Andy žije! Jen si tak jezdil po světě, nahrával, tvořil, nahrával a pak tu smyčku opakoval. Super, bylo totiž na čase něco vypotit, než dokola opakovat fráze o maximálním efortu a tak, z toho se opravdu nenažeru. Jednak, byla by škoda, aby Andyho nesporný tvůrčí talent zůstal někde založený v ošolichané přihrádce. A za druhé, progresivní scéna v The End Records je víceméně jistota svého druhu, takže?

Incomprehensible vznikalo průběžně od roku 2008, cca po vydání Embodiment (Sculptured), na kterém se Andy aktivně podílel. Už tehdy se vědělo, že Andy pracuje na novém materiálu a že pro něj kus materiálu už spatřil temno pásky (Hellhammerovy bicí). Nevědělo se ale, že konečnou podobu obstará lehce neuvěřitelných 15 hostů a osm různých zpěváků a celý evoluční proces zabere takovou dobu. Projekt neměl jméno, veškeré info bylo z ranku „pracuje se na tom“. Nadiskutovalo se toho dost, těšba a… Celá věc usla, stejně jako myšlenky na nové nahrávky ostatních Andyho kapel (Winds, Age of Silence).

No a letos jsme se slavnostně dočkali. Jméno projektu zůstalo u neotřelého ‘Andy Winter’ (co to znamená, je za tím snad skrytý význam? Nebo ilumináti? Samé otázky!!!), budiž. Nejedná se o úplný debut pod touhle hlavičkou, v roce 2005 vydal Andy EP Shades of Light Through Black and White, ale byla to blbost, nějaké břinkání na klavír. Že na Incomprehensible dělal kdekdo, to už jsem psal. Konkrétní list je někde k sehnání, za zmínku stojí tradiční účast Lazareho, dále pak vokálové příspěvky Heidi Ihsahnové, Paula Kuhra, Dana Swanö nebo Agnete z Madder Mortem, plus další více či méně očekávaní lidé.

Track-list pak poskakuje od mantinelu k mantinelu, víceméně v tom duchu, kde by jeden čekal Andyho Wintera. Tedy vezmeme poslední Winds, něco přidáme, zahrkáme s tím a tak nějak to zní. Pro někoho nesourodý a otravný pseudo-metalový prog, ostatní vidí devizy Winterovy tvorby hlavně v trvanlivosti poslechu, pečlivost a možnosti objevování skrytých zákoutí. Songy nemají nějaké drtivé plochy, zprvu nezaujmou, občas nepříjemně zatahají za uši, dalo by se říct klasika a asi nic nového pro všechny, kdo kdy z kolébky autora něco slyšeli. Při dosáhnutí ranku Trpělivost lvl10 odkryje Incomprehensible ty lepší karty, další a další malé střípky autorské snahy, plus album začne nepoměrně víc bavit, prostě všechno, na co jsme zvyklí z AoS nebo Winds.

Proti těm, bohužel a dalo se to tak trochu očekávat, Incomprehensible ztrácí v jednom aspektu – ve vyrovnanosti a celkovém impactu na posluchače. Veškerý respekt k tomu, jak se autor rve s podkladem individuálně na míru každému hlasu, nicméně ne vždy je výsledek tak zcela přesvědčivý. Agnete, a to jí mám tak rád, ztrácí v úvodním fláku své hlasové charisma, dvojka My Illusions Are My Own je vůbec taková nějaká divná, Swanö může znít líp, no ještě něco by se našlo. Na druhou stranu, Lazare v Through the Eyes of a Surrealist září v nejlepší formě a vystřeluje už tak dobrý song o pět pater výše. Heidi výborně a kytici růží pak získává The Transversal Conjecture s Paulem Kuhrem, který kalí vodu tak jak nejlépe to on umí a že to umí skvěle!

Takže krom několika trochu fádnějších songů a občas divného zvuku kytar bych to viděl na cca tu sedmičku, co? Má to čitelný rukopis, zajímavé externí příspěvky, má to koule na to být mnohem víc než vatou do dalších nových nahrávek, které se…

Ano! Chystají! Z dostupných materiálů se dá vyčíst, že jak Winds, tak Age of Silence plánují nová alba na 2014 (optimistická varianta), z nějakých těch keců okolo jsem taky vyvodil, že nový materiál chystají i Maddern Mortem a ani Heidi se Star of Ash patrně neusla na vavřínech. Takže, do zbraně!