Áno, áno.. a jsem tu zpět. Předpokládám, čte-li někdo ty moje cancy, zajisté pochopil, že bordeliózní (v pravém smyslu slova) styl muziky mě zrovna nebere, takže většina grindových, punkových, crustových atd. kapel má u mne smůlu. Ahumado Granujo jsou ovšem příkladem, kdy rovnice se na uvedené nerovná.
Znáte-li tedy můj názor na jejich debutový digitální nosič, chápete, že tuto kapelu mám opravdu rád. Ačkoli se Splatter-Tekk nesl ve stejných žánrových kolejích jako ‘Chemka‘, je jinčí. Zatímco svobodomyslný S-T s sebou nesl neuvěřitelný energický náboj (v jednoduchosti je síla), ohromný – nejen - hudební humor a nadsázku, novinka nabrala vážnosti (?), rozhodně zmuzikálněla. Nic z aspektů S-T sice neztratila, ale již nemohu jen tak psát o jitrničkách a Krkovičkovi, protože AG fakt ve svém ranku vyzráli v kapelu ‘velkého‘ formátu a formou Chemo-holokaustu předložili hudební dílo, ne jen ‘bordel‘.
Jasně, stále je to o tom punk/crustovém ‘tupa – tupa‘, grindcorových běsnících tempech a přehršli grrc, chhrrrocchht, krůůů, áááárrggh… prostě mručící lábuž (o vo_kanály se tu starají hnedle 4 peoplové – 3 AGeři a Vlakin, který nahrál i bas_rotor), anebo taky „Čau!“ Z hudební stránky pak Ahumáďáci udělali z grind coru hudební poslouchatelné dílo s nadupaným zvukem, které se může pod skin krásně dostat třeba deathmetalistům - ale nejen jim, protože muzika celá dostala na neurotickém odéru (Gorguts rozplizliny), občasných sekačkách (Meshuggah ve Vajglatuře) a v rámci stylu samozřejmě progresi – a nemám na mysli elektro předěly/intra (geniální „Hahááá, já jsem se radšï pojistil, já mám totiž brka dvě!!!“ nebo „Hey, Pete…“ rules), kterými je Chemical Holocaust protknut vesměs z poloviny. Řekl bych, že touto deskou AG některé staré může ztratit (už to není jen taková prdel), nové však získat - k této variantě se však kloním více.
A co chytrého na konec? Milovníci CBT, Regurgitate nebo třeba Gut po CD rozhodně mákněte, ostatní pak minimálně poslechněte, protože s tak těžkým zvukem kytar (sedmičky, sedmičky!) jste ‘tupa’ vybízející k pogu ještě neslyšeli! Nestačilo? Pak jen stačí říct, že coby bonus závěrem jsou na cédu dva tekkno traky, CD-Rom stopa (RouRos tajemnos postavos ;o)) a krom kulaté klasiky je pro rychlíky ještě připravena netradičně vyhlížející šestiúhelníková digitální verze… Upřímně, jedno z nejlepších GC album, které jsem kdy slyšel.
i_p.s: Zapomeňte na Satan Banán, je tu Sandokal…

20 / 46:55