Mám dojem, že na některé věci není nikdy pozdě, a určitě to lze říci o představení jakékoliv desky od jakékoliv kapely z jakéhokoliv země jakékoliv planety… I když už

je to několikero měsíců nazpět, co vydali Animé svoji druhou sbírku příjemných písniček s názvem Cuts, tak to neznamená, že by snad upadla v MJCovu v zapomnění (asi větříček, či co), takže hrrr na ně (ni).
Věřím, že už samotné vydavatelství je jistou zárukou kvality, přeci jen mám tucha, že nikdy snad nepomohlo na svět jakémukoliv hudebnímu průseru. A Animé to v každém případě na svém druhém počinu výrazně potvrzují tuctem mínus tři pecek. Škoda, že se mi nepoštěstilo zaslechnout prvotinu Sky Above The Wires a získat tak v podstatě nějaké ty vypečené argumenty ke srovnávaní tvorby Animé, takže se musíte spokojit s roztřeseným názorem pouze na Cuts.
Hned je jasný, že tady máme co do činění s muzikanty, kteří nejsou žádná ořezávátka, tudíž je cítit, že ví, co dělají a proč, žádné přešlapování na místě a hledání té své cesty. Vyzrálost a definovaný cíl tvorby je důkazem, že kapela patří k tomu (nej)lepšímu v Česku na třetí planetě Sluneční soustavy. Když poslouchám všech devět písniček, které víceméně vyzařují podobný pocit melancholie a nálad smutných loučení, tak nelze v první řadě odbýt zpěv Jirky Kučerovského, má přesně tu barvu a naléhavost, která je snad podmínkou každého pořádného emo post grunge rockování. Být slečinkou, tak nevím, nevím. Na desce je znát cit pro kompozici, nemám vůbec dojem, že by něco přebývalo či chybělo, když už mám pocit, že se hraje příliš dlouho to samé, dočkám se změny. Jasně, a co refrény, základ to pořádných rockových pecek, opět spokojenost, i když bych řekl, že jsou takovým zvláštním způsobem nepodbízivé a na poprvé snad i těžko uchopitelné. Ona je vlastně taková celá deska, jakoby snad něco skrývala, a zda-li je to pravda, tak se musím přiznat, že se mi to tajemství nepodařilo odkrýt. Kdo nevěří, ať začne, ale je to tak, materiál na Cuts je velmi vyrovnaný, tudíž těžko vyzdvihovat jednu píseň nad druhou a je jedno, zda jsou Animé uvolněnější nebo více naléhající.
Takže, kdo zná, může tuto recku brát jako připomenutí desky, která by neměla, a

díky své kvalitě snad ani nemůže, zapadnout, a kdo nezná - poslechnu ukázky a šup, už píšu kuckám z Redblacku.

Animé na Bandzone