Tak po delší odmlce hurá zpět na procházku malebnou českou krajinu, konkrétně do útulného hájemství Alienation Mental. Pravda, vlak má z důvodu výluky menší zpoždění, ale počin je to přezajímavý, a i přesto, že už si s ním každý české scény znalý metla stihl propláchnout mozkovnu, si nějaký ten stručný popisek zaslouží. Navíc je to pro mě i svým způsobem premiéra, páč dosud se mi do rukou dostávaly spíše promo slečny na první pohled nepříliš přitažlivé, což se ovšem o této atraktivní černovlásce říci nedá…

A začíná se jak jinak než pěkně od podlahy, fade in strojový riff, od takového potichlého ruchání k řádné sbíječce, od které už si zbylý hrací čas s výjimkou posledního opusu neodpočinete. Po čase se připojí ještě chorobné bublání horského potůčku, už s plynem sešláplým až k podlaze. Nemilosrdně přesně nasypané bicí, nad tím všelijak rozsekané džn džn (pokud máte rádi soft-drinky, tak radši jděte rovnou o dům dál, tady se rozlejvá tak leda lihem čpící absinth, ne vážně, na melodie zapomeňte rovnou) v podání kytary doplňované basou a ještě nad tím vším se vznášející klasicky nízko položený growling. Rytmicky se to celé pěkně obměňuje a variuje, dostane se jak na téměř až shugga zasekávačky, tak i na přímočaré „hitovější“ skoro až nu-postupy a celé se to prodává v strojově odlidštěném deathgrindovém přebalu, samozřejmě i s dárečkem v podobě skvělých instrumentálních výkonů (hlavně ty bicí, prosím?). A tak to celé hezky odsýpá a odsype, ale to bych nebyl já, abych nenašel nějaké ale. A tentokrát to bude dokonce velké ALE:

Celá deska totiž působí dosti odtažitě, nezúčastněně, místy dokonce až sterilně a mírně rozvlekle. Zvuk bohužel albu nedodává potřebnou šťávu a schází odpich, a tak materiál, který naživo bouřlivě tupe a mlátí, z cd vyznívá poněkud mdle. Díky tomu i velice zajímavé nápady (kterých na desce není málo) ve sterilním prostředí poněkud zešednou a zobyčejní, z exkluzivního havanského rumu se naoko stane tuzemák, což výsledný dojem samozřejmě sráží dolů.

Když to všechno sečtu, odečtu a podtrhnu, stejně mi z toho vychází na české poměry moc pěkná deska, a to ani nezmiňuju vynikající brutálně živě-živelné podání, které odtažitost desky pohřbívá daleko hlouběji než potřebných šest stop pod zem a materiál Psychopathicolorspectrum tak pozvedá nejméně o třídu výše, koncert nemůžu než doporučit, určitě jedna z nejlepších show brutálního řemesla made in Czech Republic…