Nejsem si zcela jist, jak jsem se k nim dostal, rozhodně to však nebylo pod vlivem drog; jsou jen v té hudbě, ne v mých žilách. Angst Skvadron jsou z Norska a hrají black metal. Klasika. Občas to riffově přechází k death metalu, nějaká stará kvalitka, nevím přesně jaká. Tolik k základům, hudba samotná zní podstatně jinak.

Je to zdrogované, je to divné, je to originální. Ano, a podobné (geniálním) Ved Buens Ende. Dovolím si tvrdit, že i avantgardní, na rozdíl od mnohých takto označovaných „symfo“ spolků.

Zatřetí, jde o střednětempý až pomalý „měkký“ black/death metal s výraznou basou a bicími (VBE) a silným atmosférickým klávesovým podbarvením. Místy se blackové riffy zcela vytrácí a přichází sedmdesátkový rock (na Myspace uvádí AS vlivy např. Yes, King Crimson, Jimmyho Hendrixe (sic!), The Doors). Zpěv se pohybuje od blackového (místy skoro VBE, Vicotnik) přes (VBE, Czral) melodický k jakémusi sípání, zpěváka navíc místy doplňuje zpěvačka a sbory. Za zmínku stojí prapodivné doplnění klasických nástrojů jakýmisi obskurními instrumenty. Jejich názvy vidím poprvé, případně jsem měl dojem, že dané nástroje dávno vyhynuly. A samozřejmě, živé piáno potěší, ať už v pozadí nebo samostatně (poslouchejte pořádně, skrývají se tam úžasné věci).

Proč tvrdím, že je Angst Skvadron originální a pořád přirovnávám k Ved Buens Ende? Rozdíl je v náladě, AS jsou divní prvoplánověji a naprosto jim chybí smutek a melancholie VBE i v samotném provedení. Rytmika zní místy velice zajímavě, nicméně do dokonalosti dvojice Skoll/Czral jí chybí několik tříd. Následníci podobní a jiní, stejně (jinak) jako (než) uspořádanější Code.

Asi největším hitem alba je hned úvodní Valium Holocaust, kvalitní pekelně znějící psycho, ve třetí Posttraumatic Stress Syndrom (této poruše údajně vděčíme za Angst Skvadron) vyniká klavír, jehož motiv přechází do rozplizlého blacku. Následuje oddych u Dolcontine Blues – brnkání typické pro „písně od táboráku“, pod tím cosi á la The Doors, parádní psychedelie. A tak dále, skvělé piáno v Rivtril Matja, a tak dále, divný black s divnými věcmi okolo…

Přes svou chytlavost je Sweet Poison vcelku trvanlivé album, přičemž pozdější poslechy vyžadují větší soustředění na pozadí, v němž se neustále něco děje; elektronické šumění, vrzání a bublání, klávesy, piáno. Norská metalová avantgarda ještě nevymřela.

Mimochodem, vedoucí persóna projektu T.B. hraje a skládá jako Trondr Nefas v (poněkud kolovrátkovitých) Urgehal a několika dalších true BM kapelách; zajímavé, vzhledem ke vcelku recesistickému vyznění mimozemských okupantů Angst Skvadron.