V dobách mých teenagerovských let, kdy jsem se teprve seznamoval s tvrdou muzikou a neměl k dispozici internet, jsem si při budování svého hudebního rozhledu musel vystačit především s různými časopisy nebo televizními pořady, kteréžto, pokud vezmeme v úvahu, že mnou preferovaná produkce je značně minoritní záležitost, nepřekypovaly velkým množstvím relevantních informací. Nelze se pak divit, že i já měl sklony podlehnout a ztotožňovat se s dojmy různých pisálků (jakým jsem teď i já), kteří často nedisponovali byť jen elementárními znalostmi zatuchlého pole black metalu.

Podobný fenomén lze spatřit i u dnešní mládeže, která se z velké části zaměřuje

hlavně na to, co ji udeří přímo do očí, a má pak sklony vstřebávat zažité mýty a fámy a následně je jako absolutní pravdu šířit dál do světa. Napadá mne třeba klasická mýlka, jak málo je amerických blackových projektů a že Američané vlastně ten black metal ani hrát neumí. Podobná věc svého času postihla i mne, což poukazuje na skutečnost, že i já byl kdysi snadno ovlivnitelný trouba a občasné mudrování v hospodě o tom, jak nejmladší generace posluchačů ví houby, není vždy úplně na místě. Abych byl konkrétnější, tak jsem podlehl mýtu o „diskutabilní německé scéně“, který se uchytil v jednom domácím hudebním periodiku, a přijal jej za svůj. Velká chyba, jak jsem po nějaké době zjistil. U našich západních sousedů je sice možné nalézt slušnou řádku uskupení, která, spoléhajíce hlavně na klávesový doplněk jejich hudebního řádění, opravdu za mnoho nestojí, nicméně hovořit o jakékoliv podprůměrnosti německých kapel ve srovnání s ostatními je naprostý nesmysl. Důkazem čehož budiž i (a konečně se dostáváme k jádru pudla) před třemi lety zformovaná grupa Ascension, jejíž kořeny musíme hledat právě v Německu.

With Burning Tongues, podotýkám, že přestože délka nahrávky přesahuje

45 minut, jde pouze o demo, je sice oficiálně prvním vydaným nosičem kapely, ale už při poslechu úvodní téměř dvanáctiminutové skladby je jasné, že muzikanti toho mají za sebou dost a dost. Abyste rozuměli, sestava totiž není známa a na internetu se lze dočíst pouze informace z druhé ruky, podle kterých by zde měli působit členové takových veličin jako Katharsis nebo Orlog. Kvalita by tomu odpovídala, With Burning Tongues je totiž naprosto skvělá záležitost.
Zpočátku, než se plně zorientujete, se tváří jako chiméra, jejíž obrysy se ztrácejí v mlze, jen abyste později zjistili, že jde vlastně o „obyčejný“ black metal. Nicméně zahraný s takovou lehkostí, grácií a nonšalantností, která se v tomto stylu v současnosti slyší opravdu málokdy. Když si odmyslíte klávesy, tak bych neměl problém použít přirovnání k legendární desce Anthems to the Welkin at Dusk norských Císařů, která se rovněž pyšní rychlým plynutím ani na chvíli nenudících kytarových motivů, přičemž muzika Ascension je tedy o něco pomalejší. Ne každému se poštěstí mít Tryma za škopkama. Nepřeslechnutelné jsou i vlivy původních Mayhem – hlavně kytarová práce dá nejednou vzpomenout na De Mysteriis Dom Sathanas – a troufnul bych si říct, že i fandové takových Iron Maiden by si mohli během některých melodičtějších pasáží pěkně pomlaskávat. Vůbec bych zmínil, že jakýsi heavymetalový feeling je zde přítomný docela silně, a to nejen kvůli melodiím a celkové struktuře jednotlivých písní, ale rovněž díky sólům, jejichž přítomnost naznačuje, že záměrem Ascension je spíše „metal“ než „black“. Nesnaží se tedy o tvorbu nějaké hutné záhrobní nebo lesní

atmosféry. Tento fakt společně s velmi kvalitní produkcí dělá z With Burning Tongues poměrně přístupnou záležitost i pro posluchače, kteří nad black metalem jinak ohrnují nos. V textech se setkáme se smrtí, probírá se nesmyslnost lidské existence a nízkost pozemského života, tudíž vesměs tradiční záležitosti. Dá se jim i docela dobře porozumět, jelikož vokalista neprovádí se svými hlasivkami žádné ultra zběsilosti.

Nebudu to zbytečně natahovat, poslechněte si to raději sami. Jde o zřejmě nejlepší černěkovový demáč posledních roků, přestože se celkově nese víc v duchu staré školy a v zásadě tolik nového nenabízí.