Když jsem si četl o projektu Albionic Hermeticism, narazil jsem na následující pasáž, která mě od srdce rozesmála: Albionic Hermeticism je členem Árijského hermetického řádu (The Aryan Hermetic Order), blackmetalového kruhu v Anglii. Osoba za ním stojící prohlásila, že je zřetelný rozdíl mezi jeho ideologií a národním socialismem a že tedy Albionic Hermeticism rozhodně nejsou NSBM.

Takže samozřejmě při otevření artworků na vás hned spiklenecky mrkají různě zakuklené svastiky a černá slunce, dočkáte se neironického citování pozdního Varga, odkazů na hyperborejce, Atlantidu… no prostě nácek, který za to ale nechce nést následky.

O ideologii ať si každý udělá obrázek sám, já se nad představou árijských rusovlasých starověkých Egypťanů docela dobře bavím. Podíváme se ale spíš na muziku.

Nejspíš byste čekali, že jednočlenný raw projekt bude cosi zachuchlaného v bordeliózním zvuku, hoblík, tremolo, špatně naklikané rádoby blasty a tak dále a tak podobně. A u první desky Albionic Hermeticism Ancient Hermetic Purity, kterou vydal Signal Rex, byste se nemýlili. Její nástupce, druhá deska, kterou vám dnes chci představit, Ytenic Blód z loňska, je ale přece jen něco trochu jiného.

Nechce se mi věřit vyjádření z rozhovoru, že by borec nahrával tohle album v pokojíku vždycky po práci mezi čtvrtou a sedmou odpoledne. Pokud je to pravda, je to velký machr a talent. Hudba na Ytenic Blód je totiž zajímavá a originální, vzdává se zastřeného zvuku a je odvážně čistě nazvučená. Samozřejmě, King Crimson to nejsou, ale na poměry žánru je to učesané a naprosto srozumitelné, žádný alibismus, kdy v rychtě se lecco ztratí.

Jde o rituálnější polohu black metalu, nálada samozřejmě hraje prim, vykresluje ji kytara s mnoha riffy a sóly, klávesy v několika polohách nejsou vyloženě vůdčí, ale taky to není jen to typické blackmetalové přicmrndávání. Instrumentálně představuje Ytenic Blód velmi dobrý standard až nadprůměr a s výjimkou Auld Ridge, která mi přijde slabá a do počtu, stojí každá písnička na silném motivu a několika vedlejších. Jen ty bicí jsou velice přímočaré. Ale to je dáno tím, že si asi neumím představit rituál, kdy by si mystičtí pasírci v kápích vyklepávali patnáctinový rytmy.

Celkem vzato je Albionic Hermeticism model prosinec 2019 příjemným překvapením a deskou, která asi nevydrží bavit neomezeně dlouho, nepostaví se do čela nové vlny black metalu, ale mezi pokojíčkovými projekty jde o výrazný nadprůměr. Ostatně letos stihl vydat už split s Decoherence, což taky svědčí o tom, že tohle není žádné chrčení z kanálu.