin The Days and Nights of Everything Anywhere je mísením tradice americké písničky, elektroniky, britského art rocku sedmé

dekády, punkové živelnosti, radioheadské melancholie (poslední úžasná Walk with Caution); je na místě připomenout stylizované teatrální koncerty. Nelze se nepřipojit k ostatním a jejich srovnáváním s přístupem všeobecně známých Dresden Dolls.
Při pohledu na obal a název desky samotné posluchač zpozoruje zjevný koncept: svět a jeho globální propojenost, respektive informační přehlcenost v bezdrátovém věku. Nicméně textová složka značí taktéž nejednoznačnost existence v současném světě. „I'm assassin of the reason you want to exist. I'm assassin of the logic you would like to resist. (...) And we run and we run and we multiply. Faster, faster, must run faster.“ (Hit List Shakes) Joe Haege vidí cestu ven z instantnosti společnosti v opětovném smyslovém prožívání a detailech, které nás všechny obklopují. Ne, nemá to daleko k Thomu Yorkovi.
Ale no tak, prozatím poslední deska 31 Knots je pestrou kolekcí všech druhů písniček. Beauty jako otvírák, cože? Srážka cirkusového šapitó s ušmudlanou kytarou a kabaretním odérem. Jen si představit všechny tři v silonkách, oblečeni do svůdných gest. Hned následující Sanctify, to jsme zase o pár dekád zpět, uhrančivá psychedelie á la Pink Floyd ještě se Sydem Barrettem. A jedeme dál. Savage Boutique, toť velkoměstská přehlídka

bubínků, píšťalky, trumpety a nebezpečně chytlavé akustické melodie; Man Become Me – asi největší hit alba, škoda jen toho fotbalového pokřiku v samotném závěru. Má cenu pokračovat? Raději už končím...
...tato deska je totiž až po poslední Walk with Caution neuvěřitelně soudržná a kvůli své vynalézavé nápaditosti je po celých 40 minut příjemným společníkem. Není to však povrchní zábava; udělat písničku, která neomrzí ani po padesáti posleších, tomu říkám kumšt.

P.S.: Další pomyslnou úrovní 31 Knots jsou jejich dramatická, až téměř kabaretní vystoupení. Ale to už je jiná kapitola. V září 2008 by tu měla být nová deska nesoucí jméno Worried Well.