Deathspell Omega + portaloidní nálada = Amnutseba. A možná by se dalo skončit. Lepší doporučení k poslechu tohohle nezdravého materiálu ti stejně asi neumím dát. Abych alespoň trochu rozvedl základní osu recenze, je možný psát něco o snímcích demo I a demo II, který měly stejně parádní atmosféru, ale produkčně to ještě nebylo tak úplně ono a i ty songy byly ještě tak nějak plus mínus příčetný.

Teprve Emanatism rozpoutal zběsilý vír na sebe nakladených disonantních až kakofonických kytar, podladěně bzučící basy, šílených vokálů, ploch a všelikých jiných uši týrajících hluků (Tabula, úchvatnost!). Na nějakou předvídatelnost v rámci struktury songů, nebo třeba i jen jejich částí zapomeň. Riff v poslední Tabula? Jasně, ale celej zabalenej do šílených vln zvukové hrůzy. Oproti techničtějším DsO worshipaz je tohle postavený daleko víc na celkovém uměleckém účinku a na náladách. K čemuž se dá přidat jedna malá výtka. Bylo mi jasné, že se mi Amnutseba bude líbit. Přesto trvalo docela dlouho, než jsem vstřebal střídání nálad a poloh, chceš-li, které Amnutseba podle mě zbytečně a samoúčelně zařazuje uprostřed alba (Dislumen).

Můžeme si říct, že kromě kapel, který jsem nahodil v první rovnici, se možná ještě spíš dá mluvit o podobnosti s Hwwauoch a samozřejmě hlavně připomene sonický subversivní ne-metalisty Wormlust/Skáphe a Gudveiki z Islandu. I Amnutseba svou hudbou otevírá brány do jiných dimenzí, odkud na mně lezou červí legie a obří solifugy chrlí žluč. Esteticky velí zapomenout na novoromantismus metalu a dát průchod temnému surrealismu.

Můžeme si ještě naklást nějaký adjektiva jako zlověstný, disonantní, nepříjemný, ale za horizont, vytyčenej první větičkou recenze, se stejně nedostávám, takže navrhuju to zkrátit. Amnutseba je prostě nutnost pro milovníky disonantního (black metalu?) zla.