Krom hudby samotné je z mého publicistického hlediska na All Pigs Must Die zajímavý též fakt, že zde na vedlejší úvazek bubnuje Ben Koller z Converge. A jedním dechem dodávám, že ti, co mají rádi jeho dravý, intenzivní styl charakteristický pro jeho domovskou formaci, nebudou zklamáni ani v tomto případě. Ovšem na rozdíl od alternativně hardcore-punkových „Konví“ jsou „Prasata“ na své novince nasměrováni mnohem více do metalu. Konkrétně do oblasti zvané thrash. Přesněji tvrdý, rychlý model á la Slayer, který má ovšem ale navíc (dnes stále častěji se objevující) temnou „blackened-sludge“ fazónu. Prostě, nářez, hukot, tvrďárna, mazec, žádný sraní.

Důvod, proč se však touto partou zabírat, je ten, že All Pigs Must Die nejsou, jak se zdá, jen o tom nářezu. Respektive jakožto zkušení muzikanti umí ten výplach zahrát kvalitně a výsledek tak není až zas tolik primitivní a předvídatelná tupota, jak by se zkraje mohlo zdát. Album sice startuje zostra a úvodní Chaos Arise, Silencer, Primitive Fear jsou crust-thrash-core hřeby par excellence, ovšem zanedlouho se začnou objevovat (kupříkladu v Bloodlines nebo Off Suffering) i ve středním tempu hrané, „rozervané“ sludge pasáže a sóla, které mění náladu alba na přemýšlivější, propracovanější. Nutno ale dodat, že i v pomalejším tempu neztrácí kapela údernost a nehraje si na nic, co není.

Po spíše volnějším středu alba za to ovšem kapela v druhé polovině opět vezme a opět se z ní stane nezkrotná, ničící šelma. Následují totiž s animální zuřivostí zahrané dvouminutové výplachy, které svoji intenzitou překonávají lecjakou nářezovou veličinu, přičemž třeba Sacred Nothing či Faith Eater zní jako něco, co se Slayerům nevešlo na Undisputed Attitude. „Pigs“ mají hotovo zhruba po půl hoďce, a sice když opět o něco členitější kus Articles of Human Weakness album (tak akorát včas) uzavře. Krátká stopáž je totiž výhodou. Vše potřebné bylo sděleno a nemá smysl nastavovat. Deska tak skončí dřív, než začne nudit a i díky tomu lze mluvit o nadmíru povedené záležitosti.

Album je z podstatné části hardcore punk, ovšem přes všechnu jeho hardcore dravost mu dominují metalové riffy. Kytara se ale nežene do nijak extra složitých kompozic, jako spíše poctivě drhne maximálně úderné postupy. To ale nakonec platí pro celou kapelu. Bicí nahrávku nemilosrdně tlačí bez ustání vpřed a silný, syrový vokál nasazuje celému jejímu snažení tu správně drsnou tvář. Zkrátka vše zapadá na své místo. Surovost se na albu střetává s poctivým muzikantstvím a díky tomu deska baví. Navíc disponuje suprovou dřevorubeckou produkcí made in Kurt Ballou (kdo zná jeho práce, ví, o co jde), která v tomto případě k hudbě mimořádně sedne.

Nothing Violates This Nature je teprve druhé regulérní album spolku, zní ovšem velmi přesvědčivě a sebejistě. Kapela sympaticky neřeší, netápe, ani se nepouští do neprobádaných končin a směřuje přímo k cíli. Stejně jako dobře mířená pěst. A tento přístup jí nadmíru dobře funguje. Nakonec ale v All Pigs Must Die nefigurují žádní zelenáči. Krom Bena Kollera totiž i ostatní mají už něco za sebou, kupříkladu Kevin Baker patnáct let v The Hope Conspiracy a Adam Wentworth a Matt Woods fungují již delší dobu ve stoner doomových Bloodhorse.

Po spíše rozpačité prvotině God is War je dvojka Nothing Violates This Nature povedené dílo, které řadí tento zpočátku zřejmě nepříliš vážně míněný projekt do popředí žánru, který ztělesňují partičky Trap Them nebo Gaza. Zkrátka drsná, přesto ale velmi solidní záležitost, která dle mého nebude mít o fanoušky nouzi a do budoucna by se klidně mohla stát i kultovní.