Ador Dorath se po čtyřech letech ozývají s další, již třetí, deskou. Od roku 2007 kapela pracuje s novým ženským hlasem, kdy kvůli zdravotním problémům odešla Lenka Machová a vystřídala ji Anna Neuwirthová. Její operní hlasové variace se však příliš neliší od předchůdkyně a na první poslech je tato změna prakticky nezaznamenatelná. Dodržen je i tradičně vysoký standard balení CD – tentokrát braillovým písmem vyvedený přebal skrývá rozkládací plachtu z jedné strany potaženou alufólií (dost dobře se trhá) s přetiskem textů, z druhé pak temně laděné foto kapely. Tolik několik málo nezbytných formalit na úvod a nyní již pojďme dovnitř ke krvavě rudé čokoládičce s 11-ti typickými Ador Dorath skladbami.
A když píšu „typickými“, mám na mysli především to, že Ador Dorath už po pár

prvních tónech poznáte. Jak podle zvuku, který se jim opět podařilo stvořit v jablunkovském GM studiu a výsledný kabátek obléct v polském (Gliwice) HH studiu, tak i podle skladatelského rukopisu. Ano, o Ador Dorath lze definitivně prohlásit, že mají svůj vlastní rukopis – střídání zběsilých blackmetalových šleh, atmosférických ploch, epických vyhrávek a valivého death metalu je vyplňováno (především) Iwoshovým řevem a operním vokálem Anny a občas se výrazněji ozve i nezbytné violoncello. Bestiari je svým způsobem pokračování Symbols, ubylo však hitovosti a daleko více se do popředí dere black metal. Největší podobu s druhým albem lze shledávat v melodičtějších, přesto hodně rychlých, skladbách jako She's in My Veins, Moments of Evolution, Attitude Gyroscope, As Free Act and Deed, Egoistic Empathy, Only the Man Has the World (…and is Inside the World), ale především „wishmasterovce“ Race for Life (obě mimochodem právě s výborným cellem). S Nightwish mají Ador vlastně společného ještě něco – tvůrčí mozek za klávesami. Martin Roženek stojí autorsky za každou skladbou, v několika

případech doplněn o Kamila Pfeffera. A jsme u podstaty věci, proč jsou Ador tak jasně identifikovatelní. Připočte-li se takřka výhradní textová spoluúčast Iwoshe, máme tu základní vzorec, ze kterého se rodí skladby. Ačkoliv Bestiari obsahuje 11 výborných skladeb, jaksi nenabízí nic navíc, co by jej výrazně odlišilo od předchůdců. Naopak, v Attitude Gyroscope dokonce Ador připomínají už i sami sebe!
Přesto bych nerad, aby recenze vyzněla přehnaně negativně. Kdo očekává, že se mu dostane chytlavého mixu extrémního metalu s klávesami, zvířecím growlingem a éterickými vokály, bude plesat, příznivci změn nálad i temp pak i chrochtat blahy. Komu se Ador líbili již dříve, nebude zklamán, komu se nelíbili, nebude nadšen ani tentokrát. Na závěr je tradičně zařazena skladba, která trochu vybočuje z koncepční linie Ador – podobně, jako na Symbols se nacházela vyklidněná Island, zde tuto roli plní soundtracková Postscriptum.
Ono se to může zdát trochu jako protimluv, ale ačkoliv Ador natočili nadprůměrnou desku, vlastně jen potvrdili očekávání a tím zklamali. Bestiari je profesionální deskou vyzrálé kapely, která však určitě má na víc než stále různě přehazovat a přitom opakovat již několikrát slyšené (při čtvrté desce by to již asi začalo nudit). A prostor k větším

experimentům by určitě byl, koneckonců v rámci jednotlivých skladeb jsou právě tyto jednotlivosti příjemným zpestřením a zdravou progresí.