Orwellovští Animals As Leaders jsou velmi zajímavým hudebním souborem poskládaným okolo kytaristy zaniklých Reflux; směle je doporučuji také, i když ti z hlediska konceptu hudby byli o něčem jiném. Pravda ale i tak bude, když napíši, že Animals As Leaders by se bez zbytečného studu dali za pokračovatele Reflux pokládat. Nicméně je tu velký rozdíl, AAL jsou výhradně instrumentální kapela, což zrovna já kvituji s povděkem a oceňuji. A kapela, no… vlastně… Tosin Abasi vše nahrál, naprogramoval, jen s bicími mu pomohl Bulb (ano, Periphery); tyto „umělé“ bicí tak mohou být jedinou chybkou alba.

Jenže Abasi nic neponechal náhodě, nepodcenil jediný detail a předkládá nám materiál do posledního detailu promyšlený, neuvěřitelně rozvrstvený a místy i složitý. Ne, nejedná se zde o onanické zahřátí co největší části hmatníku, i když dost prostoru si ubírá, ani polyrytmickou revoluci. Na AAL je velmi citlivě kladen důraz na emoce a hudba je tak silně narativní, celkově hodně proměnlivá, ale neustále silně emotivní. Říkám vám, tady vám zpěv chybět nebude a neustálým objevováním nových a nových Abasiho zákrut se také nudit nebudete. Na celém albu totiž snad není místo, které by bylo prázdné a nebylo využité; docela by mne zajímalo, jak dlouho album Abasi komponoval. Po několika posleších zjistíte, že jeden nápad generuje druhý, kudrlinka k sobě poutá kudrlinku a nápady do sebe jednotlivě zapadají tak, že by bez sebe snad ani nemohly fungovat, protože ve svých celcích tvoří sourodé a neoddělitelné komplety. Toto se Abasimu moc povedlo. Album je opravdu neuvěřitelně provázané a drží při sobě jak parta cikánů, když jde do tuhého. Je tedy jasné, že Tosin jako kytarista klade důraz na svůj nástroj, ano, prim tu kytary hrají a nejednou zaznamenáte tři linky (perfektně vymíchané, viz třeba On Impulse), ale důležitou roli zde v tomto hudebním kaleidoskopu mají i synťáky/klávesové nástroje, které v kombinaci s kytarami malují téměř nekonečné palety obrazů a nálad, nápady i navzájem přebírají.

Co jsem ale nezmínil, základem hudby Animals As Leaders je moderní a frázovaný/sekaný metal (ano, styl dnes již označovaný za „djent“) propojený obrovským množstvím, i experimentálních, brnkaček (od klasiky, jazzu po exotiku a art rock) a tappovaných kytar se špetkami elektroniky. A i přesto, že je na albu dost odkazů někam (Meshuggah, Direwolf, King Crimson, Jarzombekovy fiškuntálie, Nocturnus?), hudba na něm zní originálně (uf, hrozné slovo), upřímně a přímo uklidňujícím dojmem. Takže pokud jste to ještě neudělali, pusťte si pro lustraci, o čem AAL jsou, na začátek Point to Point nebo odpalovák Tempting Time a šup na celé album. Nebudete zklamáni.